ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.885.2006.1
sp. zn. 29 Odo 885/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalované J. K., zastoupené advokátem, o zaplacení čásky 24,922.204,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 2033/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2006, č.j. 9 Cmo 220/2005 206, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila A. – C. a. s., (dále jen „společnost“).
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že v průběhu odvolacího řízení byla mezi žalobkyní a společností uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jejíž úhrada je předmětem řízení, přičemž společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka zejména namítá, že postup Č. s., a. s. (původní věřitelky) a žalobkyně je v rozporu se zásadami obsaženými v ustanoveních §3 občanského zákoníku a §265 obchodního zákoníku, neboť Č. s., a. s. jako největší věřitelka úpadce Ing. J. K. (manžela žalované) a členka věřitelského výboru „vahou svých hlasů schválila úkon spočívající v prodeji části majetku patřícího do konkursní podstaty mimo konkurs, ačkoli nebyly splněny podmínky pro takový způsob prodeje“. Navíc prodej části majetku patřícího do podstaty byl uskutečněn za cenu nižší, než které bylo možné v dané době a místě dosáhnout. Dovolatelka dále akcentuje, že „pohledávka se dostala do držení třetích osob, ačkoli dosud nebylo vypořádáno společné jmění manželů“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení §107a o. s. ř., které upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotně právní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadního účastníka.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku.
Výhrada dovolatelky, že postup věřitelky (rozuměj postoupení pohledávky) je v rozporu s dobrými mravy, popř. se zásadami poctivého obchodního styku, je tudíž pro rozhodnutí o návrhu podle §107a o. s. ř. bez právního významu.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2007
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu