ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.311.2006.1
sp. zn. 29 Odo 311/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Ing. J. P., advokátem proti odpůrkyni S., a. s., o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 13/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2004, č. j. 14 Cmo 290/2003 - 131, takto:
I. Dovolání proti výroku usnesení ze dne 27. srpna 2004, č. j. 14 Cmo 290/2003 – 131, jímž Vrchní soud v Praze nepřipustil změnu návrhu, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se usnesení odvolacího soudu zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze (poté, co jeho předchozí rozhodnutí ze dne 10. dubna 2002, č. j. 14 Cmo 42/2002 – 87, Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 20. května 2003, č. j. 29 Odo 714/2002 – 109) rozhodl o nepřipuštění změny návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady S., a. s. (dále jen „společnost“) dle podání navrhovatele ze dne 24. června 2003 (I. výrok), usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení mimořádné valné hromady společnosti konané dne 27. prosince 1999 (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (III. výrok), přičemž usnesení nabylo dne 24. září 2004 právní moci.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že Nejvyšší soud zrušil jeho předchozí rozhodnutí proto, že se nezabýval námitkou navrhovatele, že valná hromada svolaná uveřejněním pozvánky v Obchodním věstníku, nebyla svolána vhodným způsobem. Proto se odvolací soud touto námitkou zabýval a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že se valné hromady zúčastnilo 75,38 % akcionářů, včetně samotného navrhovatele, lze způsob svolání valné hromady považovat za vhodný. Důvodem tohoto závěru bylo i to, že další způsob svolání valné hromady, který připadal v úvahu, totiž uveřejnění pozvánky ve dvou celostátně distribuovaných denících, jejichž názvy by nebyly akcionářům známy, by byl pro akcionáře mnohem náročnější.
To, že nepřipustil změnu návrhu, odůvodnil odvolací soud tím, že požadovanou změnou navrhovatel rozšířil tvrzené důvody neplatnosti usnesení valné hromady po uplynutí lhůty, ve které lze platnost usnesení napadat.
Proti výše uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel dovolání.
Dovolatel především odvolacímu soudu vytýká, že posoudil jeho podání ze dne 24. června 2003 jako změnu návrhu. Podle dovolatele toto podání změnou návrhu není, neboť dovolatel jím pouze rozšířil návrh o další důvody, což je podle jeho názoru možné i po uplynutí lhůty podle ustanovení §131 odst. 1 a §183 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Dále pak dovolatel namítá, že uveřejnění pozvánky na valnou hromadu v Obchodním věstníku nepovažuje za vhodné proto, že velkou část akcionářů společnosti tvoří drobní akcionáři, u kterých nelze předpokládat, že pravidelně sledují Obchodní věstník. Skutečnost, že na valné hromadě dosáhla účast téměř 76 %, nepovažuje za významnou vzhledem k akcionářské struktuře společnosti, protože poměr mezi celkovou hodnotou akcií společnosti a celkovým počtem akcionářů je opačný.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.”).
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení o některých otázkách obchodních společností zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v projednávané věci.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda bylo podané dovolání včasné, přičemž s přihlédnutím k závěrům obsaženým v nálezu ze dne 16. června 2003, sp. zn. IV. ÚS 92/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazku 30, pod číslem 93, uzavřel, že tomu tak je.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Pokud jde o námitku dovolatele týkající se výroku, kterým odvolací soud nepřipustil změnu návrhu, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001 uveřejněném v časopisu Soudní judikatura číslo 11, ročník 2001, pod číslem 138, uzavřel, že doplnění návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o nové skutečnosti, kterými navrhovatel rozšiřuje důvody neplatnosti usnesení valné hromady o důvody, jež nemají žádnou skutkovou souvislost s dříve uplatněnými důvody, je změnou návrhu (§95 o. s. ř.). Od tohoto závěru nemá důvodů se odchýlit ani v projednávané věci.
Podle ustanovení §95 odst. 2 o. s. ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Proti rozhodnutí o (ne)připuštění změny návrhu není odvolání přípustné a ani dovolací soud je nemůže přezkoumávat. Proto Nejvyšší soud dovolání proti výroku, kterým odvolací soud nepřipustil změnu návrhu, odmítl.
Dále Nejvyšší soud přezkoumal závěry odvolacího soudu týkající se vhodnosti způsobu uveřejnění pozvánky na valnou hromadu.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozhodnutí ze dne 24. září 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001, se závěrem, že za vhodný způsob uveřejnění oznámení ve smyslu ustanovení §184 odst. 4 obch. zák. lze považovat jakýkoli informační zdroj obecně dostupný pro každého akcionáře, lze souhlasit pouze tehdy, bude-li informační zdroj takto dostupný bez vynaložení nepřiměřené námahy. Není proto vyloučeno, aby vhodným způsobem uveřejnění byla publikace oznámení v Obchodním věstníku, ovšem pouze za předpokladu, že složení akcionářů konkrétní společnosti je takové, že Obchodní věstník je pro všechny běžně dostupným periodikem. To však odvolací soud v projednávané věci nezkoumal a uzavřel, že Obchodní věstník je vhodným zdrojem informací o svolání valné hromady vždy, bez ohledu na poměry akcionářů společnosti. S tímto závěrem již souhlasit nelze. Je obecně známo, že v kupónové privatizaci nabyly akcie řady společností osoby nejrůznějšího sociálního postavení, které pobývají na celém území republiky. Pro některé z těchto osob mohl být Obchodní věstník v době, kdy se napadená valná hromada konala, velmi obtížně dostupným periodikem a jeho sledování pro ně mohlo představovat značnou finanční i časovou zátěž. Na tom nic nemění to, že valná hromada, popřípadě ustavující valná hromada takový způsob uveřejnění oznámení schválila, neboť požadavek zákona na uveřejnění oznámení vhodným způsobem je požadavkem objektivním nezávisejícím na tom, co schválila valná hromada - zákon v uvedeném ustanovení společnosti, resp. její valné hromadě ukládá, aby zvolila vhodný způsob uveřejnění pod pohrůžkou, že jinak se uplatní postup stanovený zákonem. Právní závěr odvolacího soudu o řádném svolání valné hromady je proto neúplný.
Přitom ovšem není vyloučeno ani použití ustanovení §183 odst. 2 písm. a) obch. zák. ve vazbě na ustanovení §131 odst. 3 písm. a) obch. zák. Uveřejnění pozvánky na valnou hromadu způsobem, který není vhodný podle ustanovení §184 odst. 4 obch. zák., může být za určitých okolností porušením obchodního zákoníku, které nemělo závažné právní následky. K závěru, že tomu tak bylo, však nepostačí hodnotit procentuální účast akcionářů na valné hromadě, ale je třeba se zabývat i jejich složením z hlediska velikosti podílů akcionářů přítomných na valné hromadě na základním kapitálu.
Ustanovení §184 odst. 4 obch. zák. je jedním z ustanovení, které má chránit menšinové akcionáře před zneužitím postavení akcionáře většinového (v tomto případě využitím váhy hlasů ke stanovení nevhodného způsobu uveřejnění oznámení o konání valné hromady ve stanovách). Pokud by důsledkem nevhodného způsobu uveřejnění oznámení o konání valné hromady bylo převážně to, že by z účasti na ní byli vyřazeni právě menšinoví akcionáři, nelze učinit závěr o tom, že porušení ustanovení §184 odst. 4 obch. zák. nemělo závažné právní následky.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není úplné a tedy ani správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu podle ustanovení §243b odst. 1, 2 a 3, věta prvá, o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.). Přitom nepřihlédne, že tam, kde je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné bez dalšího, musí jeho rozhodnutí obsahovat (v intencích závěrů obsažených ve shora uvedením nálezu) i poučení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu