ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.17.2009:110
sp. zn. 3 Ads 17/2009 - 110
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: JUDr. J. P., .
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 5. 4. 2007 č. X o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2008 č. j. 41 Cad 79/2007 - 84,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2008 č. j. 41 Cad 79/2007 - 84
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
3. 12. 2008 č. j. 41 Cad 79/2007 - 84, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 5. 4. 2007 č. X, kterým jí byl podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. v platném
znění od 2. 6. 2007 odňat plný invalidní důchod.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že rozhodnutím ze dne 5. 4. 2007 žalovaná
odňala žalobkyni podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
od 2. 6. 2007 plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Brno-město
ze dne 19.3.2007 již není žalobkyně plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 55 %.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, protože s ohledem na svůj zdravotní
stav s tímto rozhodnutím nesouhlasila. Uvedla, že plný invalidní důchod jí byl přiznán ke dni
10. 2. 1992. Od roku 1991 do současnosti trpí chronickou atypickou neuralgií trojklanného nervu
s trvalou bolestí, zejména v oblasti II. a III. větve trigeminu. Po celou dobu podstupovala
soustavnou léčbu na různých odborných lékařských pracovištích a v centrech pro léčbu bolesti,
avšak bez jakéhokoli výsledku a bez úlevy od bolesti. Naopak v důsledku dlouholetých trvalých
bolestí v oblasti čelisti a celé hlavy a rovněž jako následek užívání léků specifikovaných
v lékařských nálezech se její celkový zdravotní stav stále zhoršuje (např. snížená činnost štítné
žlázy, hyperprolaktemie, psychické problémy, deprese, gynekologické obtíže). Současn ý zdravotní
stav žalobkyně je takový, že není schopna ani normálního života (nemůže např. delší dobu
ani číst, protože dochází ke zhoršení bolestí, poruchám zraku, má třes rukou), nemůže provádět
běžné denní aktivity, postarat se sama o domácnost. V žádném případě by nebyla schopna
vykonávat jakoukoli soustavnou nebo příležitostnou výdělečnou činnost. Její bolesti nejsou
záchvatovitého charakteru, aby mezi záchvaty byla určitá časová prodleva. Jde o každodenní,
stálou chronickou bolest, která je dostupnými prostředky medikamentózně neovlivnitelná,
ke zlepšení nedošlo ani po opakované psychoterapii. V současné době užívá opiáty, ale ani tato
léčba není efektivní, bolesti neovlivňuje, naopak zhoršuje celkový zdravotní stav žalobkyně -
zvracení, závratě, třes těla. Posudek OSSZ v žádném případě nevychází ze závěrů lékařských
zpráv, které žalobkyně předložila, protože tyto lékařské zprávy vycházejí z toho, že pro bolest
není schopna soustavné výdělečné činnosti. Žalobkyni není známo, o jaké skutečnosti se opírá
závěr posudku OSSZ, že její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze o 55 %,
ačkoliv dosud všechny pravidelné kontroly nároku na plný invalidní důchod dospěly k závěru,
že žalobkyně není schopna vykonávat jakékoli soustavné zaměstnání. ČSSZ ve sv ém rozhodnutí
vyšla nepochybně z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a tudíž je toto rozhodnutí
nezákonné. Žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc jí byla
vrácena k dalšímu řízení.
Krajský požádal posudkovou komisi MPSV se sídlem v Brně o posouzení zdravotního
stavu žalobkyně. Z tohoto posudku, který byl vypracován dne 17. 10. 2007, krajský soud zjistil,
že žalobkyně byla uznána v roce 1992 plně invalidní pro bolesti 2. větve nervu trigeminu
oboustranně. Bylo doporučeno zvážit hospitalizaci na lůžku pro léčbu bolesti, byla doporučena
ještě řada vyšetření a ošetření, proto bylo doručeno léčení za klidových podmínek. Podle
posledních nálezů se jedná o atypické bolesti hlavy, kdy sekundární původ ORL či zubní nebyl
zcela vyloučen. Bolesti hlavy jsou na léčbu refrakterní, původně byly každodenní, nyní cca 2x
za 10 dnů. Objektivní neurologický nález je bez zvláštní patologie, bez poruchy hybnosti a čití
páteře a končetin. Pohmatem jsou bolestivé výstupy nervu trigeminu oboustran ně. Nitrolební
expanze byla vyloučena. Po zvýšení dávky Lyriky došlo k parciální úlevě neuropatické bolesti,
při užívání Rivotrilu a Amitriptilinu je kvalita spánku dobrá. Byla zjištěna také subklinická forma
snížené štítné žlázy a zvýšená hladina prolaktinu. Léčebně kompenzováno. Podle psychiatrického
vyšetření stav uzavřen jako bolestivá somatoformní porucha, bez jiné psychopatologie. Anemie
je sekundární při silném menstruačním krvácení a je lehkého stupně. Ostatní onemocnění
uvedená v diagnóze či anamnéze nesnižují výkonnost organizmu. Kromě somatoformní bolestivé
poruchy ostatní onemocnění nesouvisejí se základní diagnózou. U posuzované došlo k dlouhodobé
příznivé stabilizaci zdravotního stavu. Došlo k částečnému ovlivnění bolesti. U žalobkyně se jedná
o těžké obličejové neuralgie, nejedná se však o zvláště těžké obličejové neuralgie. Stav je dlouhodobě
stacionární. Posudková komise uvedla, že se zjištěným zdravotním stavem je posuzovaná schopna
vykonávat práce „dle situace na regionálním trhu práce“ s využitím osvojených pracovních
návyků a dovedností. K tomu je schopna se k těmto činnostem rekvalifikovat, dokvalifikovat
i zaučit. Není schopna vykonávat práce nadměrně fyzicky těžké, v nadměrně stresujícím
prostředí, v nepříznivých klimatických podmínkách. Soustavnou výdělečnou činnost za těchto
předpokladů může vykonávat bez nebezpečí vážného zhoršení zdravotního stavu, bez zcela mimořádných
podmínek. Zdravotní stav jí neztěžuje obecné životní podmínky.
Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované
šlo u posuzované o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla
obličejová neuralgie, která je funkčně zhodnocena. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti posudková komise stanovila podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitola VI,
oddíl A, položka 2, písm. c) – 40 %. Komise uvedla, že tato položka je určena pro obličejové
neuralgie (např. neuralgie n. trimenu) těžké (časté, několikrát do měsíce nastupující bolesti, resp.
ataky bolesti), kde možný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je udán v rozmezí 20 –
40 %. Samotné postižení trigeminu odpovídá písm. c) této položky a bylo by hodnoceno na dolní
hranici procentního pásma. Horní hranice byla zvolena s ohledem na ostatní onemocnění,
předchozí vykonávané výdělečné činnosti a zejména délku plné invalidizace.
U jednání u krajského soudu dne 14. 11. 2007, po vypracování uvedeného
posudku, zástupkyně žalobkyně (její matka) uvedla, že z žádné lékařské zprávy nevyplývá,
že by u žalobkyně došlo k příznivé stabilizaci zdravotního stavu. Bolesti žalobkyně jsou
chronické, což vyplývá ze všech lékařských zpráv a zejména ze zprávy prof. MUDr. O ., kterou se
posudková komise podrobně nezabývala. K žádné stabilizaci zdravotního stavu tedy nedošlo,
naopak u zásadní choroby postupně dochází k progresi. Žalobkyně se domnívá, že posudková
komise pro svůj závěr vyšla pouze z jedné věty v lékařské zprávě MUDr. H., kde se uvádí, že
ataky výrazných bolestí jsou asi 1 -2x za 10 dnů. Z toho však vůbec nevyplývá, že v mezidobí by
žalobkyně bolesti hlavy neměla. Žalobkyně se intenzivně a pravidelně léčí po dobu 15 let
v podstatě s nulovým efektem. Přistoupila již i na léčbu opiáty, která je rovněž b ez efektu. Pokud
jde o pracovní rekomandaci, žalobkyně vystudovala právnickou fakultu a přímo v oboru
pracovala, ovšem 17 let již nepracuje vůbec a vzhledem k tomu, že není schopna kvůli
zdravotnímu stavu psát ani číst ani vykonávat fyzickou práci, není zřejmé, jakou činnost by mohla
dělat nebo v čem by se mohla rekvalifikovat. Žalobkyně by se vzhledem ke svému zdravotnímu
stavu nebyla v podstatě bez pomoci rodiny schopna postarat ani sama o sebe. Žalobkyně proto
se shora uvedeným posudkem nesouhlasila a navrhovala, aby její zdravotní stav byl posouzen
znalcem z oboru neurologie. Ke zprávě MUDr. H. sama žalobkyně uvedla, že tato lékařka se
zmýlila, když uvedla, že žalobkyně má silné bolesti 1 -2x za 10 dnů. Žalobkyně lékařce sdělila, že
má v průměru 10 dnů menstruaci, z toho 1-2 dny velmi silnou. Lékařka místo toho do lékařské
zprávy napsala shora uvedený chybný údaj. Žalobkyně má bolesti spodní části obličeje denně 24
hodin a někdy se stává, že třeba i týden jsou bolesti naprosto nesnesitelné.
Krajský soud požádal o vypracování posudku ohledně zdravotního stavu a schopnosti
soustavné výdělečné činnosti žalobkyně posudkovou komisi MPSV se sídlem v Hradci Králové,
jíž zaslal celý obsah soudního a správního spisu. Tato komise vypracovala posudek dne
25. 1. 2008. Komise uvedla závěr, podle něhož rozhodujícím zdravo tním postižením žalobkyně
je atypická bolest hlavy, za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
komise považovala bolesti 2. větve trojklanného nervu oboustranně. Žalobkyně trpí vleklými
atypickými bolestmi hlavy nereagujícími na léčbu při jinak normálním neurologickém nálezu.
Neurologické nálezy, kromě bolestivých výstupů trojklanných nervů, neuvádějí žádné poruchy
hybnosti hlavy, páteře nebo končetin. Z dokumentace nebylo zjištěno ani postižení smyslových
funkcí. Toto somatické postižení se odráží i na duševním stavu žalobkyně. Psychiatrické nálezy
uvádějí známky somatoformní poruchy, jiné projevy a příznaky duševního onemocnění nálezy
neprokazují. Posudková komise stanovila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
žalobkyně podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitola VI, oddíl A, položka 2, písm. d),
na 50 %. Podle této komise se jedná o obličejové neuralgie zvlášť těžké (silná trvalá bolest nebo ataky
bolesti vícekrát týdně), kde možný pokles schopnosti soustavné vý dělečné činnosti je udán
v rozmezí 50-70 %. Posudková komise stanovila dolní hranici rozpětí (50 %) pro jinak normální
topický neurologický nález. Komise využila §6 odst. 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a snížila
tuto hodnotu o 10 % s ohledem na dosažené vysokoškolské vzdělání žalobkyně. Pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti tedy komise stanovila na 40 % s tím, že v tomto
zdravotním stavu je schopna vykonávat běžné práce administrativně hospodářského charakteru
s využitím dosaženého vzdělání a získané praxe.
Při jednání u krajského soudu dne 12. 3. 2008 zástupkyně žalobkyně uvedla, že nesouhlasí
s tímto posudkem a v podstatě zopakovala výhrady, které měla proti posudku předchozímu.
Uvedla, že žalobkyně není vůbec schopna číst, není ani schopna si přečíst příbalový leták
na lécích; není možné, aby vykonávala práce administrativně hospodářského charakteru.
Zdůraznila trvalé bolesti žalobkyně a ataky bolestí, takže je zcela nepochopitelné, proč posudková
komise, když zařadila zdravotní postižení žalobkyně pod písm. d) s rozpětím 50 – 70 %, stanovila
nikoli horní, ale dolní hranici a ještě ji snížila s ohledem na vysokoškolské vzdělání žalobkyně,
která přes toto vzdělání není schopna výkonu vůbec žádných prací. Posudková komise podle
zástupkyně žalobkyně správně cituje z lékařských nálezů, neuvádí však jejich konečný
závěr, že léčba žalobkyně byla dosud neúspěšná, léky neovlivnitelná a její zdravotní stav
se stabilizoval v té poloze, že jí dosud nic nepomohlo a nepomáhá. Již asi 8 let dojíždí
k prof. MUDr. O., který je odborníkem na bolesti hlavy pro celý Jihomoravský kraj a ani on si
s léčbou neví rady.
Krajský soud následně požádal posudkovou komisi se sídlem v Hradci Králové
o vypracování doplňujícího posudku, v němž komise měla sdělit, proč nepoužila u ža lobkyně
při hodnocení jejího zdravotního stavu horní hranice rozpětí uvedeného pod písm. d), když jí byl
plný invalidní důchod přiznán již od 10. 2. 1992 a v plném invalidním důchodu byla 15 let,
a v čem spatřuje stabilizaci nebo zlepšení zdravotního stavu žalobkyně.
Posudková komise v odpovědi uvedla, že v předchozím posudku se jasně uvádí
a zdůvodňuje, proč komise stanovila pouze dolní hranici procentního rozmezí. Rovněž
tak je řádně zdůvodněno, proč posudková komise snižuje dolní hranici procentního rozpětí.
Posudková komise neshledala ani zlepšení zdravotního stavu posuzované, ani jeho dlouhodobou stabilizaci,
protože přiznání plné invalidity, na základě posudku PK MSSZ Brno ze dne 14. 1. 1992, podle tehdy platných
předpisů, považuje PK MPSV Hradec Králo vé za posudkové pochybení s nadhodnocením zdravotního stavu
posuzované. Zdravotní stav odpovídal částečné invaliditě.
U jednání u krajského soudu dne 21. 5. 2008 zástupkyně žalobkyně k doplňujícímu
posudku uvedla, že s ním nemůže souhlasit. Posudková komise se nevypořádala s odbornými
lékařskými zprávami a jejich závěry. Z nich jednoznačně vyplývá, že žalobkyně není schopna
soustavné výdělečné činnosti. Je podivné, že se tato posudková komise vyjadřuje k uznané plné
invaliditě z roku 1992 a plnou invaliditu z této doby zpochybňuje. Opět uvedla, že větší či menší
bolesti hlavy má žalobkyně denně, v podstatě větší část dne proleží, nemůže obstarat běžný chod
domácnosti. Má ženu na výpomoc, protože nemůže vykonávat žádné práce se sehnutou hlavou,
takže se těžko lze představit, jaké práce by byla schopna vykonávat v pracovním procesu.
Poslední způsob zmírnění bolestí mělo být podávání opiátů; to nepřineslo výsledek, žalobkyně
navíc opiáty velmi špatně snáší a má problémy se žaludkem. Zpočátku nemoci se lék aři
domnívali, že bolesti pramení od zubů, zadní zuby jí vytrhali, ale zjistilo se, že to není původ
bolestí. Později lékaři usoudili, že by se mohlo jednat o zánět trojklanného nervu, který však bývá
jednostranný, žalobkyně však má bolesti na obou stranách. Byla již dokonce objednána
na operaci v nemocnici v Hradci Králové, lékaři jí však operaci nedoporučili, proto že úspěšnost
těchto operací je asi 20 %.
Krajský soud usnesením ze dne 29. 5. 2008 č. j. 41 Cad 79/2007 - 51 přibral doc.
MUDr. P. S., CSc., znalce z oboru zdravotnictví, specializace neurologie, a uložil mu podat
znalecký posudek, kterým posoudí zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného
rozhodnutí a uvede, zda zdravotní stav žalobkyně je léčbou ovlivnitelný, či nikoliv.
Znalec při vypracování znaleckého posudku vycházel z lékařských posudků a nálezů
a z vyšetření žalobkyně, které provedl (jako jediný).
V posudku znalec mj. uvedl, že jde o neuralgii trojklanného nervu oboustranně
s levostrannou převahou, nejvíce je postižena 2. větev, mé ně 3. a 1. větev. Kromě palp.
bolestivosti výstupů všech 3 větví, nejvíce 2. větve bil., s L převahou, je zřetelná zóna
hyperalgesie zvl. ve tváři a v obl. foramen infraorbitale. Podle znalce jde o tzv. neurovaskulární
konflikt v oblasti přechodové vstupní zóny trojklanného nervu. Tato příčina vede výhradně
k postižení 2. a 3. větve trojklanného nervu a projevuje se záchvaty jednostranných,
ale i oboustranných velmi intenzivních šlehavých bolestí v oblasti oka, tváře nebo dolní čelisti,
které trvají různou dobu a často se opakují. Současné obtíže jsou intenzivní, závažné
a znemožňují žalobkyni samostatný život a denní práce. Ve vlastním posudku znalec uvedl:
I když dosud neznáme vlastní příčinu potíží žalobkyně, s jistotou víme, že jde o neuralgii, event. at ypickou bolest
v obličeji postihující převážně 2. a méně i 3. větev trigeminu bil. s levostrannou převahou. Jde opravdu o jednu
z nejhorších bolestí, které mohou člověka potkat, která se špatně léčí a takto trpící lidé mohou a také páchají
sebevraždu.
K vlastním otázkám položeným krajským soudem znalec odpověděl
takto:
1. Jak uvádím v předchozích kapitolách, postižení žalobkyně je natolik závažné a dlouhodobé, že odnětí
plného invalidního důchodu k datu 5. 4. 2007 je irelevantní a ze zdravotnického, etického a lidského
hlediska těžko pochopitelné. Plně souhlasím s trvalou invaliditou.
2. Zdravotní stav žalobkyně je t.č. léčbou neovlivnitelný, protože nebyla zjištěna příčina její choroby.
Léčba je insuficietní, a to i při veškeré kombinaci moderních léčiv, obstřiků atd. Pokud se podaří zjistit
příčinu (provedení MRI mozku s MRI angiografií), pak lze očekávat i zlepšení stavu následnou
neurochirurgickou operací. S tím však musí souhlasit sama pacientka -žalobkyně.
U jednání u krajského soudu dne 17. 9. 2008 žalobkyně uvedla, že její zdravotní stav
je od r. 1990 do současné doby stejný, nebylo žádné období, kdy by se její zdravotní stav zlepšil
a nikdy se za celé období nestalo, že jí např. týden nebolela obličejová část hlavy. Nestalo
se to ani jediný den. Bolesti má každý den, jsou dny, kdy bolesti jsou velmi silné, má pocit,
že už se to nedá vydržet. Toto období trvá 5 -6 dnů a poté bolesti trochu zeslabí. V důsledku
toho se zhoršuje její psychický stav. Její běžný den vypadá tak, že po snídani si musí opět lehnout,
pokud má trochu lepší den, obstará malý nákup, jinak nákupy musí většinou obstarávat manžel
nebo syn. Pokud jde o domácnost, není schopna uklízet, žehlit nebo vařit. Nemůže ani číst,
maximálně velmi krátkou chvíli vleže. Nemůže vůbec sklonit hlavu a číst ne bo pracovat
např. na počítači. Krátkou chvíli může číst pouze ve dnech, kdy je bolest slabší. Podle jejího
názoru není absolutně možné, že by mohla vykonávat jakoukoli pracovní činnost i na zkrácený
úvazek. Pravidelně užívá léky na spaní, aby mohla v noci spát, protože pokud nespí, bývá bolest
nesnesitelná. Zná mnoho důvodů, které bolest zhoršují, např. fyzická námaha, psychická
nepohoda, horko nebo chlad, nezná však žádný způsob, který by bolest zmírnil. Léky užívá
pravidelně, neboť se je bojí vysadit, vůbec jí však nepomáhají. Navíc se bojí, že kdyby léky
neužívala, byla by bolest ještě větší.
Poté krajský soud zaslal posudkové komisi se sídlem v Brně znovu celý spis
i se znaleckým posudkem se žádostí, aby se tato komise znovu vyjádřila k otázce invalidity
žalobkyně k rozhodnému datu.
Posudková komise uvedla, že znalecký posudek nepřináší jiné posudkově významné
skutečnosti, které by nebyly posudkové komisi známy. Objektivní neurologický nález
je přiměřený věku. Udávané bolesti jsou subjektivní, závisející na vnímání jednotlivce. Většina onemocnění
se projevuje bolestí. Obecně bolesti kořenů a nervů patří mezi nejhorší bolesti a špatně se léčí.
U posuzované jsou bolesti refrakterní na léčbu. Názor znalce je názor odborníka z neurologie
po odborné stránce. Hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
je v kompetenci posudkových komisí. Posuzovaná byla hodnocena ve třech zcela nezávislých
posudkových komisích, kde byli přísedícími tři nezávislí odborní neurologové. Tyto komise došly
ke stejným posudkovým závěrům. Tato posudková komise setrvala na posudkovém zhodnocení
a závěru ze dne 17. 10. 2007.
Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Citoval §39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení při určování poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti pojištěnce se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních
vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým
a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím,
než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom
se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti
pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zd ravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace
na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.
Krajský soud zkoumal skutečnost, zda žalobkyně nadále splňuje podmínky plné invalidity.
Uvedl, že při posouzení zdravotního stavu a její dochované pracovní schopnosti se opíral o řadu
posudků posudkových komisí MPSV; vždy a v každé z nich zasedal jako další lékař odborný
neurolog a posudkové komise měly veškeré odborné lékařské zprávy o zdravotním stavu
žalobkyně a posudková komise, která jednala dne 29. 10. 2008, pak navíc i znalecký posudek
znalce z oboru neurologie. Tato posudková komise se v posudkovém zhodnocení a v závěru
správně vypořádala i se znaleckým posudkem znalce z oboru neurologie, protože zdůraznila,
že jeho názor je názorem odborníka z neurologie po odborné stránce, ovšem hodnocení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je v kompetenci posudkových komisí. Krajský soud
zdůraznil, že posudkové komise došly ke stejným posudkovým závěrům. Pokud bylo namítáno,
že ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně nedošlo a nevyplývá to ani z posudku posudkové
komise v Brně, krajský soud poukázal na posudek posudkové komise v Hradci Králové. Tato
posudková komise uvedla, že neshledala ani zlepšení zdravotního stavu posuzované ani jeho
dlouhodobou stabilizaci, protože přiznání plné invalidity na základě posudku PK MSSZ Brno
považuje tato komise za posudkové pochybení s nadhodnocením zdravotního stavu posuzované.
Zdravotní stav odpovídal částečné invaliditě. Posudková komise se tedy i k této otázce vyjádřila.
Krajský soud dospěl k závěru, že posudky posudkových komisí byly vypracovány
na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně a hodnocení poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti je v souladu s příslušnými právními předpisy a odpovídá
shromážděným odborným lékařským nálezům. Nejzávažnějším zdravotním postižením žalobkyně
byla obličejová neuralgie a proto hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
je podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitola VI, oddíl A, položka 2, která se týká
obličejových neuralgií. Posudková komise se sídlem v Brně zařadila toto onemocnění žalobkyně
pod písm. c), a to těžké (často několikrát do měsíce nastupující bolesti, resp. ataky bolestí),
kde je možný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti udán v rozmezí 25-40 %, přičemž
posudková komise zvolila horní hranici s ohledem na ostatní onemocnění a předchozí
vykonávané výdělečné činnosti a zejména délce plné invalidizace s tím, že posuzovaná
má vzdělání, které je schopna využít. Naproti tomu posudková komise se sídlem v Hradci
Králové zvolila písm. d), a to obličejové neuralgie zvlášť těžké (silná trvalá bolest nebo ataky
bolesti vícekrát týdně), kde možný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je udán
v rozmezí 50-70 %, přičemž zvolila spodní hranici 50 %. Posudková komise uvedla, že žalobkyně
trpí vleklými, atypickými bolestmi hlavy nereagujícími na léčbu, při jinak normálním
neurologickém nálezu a neurologické nálezy kromě bolestivých výstupů trojklanných nervů
neuvádějí žádné poruchy hybnosti hlavy, páteře nebo končetin a z dokumentace nebylo zjištěno
ani postižení smyslových funkcí. Toto somatické postižení se odrá ží i na duševním stavu
posuzované. Dolní hranice možného rozpětí byla zvolena pro jinak normální topický
neurologický nález a posudková komise podle §6 odst. 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb. snížila
tuto hodnotu o 10 % s ohledem na dosažené vysokoškolské vzdělání žalobkyně, takže celkový
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven rovněž 40 %.
Krajský soud uzavřel, že zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
žalobkyně ve výši 40 % je nižší než 66 %, nejméně požadovaných pro plný in validní důchod,
a u žalobkyně se nejedná ani o zdravotní postižení podle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
Krajský soud dospěl k závěru, že posudky posudkových komisí MPSV objektivním způsobem
a přesvědčivě potvrdily skutkový stav, z něhož žalovaná vycházela při vydání svého rozhodnutí.
Krajský soud proto žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud ze spisu žalované zjistil, že po přiznání plného invalidníh o důchodu
v roce 1992 byly u ní provedeny kontrolní prohlídky v listopadu 1993, v říjnu 1996, v únoru 1998,
v listopadu 2000 a v listopadu 2003. Při všech těchto prohlídkách byl zjištěn nezměněný
nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a plný invalidní důchod jí byl ponechán.
Žalobkyně opřela kasační stížnost o §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
Pokud jde o tvrzenou vadu řízení podle písm. b) tohoto ustanovení, žalobkyně namítla,
že z lékařských zpráv založených v soudním spise vyplývá, že ve srovnání s předchozími roky
k žádnému zlepšení jejího zdravotního stavu nedošlo, její zdravotní stav je stále horší, léky
jednoznačně neovlivnitelný, a obtíže základní choroby – neuralgie trimenu – mají progresivní
charakter. K tomu se přidružují další choroby a zdravotní problémy plynoucí z užívání léků
(včetně opiátů), které jsou ve spise specifikovány. Závěry odborných lékařů posudkových komisí
tyto problémy nevzaly v úvahu a nevypořádaly se s nimi. Pokud se jedná o znalecký posudek
z oboru neurologie, žalobkyně souhlasí s tím, že hodnocení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti je v kompetenci posudkových komisí, nemůže se však ztotožnit s tvrzením
posudkové komise, že názor znalce je pouze názorem odborníka z oboru neurologie po odborné
stránce. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je právě důsledkem zdravotního stavu
posuzovaného a pokud by názor znalce-specialisty z příslušného oboru a jeho lékařský závěr byl
pro posudkové komise zcela nicotným důkazem, který není třeba brát v úvahu s vypořádat
se s ním, pak by přibírání znalce v těchto věcech bylo naprosto bezúčelné a nadbytečné.
Žalobkyně rovněž poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Ads
42/2003, podle něhož neúplné posouzení zdravotního stavu postižení, jímž stěžovatel trpěl
ke dni vydání správního rozhodnutí, k němuž mohlo dojít v důsledku toho, že nebyly vzaty
v úvahu všechny odborné nálezy klinického lékaře, je vadou řízení, která mohla mít za následek
nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečně činnost i. Jde o vadu řízení
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalobkyně dále namítala, že ani samotné závěry posudkových komisí nejsou stejné
a tyto komise nezaujaly ani jednotné stanovisko k tomu, zda se její zdravotní stav zlepšil či nikoli.
Žalobkyně poukazuje rozdílné závěry posudků posudkových komisí, jak jsou reprodukovány
shora.
Žalobkyně rovněž namítala, že rovněž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
byl hodnocen rozdílně, což dokládá citací z posudků, jak jsou reprodukovány shora. Uvádí, že §6
odst. 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb., na jehož základě byla v jednom z posudků snížena její
schopnost soustavné výdělečné činnosti o 10 %, což je odůvodněno pouze jejím vysokoškolským
vzděláním, stanoví jako nutnou podmínku též dlouhodobou příznivou stabilizaci zdravotního
stavu. Tuto podmínku nesplňuje. Krajský soud se s rozpory v posudcích posudkových komisí
nevypořádal.
Žalobkyně tedy tvrdí, že skutková podstata nebyla zjištěna objektivním způsobem
a přesvědčivě. Tyto posudky se vůbec nevypořádaly s námitkami, které žalobkyně uplatnila
v průběhu řízení, a to jak před posudkovými komisemi, tak při jednání před soudem. Žalobkyně
v závěru uvedla, že se léčí soustavně a intenzivně již 18 let na různých lékařských pracovištích,
avšak naprosto bez kladného efektu. Tuto skutečnost, která vyplývá z předložených lékařských
zpráv i ze znaleckého posudku, nevzaly posudkové komise MPSV v úvahu a v rozporu
s provedenými důkazy dospěly k závěru opačnému, aniž by tento závěr zákonným způsobem
odůvodnily. Neúplnost a neobjektivnost posudků posudkových komisí MPSV mají za následek
nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a tedy i nesprávné
posouzení zákonných podmínek plné invalidity.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost
takto:
Podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je pojištěnec plně
invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo
b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela
mimořádných podmínek.
Podle §39 odst. 3 tohoto zákona způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděc ím
předpisem je vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění.
Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní sch opnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Tuto činnost
provádí svými posudkovými komisemi, jejichž činnost, složení a postavení jsou konkretizovány
v §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb. v platném znění.
Na posudky, které jsou výsledkem činnosti posudkových komisí MPSV, jsou ustálenou
judikaturou kladeny požadavky ohledně úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti
posudkových závěrů, které musí být navíc formulovány přezkoumatelným způsobem. Je tomu
tak proto, že soud nemá odborné medicínské znalosti a přitom je nutné, aby se v posudcích
posudkových komisí mohl orientovat a z jejích závěrů učinit potřebné závěry právní.
V projednávané věci je na hodnocení procentní míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobkyně třeba použít kapitolu VI, oddíl A, položka 2 přílohy k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. Tato položka 2 se týká obličejový ch neuralgií (např. neuralgie trigeminu)
a rozeznává pod písm. a) lehké neuralgie (zřídka se vyskytující, lehké bolesti) – míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti 5 %; pod písm. b) neuralgie středního stupně (bolesti
lehkého až středního stupně, vyvolané již lehkým podrážděním) – 10-20 %; pod písm. c)
těžké neuralgie (časté, několikrát do měsíce nastupující bolesti, resp. atak y bolestí) – 25-40 %; pod
písm. d) zvláště těžké neuralgie (silná trvalá bolest nebo ataky bolesti vícekrát týdně) – 50-70 %.
Krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když uložil posudkové komisi MPSV
se sídlem v Brně, aby vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně a míře poklesu
soustavné výdělečné činnosti. Posudková komise dospěla k závěru, že u žalobkyně došlo
k dlouhodobé příznivé stabilizaci zdravotního stavu, stav je dlouhodobě stacionární a došlo
k částečnému ovlivnění nemoci. Míru poklesu soustavné výdělečné činnosti posudková komise
stanovila podle písm. c) – těžké obličejové neuralgie na horní hranici, tedy 40 %. Měl-li však
krajský soud následně pochybnosti o úplnosti a přesvědčivosti tohoto posudku, měl požádat
posudkovou komisi MPSV pracoviště Brno o jeho doplnění a odstranění zjištěných nedostatků.
To však krajský soud neučinil a místo tohoto požádal o vypracování komparativního posudku
posudkovou komisi MPSV ČR pracoviště Hradec Králové. Tato komise stanovila pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle písm. d) – obličejové neuralgie zvlášť těžké,
na dolní hranici, tedy 50 %. Komise podle §6 odst. 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb. snížila
tuto hodnotu o 10 % s ohledem na vysokoškolské vzdělání žalobkyně. V doplňujícím posudku
pak k důvodům oduznání plné invalidity žalobkyně uvedla, že neshledala ani zlepšení jejího
zdravotního stavu, ani jeho dlouhodobou stabilizaci, žalobkyni však neměl být v roce 1992
přiznán plný invalidní důchod, ale pouze částečný invalidní důchod. V roce 1992 se jednalo
o posudkové pochybení s nadhodnocením zdravotního stavu žalobkyně.
Po vypracování znaleckého posudku znalce doc. MUDr. P. S., CSc. pak nechal krajský
soud tento posudek znalce z klinického oboru zhodnotit nikoliv posudkovou komisí MPSV
v Hradci Králové, jak by odpovídalo průběhu řízení, ale opět posudkovou komisí MPSV v Brně,
ačkoliv blíže nespecifikované nedostatky jejího posudku předtím neodstraňoval.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud považuje za pochybení krajského
soudu, že se v této fázi spokojil s provedenými důkazy, protože vypracované posudky
posudkových komisí jsou vzájemně rozporné a v otázce důvodů oduznání plné invalidity
nevěrohodné.
Zde je možno již jen stručně připomenout, že první posudek posudkové komise se sídlem
v Brně dospěl k závěru o dlouhodobé příznivé stabilizaci zdravotního stavu žalobkyně, míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovil podle písm. c) na 40 %. Posudková
komise se sídlem v Hradci Králové ve svém prvním posudku stanovila míru p oklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti žalobkyně podle písm. d) na 50 % se snížením o 10 %, tedy rovněž
na 40 %. Tatáž komise v doplňujícím posudku však neshledala ani zlepšení zdravotního stavu,
ani jeho stabilizaci, protože vyšla z toho, že žalobkyni před 15 lety neměl být plný invalidní
důchod přiznán.
Nejvyšší správní soud především nepovažuje za věrohodný závěr posudkové komise
o posudkovém omylu při přiznání plného invalidního důchodu před 15 lety. Po přiznání plného
invalidního důchodu se žalobkyně pravidelně podrobovala kontrolním lékařským prohlídkám,
jejichž počet a termíny jsou uvedeny shora. Při všech těchto prohlídkách byla žalobkyni plná
invalidita uznána nadále. Tvrzení o posudkovém omylu před 15 lety, tedy nemá bez dalšího
v posudkovém spise oporu. Otázka, zda se zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě příznivě
stabilizoval a v čem tato stabilizace spočívá, pak zůstala posudkovými komisemi nezodpovězena.
Z tohoto důvodu pak nelze považovat za adekvátní ani postup posudkové komise, která
žalobkyni snížila míru poklesu schopnosti samostatné výdělečné činnosti o 10 % podle §6
odst. 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Nepostačuje pouze tvrzení, že žalobkyně má vysokoškolské
vzdělání, jestliže jednou z podmínek je dlouhodobá příznivá stabilizace zdravotního stavu.
Nejvyšší správní soud se tedy ze shora uvedených důvodů nemůže ztotožnit se závěrem
krajského soudu, že posudky posudkových komisí objektivním způsobem a přesvědčivě
vypořádaly s otázkou hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně
a tudíž i s otázkou zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované. Kasační stížnost je tedy
důvodná a Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení krajský soud k posouzení zdravotního stavu žalobkyně a míry poklesu
její schopnosti soustavné výdělečné činnosti přibere znalce zapsaného v seznamu znalců v oboru
zdravotnictví, specializace posudkové lékařství, a uloží mu vypracovat potřebný znalecký
posudek, resp. zváží, zda o totéž požádat některý ze tří znaleckých ústavů, jejichž oborem
znalecké činnosti je zdravotnictví a jsou specializovány též na posudkové lékařství. Poté o žalobě
znovu rozhodne. Tímto právním názorem je krajský soud vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu