ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.42.2023.1
KSPH 66 INS XY
74 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 42/2023-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně V. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovaným 1) J. H. , narozenému XY, bytem XY, a 2) Hlista & Pril, v. o. s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29 05 90 54, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H., o hlavní intervenci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2022, č. j. 74 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou došlou Krajskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 15. srpna 2022 se žalobkyně (V. H.) domáhá vůči žalovaným [1) J. H. a 2) Hlista & Pril, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H.] určení, že dispoziční právo k majetku sepsanému druhým žalovaným do soupisu majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, jehož vyloučení (z majetkové podstaty dlužníka) se domáhá první žalovaný (J. H.), náleží jí.
Žalobkyně – odkazuje na ustanovení §91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ‒ opírá svůj žalobní požadavek o následující skutečnosti:
1) Dne 13. června 2022 podala u insolvenčního soudu v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 66 INS XY incidenční žalobu, kterou se domáhá určení, že jí náleží dispoziční právo k majetku (včetně nemovitosti nacházející se na adrese XY ‒ dále jen „nemovitost“); spor je veden pod sp. zn. 75 ICm XY.
2) Téhož dne podala u insolvenčního soudu v rámci insolvenčního řízení vedeného na její majetek pod sp. zn. KSPH 36 INS XY incidenční žalobu, kterou se domáhá určení, že jí náleží dispoziční právo k majetku (včetně nemovitosti); spor je veden pod sp. zn. 81 ICm XY.
3) Žalobkyně spolu s dlužníkem (svým manželem) podali dne 27. března 2020 u insolvenčního soudu v rámci insolvenčního řízení vedeného na její majetek pod sp. zn. KSPH 36 INS XY žalobu o určení neplatnosti dohody o rozdělení zaniklého společného jmění manželů; spor je veden pod sp. zn. 75 ICm XY.
4) Dále žalobkyně poukazuje na (v žalobě označená) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v průběhu obou insolvenčních řízení, upozorňuje na pochybení, kterých se (podle jejího názoru) dopustil insolvenční soud a zdůrazňuje, že „žádný z insolvenčních správců ustanovených v rámci později zahájeného insolvenčního řízení“ (sp. zn. KSPH 66 INS XY) nemůže mít dispoziční právo k majetku „sepsanému jako první v pořadí“ do její majetkové podstaty (sp. zn. KSPH 36 INS XY).
Insolvenční soud usnesením ze dne 5. září 2022, č. j. 74 ICm XY, vyzval žalobkyni, aby odstranila vady žaloby spočívající (mimo jiné) v tom, že není jasné, do jakého probíhajícího řízení „je mířena“, „která věc či právo nesvědčí žádnému ze žalovaných v takovém řízení“ a „proč takové doposud neoznačené právo nebo věc má náležet žalobkyni“. Současně ji poučil, aby (mimo jiné) zřetelně označila řízení, do něhož hodlá intervenovat, uvedla „své hmotné právo, od něhož odvozuje svůj nárok“, včetně toho, že žalobní návrh (petit) musí obsahovat „konečné řešení sporné otázky“ a musí být stejný vůči všem žalovaným, jakož i o tom, že neodstraní-li vady žaloby ve lhůtě do 7 dnů od doručení usnesení a v řízení nebude možno pro nedostatek pokračovat, žalobu odmítne.
Podáním ze dne 19. září 2022 (označeném jako doplnění intervenční žaloby) žalobkyně (mimo jiné) zopakovala (a doplnila) skutečnosti ohledně (výše uvedených) insolvenčních řízení a podrobně popsala pochybení, jichž se měl insolvenční soud (podle jejího názoru) v jejich průběhu dopustit. Současně vyjádřila přesvědčení, že je osobou oprávněnou k podání intervenční žaloby podle ustanovení §91a o. s. ř., neboť „na její straně existují dosud neskončená žalobní podání, jejichž obsah nebyl s konečnou platností v rámci insolvenčních řízení vyřešen“.
Usnesením ze dne 22. září 2022, č. j. 74 ICm XY, insolvenční soud žalobu odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Cituje ustanovení §42 odst. 4, §43 a §79 odst. 1 o. s. ř., uzavřel, že žalobkyně přes výzvu neodstranila vady žaloby, když neuvedla, do jakého řízení intervenuje a neoznačila žádné hmotné právo, ze kterého by jí měl nárok plynout; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 22. listopadu 2022, č. j. 74 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož žaloba trpí vadami, které žalobkyně ani přes výzvu ve stanovené lhůtě (ani následně v odvolání a jeho doplnění) neodstranila, a pro které nelze v řízení pokračovat.
Nad rámec důvodů, na nichž založil své rozhodnutí insolvenční soud, doplnil, že „konzistentně zastává právní názor“, že žaloba z hlavní intervence (§91a o. s. ř.) není podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), přípustná (nejde o incidenční žalobu podle ustanovení §159 odst. 1 insolvenčního zákona).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má (posuzováno podle jeho obsahu) za přípustné k řešení právních otázek týkajících se náležitostí žaloby a náležitostí výzvy k odstranění vad žaloby, které odvolací soud zodpověděl (podle jejího názoru) v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dovolatelka je přesvědčena, že: a) žaloba (včetně jeho doplnění) splňuje náležitosti vyžadované ustanovením §79 o. s. ř. a b) výzva insolvenčního soudu k odstranění vad žaloby nebyla dostatečně určitá, pročež se jí nedostalo (řádného) poučení o tom, jak má žalobu doplnit či opravit; napadeným rozhodnutím jí tak byl odepřen přístup k soudu. Současně uvedla, že intervenuje do „incidenčního řízení sp. zn. KSPH 74 ICm XY (KSPH 66 INS XY)“ vedeného mezi žalovanými, ve kterém se první žalovaný (J. H.) domáhá „vyloučení majetku ve vlastnictví dovolatelky a jejího manžela ze soupisu majetkové podstaty“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů nižších stupňů.
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové, a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit.
Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněného pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) V tzv. sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok, či jinak řečeno nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením skutkových okolností, z nichž žalobce nárok dovozuje (právní důvod nároku), a žalobním návrhem (petitem). Rozhodujícími skutečnostmi se přitom (ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř.) rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj), umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, to jest nemožnost jeho záměny s jiným skutkem.
Srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod číslem 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, uveřejněný pod číslem 25/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3) Výzva k odstranění vad podání dle §43 odst. 1 o. s. ř. musí obsahovat vedle určení lhůty k odstranění vad, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o následcích nečinnosti, také „údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné“.
Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výše uvedené závěry, na nichž nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání, se plně prosadí i v poměrech dané věci, když žaloba (posuzováno dle jejího obsahu) neobsahuje údaje o tom, do jakého řízení žalobkyně intervenuje, a jaké (oproti žalovaným lepší) právo jí svědčí, přičemž tento nedostatek žalobkyně, ač řádně (v souladu s ustanovením §43 odst. 1 o. s. ř.) insolvenčním soudem vyzvána, v určené lhůtě (ani následně v průběhu odvolacího řízení) neodstranila.
K povaze sporu z tzv. hlavní intervence směřující do incidenčních řízení a (obecným) náležitostem žaloby podle ustanovení §91a o. s. ř. srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 23/2023.
Současně nelze mít žádné pochybnosti ani o tom, že nelze přihlížet k případnému „doplnění“ (odstranění vad) žaloby, které žalobkyně učinila (až) v dovolání (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu