ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.792.2005.1
sp. zn. 29 Odo 792/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci žalobkyně V. k. z., veřejné obchodní společnosti, úpadkyně, proti žalovanému „S. k. p. u. s.“ o určení, „zda právní vztah je oprávněný“, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 1539/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2002, č. j. Nc 1539/2002-9 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2002, č. j. 13 Cmo 188/2002-16, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2002, č. j. Nc 1539/2002-9, se zastavuje.
II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2002, č. j. 13 Cmo 188/2002-16 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2002, č. j. Nc 1539/2002-9, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením ze dne 27. června 2002 odmítl (odkazuje na ustanovení §42 odst. 4, §43 odst. 2 a §79 občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) žalobu podanou žalobkyní (Víceúčelovým komerčním zařízením, veřejnou obchodní společností - úpadkyní) dne 5. února 2002.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením ze dne 2. září 2002 potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žaloba dosud není projednatelná, jelikož postrádá označení žalovaného, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobkyně dovolává a není z ní patrno, čeho se žalobkyně domáhá; přitom žalobkyně byla řádně poučena o tom, jakými vadami žaloba trpí a jak má tyto vady odstranit.
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ a §239 odst. 3 o. s. ř., namítajíc, že jsou dány dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). Konkrétně dovolatelka - po zevrubné reprodukci průběhu řízení - tvrdí, že odvolací soud se nevypořádal s pochybením soudu prvního stupně spočívajícím v tom, že ten jí - ač k tomu byl povinen - nepředal protokol z přezkumného jednání konaného 23. listopadu 2001, jehož nedílnou součástí je i seznam přihlášených pohledávek upravený o výsledek přezkumného jednání. Odkaz na možnost nahlížení do spisu ke zjištění okolností rozhodných pro upřesnění a doplnění žaloby (v daném případě se nacházejícího u Nejvyššího soudu) nepokládá dovolatelka za odpovídající nápravu uvedeného pochybení. Kdyby soud své pochybení napravil (jak uvádí v poslední větě odůvodnění svého usnesení z 29. dubna 2002), nestalo by se odstranění vad podání nesplnitelným. Toho by ostatně nebylo třeba, kdyby soud tento stejnopis vydal po skončení (přezkumného) jednání.
Dovolatelka má za to, že svým jednáním nezpůsobila neprojednatelnost návrhu a že soudy nižších stupňů jí svým rozhodnutím upřely ústavní právo domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany svých práv a bránit se nezákonnému postupu správce konkursní podstaty
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů (z toho usnesení odvolacího soudu jen v potvrzujícím výroku) zrušil.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.
Dovolatelka výslovně dovoláním napadla i rozhodnutí soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána; proto Nejvyšší soud řízení o takovém podání zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. (v podrobnostech srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud se věcí zabýval nejprve v rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., který dovolatelka vystihuje námitkou nesplnitelnosti výzvy k odstranění vad žaloby. Na tomto základě se zabýval především tím, jaké požadavky výzva kladla na žalobkyni.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ze spisu se podává, že žalobkyně (na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2001, č. j. 40 K 8/2001-66), se podáním datovaným 31. ledna 2002 a došlým soudu prvního stupně 5. února 2002 domáhala „určení, zda právní vztah je oprávněný, ve věci přezkumného jednání dne 23. listopadu 2001 a uznání nevykonatelných a neprokázaných pohledávek za zjištěné, správkyní konkursní podstaty“. Podání označila jako žalobu, přičemž jako žalobkyni označila sebe a jako žalovaného „správce konkursní podstaty určeného soudem“. V podání pak vyslovuje nesouhlas s tím, že správkyně konkursní podstaty při přezkumnému jednání dne 23. listopadu 2001 uznala mimo jiné i 5 v podání označených pohledávek. Posléze žalobkyně oznamuje, že vzhledem k tomu, že jí dosud nebyla (přes její žádost) vydána kopie protokolu z přezkumného jednání, jehož součást tvoří i upravený seznam pohledávek (byl jí vydán pouze samotný protokol) nemůže v žalobě přesně definovat jednotlivé položky, které popřela co do pravosti, výše a pořadí, ani definovat důkazy a specifikovat návrh petitu.
Krajský soud v Hradci Králové pak žalobkyni usnesením ze dne 29. dubna 2002, č. j. Nc 1539/2002-4, doručeným 14. května 2002, vyzval, aby do 30 dnů od doručení usnesení „opravila - doplnila“ své podání z 31. ledna 2002 ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., za použití §23 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), s tím, že jinak toto podání odmítne. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně nejprve stručně reprodukuje (odstavec první odůvodnění) obsah žalobkynina podání (jež ovšem označuje jako podání z 18. března 2002), posléze cituje §42 odst. 4, §79 odst. 1 o. s. ř. a §23 odst. 2 o. s. ř. (odstavec druhý až čtvrtý odůvodnění) a nakonec uzavírá, že na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podání žalobkyně není žalobou ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., za použití §23 odst. 2 ZKV, a proto žalobkyni vyzývá, aby své podání opravila a tudíž řádně doplnila o výše citované náležitosti, s tím, že k tomuto účelu jí soud současně přikládá seznam pohledávek.
Podáním datovaným 10. května 2002 (č. l. 6) soud nicméně žalobkyni oznamuje, že seznam pohledávek není možno zaslat, jelikož se nachází od 18. prosince 2001 u Nejvyššího soudu.
Žalobkyně na výzvu soudu prvního stupně reagovala podáním došlým soudu prvního stupně 14. června 2006, v němž uvádí, že výzva je nesplnitelná, jelikož doplnění podání je podmíněno získáním listin, které jí soud nepředal. Skutečnost, že v žalobě nespecifikuje jméno správce konkursní podstaty, zdůvodnila žalobkyně tím, že nově jmenovaný správce konkursní podstaty nemůže doložit právní moc usnesení, kterým byl jmenován.
Poté soud prvního stupně žalobu odmítl výše označeným usnesením z 27. června 2002.
Podle ustanovení §43 o. s. ř., předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
K dovolatelčině argumentu, že výzva byla nesplnitelnou, jelikož od konkursního soudu neobdržela vyžádaný seznam přihlášených pohledávek, Nejvyšší soud uvádí, že v tomto ohledu dovolání opodstatněné není. Výzva k odstranění vad žaloby se ani u sporů vyvolaných jiným řízením (zde u sporu zjevně vyvolaného konkursem vedeným na majetek žalobkyně) nestává nesplnitelnou jen proto, že žalobkyně by si mohla údaje potřebné k doplnění či opravě žaloby opatřit snáze, kdyby jí z jiného spisu byla vydána vyžádaná listina. Podstatné je, že si tyto údaje - jak správně uzavřel odvolací soud - mohla i tak opatřit. Tato argumentace nadto nemá žádný vliv na povinnost řádné identifikace žalovaného či žalovaných. To platí zvláště tehdy, má-li být tímto žalovaným správce konkursní podstaty žalobkyně (jehož žalobkyně znát musí).
Dovolání je přesto důvodné.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že výzva k odstranění vad podání musí obsahovat i údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné (terminologií stávajícího znění §43 o. s. ř., v čem je podání neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité) a poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Shodný požadavek na obsah výzvy (usnesení) k odstranění vad podání klade i právní teorie (srov. shodně např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 172-173).
Z pohledu takto formulovaných požadavků je výzva soudu prvního stupně vadná a s jejím nedodržením proto procesně nepříznivé důsledky projevující se odmítnutím vadného podání spojovat nelze.
Údaj o tom, v čem spočívá vada účastníkova podání a jak je třeba tuto opravu nebo doplnění provést, výzva neobsahuje. Požadavek zákona na tyto náležitosti výzvy především nesplňuje výroková část výzvy obsahující toliko výčet paragrafů, „v jejichž smyslu“ má být „oprava - doplnění“ provedena (§42 odst. 4, §79 odst. 1 o. s. ř., za použití §23 odst. 1 ZKV), aniž by bylo zřejmé, které z údajů vymezujících náležitosti podání a žaloby podání žalobkyně podle názoru soudu postrádá a v čem (o jaký údaj konkrétně) má být žalobkynino podání doplněno.
Stejně bezobsažné je v dotčeném směru i výše reprodukované odůvodnění výzvy. V závěru odůvodnění výzvy soud konstatuje, že na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že podání žalobkyně není žalobou ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., za použití §23 odst. 2 ZKV, a proto žalobkyni vyzývá, aby své podání opravila a tudíž řádně doplnila o výše citované náležitosti. V odůvodnění ovšem kromě citace §42 odst. 4 o. s. ř., §79 odst. 1 o. s. ř. a §23 odst. 2 ZKV konkrétní údaj o tom, které z náležitostí obsažených v těchto ustanoveních podání žalobkyně postrádá, stejně jako poučení o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění tohoto podání provést, chybí. Přitom nelze přehlédnout, že ve výroku výzva odkazuje na §23 odst. 1 ZKV, kdežto v jejím odůvodnění je citován a dále zmíněn §23 odst. 2 ZKV.
Požadavek zákona v popsaném směru dozajista nemohl být naplněn tím, že v rámci citace označených ustanovení občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání byly některé pasáže oněch ustanovení psány tučným písmem. Takovým zvýrazněním nelze nahradit jasné a srozumitelné poučení adresáta, požadované zákonem.
Argument dovolatelky, že takovou výzvu řádně splnit nemohla, je tudíž ve svém výsledku správný a odvolací soud pochybil, jestliže uzavřel, že žalobkyně byla řádně poučena o tom, jakými vadami žaloba trpí a jak má tyto vady odstranit.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Jelikož napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právní, nezabýval se Nejvyšší soud dále tím, zda je dán i dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Úkolem soudu prvního stupně v další fázi řízení bude znovu řádně žalobkyni vyzvat k odstranění vad podání.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. června 2007
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu