ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.86.2017.1
KSOL 10 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 86/2017-B-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka O. B ., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS XY, o splnění oddlužení, o dovolání Mgr. Ing. Petra Konečného , se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, insolvenčního správce dlužníka O. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2017, č. j. KSOL 10 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. července 2016, č. j. KSOL 10 INS XY, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „ insolvenční soud “):
[1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka O. B. plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku).
[2] Zprostil Mgr. Ing. Petra Konečného funkce insolvenčního správce (bod II. výroku).
[3] Schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 58.772,27 Kč včetně daně z přidané hodnoty a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 5.989,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod III. výroku).
[4] Osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (bod IV. výroku).
[5] Určil, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod V. výroku).
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu v bodu III. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolacím soudem nezodpovězené otázky způsobu výpočtu odměny insolvenčního správce z „mimořádného zpeněžení“ v insolvenčním řízení.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů, podle něhož mu za zpeněžení majetku, který dlužník nabyl v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře dědictvím, náleží odměna podle §1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „vyhláška“), ve výši 9 % z výtěžku zpeněžení určeného k vydání zajištěným věřitelům.
Dovolatel míní, že mu náleží odměna podle §1 odst. 3 vyhlášky ve výši 15 % z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné (...) c/ proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (…).
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o odměně insolvenčního správce při splnění oddlužení, je usnesením, kterým se odvolací řízení končí.
Zbývá určit, zda se na danou věc nevztahuje některý z případů omezení přípustnosti dovolání, jak jsou upraveny v ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř.
Z obsahu spisu a tvrzení obsažených v dovolání je patrné, že dovolatel nesouhlasí s přiznanou výši odměny insolvenčního správce v rozsahu částky 16.191,51 Kč včetně daně z přidané hodnoty (rozdíl mezi dovolatelem požadovanou částkou 74.963,78 Kč a insolvenčním soudem přiznanou částkou 58.772,27 Kč).
Dovolatel tak napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného hodnotového omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní).
Obecně k možnosti aplikace ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu