ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.4153.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 4153/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelů a) R. M., b) KOR BUSINESS LTD, se sídlem v Londýně, Albert Place, Lawford House, 4th Floor, N3 1RL, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a c) J. H., zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, PSČ 120 00, za účasti společnosti Teplárny Brno, a. s., se sídlem v Brně, Lesná, Okružní 828/25, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 46347534, zastoupené JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vinohrady 793/43, PSČ 639 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 67/2005, 50 Cm 79/2005, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2015, č. j. 5 Cmo 409/2014-1011, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2015, č. j. 5 Cmo 409/2014-1011, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 8. října 2014, č. j. 50 Cm 67/2005-936, 50 Cm 79/2005, Krajský soud v Brně určil, že výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti Teplárny Brno, a. s. (dále jen „společnost“) v procesu vytěsnění podle §183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) činí 5.201 Kč (výrok I.), uložil společnosti (jakožto právnímu nástupci hlavního akcionáře) zaplatit navrhovateli a) částku 272.076 Kč (výrok II.), navrhovatelce b) částku 12.021.114 Kč (výrok III.) a navrhovatelce c) částku 3.928.512 Kč (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V. a VI.).
Jde v pořadí již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když usnesení ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 50 Cm 67/2005-757, 50 Cm 79/2005, jímž soud prvního stupně určil výši přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti ve výši 5.201 Kč (výrok I.), uložil společnosti zaplatit navrhovatelům a), b) a c) shora uvedené částky (výroky III. až V.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky VI. až VII.), zrušil (k odvolání společnosti) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. září 2013, č. j. 5 Cmo 93/2013-809.
Soud prvního stupně vyšel – mimo jiné – z toho, že:
1) Valná hromada společnosti konaná dne 28. července 2005 rozhodla o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře TEZA Holding, a. s. podle §183i a násl. obch. zák. Přiměřenost protiplnění ve výši 1.883 Kč za jednu akcii byla doložena znaleckým posudkem zpracovaným znalcem Ing. Vlastimilem Zajíčkem.
2) Podle znaleckého posudku zpracovaného (soudem ustanoveným) znaleckým ústavem BOHEMIA EXPERTS s. r. o. činila hodnota jedné akcie společnosti k datu 31. května 2005 2.029 Kč.
3) Ze znaleckého posudku zpracovaného (na základě žádosti navrhovatele R. M.) znaleckým ústavem APELEN Valuation, s. r. o. se podává, že hodnota jedné akcie společnosti k 31. květnu 2005 činila 5.201 Kč.
4) Vrchní soud v Olomouci ve svém předchozím kasačním usnesení (ze dne 30. září 2013, č. j. 5 Cmo 93/2013-809) uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování výslechy znalců za účelem „odstranění rozpornosti závěrů znaleckých posudků“.
5) Hlavní akcionář TEZA Holding, a. s. zanikl ke dni 30. září 2009 v důsledku fúze sloučením se společností.
Soud prvního stupně po výslechu znalců vyšel při určení výše přiměřeného protiplnění ze znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem APELEN Valuation, s. r. o.
Znalecký posudek ústavu BOHEMIA EXPERTS s. r. o. – jak plyne z jeho obsahu a dalších provedených důkazů – je vnitřně rozporný co do použití přirážky za nízkou likviditu, chybně stanoví „faktor“ beta (vycházeje přitom z nesprávného seznamu společností), chybně stanoví bezrizikovou úrokovou míru na základě amerických dluhopisů a nesprávně určuje prémii trhu a prémii za nelikviditu českého kapitálového trhu. Nesrovnalosti a chyby v posudku se podle soudu nepodařilo odstranit ani výslechem znalce.
Naopak znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem APELEN Valuation, s. r. o. shledal soud vnitřně konzistentním, sestaveným „odborně a správným způsobem“, přičemž jeho závěry znalec při výslechu obhájil. Soud zdůraznil, že oba posudky vyšly ze stejného finančního plánu, ale aplikovaly odlišný „faktor“ beta, odlišně kalkulovaly bezrizikovou úrokovou míru a jinak určily rizikovou prémii země. Přitom z dalších důkazů bylo prokázáno, že pro určení bezrizikové úrokové míry měly být správně užity české dluhopisy (jak učinil znalecký ústav APELEN Valuation, s. r. o.). Závěry znaleckého posudku APELEN Valuation, s. r. o. jsou navíc podloženy (co do odhadu nákladů vlastního kapitálu) dalšími listinnými důkazy.
Jelikož soud považoval skutkový stav za objasněný, nepřipustil další dokazování. Taktéž neshledal důvod k vypracování revizního znaleckého posudku, neboť neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku zpracovaného APELEN Valuation, s. r. o.
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesení soudu prvního stupně podle §219a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud uvedl, že „společnost zpochybnila závěry znaleckého posudku, na kterém bylo postaveno odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, a znovu tak učinila i v odvolacím řízení, když uvedla konkrétní námitky k jednotlivým bodům znaleckého posudku. (…) Vzhledem k tomu, že se společnosti podařilo zpochybnit použitý postup znaleckého ústavu APELEN Valuation, s. r. o. a jeho závěr, který soud použil pro své rozhodnutí v této věci, se podstatným způsobem liší od závěrů ostatních znaleckých posudků, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku“. Odvolací soud dále soudu prvního stupně vytkl, že neuložil soudnímu znalci přezkoumat i posudek zpracovaný znaleckým ústavem APELEN Valuation, s. r. o., a že nevyslechl další osoby (zejména Ing. D.), které se podílely na zpracování znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znaleckým ústavem.
Vzhledem k tomu, že „se jedná o doplnění dokazování, jehož rozsah přesahuje rámec přezkumné činnosti odvolacího soudu“, Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež mají za přípustné podle §237 o. s. ř. k vyřešení otázky předpokladů vypracování revizního znaleckého posudku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Poukazujíce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2013, pod číslem 23 (jež je veřejnosti dále přístupné – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), dovolatelé zdůrazňují, že „v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen tehdy, neodstraní-li soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců“. Přitom „samotný rozdíl mezi dvěma posudky nezakládá povinnost ustanovit revizního znalce, jsou-li pochybnosti soudu o jednom z posudků odstraněny, zatímco pochybnosti o druhém jsou po výslechu zpracovatele naopak zesíleny“. V projednávané věci byly rozpory odstraněny, resp. byla prokázána správnost znaleckého posudku APELEN Valuation, s. r. o. a nesprávnost ostatních znaleckých posudků. Předpoklady §127 odst. 2 o. s. ř. pro ustanovení revizního znalce tudíž nebyly splněny.
Dovolatelé zdůrazňují, že řízení v projednávané věci trvá od roku 2005, přičemž spornou je pouze otázka, jaké hodnoty je třeba dosadit na místa proměnných do výpočetního vzorce pro stanovení nákladů vlastního kapitálu dle metody CAPM (Capital Assets Pricing Model). Odvolacímu soudu vytýkají, že nevysvětlil, jak a v jakých bodech se společnosti podařilo zpochybnit správnost znaleckého posudku APELEN Valuation, s. r. o. Nesouhlas s jeho závěry přitom nelze považovat za zpochybnění. Znalec při výslechu vše vysvětlil.
Dovolatelé shledávají nelogickým požadavek odvolacího soudu, aby soud prvního stupně uložil znaleckému ústavu BOHEMIA EXPERTS s. r. o. přezkoumat posudek zpracovaný APELEN Valuation, s. r. o.; z obsahu spisu je zjevné, v čem se oba posudky liší, podstatné však je, který ze znalců své závěry obhájí.
Za nepravdivou pak dovolatelé považují námitku společnosti, že za znalecký ústav BOHEMIA EXPERTS s. r. o. byla vyslýchána osoba, která posudek nezpracovala. Naopak, Ing. K. (který byl vyslýchán), je pod posudkem podepsán jako jeho zpracovatel a v průběhu řízení se i opakovaně (jako zpracovatel) písemně vyjadřoval. Výslech dalších osob je proto neúčelný a vede k nepřípustnému prodlužování (již beztak dlouhého) řízení.
Konečně dovolatelé namítají, že nebyly naplněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle §214 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Odvolací soud proto pochybil, zrušil-li usnesení soudu prvního stupně proto, že je třeba doplnit dokazování, aniž k projednání věci nařídil ústní jednání. Tím zatížil řízení vadou a zkrátil dovolatele na jejich právu na přístup k (odvolacímu) soudu.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení otázek předpokladů pro vypracování revizního znaleckého posudku a pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu, že je třeba zpracovat revizní znalecký posudek, popř. provést ke zjištění skutkového stavu věci další důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení, neboť odvolací soud se při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
Podle ustanovení §219a odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§213 odst. 3 a 4 o. s. ř.); ustanovení §213 odst. 5 o. s. ř. tím nesmí být dotčeno.
Podle ustanovení §213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.
Výkladem citovaných ustanovení se Nejvyšší soud zabýval (mimo jiné) v usnesení ze dne 31. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, uveřejněném pod číslem 91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k jehož závěrům se posléze přihlásil i v usnesení ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 1747/2015). V něm uzavřel, že:
1) Z §213 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že doplnění dokazování o dosud neprovedené důkazy, které byly navrženy za řízení před soudem prvního stupně nebo které byly navrženy až před odvolacím soudem a jsou z pohledu ustanovení §205a a 211a o. s. ř. přípustné, provádí – je-li to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci – odvolací soud.
2) Toto doplnění dokazování nemusí být provedeno v odvolacím řízení jen tehdy, představuje-li rozsáhlé doplnění dokazování a (současně) nebylo-li ke skutečnosti, která má být prokázána, dosud (před soudem prvního stupně) provedeno žádné dokazování nebo bylo-li k ní provedeno jen zcela nedostatečné dokazování. Obě podmínky uvedené v ustanovení §213 odst. 4 o. s. ř. musí být splněny kumulativně; odvolací soud není povinen provést navržené důkazy jen tehdy, jestliže má být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a současně jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. Za účelem provedení těchto důkazů může být rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §219a odst. 2 o. s. ř. zrušeno.
3) Rozsáhlost doplnění dokazování nevyjadřuje počet (množství) důkazů, které by měly být za odvolacího řízení provedeny, ale vždy rozsah skutečností významných pro posouzení věci, ohledně kterých je třeba za odvolacího řízení doplnit dokazování. Zcela nedostatečným dokazováním se má v ustanovení §213 odst. 4 o. s. ř. na mysli stav, kdy soud prvního stupně sice některé důkazy provedl, avšak šlo o důkazy zjevně nezpůsobilé objasnit skutečnosti pro rozhodnutí nebo řízení významné.
4) Zcela nedostatečné dokazování je třeba odlišit od neúplného dokazování, o něž jde zejména tehdy, kdy soud prvního stupně provedl důkazy obecně vzato způsobilé prokazovanou skutečnost objasnit, avšak v konkrétním případě k tomu nedošlo, a je proto třeba (v zájmu zjištění skutkového stavu věci) provést ještě další důkazy.
Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně pouze proto, že – podle jeho názoru – je ke zjištění skutkového stavu třeba provést další (účastníky navržené) důkazy, tedy nikoliv podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. (na něž odkázal), ale podle §219a odst. 2 o. s. ř.
V projednávané věci není pochyb o tom, že ke skutečnostem, které mají být prokazovány doplněným dokazováním vyžadovaným odvolacím soudem (revizním znaleckým posudkem a výslechy osob, které se – podle odvolacího soudu – podílely na zpracování znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem BOHEMIA EXPERTS s. r. o.), prováděl soud prvního stupně obsáhlé dokazování. Současně je zjevné, že – z hlediska rozsahu skutečností významných pro posouzení věci – nejde ani o rozsáhlé doplnění dokazování, a není tak splněna ani jedna z podmínek §213 odst. 4 o. s. ř. pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle §219a odst. 2 o. s. ř. Opačný závěr odvolacího soudu je v rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Dospěje-li tudíž odvolací soud opětovně k tomu, že je na místě doplnit dokazování (viz dále), provede dokazování sám.
Podle §127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se podává, že znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).
Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014).
Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010).
Napadené rozhodnutí, v němž odvolací soud dovodil, že s ohledem na rozpory ve znaleckých posudcích a „zpochybnění“ posudku (zpracovaného APELEN Valuation, s. r. o.) jedním z účastníků řízení (společností) „přichází v úvahu“ zpracování revizního znaleckého posudku, výše popsané judikaturní závěry nerespektuje. Odvolací soud vyšel pouze z rozporu mezi oběma znaleckými posudky, zcela pominul výslechy znalců (jakož i ostatní důkazy) provedené soudem prvního stupně, neuvedl, z čeho a na základě jakých úvah považuje „postupy“ a závěr znaleckého ústavu APELEN Valuation, s. r. o. za pochybné (zpochybněné) a co konkrétně – a to i ve světle výslechu zpracovatelů obou posudků (osob, které posudky znaleckých ústavů připravily), jakož i ve spojení s ostatními provedenými důkazy – znaleckému posudku vytýká (proč má – na rozdíl od soudu prvního stupně – za to, že není způsobilým podkladem pro skutkový závěr o hodnotě podniku společnosti).
Jelikož usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou splněny předpoklady, za nich Nejvyšší soud může změnit rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), aniž se pro nadbytečnost zabýval vytýkanou vadou řízení, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu