ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.838.2001.1
sp. zn. 29 Odo 838/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců A) I. S. a B) I. S., oba zastoupeni, advokátem, proti žalovanému S. b. d. N. d., o neplatnost vyloučení z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 131/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2001, čj. 7 Cmo 1069/2000-79, takto:
I. Dovolání se zamítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 17.5.2000, čj. 52 Cm 131/97-52, kterým tento soud vyslovil neplatnost usnesení náhradního shromáždění delegátů S. b. d. N. d. (dále jen „družstvo“) konaného dne 12.6.1996, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí, kterým je představenstvo vyloučilo z družstva, tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že podle ustanovení §231 odst. 3 obchodního zákoníku, ve znění účinném v době rozhodování o vyloučení (dále též jen „obch. zák.“), může být člen z družstva vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení se člen může odvolat k členské schůzi. Jestliže je rozhodnutí o vyloučení v rozporu s právními předpisy nebo stanovami, prohlásí je členská schůze za neplatné.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobců z družstva je neplatné, neboť v něm v rozporu se stanovami nebyl uveden důvod vyloučení. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí. V rozhodnutí o vyloučení z družstva odvolací soud zjistil, že představenstvo žalobcům sděluje, že je vyloučilo podle čl. 60 odst. 1 stanov. Představenstvo žalobcům vytýká, že po předchozím písemném upozornění a přes udělenou písemnou výstrahu provedli neoprávněné stavební úpravy bytu v rozporu s ustanovením §694 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a stanovami družstva. Opakovaně byli žádáni o dodatečné předložení dokladů potřebných k podání ohlášení stavebnímu úřadu, tyto doklady však nepředložili.
Rozhodnutí představenstva odpovídá stanovám družstva, podle kterých odvolací soud zjistil, že může být vyloučen člen, který závažným způsobem nebo opětovně a přes písemnou výstrahu porušuje své členské povinnosti určené zákonem nebo stanovami [čl. 60 odst. 1 písm. a)] a v rozhodnutí o vyloučení musí být uveden důvod podle čl. 60 odstavce 1, který nemůže být dodatečně měněn [čl. 60 odst. 2 stanov].
Odvolací soud zjistil, že ve výstraze ze dne 30.1.1996 představenstvo žalobcům vytýká, že provedli neoprávněně stavební úpravu bytu v rozporu s ustanovením §694 obč. zák. a stanovami družstva a že ačkoli byli opakovaně (13.2.1995, 18.9.1995 a 16.10.1995) žádáni o dodatečné předložení podkladů potřebných k ohlášení stavebnímu úřadu s opakovaně prodlouženým termínem, doklady nepředložili. Dále je představenstvo upozorňuje, že nepředloží-li doklady do 15 dnů, budou z družstva vyloučeni. Žalobci doklady ve lhůtě nepředložili.
To, že žalobci prováděli neoprávněné stavební úpravy, vyplývá z rozhodnutí stavebního úřadu Městské části P. 4, ze dne 28.4.1998, kterým tento stavební úřad dodatečně povoluje změnu stavby bytového domu čp. 1369, V K., P. 4, spočívající ve vyzdění příček v bytě č. 7 a provedení drobných dispozičních změn a nových podlah. V důvodech se konstatuje, že stavebník uvedenou stavbu provedl bez stavebního povolení. Žalobci v řízení tvrdili, že řádně požádali dopisem ze dne 14.9.1994 o povolení stavebních oprav v bytě a že souhlas od příslušné samosprávy dostali. Ve zmíněném dopise však žádají o povolení opravy etážového topení, rozvodů vody, vany, kuchyňské linky, podlah a zazdění dveří. V žádosti se hovoří o opravách, nikoli o nových podlahách či posunutí příček. Žádost se na skutečně provedené stavební úpravy v bytě č. 7 nevztahuje.
Rozhodnutí představenstva je opatřeno razítkem družstva a dvěma podpisy. To je v souladu s §243 odst. 3 obch. zák. a čl. 82 odst. 2 stanov družstva. Povinnost uvádět funkce podepsaných osob a jejich jména ani čitelnost podpisů, jejichž nedostatek žalobci namítali, žádný předpis neukládá. K námitce žalobců, že nebyli na náhradní shromáždění delegátů, které rozhodovalo o jejich odvolání pozváni, odvolací soud uzavřel, že takovou povinnost zákon ani stanovy družstvu neukládají. Důvodná není ani námitka žalobců, že podle čl. 60 stanov mělo shromáždění delegátů potvrdit jejich vyloučení, nikoli zamítnout odvolání, neboť jde pouze o formální nepřesnost, bez věcného významu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Co do přípustnosti odkázali na ustanovení §238 odst. 1 písm. a), co do důvodu na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Z odůvodnění dovolání však vyplývá, že napadají i to, že skutkové zjištění odvolacího soudu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o.s.ř.].
102
Dovolatelé tvrdí, že důvod, pro který byli žalobci vyloučeni z družstva, je v rozporu se zákonem a stanovami. „Písemné upozornění ani výstraha stavební úpravy bytu nepředcházela.“ Naopak dovolatelé provedli stavební úpravy na základě předchozí písemné žádosti a s výslovným písemným souhlasem na téže listině. Potřebné podklady k podání ohlášení předložili dodatečně. Dále namítají, že v rozhodnutí o vyloučení není specifikováno, jaká konkrétní povinnost uvedená ve stanovách družstva byla porušena. Uveden je pouze odkaz na obecnou definici a demonstrativní výčet. Nepředložení potřebných dokladů ve stanoveném termínu nemůže být považováno za závažné porušení členských povinností. Byl to samotný žalovaný, resp. jeho orgán, který zavinil svým nesprávným postupem „že vznikla celá tato záležitost. Žalobci, jako osoby práva neznalé, neměli sebemenší pochybnosti o oprávněnosti orgánu družstva k udělení souhlasu k jejich žádosti.“ Žalobci dále poukazují na formální nedostatky rozhodnutí shromáždění delegátů, o kterých odvolací soud uzavřel, že nemají věcný význam. Podle názoru žalobců bylo i to, že nebyli pozváni na shromáždění delegátů, které rozhodovalo o jejich odvolání, porušením čl. 16 odst. 1 písm. a) tehdy platných stanov, podle kterých má člen družstva právo zejména ... účastnit se prostřednictvím zvoleného delegáta na jednání a rozhodování shromáždění delegátů. Za situace, kdy dovolatelé nevěděli, kde a kdy bude jejich odvolání projednáváno, nemohli se prostřednictvím zvoleného delegáta na jednání a rozhodování shromáždění delegátů zúčastnit. Navíc se za samosprávu jejímiž jsou členy, delegát shromáždění nezúčastnil. Podle čl. 16 odst. 1 písm. c) stanov má člen družstva m.j. právo zúčastnit se veškeré družstevní činnosti, tedy i jednání nejvyššího orgánu družstva a podle písm. d) tohoto článku stanov mají členové družstva právo obracet se k příslušným orgánům družstva s podněty a připomínkami; proto měli být o jednání shromáždění delegátů vyrozuměni. Z uplatnění uvedených práv však byli dovolatelé postupem družstva vyloučeni.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není však důvodné.
Podle ustanovení §231 odst. 4 obch. zák. může být člen vyloučen z družstva, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. V čl. 60 odst. 1 stanov družstva se uvádí, že člen družstva může být vyloučen rozhodnutím představenstva, jestliže závažným způsobem nebo opětovně a přes písemnou výstrahu porušuje své členské povinnosti stanovené zákonem nebo stanovami nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu družstva. V odstavci 2 téhož ustanovení se určuje, že v rozhodnutí o vyloučení člena družstva musí být uveden důvod vyloučení podle odstavce 1, který nemůže být dodatečně měněn. Jak správně zjistil odvolací soud, představenstvo družstva ve výstraze ze dne 30.1.1996 žalobcům vytýká, že provedli neoprávněně stavební úpravu bytu v rozporu s ustanovením §694 obč. zák. a stanovami družstva, a že ačkoli byli opakovaně žádáni o dodatečné předložení podkladů potřebných k ohlášení stavebnímu úřadu s opakovaně prodlouženým termínem, doklady nepředložili. Tvrzení žalobců, že v rozhodnutí o vyloučení není specifikováno, jaká konkrétní povinnost určená ve stanovách družstva byla porušena, proto není správné. To, že družstvo přesně popsalo porušenou povinnost, je postačující ke splnění povinnosti upravené v čl. 60 odst. 2 stanov. Přitom není rozhodující, že družstvo neodkázalo na ustanovení čl. 51 odst. 1 stanov ale pouze na korespondující ustanovení občanského zákoníku; vytýkané porušení stanov je popsáno dostatečně jasně, určitě a srozumitelně.
K námitce dovolatelů, že provedli stavební úpravy se souhlasem družstva, dovolací soud uzavřel, že jak zjistil odvolací soud, žalobci požádali dopisem ze dne 14.9.1994 o povolení stavebních oprav v bytě, a že souhlas od příslušné samosprávy dostali se stavebními úpravami, ohledně kterých o souhlas požádali. Těmito úpravami byly opravy etážového topení, rozvodů vody, vany, kuchyňské linky, podlah a zazdění dveří. Jestliže pak odvolací soud z rozhodnutí stavebního úřadu městské části P. 4, ze dne 28.4.1998, kterým tento stavební úřad dodatečně povoluje změnu stavby bytového domu čp. 1369, V K., P. 4, zjistil, že provedená změna stavby spočívá ve vyzdění příček v bytě č. 7, provedení nových podlah a drobných dispozičních změn a na základě toho učinil skutkové zjištění, že žalobci provedli změnu stavby bez souhlasu družstva, nelze mu vytýkat, že jeho skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování. Dopis, na který se dovolatelé odvolávají, ani následný souhlas samosprávy se netýká vyzdění příček v bytě, ani provedení nových podlah, tedy právě těch změn, na které se vztahuje vydané stavební povolení a ohledně kterých došlo k porušení povinností družstva vyplývajících ze zákona a stanov.
Pokud dovolatelé poukazují na formální nedostatky rozhodnutí shromáždění delegátů, dovolací soud se zcela ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že není podstatná formulace rozhodnutí, ale jeho obsah; ten odpovídá ustanovení §231 odst. 4 a 5 obch. zák.
Důvodná není ani námitka dovolatelů, že je družstvo na shromáždění delegátů projednávající jejich odvolání nepozvalo. Taková povinnost nevyplývá ani ze zákona ani ze stanov družstva. Je pravdou, že členové družstva mají všechna práva, kterých se žalobci dovolávají, jak však plyne z ustanovení §239 odst. 7 obch. zák. a z čl. 66 a násl. stanov družstva, vykonávají v družstvu, ve kterém nahrazuje členskou schůzi shromáždění delegátů, členové tato práva prostřednictvím zvolených delegátů. To mohli v projednávané věci učinit i dovolatelé, neboť jim nic nebránilo v tom, aby poté, co podali odvolání, sdělili svému delegátu vše, co chtěli na shromáždění delegátů v této věci uplatnit. To, že se zvolený delegát shromáždění nezúčastnil, nelze považovat za pochybení družstva.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, 142 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu
103