ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1334.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1334/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. N., proti žalovanému Z. d. Z. v likvidaci, o doložení výše a důvodů snížení majetku k transformaci, o doložení správnosti odpočtu majetku a o stanovení výše majetkového podílu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 C 140/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2005, č. j. 16 Co 157/2003-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 10. dubna 2003, č. j. 10 C 140/2001-79, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal (po změně petitu připuštěné usnesením soudu ze dne 10. ledna 2003, č. j. 10 C 140/2001-58), aby žalovaný
a) doložil žalobci výši a důvody snížení majetku k transformaci o částku 8,406.000,- Kč, o částku 17,590.000,- Kč, o částku 9,176.000,- Kč a o částku 5,152.724,- Kč,
b) doložil žalobci správnost odpočtu majetku podle ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon“) a
c) stanovil výši majetkového podílu žalobce podle ustanovení §17 transformačního zákona.
Soud konstatoval žalobní tvrzení, podle nichž představovalo čisté jmění žalovaného určené k transformaci tak, jak je odsouhlasila valná hromada, částku 63,171.000,- Kč. O pozdějším snížení hodnoty majetku rozdělovaného mezi oprávněné osoby ve výši 30,733.900,- již valná hromada nerozhodovala a ke snížení došlo, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho žalovaný k odpočtu majetku přistoupil. Žalovaný tak nepostupoval při stanovení majetkových podílů z transformace podle schváleného transformačního projektu, který navíc zřejmě nebyl zpracován v souladu s platnými právními předpisy.
Soud prvního stupně připomněl, že vedle řízení v této věci žalobce vede či vedl u téhož soudu a proti témuž žalovanému řízení sp. zn. 9 C 124/92 (kde se domáhá z titulu postoupené pohledávky náhrady za živý a mrtvý inventář), sp. zn. 7 C 20/94 (v němž byla již pravomocně pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta žaloba o určení neplatnosti transformačního projektu žalovaného), sp. zn. 10 C 1112/2000 (ve kterém žaluje určení neplatnosti dohody o převodu majetku mezi žalovaným a Z. d. J.) a sp. zn. 10 C 396/2000 (v němž se žalobce domáhá vydání majetkového podílu postoupeného mu jinou osobou).
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jde v řízení o to, aby bylo soudně prokázáno pochybení žalovaného v transformačním procesu, přičemž využívá soud, aby jeho prostřednictvím vyžádal listinné důkazy podporující jeho stanovisko. Podle soudu by však občanské soudní řízení nemělo sloužit jednomu z účastníků k pouhému ověření názorů a zjištění potřebných skutečností pro případné pozdější uplatnění žalobního nároku tj. vydání další části majetkového podílu. Žalobce nechť uvede správnou výši majetkového podílu, který mu svědčí a pro jehož stanovení má k dispozici rozhodné a významné skutečnosti a v této výši nechť se soudně domáhá plnění. Soud připustil, že každý má možnost dovolat se soudní ochrany, avšak pouze způsobem odpovídajícím platným předpisům. Protože není možné vést soudní řízení jen pro zjištění skutečností a opatření důkazů pro jiné řízení, soud prvního stupně žalobu zamítl.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že žalobci nesvědčí práva, jichž se v řízení domáhá, když jeho postavení je vymezeno ustanoveními §9, 10 a 13 transformačního zákona. Povinnosti, jejichž uložení žalovanému požaduje žalobce v bodech a) a b) žalobního petitu, z transformačního zákona nevyplývají, a proto je žalovanému uložit nelze. Ve zbytku by žalobce mohl být úspěšný v případě, že by mu jeho majetkový podíl žalovaný vůbec nestanovil. Tak tomu však podle odvolacího soudu zjevně není, když žalobce sám tvrdí, že ohledně majetkového podílu vedl jiný spor a podíl ve výši určené soudem mu již byl vyplacen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje je co do přípustnosti o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodnosti o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel shledává zásadní právní význam rozhodnutí v tom, že řeší právní otázku odlišně od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 777/97 a v rozporu s Listinou základních práv a svobod a dalšími právními předpisy.
Zdůrazňuje, že se domáhá především stanovení výše majetkového podílu, neboť je zřejmé, že družstvo po řádném schválení transformačního projektu nedůvodným snížením hodnoty majetku určeného k transformaci, zkreslilo výši majetkových podílů oprávněných osob. Dovolatel sám nemůže provést výpočet svého podílu, a to ani prostřednictvím odborníka. Zamítnutí žaloby vede podle něj k odmítnutí soudní ochrany a porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dovolatel navrhuje zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
V rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 777/97 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil, že podle §2 odst. 2 transformačního zákona je schválený transformační projekt pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný. Závazná jsou zejména kriteria pro výpočet majetkových podílů [§9 odst. 5 písm. g) transformačního zákona]. Samotný výpočet majetkového podílu podle §9 odst. 7 transformačního zákona má pouze pořádkovou povahu a jeho závaznost pro účastníky transformace nelze ze zákona dovodit. Je-li výpočet majetkového podílu provedený družstvem nesprávný, může se oprávněná osoba domáhat opravy výpočtu u družstva a nebude-li jí vyhověno, může se dovolat soudní ochrany. Stejně tak zjistí-li družstvo, že jím provedený výpočet je nesprávný, může jej opravit; jestliže již oprávněné osobě nesprávně vypočtenou vyšší částku vyplatilo, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Od těchto závěrů se soudy obou stupňů v projednávané věci neodchýlily.
Dovolateli nebylo ani upřeno právo na soudní ochranu. Soudy obou stupňů pouze poukázaly na to, že mu byla soudní ochrana poskytnuta v jiném soudním řízení. Sám dovolatel přitom do protokolu dne 4. dubna 2003 uvedl, že v jiné věci již soud uložil žalovanému vyplatit mu majetkový podíl z transformace ve výši 402.000,- Kč. Pokud s jeho výší nesouhlasil, měl možnost se domáhat v probíhajícím řízení přezkoumání stanovené výše majetkového podílu z transformace, a to třeba i podáním opravných prostředků. Neučinil-li tak, sám zanedbal ochranu svých práv a nemůže se domáhat přezkoumání výše majetkového podílu v jiném soudním řízení.
Jelikož právní závěry, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které byly dovoláním napadeny, neshledává Nejvyšší soud ani rozpornými s hmotným právem, není dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Protože dovolací soud neshledal ani jiné důvody přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. února 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu