ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1770.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1770/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně A., s. r. o., proti žalovaným 1) L. L., a 2) P. Z., o zaplacení 252.722,10 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 205/2003, o dovolání Ing. D. Z., zastoupeného JUDr. A. C., advokátkou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. července 2006, č. j. 4 Cmo 241/2006 - 51, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2006, č. j. 42 Cm 205/2003 - 44, kterým soud prvního stupně rozhodl, že „na místě žalovaného č. 2 bude v řízení pokračovat s Ing. D. Z.“
Soud prvního stupně přitom vycházel z toho, že se žalobkyně žalobou ze dne 8. dubna 2003 se žalobkyně domáhala proti oběma žalovaným práv z nezaplacené směnky. Směnečný platební rozkaz vůči druhému žalovanému nenabyl právní moci, neboť druhý žalovaný vůči němu podal v zákonné lhůtě námitky. Dříve, než bylo o těchto námitkách rozhodnuto, druhý žalovaný dne 19. června 2005 zemřel a tím pozbyl i procesní způsobilost. Soud prvního stupně zkoumal otázku procesního nástupnictví po zemřelém druhém žalovaném. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. prosince 2005, č. j. 44 D 207/2005, které nabylo právní moci dne 7. ledna 2006, byla potvrzena dědická dohoda, dle které nabyl veškerý majetek zanechaný zůstavitelem do vlastnictví syn zůstavitele Ing. D. Z. a dcera zůstavitele Ing. R. Z. nežádala určení ani výplatu svého zákonného dědického podílu.
Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, když uzavřel, že druhý žalovaný sice ztratil způsobilost mít práva a povinnosti a tudíž způsobilost být účastníkem řízení, avšak jediným jeho dědicem, který převzal právo nebo povinnost, o které v řízení jde, je podle obsahu dědické dohody Ing. D. Z.. Pro rozhodování o procesním nástupnictví je zcela irelevantní – pokračoval dále odvolací soud – zda Ing. D. Z. věděl o tom, že jeho právní předchůdce v tomto sporu podepsal směnku, zda k tomu byl způsobilý či nikoli. Poukázal na ustanovení §470 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí ze zákona, aniž by bylo zapotřebí převzetí zůstavitelových dluhů. Zdůraznil, že otázka, v jaké výši právní nástupce druhého žalovaného za jeho dluhy odpovídá, bude předmětem rozhodování ve věci samé a při rozhodování o procesním nástupnictví nemá její řešení místa.
Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. D. Z.dovolání. Dovolatel namítá, že nikdy nepřevzal povinnost hradit směnku za svého otce P.Z.; kdyby o této směnce věděl a byla zahrnuta do dědictví, tak by dědictví nepřijal. Argumentuje dále tím, že v usnesení č. j. 44 D 207/2005 se výše dluhu nenalézá.
Dovolatel je proto přesvědčen, že řízení je postiženo vadou a uplatňuje tedy dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přičemž tuto vadu spatřuje v průtazích řízení, kdy soud v průběhu dvou let ve věci nerozhodl.
Proto dovolatel navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Podle ustanovení §107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2).
Ztratí-li původní žalovaný po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), nastává situace předvídaná ustanovením §107 o. s. ř. a povinností soudu je posoudit, zda v řízení může pokračovat, a pokud ano, rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. K objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zemřelého účastníka ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde, soud provede, a to z úřední povinnosti, potřebná šetření; protože jde o postup soudu v řízení (a nikoli o dokazování o skutkovém stavu věci), soud přitom není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, str. 376). Přitom o tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
V projednávané věci soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustanovením §107 o. s. ř. a odvolací soud přesvědčivě odůvodnil proč shledává rozhodnutí soudu prvního stupně správným. Dovolací soud se s jeho závěry ztotožňuje.
Námitky dovolatele, které jsou obsaženy v dovolání, proto důvodné nejsou.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu