ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.592.2005.1
sp. zn. 29 Odo 592/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Z. M., proti žalovanému V. Š., o zaplacení 475.265,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 6/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2004, č. j. 9 Cmo 422/2004 - 54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. dubna 2004, č. j. 47 Cm 6/2004 – 23, byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni dne 19. listopadu 2003, č. j. 52 Sm 173/2003 – 12. Odvolání, které žalovaný proti tomuto rozsudku podal, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. prosince 2004, č. j. 9 Cmo 422/2004-54, odmítl pro opožděnost s odůvodněním, že napadený rozsudek byl žalovanému doručen postupem dle §46 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dne 3. května 2004 a podal odvolání k poštovní přepravě až dne 19. května 2004, když patnáctidenní odvolací lhůta uplynula 18. května 2004.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém navrhuje použít pro posouzení přípustnosti dovolání ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto v případech v těchto ustanoveních taxativně vypočtených, přičemž použití analogie navrhované dovolatelem není při posuzování přípustnosti dovolání možné.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Dovolatel byl výzvou Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2005, č. j. 47 Cm 6/2004-70, vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 5.000,- Kč a jak se podává ze spisu (č. l. 72), této výzvě vyhověl a soudní poplatek v kolcích uhradil. Dle položky 18, bodu 5 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, se však poplatek nevybere mimo jiné za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání. Jelikož dovolateli nevznikla povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání a k jeho zaplacení byl tedy soudem vyzván nesprávně, je na soudu prvního stupně aby podle §10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích rozhodl o vrácení soudního poplatku.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2006
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu