ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.783.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 783/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně J. V. , zastoupené JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Prvního pluku 320/17, PSČ 186 00, proti žalovanému JUDr. Tomáši Pelikánovi , advokátu, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, identifikační číslo osoby 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o nahrazení projevu vůle a o zaplacení pokuty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 259/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2013, č. j. 11 Cmo 47/2013-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.171,- Kč, a to 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 4. února 2013, č. j. 74 Cm 259/2010-113, Městský soud v Praze:
1/ Zastavil řízení o té části žaloby, kterou se žalobkyně (J. V.) domáhala vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva) nahrazení projevu vůle učinit vůči ní ve smyslu ustanovení §285 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), nabídku na bezúplatný převod označené bytové jednotky (bod I. výroku).
2/ Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala nahrazení projevu vůle uzavřít s ní smlouvu o převodu vlastnictví označeného bytu (bod II. výroku).
3/ Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 100,- Kč za každý den prodlení za dobu od 1. listopadu 2010 do 27. srpna 2011, včetně úroků z prodlení ve výši 7,75 % z každých 100,- Kč neuhrazených ve splatnosti (bod III. výroku).
4/ Rozhodl o nákladech řízení (bod IV. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem:
1/ Odmítl odvolání v rozsahu, v němž směřovalo proti bodu I. výroku rozsudku soudu prvního stupně (první výrok).
2/ Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku o věci samé (druhý výrok).
3/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil nahradit je žalovanému částkou 22.844,80 Kč (třetí výrok).
4/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.083,60 Kč (čtvrtý výrok).
Proti druhému až čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud potud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jelikož není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části druhého výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku rozsudku soudu prvního stupně (zamítavý výrok ohledně požadavku na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví bytu), spatřuje dovolatelka splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky, která dosud nebyla vyřešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu.
Podle dovolatelky je otázka řešena rozhodnutím (jde o usnesení) Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2011, č. j. MSPH 96 INS 714/2009, 2 VSPH 91/2011-B-988, uveřejněným pod číslem 134/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 134/2011“), na které odkázal odvolací soud. Právní závěr obsažený v R 134/2011 má však dovolatelka za nesprávný, s tím, že dovolací soud by měl věc posoudit jinak.
Z R 134/2011 Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vychází; poukázal na ně v důvodech usnesení ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2951/2010, uveřejněného pod číslem 137/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“) a usnesení ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 50/2011, uveřejněného pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Z R 134/2011 se přitom zřetelně podává, že v režimu §285 odst. 4 insolvenčního zákona platí (a předčasnost jiného postupu potvrzuje), že:
1/ Náklady spojené s bezplatným převodem bytů a nebytových prostor z majetkové podstaty má oprávněná osoba uhradit insolvenčnímu správci předem.
2/ Právo insolvenčního správce, aby mu oprávněná osoba vyplatila odměnu za provedení úkonů potřebných k bezplatnému převodu bytů a nebytových prostor, vzniká rozhodnutím insolvenčního soudu.
3/ Insolvenční soud rozhodne o takové odměně insolvenčního správce především na základě dohody insolvenčního správce a oprávněné osoby.
4/ Nedojde-li k dohodě, rozhodne insolvenční soud o takové odměně insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (lhostejno, zda k návrhu oprávněné osoby nebo insolvenčního správce).
O věc neřešenou dovolacím soudem tedy nejde a důvod připustit dovolání za účelem přehodnocení takto vyřešené právní otázky Nejvyšší soud neshledal.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části druhého výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu III. výroku rozsudku soudu prvního stupně (zamítavý výrok ohledně požadavku na zaplacení částky 100,- Kč za každý den prodlení za dobu od 1. listopadu 2010 do 27. srpna 2011, s příslušenstvím), nemůže být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d/, odst. 2 o. s. ř.; dovoláním napadeným výrokem totiž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž nešlo o žádný z případů, na něž se toto omezení nevztahuje (je-li žádáno zaplacení částky 100,- Kč /s příslušenstvím tvořeným zákonnými úroky z prodlení/ za každý den prodlení za dobu od 1. listopadu 2010 do 27. srpna 2011, tedy za celkem 300 dnů prodlení, pak dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o částce 30.000,- Kč /k příslušenství pohledávky se dle §238 odst. 1 písm. d/ části věty za středníkem o. s. ř. nepřihlíží/).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech řízení) a proti čtvrtému výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech odvolacího řízení), dovolatelka k těmto výrokům neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci (v intencích článku V. dovolání proto, že akcesorickou povahu těchto výroků nesprávně zaměňuje s vymezením přípustnosti dovolání), takže ohledně nich neotevírá žádnou otázku procesního nebo hmotného práva. Dovolání proti těmto výrokům již proto není přípustné. Nadto jde (v intencích §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.) o výroky, jimiž bylo (v součtu) rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. i R 80/2013).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž jí vznikla povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.
Náklady žalovaného v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 17. února 2014), určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Spor o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví bytu je ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. b/ advokátního tarifu sporem ve věci žaloby na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního jednání, jehož předmět je penězi neocenitelný („neocenitelnost“ ve smyslu označeného ustanovení se v této věci podává z toho, že v průběhu řízení nebyla cena bytu zjišťována ani tvrzena, byť jen pro účely rozhodnutí o nákladech řízení), u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 35.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.500,- Kč.
Spor o zaplacení částky 100,- Kč za každý den prodlení za dobu od 1. listopadu 2010 do 27. srpna 2011 je (jak popsáno výše) sporem o zaplacení částky 30.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.300,- Kč.
Ve shodě s ustanovením §12 odst. 3 advokátního tarifu tak jde celkem o částku 4.800,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč jde o částku 5.100,- Kč. S připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.071,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 6.171,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. března 2014
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu