ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2982.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2982/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ivany Štenglové, v právní věci žalobce: B., spol. s r.o., zastoupeném advokátem, proti žalovanému: Ing. B.P., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného F.n.m.Č.r., o splnění povinnosti ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 4 C 400/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2000, čj. 15 Co 281/98 - 112, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 575,- Kč, do 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí do rukou advokáta žalovaného.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci výše uvedeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil, a návrh, aby žalovaný byl povinen umožnit žalobci výkon nájemního práva vyplývajícího pro žalobce ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 17.1.1996, a tento výkon nájemních práv žalobcem strpěl, dále aby byl povinen umožnit a strpět užívání předmětu nájmu, a to hotelu P. na ul. K., v H., zapsaného u Katastrálního úřadu v H. jako objekt bydlení a nebytových prostor o výměře 3647 m2, v něm umožnit a strpět provozování hostinské činnosti, zprostředkovatelské činnosti v oblasti kultury – agentážní činnosti a ubytovací činnosti žalobcem, a aby žalovaný byl povinen se zdržet jakýchkoliv zásahů do výkonu nájemních práv žalobce ze smlouvy ze dne 17.1.1996, zamítl.
Z listin týkajících se dražby hotelu P. v H. a smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 17.1.1996, uzavřené mezi žalobcem a M. spol. s r.o., soud dospěl k závěru, že dne 14.12.1995 v druhém kole veřejné dražby vydražila výše uvedenou provozní jednotku společnost M. spol. s r. o., se sídlem v H., avšak ani M. spol. s r.o. stejně jako B., spol. s r.o. v prvním kole, ve stanovené lhůtě cenu, za kterou draženou jednotku získala, nezaplatila. Tím došlo ke zrušení přechodu vlastnictví od počátku. F. n. m. Č.r. draženou jednotku převzal zpět a v dalším kole veřejné dražby hotel P. řádně vydražil žalovaný. Ten také ve lhůtě zaplatil dražební cenu a v souladu s ust. §12 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů a byl zapsán jako vlastník. V době, kdy vlastnictví k vydražené provozní jednotce svědčilo M. spol. s r.o., došlo k uzavření výše uvedené nájemní smlouvy. Tato smlouva se týkala prakticky celého rozsahu dražené provozní jednotky.
Odvolací soud věc posoudil podle ust. §11 odst. 2 výše citovaného zákona a dospěl k závěru, že právní úkony osoby, která nezaplatila cenu vydražené jednotky, se posuzují jako by vůbec nevznikly, neboť nezaplacení ceny dražené jednotky způsobuje navrácení právního stavu před okamžik příklepu licitátora. Společnost M. spol. s r.o. sice uzavřela smlouvu o nájmu nebytových prostor v době, kdy jí svědčilo vlastnické právo, ale pokud nedošlo k zaplacení kupní ceny dražené jednotky, nastaly účinky zrušení přechodu vlastnictví ex tunc a žalobcem uzavřená smlouva je neplatná, neboť byla uzavřena subjektem, kterému vlastnické právo nemohlo svědčit.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Dovolání podává z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. a napadá jím měnící výrok odvolacího soudu. Právní posouzení odvolacího soudu považuje žalobce za chybné. Za zásadní otázku považuje právní posouzení, zda je platný právní úkon vlastníka věci, který tento vlastník učiní v době, kdy je oprávněným vlastníkem (v předmětné věci smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená mezi žalobcem a s. r. o. M.), když poté dojde ke zrušení vlastnictví s účinky ex tunc, a tedy právní posouzení, zda zrušení vlastnictví ex tunc má účinky pouze mezi stranami právního vztahu či vůči všem subjektům. Smlouva, kterou M. spol. s r.o. uzavřela s F.n.m., neobsahovala žádné omezení dispozice s vydraženou jednotkou na dobu delší, než bude zaplacena cena za vydražený hotel. F.n.m. Č.r. měl příležitost smluvně si dohodnout nemožnost dispozice s draženou jednotkou, což však v tomto případě neučinil. Společnost M. spol. s r.o. nebyla nijak omezena ve svém dispozičním právu, a to ani smluvně, ani na základě zákona. Žalobce a M. spol. s r.o. uzavřeli nájemní smlouvu s tím záměrem, že žalobce jako nájemce uhradí nájemné předem a M. spol. s r.o. poté z těchto finančních prostředků uhradí F.n.m. vydraženou cenu. Důvodem pro tento postup byla skutečnost, že podle Ing. P.F. ze společnosti U., s.r.o., která se zabývá zabezpečováním úvěrů a vyjednáváním s peněžními ústavy, měla větší šanci získat úvěr společnost žalobce, protože se jedná o společnost na trhu již zavedenou. V důsledku toho, že vydražený objekt byl M. spol. s r.o. předán F. n. m. měsíc po konání dražby, měla společnost M. spol. s r.o. podstatně kratší lhůtu pro zajištění úvěru, a také proto se nepodařilo ve lhůtě 90-ti dnů od konání dražby tento úvěr, který byl dojednáván u banky a.s., zajistit. Veškerá činnost tedy směřovala k zajištění úvěru, zejména k zaplacení vydražené jednotky a je nepochybné, že žalobce a společnost M. spol. s r.o. nejednali proti dobrým mravům, ani s úmyslem obejít zákon.
Dovolatel také nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o neplatnosti výše uvedeného právního úkonu. Nájemní smlouva byla uzavřena v období mezi příklepem licitátora, kterým M. spol. s r.o. nabyla vlastnictví, a okamžikem, kdy dražená jednotka přešla zpět na F.n.m.Č.r. Skutečnost, že nedošlo k zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, není v tomto případě relevantní, protože vlastníkem se stává vydražitel okamžikem příklepu licitátora a záznam v katastru nemovitostí nemá konstitutivní účinky. Pokud došlo po uzavření nájemní smlouvy k zániku vlastnického práva ex tunc, nezanikají, a ani se nestávají neplatnými právní úkony učiněné vydražitelem v době, kdy byl oprávněným vlastníkem. Tyto účinky nastávají pouze mezi stranami právního vztahu a nikoli vůči třetím subjektům. Na platnost smlouvy uzavřené v době, kdy byla M. spol. s r.o. oprávněným vlastníkem, nemá pozdější zánik vlastnictví žádný vliv. Dovolatel namítá, že podle ust. §11 odst. 2 cit. zákona vznikl mezi F.n.m. a společností M. spol. s r.o. nový právní vztah, a to vztah z bezdůvodného obohacení. Společnost M. byla povinna majetkový prospěch (provozní jednotku) získaný plněním z právního důvodu, který odpadl, vrátit, avšak v takovém stavu, v jakém se tento majetek nacházel před dražbou. Dovolatel se domnívá, že nastala obdobná situace jako v ust. §48 odst. 2 občanského zákoníku, tedy v případě odstoupení od smlouvy, kdy se smlouva od počátku ruší, ale s účinky „inter partes\", přičemž na platnost právních úkonů učiněných nabyvatelem jako vlastníkem před odstoupením od smlouvy, nemá pozdější zánik smlouvy vliv. Poukazuje také na zájem třetích osob, které jsou účastníky právních vztahů a v souladu s dobrou vírou nemohou být tyto osoby dotčeny na svých právech v důsledku porušení právní povinnosti vlastníka, který způsobí zrušení vlastnického práva s účinky ex tunc.
Dovolatel dále namítá, že žalovaný byl v průběhu dražby upozorněn na skutečnost, že na dražené provozovně vázne nájemní právo žalobce, a také z výpovědi licitátora J.B. vyplývá, že účastníci dražby byli s existencí nájemní smlouvy seznámeni. Poté, co žalovaný hotel P., vydražil, vyzýval žalobce k vyklizení objektu, avšak žalobce jej odmítal vyklidit s tím, že podle jeho názoru je nájemní smlouva platná. Žalovaný poté dne 2.9.1996 neoprávněně hotel P. obsadil a znemožňuje tak žalobci výkon jeho nájemních práv. To, že F.n.m. tvrdil, že smlouva je neplatná, není relevantní, neboť to bylo pouze jeho stanovisko, a protože žalobce v souladu s ust. §680 občanského zákoníku vstoupil do práv a povinností pronajímatele podle smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 17.1.1996, je povinen žalovanému umožnit výkon nájemních práv v souladu s touto smlouvou. Dovolatel proto navrhuje rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaný pokazuje na zájmovou propojenost M. spol. s r.o. a B., spol. s r.o., když J.C. je jediným společníkem B., spol. s r.o. a 50% společníkem M. spol. s r.o., ve které je jeho společníkem nevlastní bratr L.M. Dále poukazuje na to, že ke zrušení přechodu vlastnictví podle ust. §11 odst. 2 zák. č. 427/1990 Sb. došlo nezaplacením ceny za vydražený majetek ve stanovené lhůtě přímo ze zákona a je přitom nerozhodné, z jakých příčin vydražitel svoji povinnost nesplnil. Dovolatel dobře věděl, co se v případě, že nezaplatí stane, protože i v prvním kole dražby hotelu P. se dostal do obdobné situace. Právní úkon ze dne 17.1.1996 lze považovat za právní úkon, kterým byl obcházen zákon a je tak absolutně neplatný. Nájemní smlouva odporuje dobrým mravům resp. zásadám poctivého obchodního styku a dovolatel se dovolává vlastní nepoctivosti a nelze mu proto přiznat soudní ochranu.
Vyjádření k dovolání podal také F.n.m.Č.r., který namítá, že na věc dopadá kogentní ustanovení speciálního právního předpisu, jehož aplikace má přednost před předpisem obecným, zejména ve vztahu k dovolatelem přirovnávanému odstoupení od smlouvy podle ust. §48 odst. 2 občanského zákoníku. Marným uplynutím stanovené lhůty pro zaplacení ceny, za kterou M., spol. s r.o. hotel P. vydražila, došlo podle ust. §11 odst. 2 zákona č. 427/1990 Sb., ke zrušení přechodu vlastnictví od počátku. Nelze proto analogicky aplikovat dispozitivní ustanovení občanského zákoníku. Za absurdní považuje F.n.m. odvolání žalobce na dobrou víru, protože účastníci nájemní smlouvy dobře věděli o následcích nezaplacení ceny vydražené jednotky. F.n.m.Č.r. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání zamítl.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Nejvyšší soud jako soudu dovolací, po zjištění, že podané dovolání má náležitosti, předepsané zákonem (ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a že je přípustné (ust. §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, popř. nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami správný (§243b odst. 1 o. s. ř.), znamená v daném případě přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že v případě nezaplacení ceny dražené jednotky podle ust. §11 odst. 2 zákona č. 427/1990 Sb., se navrací stav před udělením příklepu licitátora s účinky ex tunc, a úkony provedené vydražitelem z titulu vlastnictví k vydraženému majetku se stávají neplatnými, poněvadž byly provedeny subjektem, který vlastníkem draženého majetku nebyl.
V projednávané věci je nesporné, že dne 14.12.1995 získala M. spol. s r.o. příklepem licitátora provozní jednotku – hotel P. v H. Dne 17.1.1996 tato společnost uzavřela smlouvu o nájmu nebytových prostor se žalobcem. Společnost M. spol. s r.o. však cenu dražební jednotky ve lhůtě určené zákonem nezaplatila. F.n.m. Č.r. , formou dalšího kola veřejné dražby, hotel P. opětovně vydražil. Žalovaný, který jednotku vydražil, ji ve stanovené lhůtě zaplatil.
Zákon č. 427/1990 Sb., ve znění zákonů č.528/1990 Sb., č. 541/1990 Sb., č. 429/1991 Sb. a č. 561/1991 Sb. (dále jen zákon č. 427/1990 Sb.) v ustanovení §1 určuje podmínky, za kterých se převádí vlastnictví státu k některým věcem, ke kterým měly k 1.11.1990 právo hospodaření státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace a národní výbory (organizace), na určené fyzické a právnické osoby. Předmětem převodu vlastnictví ve smyslu §2 odst.1 zákona jsou movité a nemovité věci, jež jako majetková podstata provozních částí uvedených organizací tvoří nebo mohou tvořit soubor, který je ucelenou hospodářskou nebo majetkovou jednotkou (tzv. provozní jednotkou), přičemž převod vlastnictví se uskutečňuje prodejem provozní jednotky ve veřejné dražbě (§4 odst.1). Podle §11 odst. 1 vlastnictví k věcem vydraženým příklepem licitátora přechází na vydražitele, který je povinen do 30 dnů ode dne dražby zaplatit cenu dosaženou vydražením na zvláštní účet příslušného orgánu republiky po odečtení zůstatku dražební jistoty (§5 odst. 2 a 3); nezaplatí-li vydražitel do stanovené doby cenu, za kterou věc vydražil, přechod vlastnictví se od počátku ruší, dražební jistota připadne příslušnému orgánu republiky (§11 odst. 2) a provozní jednotka bude znovu zařazena do prvního kola dražby (§11 odst. 3).
Veřejná dražba je svou povahou, způsobem a procesem uzavřením smlouvy, na jejímž základě dochází k převodu (nikoli přechodu) vlastnictví k vydraženému majetku, neboť v ní se shodně setkávají v důsledku konsensu projevy vůle (právní úkony) prodávajícího a kupujícího; uzavření smlouvy je završeno příklepem licitátora. Příklep ve veřejné dražbě stvrzuje uzavření kupní smlouvy a tím dochází k převodu vlastnictví z prodávajícího na kupujícího. Dražba resp. příklep v dražbě je proto právní skutečností, která má obdobnou smluvní povahu, jako klasická kupní smlouva.
Ze znění §11 odst. 1, 2 zákona č. 427/1990 Sb., se podává, že ke zrušení přechodu (převodu) vlastnictví dochází ex lege, je-li splněn předpoklad, že ve stanovené lhůtě vydražitel nesplnil povinnost, která vyplývá přímo ze zákona. Tento následek nastává objektivně a zákon jej nečiní závislým na žádné další právně významné skutečnosti, tedy ani na vůli zúčastněných subjektů. Je nerozhodné, z jakých příčin k nesplnění povinnosti vydražitele došlo, je-li určena cena dosažená vydražením, dražební jistota a výše poplatku za oprávnění účastnit se dražby. Bez významu je tudíž v tomto případě i to, zda a v jaké míře nesplnění povinnosti vydražitele ovlivnilo předání hotelu P. F.n.m., a tím ovlivněn průběh možného poskytnutí úvěru. (Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 3 Cdon 1054/96, ze dne 26.6.1996, publikovaný v časopise Soudní Judikatura č. 1/1997).
Zrušením kupní smlouvy ze dne 14.12.1995 „ex tunc\", podle ust. §11 odst. 2 zák. č. 427/1990 Sb., totiž s účinky „od počátku\" zaniká právní titul, na základě kterého kupující (M. spol. s r.o.) nabyl vlastnické právo. Mezi účastníky kupní smlouvy je tu po zrušení smlouvy takový právní stav, jaký byl před uzavřením smlouvy, což se projevuje mimo jiné v tom, že F.n.m. je nadále vlastníkem dražené jednotky a že - bez zřetele k uzavřené kupní smlouvě - vlastně nikdy nepřestal být vlastníkem této jednotky. Na tomto závěru nic nemění ani to, že na základě kupní smlouvy (později zrušené) byla uzavřena nájemní smlouva s třetí osobou. Byla-li zrušena smlouva o převodu vlastnictví s účinky „ex tunc\" nastává proto - jak uvedeno výše - stejný právní stav, jako kdyby ke smlouvě vůbec nedošlo. Protože kupující (M. spol. s r.o.) se vlastníkem dražené nemovitosti - z důvodu zrušení kupní smlouvy s účinky „od počátku\" - vlastně ani nikdy nestal, byly zrušením kupní smlouvy „od počátku\" odklizeny právní účinky nájemní smlouvy; není-li tu právní titul, na základě kterého M. spol. s r.o. nabyl vlastnické právo k nemovitosti, není tu ani právní titul pro nájemní poměr.
Napadený rozsudek je správný a dovolací soud musel dovolání žalobce jako nedůvodné zamítnout (ust. §243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, věta prvá, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému v dovolacím řízení vznikly náklady v souvislosti s jeho právním zastoupením advokátem (§6 a násl. vyhl. čl. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytovaní právních služeb - advokátní tarif). Jednalo se o jeden úkon právní pomoci - vyjádření k dovolání a 1 x paušální náhradu nákladů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. září 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu