ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1493.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1493/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc., rozhodl v konkursní věci úpadkyně S. R. s. r. o., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 K 21/2004, o dovolání konkursního věřitele MUDr. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2005, č. j. 1 Ko 484/2005-624, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 20. září 2005, č. j. 43 K 21/2004-595, Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl návrh konkursního věřitele MUDr. J. H. a obce V. na nařízení předběžného opatření, kterým mělo být A. B., s. r. o., zakázáno provést dobrovolnou dražbu souboru movitých a nemovitých věcí provozovny sklárny (podniku úpadkyně) v obci V. (bod I. výroku), určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a žalobu o určení neplatnosti vyhlášení uvedené dobrovolné dražby a o určení neplatnosti označených znaleckých posudku znalce L. H. vyloučil k samostatnému řízení (bod III. výroku).
Odvolání MUDr. J. H. a obce V. proti bodům I. a II. výroku usnesení soudu prvního stupně pak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2005, č. j. 1 Ko 484/2005-624, odmítl – odkazuje na ustanovení §12 odst. 1 a odst. 2, §18 odst. 1, §27 odst. 2, §28 odst. 2 a §66b odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Odvolací soud uzavřel, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím, které konkursní soud učinil při výkonu dohlédací činnosti a proti kterému není odvolání přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel MUDr. J. H. (posléze zastoupený advokátem) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. a dožaduje se zrušení napadeného usnesení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením „ve věci samé“ ani usnesením měnícím či potvrzujícím. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, jelikož nejde o žádný z případů zde uvedených.
Opírá-li dovolatel přípustnost dovolání o ustanovení §238 odst. 3 o. s. ř., pak k tomu Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §238 o. s. ř. v rozhodném znění žádný odstavec třetí nemá.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu