ECLI:CZ:NS:2012:29.NSCR.17.2012.1
MSPH 93 INS 4143/2010
sp. zn. 29 NSČR 17/2012-P26-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka MAXIMAC Group, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 2, Šumavská 1050/19, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26169509, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 4143/2010, o přihlášce pohledávky věřitele č. 26, o dovolání věřitele č. 26 QUENTIN, spol. s r. o., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 45, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 64576507, zastoupeného Mgr. Ing. Kateřinou Melichovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Révová 6, PSČ 100 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2011, č. j. MSPH 93 INS 4143/2010, 2 VSPH 497/2011-P26-7, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 5. dubna 2011, č. j. MSPH 93 INS 4143/2010-P26-2, odmítl Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) - cituje ustanovení §173 odst. 1 a §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - přihlášku pohledávky věřitele č. 26 QUENTIN, spol. s r. o. (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 21. dubna 2010, č. j. MSPH 93 INS 4143/2010-A-2, vydal vyhlášku, téhož dne zveřejněnou v insolvenčním rejstříku, kterou oznámil, že dne 21. dubna 2010 bylo zahájeno insolvenční řízení. Současně v této vyhlášce v souladu s ustanovením §110 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona vyzval věřitele dlužníka, aby podali u insolvenčního soudu přihlášku své pohledávky ve lhůtě do rozhodnutí soudu o úpadku. Usnesením ze dne 29. června 2010, č. j. MSPH 93 INS 4143/2010-A-18, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku.
Věřitel č. 26, který podal přihlášku své pohledávky k poštovní přepravě 13. ledna 2011, tak učinil opožděně, neboť třicetidenní lhůta počítaná ode dne rozhodnutí o úpadku, jehož účinky nastaly dne 29. června 2010, marně uplynula 28. července 2010.
K odvolání věřitele č. 26 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud, poté co přitakal závěru insolvenčního soudu o opožděnosti přihlášky věřitele č. 26, dále uvedl, že podle obsahu spisu tento věřitel v reakci na dotaz (insolvenčního soudu) podáním ze dne 3. května 2010 soudu sdělil, že vůči dlužníku eviduje splatné pohledávky v celkové výši 2.757.680,- Kč za prodané zboží a za zboží, které bylo předáno ke komisnímu prodeji. Z obsahu tohoto podání nelze dovodit, že jde o přihlášku pohledávek do insolvenčního řízení. Tu věřitel podal opožděně po uplynutí stanovené lhůty až dne 13. ledna 2011, uzavřel odvolací soud.
Věřitel č. 26 podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, podle něhož podal přihlášku své pohledávky opožděně. Setrvává na tvrzení, uplatněném již v odvolacím řízení, že pohledávku přihlásil v reakci na výzvu insolvenčního soudu „na základě přípisu ze dne 3. května 2010“. V něm svou pohledávku řádně specifikoval a doložil příslušnými fakturami.
Připouští sice, že přihlášku nepodal na předepsaném formuláři, nicméně má za to, že toto podání mělo být posuzováno podle svého obsahu. Vzhledem k tomu považuje následné podání z 13. ledna 2011 za doplnění (původní) přihlášky, čímž napravil její formální nedostatek.
Dovolatel dále zdůrazňuje, že soudy jsou povinny při uplatňování procesních pravidel zamezit přílišné formalizaci, která by byla v rozporu se spravedlivostí řízení. Za základní má být považován postoj samotného dovolatele, který byl v předmětné věci aktivní a „směřoval ke splnění podmínek pro řádné podání přihlášky“. Potud se dovolává i článku 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném do 29. prosince 2011, tj. naposledy ve znění zákona č. 188/2011 Sb.
Podle ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu,
nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Dovolání je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., má Nejvyšší soud za obsoletní (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno insolvenční m návrhem věřitele Československé obchodní banky, a. s. dne 21. dubna 2010. Téhož dne insolvenční soud vydal a v insolvenčním rejstříku zveřejnil vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. Vyhláška obsahovala výzvu, aby věřitelé, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, podali u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky „ve lhůtě do rozhodnutí soudu o úpadku“, s tím, že přihlášku lze podat pouze na předepsaném formuláři.
Usnesením ze dne 27. dubna 2010, č. j. MSPH 93 INS 4143/2010-A-8, uložil insolvenční soud dovolateli, aby mu v určené sedmidenní lhůtě písemně sdělil, zda eviduje za dlužníkem splatné avšak neuhrazené pohledávky a svá tvrzení o jejich existenci doložil příslušnými listinami. Dovolatel byl v usnesení mimo jiné poučen, že věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou.
V podání označeném jako „sdělení k výzvě soudu“, datovaném 3. května 2010 a doručeném insolvenčnímu soudu 4. května 2010 (A-9), dovolatel (označený jako „sdělitel“) oznámil insolvenčnímu soudu prostřednictvím své advokátky, že eviduje za dlužníkem pohledávky „z titulu faktur za prodané zboží a za zboží, které bylo předáno ke komisnímu prodeji“ v celkové výši 2.757.680,- Kč. Dále v tomto podání již pouze blíže označil jednotlivé faktury, jejichž fotokopie tvořily přílohu podání.
Přihláškou datovanou 12. ledna 2011, téhož dne podanou k poštovní přepravě, dovolatel přihlásil do insolvenčního řízení celkem 90 svých pohledávek za dlužníkem v celkové výši 2.757.680,- Kč (P26-1). V bodě 52 přihlášky (seznam příloh) dovolatel poznamenal, že jednotlivé faktury byly soudu zaslány dne 3. května 2010.
Podle ustanovení §173 insolvenčního zákona věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (odstavec 1). Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odstavec 2).
Podle ustanovení §176 insolvenčního zákona za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá věřitel. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.
Podle ustanovení §188 insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec 1). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec 2).
Podle ustanovení §185 insolvenčního zákona, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
Podle ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
Nejvyšší soud v obecné rovině přisvědčuje dovolateli potud, že podání přihlášky do insolvenčního řízení učiněné jinak než na předepsaném formuláři (tj. formuláři, jehož náležitosti vymezuje ustanovení §21 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, a jehož podoba je bezplatně zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti) nezpůsobuje procesní bezúčinnost podání, ale zakládá vadu přihlášky, která je (pro dobu po rozhodnutí o úpadku) důvodem pro postup podle §188 odst. 2 insolvenčního zákona.
Vada přihlášky spočívající v nedodržení předepsané formy je odstranitelná předložením řádně vyplněné přihlášky na předepsaném formuláři, a to nejpozději do uplynutí lhůty určené věřiteli insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky (k tomu srov. shodně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 103/2008, uveřejněné pod číslem 37/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci však podání dovolatele z 3. května 2010 není přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení. K jinému závěru nelze dospět ani s přihlédnutím k obsahu dovolatelova podání (§41 odst. 2 o. s. ř.), v kontextu, v jakém bylo učiněno.
Dovolatel (zastoupený advokátkou) označil zkoumané podání jako „sdělení k výzvě soudu“, čemuž plně koresponduje i obsah podání. Dovolatel v něm insolvenčnímu soudu toliko sdělil, že má za dlužníkem neuhrazené pohledávky a specifikoval právní důvod jejich vzniku, výši a splatnost. Nic jiného v podání neuvedl a ničeho se jím nedomáhal, přestože byl ve výzvě insolvenčního soud u z 27. dubna 2010 poučen, že je oprávněn uplatnit v zahájeném insolvenčním řízení své pohledávky za dlužníkem přihláškou.
Ostatně, ani z přihlášky do insolvenčního řízení z 12. ledna 2011 nevyplývá, že by ji sám dovolatel považoval v době podání (jen) za doplnění již dříve podané přihlášky. Podání z 3. května 2010 dovolatel v přihlášce zmiňuje pouze v té souvislosti, že již k němu připojil faktury, jichž se v přihlášce dovolává.
O porušení práv dovolatele tu nemůže být řeči. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou z pohledu výše podaného výkladu v souladu se zásadou, podle které je každý procesní úkon nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tato rozhodnutí jsou též v souladu s obecným právním principem „vigilantibus iura skripta sunt“ (bdělým náležejí práva), kterého dovolatel nedbal.
Dovolateli se tudíž v rovině uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo.
Na výše uvedených závěrech nemění ničeho ani to, že lhůta k podání přihlášky dovolateli marně uběhla až uplynutím dne 29. července 2010 (a nikoli již 28. července 2010, jak nesprávně uvedly oba soudy).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. února 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu