ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3151.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3151/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. P. B. , jako správce konkursní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 45192855, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, proti žalovanému Mgr. L. R. , jako správci konkursní podstaty úpadce Union banky, a. s. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 41034261, zastoupenému Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Přívoze, Teslova 1125, PSČ 702 00, o vyloučení podílu na pohledávce ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 292/2010, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2013, č. j. 10 Cmo 27/2012-138, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 22. června 2012, č. j. 32 Cm 292/2010-85, zamítl Krajský soud v Ostravě žalobu, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s. v likvidaci) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Union banky, a. s. „v likvidaci“) vyloučení podílu na označené pohledávce z konkursní podstaty úpadce Union banky, a. s. „v likvidaci“ (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce (ve věci samé) i žalovaného (proti výroku o nákladech řízení) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. února 2013, č. j. č. j. 10 Cmo 27/2012-138, potvrdil rozsudek krajského soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce (ve věci samé) i žalovaný (proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek krajského soudu ve výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení)
Dovolání žalobce - jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“) - odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Učinil tak proto, že co do úsudku, že nejde o vylučovací nárok ve smyslu §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je napadené rozhodnutí v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1702/2010, uveřejněném pod číslem 111/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 663/2012 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 786/2012 ( rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolání žalovaného odmítl Nejvyšší soud bez dalšího jako objektivně nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když obě dovolání byla odmítnuta a u dovolatelů kromě nákladů spojených s odmítnutými dovoláními žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. října 2013
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu