ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.580.2005.1
sp. zn. 29 Odo 580/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové s soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci návrhu na výmaz I. p. f. K. b., a. s., z obchodního rejstříku za účasti MUDr. J. V., o dovolání MUDr. J. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2004, č. j. 7 Cmo 478/2003-365, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč, do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. srpna 2000, č. j. F 55731/2000, B 997/1-280, kterým tento soud povolil zápis výmazu I. p. f. K. b., a. s. (dále jen „investiční fond“) z obchodního rejstříku z důvodu jeho přeměny na otevřený podílový fond.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že podle ustanovení §136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. května 2004 platí, že pokud před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodla Komise pro cenné papíry na základě zákona č. 248/1992 Sb., o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu (§35j zákona č. 248/1992 Sb.) a tato rozhodnutí nabyla právní moci, a do doby nabytí účinnosti tohoto zákona nedošlo k výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku nebo nenastaly účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ustanovení §35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb., nastávají účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond dnem, kdy je investičnímu fondu doručeno rozhodnutí soudu, kterým se povoluje výmaz.
V projednávané věci rozhodla o přeměně investičního fondu valná hromada dne 21. ledna 2000. Komise pro cenné papíry vydala investičnímu fondu povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu a odňala mu povolení ke vzniku investičního fondu dne 2. května 2000. Toto rozhodnutí Komise pro cenné papíry nabylo právní moci dne 26. května 2000. Dne 15. srpna 2000 rozhodl Krajský obchodní soud v Praze o výmazu investičního fondu a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. srpna 2000. Účinky přeměny proto nastaly v souladu s ustanovením §35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb. dnem právní moci tohoto usnesení.
Odvolání akcionáře zaniklého investičního fondu proti rozhodnutí rejstříkového soudu o povolení výmazu investičního fondu z důvodu jeho přeměny na otevřený podílový fond, již podle odvolacího soudu ze zákona nemůže účinky přeměny zpochybnit. Dále odvolací soud konstatoval, že neshledal podmínky pro připuštění dovolání. „Účinnost rejstříkového řízení“ o výmazu investičního fondu přeměněného na otevřený podílový fond před nabytím jeho právní moci řeší ustanovení §35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb. a ustanovení §136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb. Otázkou účastenství akcionáře v řízení o výmaz společnosti z obchodního rejstříku za situace, kdy tento podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond a otázkou přerušení rejstříkového řízení se již Nejvyšší soud zabýval, např. v rozhodnutí ze dne 1. září 2002, sp. zn. 29 Odo 43/2002, 29 Odo 44/2002, 29 Odo 124/2002, publikovaném v časopisu Soudní judikatura. Otázkou právního nástupnictví a otázkou přechodu majetku a závazků zaniklého investičního fondu se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 11. prosince 2001, sp. zn. 29 Odo 536/2001, publikovaném v časopisu Soudní judikatura.
Proti usnesení odvolacího soudu podal MUDr. J. V. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení věci, vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a odnětí možnosti jednat před soudem.
Dovolatel tvrdí, že v důsledku přeměny se stal jedním z „posledních akcionářů zaniklého investičního fondu, tj. jeho právním nástupcem vzhledem k majetku a případným nevypořádaným závazkům“. Proto na něj přešla práva a povinnosti související s majetkem zaniklého investičního fondu. Z toho důvodu je jako právní nástupce zaniklého investičního fondu účastníkem rejstříkového řízení.
Dále dovolatel poukazuje na to, že soudy v celém řízení rozhodovaly bez jednání a tudíž bez možnosti, aby hájil svá práva. Za vadu řízení považuje i to, že ačkoli upozorňoval prvoinstanční soud, že podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o přeměně na otevřený podílový fond a návrh na určení neplatnosti této přeměny a žádal rejstříkový soud, aby řízení přerušil, tento soud k tomu nepřihlédl. Dovolatel rovněž tvrdí, že rozhodnutí vychází z neúplného a nesprávného skutkového zjištění. Soud neprovedl žádné dokazování, týkající se např. závazků účastníka ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Dále pak dovolatel snáší argumenty o tom, že úprava obsažená v §136 odst. 13 zákona č. 189/2004, je protiústavní a nesmyslná, neboť její jednotlivá ustanovení jsou vzájemně v rozporu. Snáší argumenty na podporu tohoto svého závěru.
Dovolatel má za to, že došlo k porušení jeho vlastnických a souvisejících majetkových práv, zaručených mu článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Nejvyšší soud vrátil věc příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003 ze kterého dovozuje, že stejně jako při zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku podle ustanovení §75b odst. 2 obch. zák., je ve smyslu ustanovení §19 o. s. ř., části věty za středníkem a §94 odst. 1 o. s. ř., účastníkem řízení v projednávané věci i vymazaná obchodní společnost, přičemž osobami oprávněnými jednat jejím jménem v tomto řízení jsou ti, kdo k tomu byli oprávněni ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku. Dále pak snáší argumenty k podpoře právních závěrů odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2000) je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku významnou nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popřípadě o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.
Již v rozhodnutí ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 39/2005, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci, Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodl-li odvolací soud poté, co nabyl účinnosti zákon č. 189/2004 Sb., o potvrzení usnesení, kterým rejstříkový soud rozhodl o povolení výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku z důvodu jeho přeměny na otevřený podílový fond, je jeho rozhodnutí správné. V uvedeném usnesení (ve kterém byl dovolatel účastníkem řízení) a v rozhodnutích, na která odkázal odvolací soud, se dovolací soud vypořádal i se všemi dalšími námitkami dovolatele, zejména s námitkou zmatečnosti podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a s námitkou protiústavnosti úpravy, podle které rozhodoval odvolací soud.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný z důvodů přípustnosti dovolání, není dovolání přípustné a dovolací soud je proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Závěr, že je investiční fond účastníkem dovolacího řízení shledal dovolací soud správným, a to ze stejných důvodů jako v usnesení, na které odkazuje investiční fond. Proto mu přiznal náhradu nákladů řízení podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., §8 písm. b), §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 1550,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. března 2006
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu