ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.959.2003.1
sp. zn. 29 Odo 959/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci návrhu na zápis změn S. – T., H., s.r.o., zastoupené opatrovnicí P. K., pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, za účasti 1. Ing. T. A., zastoupeného, advokátem, a 2. M. S., zastoupené, advokátem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 13723, o dovolání Ing. T. A. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. dubna 2003, č.j. 5 Cmo 501/2002-251, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání proti výroku usnesení soudu prvního stupně ze dne 31.10.2002, č.j. C 13723-191, kterým byl povolen zápis společnice M. S. do obchodního rejstříku a změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Výrok, kterým soud prvního stupně rozhodl o povolení výmazu společníka, Ing. T. A., odvolací soud potvrdil.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že se především zabýval tím, zda je Ing. T. A. z pohledu ustanovení §200c odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastníkem řízení a dospěl k závěru, že je účastníkem pouze té části řízení, která se týká povolení jeho výmazu jako společníka z obchodního rejstříku. Účastníkem té části řízení, který se týká povolení zápisu M. S. jako společnice do obchodního rejstříku, není, neboť se netýká jeho zápisu do obchodního rejstříku; tím odůvodnil – odkazuje na ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. – výrok o částečném odmítnutí odvolání.
Dále odvolací soud konstatoval, že podle ustanovení §115 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) připouští-li to společenská smlouva, může společník převést svůj obchodní podíl na jinou osobu.
Odvolací soud doplnil dokazování úředním záznamem o podání vysvětlení J. V. ze dne 14.8.2002, úředním záznamem o podání vysvětlení M. S. ze dne 27.8.2002 a úplným výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě ze dne 5.9.2002. Z úředního záznamu sepsaného s J. V. odvolací soud zjistil, že měl ve společnosti S. – T. H. (dále též jen „společnost“), kterou založil se svojí dcerou, M. S., 24 % obchodní podíl a jeho dcera měla 76 % podíl. V době založení společnosti byl v platnosti zákon č. 38/1995 Sb., „který zřejmě z možnosti střetu zájmu neumožňoval, aby on jako vlastník a jednatel firmy, která opravuje a prodává vozidla, vlastnil víc jak 24 % obchodního podílu s funkcí prokuristy společnosti.“ Dále J. V. do záznamu uvedl, že pozdější úprava neumožňovala, aby osoba blízká, tj. i jeho dcera, „vlastnila“ víc než 24 % obchodní podíl. Ing. A., který byl v té době jednatelem společnosti, nabídl „že se provede změna zápisu v obchodním rejstříku“ tak, aby se stal většinovým společníkem sám, aby tak „mohla být firma S. provozována i nadále“ a přitom ho ujišťoval, že kdykoli na požádání převede podíl zpět na jeho dceru. Obdobně formulovala svou výpověď do úředního záznamu i M. S. Dále pak odvolací soud konstatoval data provedených změn v obchodním rejstříku.
V projednávané věci odůvodnila M. S. návrh na povolení zápisu výmazu Ing. A. jako společníka a svého zápisu jako společnice do obchodního rejstříku tím, že smlouva o převodu obchodního podílu, kterou dne 30.11.1995 uzavřela s Ing. A. (dále též jen „smlouva“) byla neplatná, protože společenská smlouva nepřipouštěla převod obchodního podílu na třetí osobu. Ing. A. tvrdil, že existoval dodatek ke společenské smlouvě, který takový převod připouštěl. Soud prvního stupně provedl k uvedeným tvrzením dokazování, provedené důkazy správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke správnému skutkovému i právnímu závěru. Za situace, kdy tvrzený dodatek ke společenské smlouvě není rubrikován v rejstříkovém spisu a nebyl ani dodatečně předložen, nelze dospět k závěru, že tento dodatek k datu 30.11.1995 existoval. Námitku odvolatele, že existovala vůle účastníků smlouvy převést obchodní podíl, hodnotil odvolací soud jako právně bezvýznamnou. Ustanovení §115 obch. zák. je ustanovením kogentním a společnost se jím musí řídit. K platnosti smlouvy, ve které účastníci vyjádřili vůli převést obchodní podíl, je nezbytné, aby společenská smlouva připouštěla převod obchodního podílu na třetí osobu.
A konečně odvolací soud uvedl, že návrh na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku podala M. S., která není oprávněna návrh jménem společnosti podat, je však oprávněna podat návrh na zápis změny vlastním jménem, pokud se jí zápis týká (§31 odst. 1 obch. zák.). Soud prvního stupně vyhověl návrhu i v té části, která se týká výmazu společníka Ing. A. Jde o zápis s deklaratorními účinky a řízení lze v tom případě zahájit i bez návrhu a pokud by návrh nebyl podán, či pokud by soud zamítl návrh z důvodu nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky, pak by byly splněny podmínky pro zahájení řízení k dosažení shody mezi skutečným stavem a zápisem v obchodním rejstříku.
Výroky o nákladech řízení změnil odvolací soud proto, že neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž tento soud potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně, kterým tento soud vyhověl návrhu na povolení jeho výmazu z obchodního rejstříku, podal Ing. T. A. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrdí, že napadené rozhodnutí „případně řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem“.
V dovolání uvedl, že spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí v posouzení, zda „na základě skutkového zjištění odvolacího soudu, že v řízení nebyla prokázána existence tvrzeného dodatku ke společenské smlouvě připouštějící převod obchodního podílu vně společnosti, lze vyhovět žalobě, aby byl povolen zápis změn v obchodním rejstříku proto, že smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná.“
Dovolatel má za to, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že v řízení nebyla prokázána existence tvrzeného dodatku ke společenské smlouvě, nezpochybňuje jeho tvrzení, že byl do obchodního rejstříku zapsán lege artis. Jestliže navrhovatelka s odstupem pěti let od zápisu dovolatele do obchodního rejstříku tvrdí, že dovolatel není společníkem a že tvrzený dodatek ke společenské smlouvě nikdy neexistoval, je její povinností toto tvrzení prokázat. Provedenými důkazy dle dovolatele „její tvrzení zpochybňující zápis“ dovolatele do obchodního rejstříku prokázáno nebylo. Dovolatel dovozuje, že bez existence tvrzeného dodatku ke společenské smlouvě by rejstříkový soud jeho zápis do obchodního rejstříku jako společníka nepovolil. To, že tvrzený dodatek ke společenské smlouvě „už neexistuje“ a že se nenachází v rejstříkovém spisu, nelze dle dovolatele přičítat k tíži jemu, když jde o analogickou situaci jako když následně dojde ke ztrátě či zničení listin, kterými se dokládá návrh na povolení zápisu do obchodního rejstříku. Zápis posuzované změny sice má deklaratorní charakter, ale jde o úřední listinu, rozhodnutí soudu, u něhož lze předpokládat jeho správnost. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu č. 68 publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 18, ročník 2000, druhý díl. Dovolatel dovozuje, že důkazní břemeno spočívá na navrhovatelce, tj. ona musí prokázat, že dovolatel nebyl zapsán do obchodního rejstříku lege artis.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
M. S. ve vyjádření k dovolání uvedla, že v průběhu řízení nevznikly žádné pochybnosti, že jím tvrzený dodatek ke společenské smlouvě nikdy neexistoval a snáší argumenty podporující tento závěr. Poukazuje rovněž na odlišnosti řízení podle ustanovení §200a a násl. o.s.ř oproti řízení spornému. Navrhuje aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval rozsahem dovolacího přezkumu v projednávané věci. Dovolatel napadl dovoláním pouze výrok usnesení odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o povolení jeho výmazu jako společníka z obchodního rejstříku. Výrok, kterým odvolací soud odmítl jeho odvolání do výroku, kterým soud prvního stupně povolil zápis M. S. jako společnice do obchodního rejstříku, dovoláním nenapadl a dovolacímu přezkumu tedy nepodléhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/1999). Jde však o výroky závislé, když se v řízení rozhoduje o tom, který ze dvou účastníků řízení je společníkem S. – T., H., s.r.o. Rozhodnutí, že Ing. T. A. je společníkem této společnosti, nezbytně podmiňuje to, že M. S. společnicí není (a naopak). Odklizení dovoláním nenapadeného výroku by tedy – ve shodě s ustanovením §242 odst. 2 písm. b) o. s. ř. – vedlo též k odklizení výroku o odmítnutí odvolání.
Dovolatel, jak vyplývá z odůvodnění, zakládá své dovolání na nesprávném právním závěru odvolacího soudu o důkazním břemeni. Dovozuje, že za situace, kdy navrhovatelka popírala platnost smlouvy, bylo na ní, aby prokázala, že neexistoval dodatek ke společenské smlouvě upravující možnost převést obchodní podíl na třetí osobu. Tak tomu ale není. Na navrhovatelce leželo důkazní břemeno o tom, že smlouva byla neplatná. K tomu navrhovatelka tvrdila a prokázala, že společenská smlouva převod obchodního podílu na třetí osobu nepřipouštěla. Takový důkaz je pro závěr, že je společenská smlouva neplatná, postačující.
Jestliže pak dovolatel v rámci obrany proti tvrzení navrhovatelky sám tvrdil, že převod obchodního podílu na třetí osobu umožňoval dodatek ke společenské smlouvě, bylo na něm, aby existenci takového dodatku prokázal. Jestliže se mu to nepodařilo (a tento úsudek není dovoláním napaden), je po právu závěr obou soudů, že smlouva o převodu obchodního podílu uzavřená v rozporu se společenskou smlouvou byla neplatná a že jejím důsledkem nebyl převod obchodního podílu na dovolatele.
Protože se dovolateli nepodařilo zpochybnit prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem a dovolací soud neshledal ani vady řízení ke kterým přihlíží z úřední povinnosti, dovolání usnesením bez jednání zamítl (§243b odst. 2 věta první o. s. ř.) .
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) části věty před středníkem o. s. ř., když okolnosti případu podle jeho přesvědčení jiný výrok neopodstatňují.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. června 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu