ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.664.2002.1
sp. zn. 29 Odo 664/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce B., s. p. „v likvidaci“ , zastoupeného, advokátem, proti žalovanému J. Č., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 166.470,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 183/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2002, čj. 13 Co 48/2002-90, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2002, čj. 13 Co 48/2002-90 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. června 2001, čj. 26 C 183/2000-61, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. února 2002 čj. 13 Co 48/2002-90 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. června 2001 čj. 26 C 183/2000-61 „ve výroku o věci samé“, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 166.470,- Kč, ve výroku o nákladech řízení rozsudek změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám JUDr. J. S. částku 32.200,- Kč a dále rozhodl o nákladech řízení odvolacího.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalovaný vyjma promlčení nic jiného vůči žalobou uplatněnému nároku nenamítal, přičemž okresní soud dospěl ke správnému závěru, že tato námitka důvodná není, když žalobce mohl své právo poprvé uplatnit 21. března 1991 a fakticky toto uplatnil žalobou u soudu 11. 3. 1994, to je před uplynutím tříleté promlčecí doby dle §131a hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „hosp. zák.“). Odvolací soud v této souvislosti odkazoval na závazný právní názor vyslovený v jeho předchozím usnesení ze dne 30. března 2001, čj. 53 Co 114/2001-55, jímž byl zrušen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2000, čj. 26 C 183/2000-44 (tímto rozsudkem byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení uplatněného nároku), dle kterého k uplatnění práva žalobcem u soudu došlo žalobou podanou Krajskému obchodnímu soudu v Praze 11. 3. 1994, na čemž nemohlo ničeho změnit ani doplnění žaloby 24. října 2000, když „o identitě uplatněného nároku“ nemohlo být pochyb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 30. května 2002 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ust. §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“)Odvolacímu soudu vytýkal nesprávné posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení, přičemž se ztotožňoval s právním názorem vyjádřeným v původním rozsudku soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2000 a zdůrazňoval, že je-li žalobní podání neúplné, je neprojednatelné a „běh lhůt tedy počíná běžet okamžikem, kdy je žaloba projednatelná“. Upozorňoval rovněž, že promlčení je dáno především během lhůt dle §130 hosp. zák., podle kterého je tato lhůta jednoroční, a pokud byla žaloba podána 11. března 1994 a splatnost faktury nastala po 21. březnu 1991 je nárok promlčen. Požadoval, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a je i důvodné.
Důvod uplatněný v podaném dovolání akcentující nesprávné posouzení žalovaným vznesené námitky promlčení z pohledu uplatnění nároku žalobcem před soudem a délky promlčecí lhůty je dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Uplatněným dovolacím důvodem je dovolací soud vázán a rozhodnutí odvolacího soudu může přezkoumat právě jen z důvodů uplatněných v dovolání a je-li dovolání přípustné přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, 229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, to je, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Pokud soudy obou stupňů otázku promlčení posuzovaly hospodářského zákoníku, nepochybně aplikovaly správný právní předpis, když spor mezi účastníky je sporem z právního vztahu účastníků při jejich podnikatelské činnosti, vzniklého před 1. lednem 1992 (§763 odst. 1 věta druhá, odst. 2 obchodního zákoníku - zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Institut promlčení hospodářský zákoník ve znění platném od 1. 5. 1990 upravoval v ust. §130 až 131d, přičemž dle těchto ustanovení majetkové právo, které nebylo uplatněno ve stanovené době u příslušného orgánu se promlčuje a k promlčení příslušný orgán přihlédne jen tehdy, uplatní-li povinný právní subjekt námitku promlčení. Je-li námitka promlčení uplatněna, nemůže být promlčené právo přiznáno. Pokud není stanoveno v zákoně jinak, je promlčecí lhůta tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. U práv, která musí být uplatněna nejprve u povinného subjektu (např. reklamací) běží promlčecí lhůta ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno. Běh promlčecí lhůty se přetrhuje výkonem práva. Podáním žádosti (žaloby) příslušnému orgánu před uplynutím promlčecí lhůty se běh této lhůty staví; stačí podání žádosti (žaloby) doporučeně na poště.
Účinek spojovaný s podáním žaloby příslušnému orgánu (soudu), to je stavění běhu promlčecí lhůty (srov. §131d hosp. zák. pak lze spojovat pouze s podáním takové žaloby (z hlediska skutkového vymezení uplatněného nároku), o které je v konečném důsledku soudem věcně rozhodováno s tím, že pokud v průběhu řízení žalobce žalobu změní (§95 o. s. ř.), hmotněprávní účinky změněné žaloby (tímto způsobem nově uplatněného nebo nově uplatněné části nároku) nastávají až dnem, kdy soudu změna žaloby došla, popř. dnem, kdy žalobce učinil toto podání do protokolu nebo kdy toto podal doporučeně na poště.
Žalobou došlou Krajskému obchodnímu soudu v Praze 11. 3. 1994 byl žalobcem vůči žalovanému uplatněn nárok na zaplacení částky 166.470,- Kč odůvodněný skutkovými tvrzeními, že žalovaný od žalobce na základě uzavřené kupní smlouvy odebral ropné výrobky a toto dílčí plnění mu bylo vyúčtováno fakturou č. 166477 ze dne 6. března 1991 a žalovaný fakturu ve lhůtě splatnosti, tj. do 20. března 1991 neuhradil. K výzvě soudu prvního stupně učiněné usnesením datovaným 29. září 2000 čj. 26 C 183/2000-36, k doplnění žaloby o uvedení čísla smlouvy, data jejího uzavření a poskytnutí dílčího plnění, včetně čísla dodacího listu, žalobce podáním datovaným 23. října 2000, došlým prvoinstančnímu soudu následného dne (č. l. 38) po stránce skutkové žalobní požadavek vymezil tak, že 6. března 1991 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dodávce blokových poukázek na „PHL“, a dle této smlouvy žalobce žalovanému objednané zboží – blokové poukázky dodal. Současně k těmto tvrzením žalobce doložil výše uvedenou objednávku i fakturu, která dle žalobce dle tehdy zavedené praxe sloužila i jako dodací list.
Požadavek na zaplacení dodaných blokových poukázek na „PHL“ (viz podání žalovaného z 23. října 2000) a požadavek na zaplacení dodaných ropných výrobků (viz žaloba) zcela nepochybně představují požadavky založené na rozdílném skutkovém základu, v důsledku čehož nelze v podání žalobce z 23. října 2000 spatřovat pouhé odstranění vad původní žaloby, když vzhledem k změně vylíčení skutkového stavu oproti původní žalobě, je nutno toto podání považovat za změnu žaloby (§95 o. s. ř.), a to bez ohledu na skutečnost, že žalobce po žalovaném i nadále požadoval plnění stejné kvality a stejného rozsahu (srovn. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000 publikovaný v časopise Soudní judikatura číslo sešitu 10/2001).
Nesprávné posouzení podání žalobce z 23. října 2000 jakožto podání, kterým žalobce odstranil vady žaloby (§43 o. s. ř.), a nikoli jako podání, kterým žalobce žalobu změnil (§95 o. s. ř.) pak mělo bezprostřední vliv na správnost výkladu ust. §130 věty první ve spojení s ust. 131d hosp. zák. ve znění platném od 1. 5. 1990, pokud jde o řešení otázky, zda k podání žaloby u soudu, popř. podání žaloby doporučeně na poště, došlo v rámci běhu promlčecí lhůty nebo až po jejím uplynutí, a bylo rovněž důvodem, proč o této změně žaloby nebylo (v rozporu s ust. §95 o. s. ř.) rozhodnuto (usnesení soudu prvního stupně vyhlášené v jednání 5. prosince 2000, jímž připustil „upřesnění skutkových tvrzení a označení žalovaného“, rozhodnutím o připuštění změny žaloby není).
Odvolací soud (a rovněž tak i soud prvního stupně) zastávaje nesprávný právní názor o stavení promlčecí lhůty k uplatnění práva na zaplacení dodaných blokových poukázek na „PHL“ podáním žaloby na zaplacení dodaných ropných výrobků u soudu, nesprávně právně posoudil důvodnost žalovaným uplatněné námitky promlčení.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), dovolací soud toto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ust. §243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3, odst. 5 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu o posouzení podání žalobce datovaného 23. října 2000 (čl. 38) jako změny žaloby dle ust. §95 o. s. ř. včetně hmotně právních účinků takto změněné žaloby je pro soud prvního stupně (i odvolací soud) závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r .
předseda senátu