ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1101.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1101/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů 1/ J. Š., a 2/ E. Š., zastoupených JUDr. M. J., advokátem, za účasti \"B. D. P. T.\", zastoupeného JUDr. E. M., advokátkou, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 97/2004, o dovolání „B. D. P. T.“ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2005, č. j. 14 Cmo 106/2005-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. \"B. D. P. T.\" je povinno zaplatit navrhovatelům k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.075,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. října 2004, č. j. 46 Cm 97/2004-20, určil, že navrhovatelé jsou společnými členy \"B.D. P. T.\", (dále jen „družstvo“) a družstvo zavázal k náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelé mají ve smyslu ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) naléhavý právní zájem na určení, že jsou členy družstva, neboť družstvo jejich členství popírá a rozhodnutí o určovací žalobě vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků. Odkazuje na shodná tvrzení účastníků a výsledky provedeného dokazování soud prvního stupně zejména uvedl, že navrhovatelé jsou společnými členy družstva od jeho vzniku v roce 1994 a byli i společnými nájemci bytu č. 6 v domě čp. 1136 v P. Smlouvou označenou jako „smlouva o věcném břemeni“ ze dne 7. května 1997 (dále též jen „smlouva“) dalo družstvo navrhovatelům jako společným členům družstva k dispozici půdu domu k vybudování bytu s tím, že veškeré náklady hradí navrhovatelé a „vybudovaný a zkolaudovaný byt se stává majetkem manželů Š., resp. se zvyšuje jejich majetkový podíl jako členů družstva“. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že z vybudovaného bytu nebudou navrhovatelé platit nájemné (příspěvek do fondu oprav) do doby, než nájemné dosáhne výše nákladů vynaložených navrhovateli na opravy a úpravy společných částí, instalací, výtahu a střechy domu. Dne 10. dubna 2000 byla uzavřena mezi účastníky smlouva o nájmu bytu k bytové jednotce č. 15 v 5. poschodí domu čp. 1136/11. Smlouvou o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu včetně převodu nájmu družstevního bytu ze dne 18. prosince 2002 převedli navrhovatelé jako členové družstva a nájemci bytu č. 6 svá členská práva a povinnosti „včetně nájmu družstevního bytu“ na R. G. C. Oznámením ze dne 18. prosince 2002 navrhovatelé oznámili družstvu, že „smlouvou o převodu členství v družstvu“ z téhož dne převedli na nabyvatele celý svůj obchodní podíl v družstvu.
Z obsahu „smlouvy o věcném břemeni“ ze dne 7. května 1997 soud prvního stupně dovodil, že úmyslem stran bylo zajistit vybudování dalšího bytu (půdní vestavby), který jako společní členové družstva budou navrhovatelé užívat bez ohledu na jejich další členská práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu bytu č. 6. Na základě ujednání účastníků tak obsahem členského poměru navrhovatelů k družstvu byla členská práva a povinnosti týkající se jak bytu č. 6, tak bytu č. 15, což dokládá i přístup družstva po celou dobu užívání obou bytů navrhovateli dle nájemních smluv, nejméně do doby převodu členských práv a povinností navrhovatelů na R. G. C. Smlouvou o převodu členských práv a povinností nedošlo k převodu členských práv a povinností navrhovatelů v plném rozsahu, ale pouze v rozsahu týkajícího se bytu č. 6. Vzhledem k tomu nedošlo ani k zániku členství navrhovatelů v družstvu.
Vrchní soud v Praze k odvolání družstva rozsudkem ze dne 14. prosince 2005, č. j. 14 Cmo 106/2005-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Zdůraznil, že „smlouvě o věcném břemeni“ předcházela členská schůze družstva konaná 30. července 1996, na níž bylo rozhodnuto vyhovět žádosti navrhovatelů o umožnění půdní vestavby bytu v domě s tím, že jako kompenzaci navrhovatelé vybudují na vlastní náklady plynovou kotelnu pro ústřední vytápění bytů a ohřev teplé užitkové vody. Podmínky tohoto vztahu měly být upraveny ve smlouvě, což se „smlouvou o věcném břemeni“ ze dne 7. května 1997 také stalo. S ohledem na obsah smlouvy je její označení zjevně nesprávné, ale to na platnost smlouvy nemá vliv. Další označení smlouvy jako smlouvy o půdní vestavbě bytu odpovídá obsahu smlouvy. Ujednání v článku IV. bodu 1 smlouvy, podle něhož se vybudovaný byt stane majetkem navrhovatelů, je neplatné, neboť byt nebyl věcí. Tou se mohl stát a být převeden do vlastnictví navrhovatelů až v situaci předvídané v článku IV. bodu 2, tj. v případě, že dům bude podle zákona č. 72/1994 Sb. rozčleněn na bytové jednotky a ty převedeny uživatelům do osobního vlastnictví. Neplatnost části smlouvy nemá vliv na ostatní obsah smlouvy. V čl. IV. bodu 1 bylo platně ujednáno, s ohledem na účel smlouvy a předcházející rozhodnutí členské schůze družstva, že po vybudování bytu se členský podíl navrhovatelů v družstvu zvýší tak, že bude obsahovat vedle členských práv a povinností ve vztahu k původnímu bytu (č. 6) i členská práva a povinnosti ve vztahu k nově vybudovanému bytu.
Ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotil odvolací soud smlouvu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne 18. prosince 2002 jako smlouvu, jíž navrhovatelé převedli pouze část svých členských práv a povinností, a to práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu ve vztahu k původnímu bytu č. 6. I když obchodní zákoník, ani stanovy družstva výslovně převod části členských práv a povinností neupravují - pokračoval odvolací soud - lze tuto možnost dovodit z ustanovení §229 a §230 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Navrhovatelům jako převodcům zůstal plnohodnotný členský poměr, jehož obsahem jsou členská práva a povinnosti vztahující se k určitému bytu a rovněž nabyvatel získal plnohodnotný členský poměr.
Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o platnosti „smlouvy o věcném břemeni“. Namítá, že obsah smlouvy odporuje zákonu, ze smlouvy nelze dovodit „jednoznačně právní vztah navrhovatelů k družstvu a k nově vybudovanému bytu“, smlouva je nesrozumitelná a proto neplatná i podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). S odkazem na ustanovení §47 odst. l obč. zák. tvrdí, že „smlouva o věcném břemeni“ je neúčinná, neboť k nabytí účinnosti bylo třeba rozhodnutí příslušného orgánu, návrh na vklad věcného břemene do katastru nemovitostí byl zamítnut a je otázkou, zda podle ustanovení §47 odst. 2 obč. zák. nedošlo k uplatnění zákonné fikce odstoupení od smlouvy. Vyjadřuje přesvědčení, že pokud by byl ještě před zahájením výstavby půdního bytu řádně upraven vztah navrhovatelů a družstva ke stavbě i domu, nemusel být řešen „neurčitý, nepřesný a nepřesvědčivý obsah smlouvy o věcném břemeni“.
Odvolacímu soudu - i soudu prvního stupně - dovolatel dále vytýká, že se nezabývaly obsahem práv a povinností členů družstva, z něhož by bylo možné dovodit rozsah převoditelných členských práv a povinností, zejména z hlediska převodu základního členského vkladu jako podmínky členství v družstvu podle článku 14 bodu 1.b stanov družstva a nesouhlasí se závěrem o možnosti „rozdělení členských práv a povinností v družstvu převodem pouze jejich části na třetí osobu“. Zdůrazňuje, že tento názor nemá oporu v zákoně ani ve stanovách družstva. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Navrhovatelé ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů soudů obou stupňů a navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatel výslovně dovolává, je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze spatřovat v závěru o platnosti „smlouvy o věcném břemeni“ datované dne 7. května 1997 a v posouzení jejího obsahu jako smlouvy o půdní vestavbě bytu, neboť jde o posouzení konkrétního právního úkonu, které má význam právě a jen pro projednávanou věc, přičemž závěry odvolacího soudu co do výkladu smlouvy nejsou ani v rozporu s hmotným právem (ustanoveními §35 odst. 2, §41 obč. zák. a §266 obch. zák).
Ani námitka dovolatele, podle níž je třeba k účinnosti „smlouvy o věcném břemeni“ podle §47 obč. zák. rozhodnutí příslušného orgánu (o vkladu práva odpovídajícího věcnému břemeni), nemůže vést k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud - vycházeje z obsahu smlouvy - ji za smlouvu o zřízení věcného břemene nepovažoval. Navíc smlouva o zřízení věcného břemene není smlouvou, k níž je třeba rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu 47 odst. 1 obč. zák., a její účinnost nenastává až rozhodnutím o vkladu práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2007, sp. zn. 30 Cdo 3236/2006). Ze stejného důvodu nelze na předmětnou smlouvu aplikovat nevyvratitelnou domněnku zakotvenou v §47 odst. 2 obč. zák.
Otázkou převodu části práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu se Nejvyšší soud zabýval již v rozhodnutí ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, v němž dospěl k závěru, že členskými právy a povinnostmi převáděnými dohodou podle §229 a §230 obch. zák. jsou jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu, která jsou převoditelná jako celek, jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Převede-li člen družstva členská práva a povinnosti vztahující se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru na jinou osobu, stává se tato osoba členem družstva se všemi právy a povinnostmi, které příslušejí každému členu. Přitom převodce, který si ponechal tu část členských práv a povinností, jež se vztahuje k jinému bytu nebo nebytovému prostoru, členem družstva být nepřestává.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož lze smlouvou převést část členských práv a povinností vztahující se ke konkrétnímu bytu, zůstane-li převodci plnohodnotný členský poměr, jehož obsahem jsou členská práva a povinnosti ve vztahu k jinému určitému bytu či nebytovému prostoru, je tak s výše uvedeným rozhodnutím v souladu. Přitom odvolací soud tento závěr učinil po zjištění, že stanovy družstva převod jen části členských práv a povinností neupravují.
Nejvyšší soud proto dovolání, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady navrhovatelů sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky činí 3.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu