ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.2.2010:178
sp. zn. 3 Ads 2/2010 - 178
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: Mgr. D. K.,
zast. JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem Jiráskovo nám. 8, Ostrava, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 23. 5. 2007, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 19 Cad 147/2007 – 142,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky JUDr. Josefu Jurasovi, advokátu, se přiznává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 29. 9. 2009, č. j. 19 Cad 147/2007 –
142 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 23. 5. 2007, č. 495 427 064 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím
žalovaná zamítla žádost o přiznání plného invalidního důchodu, neboť nepříznivý zdravotní stav
stěžovatelky způsobil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti pouze o 35 %.
Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné (dále jen „OSSZ v Karviné“)
ze dne 25. 4. 2007 byla stěžovatelka shledána částečně invalidní podle ustanovení §44 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), neboť její
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal postižení uvedenému v kapitole VI, oddílu A,
položce 10, písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009
a způsoboval jí pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 35 %.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí a jejím doplnění stěžovatelka uvedla, že jí byl
v minulosti nesprávně odňat invalidní důchod, jehož přiznání se opakovaně dožadovala
v letech 1990 – 1997. Z důvodu podání žádosti o starobní důchod a délky doby pojištění
a s tím související výší důchodu se stěžovatelka v lednu 2007 rozhodla podat novou žádost
o přiznání plného invalidního důchodu zpětně ke 11. 4. 1989, aby dosáhla zvýšení doby
pojištěných let započítávaných do starobního důchodu. Stěžovatelka z důvodu tvrzených vad
v posudku posudkového lékaře OSSZ v Karviné požádala soud o ustanovení Posudkové komise
MPSV v Brně, která by její zdravotní stav přehodnotila a konstatovala plnou invaliditu
stěžovatelky již od 11. 4. 1989. Navrhla proto zrušení napadeného rozhodnutí žalované.
Krajský soud zamítl žalobu napadeným rozsudkem, v němž zároveň nepřiznal
účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění velmi obsáhle shrnul důkazy
provedené žalovanou i v řízení o žalobě. Vzal za prokázané, že posudkový lékař OSSZ v Karviné
shledal za rozhodnou příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované
demyelinizační onemocnění s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 35 %. K tomu
posudkový lékař uvedl, že není rozhodnuto, zdali jde o onemocnění RES nebo postinfekční
encefalopathii s lehkým snížením celkové výkonnosti organismu, který odpovídá postižení
uvedenému v kapitole VI., oddílu A, položky 10 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Kromě lékařských zpráv MUDr. K. z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, MUDr. J. R., a
spisu sp. zn. 15 C 80/90 si krajský soud hodnotil zejména vyžádaný posudek Posudkové komise
MPSV v Ostravě, vzešlý z jejího jednání ze dne 23. 10. 2008 a ze dne 19. 3. 2009. Dále krajský
soud nechal vypracovat i srovnávací posudek Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 27. 8.
2009, přičemž požadoval, aby PK MPSV hodnotila zdravotní stav stěžovatelky jak k datu vydání
napadeného rozhodnutí, tak i k datu 11. 4. 1989. Z uvedených posudků PK MPSV krajský soud
zjistil následující skutečnosti.
Poté, co si krajský soud vyžádal posudek od PK MPVS v Ostravě, stěžovatelka vznesla
námitky podjatosti proti složení komise, které byly shledány rozhodnutím MPSV ze dne
4. 6. 2008 jako nedůvodné a byly zamítnuty. Posudek PK MPSV v Ostravě vzešel následně
z jejího jednání ze dne 23. 10. 2008 a 19. 3. 2009, byl vypracován v řádném složení PK MPSV,
přičemž jeden z lékařů byl odborný neurolog. Stěžovatelka byla jednání dne 23. 10. 2008
přítomna a posudková komise vyšetřila její zdravotní stav odbornou neuroložkou. Jednání
PK MPSV dne 23. 10. 2008 bylo odročeno z důvodu provedení dalších ambulantních vyšetření
(urogynekologické, oční a pneumologické), jelikož vyšetření za hospitalizace (zejména
bronchologické vyšetření) stěžovatelka odmítla. Podle názoru PK MPSV v Ostravě
byl nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované
stabilizován a jeho rozhodující příčinou byla chronická bronchitis s lehkou poruchou ventilace
smíšeného charakteru s relativně výraznější obstrukcí v oblasti malých dechových cest. PK MPSV
vyhodnotila zdravotní stav stěžovatelky v souladu s přílohou č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
a to podle kapitoly VIII., oddílu B, pol. 5, písm. a), které vedlo k poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na horní hranici rozmezí (10 – 20 %), tj. 20 %, a to i s ohledem na další
chorobné stavy. Zároveň PK MPSV v Ostravě neprovedla navýšení dle §6 odst. 4 citované
vyhlášky. V hodnocení se lišila od OSSZ v Karviné v tom, že považovala za závažnější chronický
zánět průdušek s lehkou ventilační poruchou než údajné demyelinizační onemocnění
s kvadrupyramidovým centrálním syndromem akcentovaným na dolních končetinách, který nebyl
objektivizován. Dále se PK MPSV v Ostravě obsáhle zabývala vývojem dosavadního lékařského
posuzování zdravotního stavu stěžovatelky v letech 1989 - 2002. PK MPSV na základě
hodnocení předchozích posudků uvedla, že u posuzované nešlo nikdy (o jí uváděnou)
systémovou mykózu. Systémové mykózy jsou mykózy disseminované (pokud je postiženo více
orgánů, celý organismus nebo je-li mykotické agens zachyceno v krvi), nebo invasivní (pronikající
do jednotlivých orgánů). Tyto příznaky u posuzované prokázány nebyly, přičemž opakované
prokázání přítomnosti kandid ve sputu je pro běžný nález kandid v ústech bez významu.
Rozhodující je kultivační a histopatologický průkaz kandid v tkáních a materiálech, které jsou
běžně sterilní (krev, mozkomíšní mok atd.). U stěžovatelky nebyla prokázána ani invasivní
aspergilosa, ani aspergilom a ani alergická bronchopulmonální aspergilosa s příznaky
průduškového astmatu, i když byla hospitalizována na specializovaných pracovištích TRN.
Samotná pozitivita protilátek v séru proti kandidám, aspergilům či jiným mykotickým agens
nedostačuje pro diagnózu systémové kandidosy. K této pozitivitě může dojít u oslabené imunity
z jakéhokoliv důvodu, např. po léčbě antibiotiky s následným přemnožením houbových agens
v dýchacích cestách v ústech či jinde a k udržování či dokonce zvýšení protilátkové odpovědi
může docházet při jakékoliv i nespecifické infekci, aniž by byla přítomna specifická houbová
infekce. PK MPSV v Ostravě se dále neztotožnila s tvrzením posuzované, že její onemocnění
je natolik komplikované, že by je museli posoudit specializovaní lékaři z více oborů,
resp. ze znaleckého ústavu, a uvedla, že chronická bronchitis, plicní onemocnění, roztroušená
mozkomíšní skleróza, resp. stavy po neuroinfekcích a infekční onemocnění jsou běžnou agendou
posudkových komisí MPSV. Další doplňující vyšetření, která by prokázala, zda stěžovatelka
trpí či netrpí systémovou mykosou, nebylo možné uskutečnit pro její odmítnutí nechat se vyšetřit.
Postižení centrálního nervového systému mykotickým onemocněním nebo RSM
(tzn. roztroušenou mozkomíšní sklerózou) by bylo ověřitelné vyšetřením za hospitalizace
na neurologické klinice. PK MPSV v Ostravě však na základě vyšetření stěžovatelky při jednání
komise nedospěla k přesvědčení, že by stěžovatelka trpěla tímto onemocněním. Stěžovatelka
navíc odmítla absolvovat komplexní neurologické vyšetření za hospitalizace, které by potvrdilo
či vyloučilo infekční nebo jiné onemocnění centrální nervové soustavy. Stěžovatelce nikdy nebyla
prokázána klíšťová encefalitida. Podle posudkového závěru citovaného posudku PK MPSV
v Ostravě stěžovatelka nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované plně ani částečně
invalidní. Navíc se PK MPSV v Ostravě vyslovila i k hodnocení nepříznivého zdravotního stavu
ke dni 11. 4. 1989 a konstatovala, že ani k tomuto datu stěžovatelka nebyla ani invalidní,
ani částečně invalidní podle příslušných ustanovení zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení, v tehdy platném znění.
Dále krajský soud nechal vyhotovit srovnávací posudek PK MPSV v Brně ze dne
27. 8. 2009. Posudková komise zasedala v řádném složení, přičemž členem komise byla i odborná
internistka a TRN specialistka MUDr. Ch. M. Stěžovatelka byla tomuto jednání přítomna. PK
MPSV v Brně hodnotila zdravotní stav podle lékařských zpráv a dokumentace datované před
vydáním napadeného rozhodnutí žalované, tak i dokumentaci dodanou po datu vydání
napadeného rozhodnutí stěžovatelkou. Uvedla, že závěry těchto lékařských zpráv potvrzují přijaté
posudkové hodnocení. PK MPSV v Brně nesouhlasila s tvrzením stěžovatelky, že PK MPSV
v Ostravě neakceptovala odborné nálezy lékařů specialistů v souvislosti s hodnocením nálezu
MUDr. F. ze dne 26. 2. 2008 a uvedla, že po prostudování okolností tohoto vyšetření je nutno
uvést, že spirometrické vyšetření provedené v akutní fázi zhoršení chronického zánětu průdušek
je nejen zavádějící, ale svou podstatou medicínsky bez následujícího srovnání v klidové fázi
nedostatečné pro posudkové závěry, neboť dokumentuje pouze míru akutního zhoršení
ventilačních funkcí v této fázi nemoci, nikoliv podmínku trvalého těžkého zhoršení funkce. Tato
nebyla v celém sledovaném průběhu v této míře naplněna. Po prostudování celé dokumentace
stanovila PK MPSV v Brně příčinu onemocnění ve shodě s PK MPSV v Ostravě. Ke vzniku plné
invalidity na základě doplňujícího posudku PK MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990 konstatovala
PK MPSV v Brně posudkový omyl ve stanovení chronické mykotické infekce jako příčiny
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Již v samotném protokole o jednání je uvedena
normální spirometrie s přechodným zhoršením ventilace ve smyslu obstrukce středně závažné
v roce 1989 s předpokladem nutnosti léčení za klidových podmínek. PK MPSV v protokole o
jednání ze dne 26. 11. 1990 uvedla neprůkaznost systémového postižení, což znamená, že nebyla
hodnocena funkční porucha a postižení, ale byl hodnocen průběh všech onemocnění v předchozí
době s vyčerpáním nemocenského roku a předpoklad indikace komplexního léčení za klidových
podmínek. Dle dostupné dokumentace nebylo použito možnosti prodloužení výplaty
nemocenských dávek. Ve výroku PK MPSV v Ostravě uvedla, že ke dni 11. 4. 1989 nebyla
stěžovatelka invalidní ani částečně invalidní podle příslušných ustanovení zákona č. 100/1988 Sb.
PK MPSV v Brně dospěla k posudkovému závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí se
jednalo u stěžovatelky o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který byl k tomuto datu
stabilizován, a jehož rozhodující příčinou byl chronický zánět průdušek s lehkou poruchou
ventilace smíšeného charakteru s relativně výraznější obstrukcí v oblasti malých dechových cest,
který bylo nutno hodnotit dle kapitoly VIII., oddílu B, položky 5, písm. a) přílohy č. 2 k vyhl. č.
284/1995 Sb., ve znění platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Tento zdravotní stav
způsoboval stěžovatelce pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti 20 %, který PK MPSV
navýšila o 5 % na celkem 25 %.
Krajský soud po zhodnocení všech důkazů vzal za prokázáno, že u žalobkyně se jednalo
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou ke dni 25. 4. 2007
byl chronický zánět průdušek s lehkou poruchou ventilace smíšeného charakteru s relativně
výraznější obstrukcí v oblasti malých dechových cest, kterých způsoboval pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti vzhledem k dalším postižením uvedeným v diagnostickém souhrnu
ve výši 25 % dle kapitoly VIII., oddílu B, položky 5, písm. a) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb.,
ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí. Dále krajský soud uzavřel, že vyšetření,
která jsou součástí spisové dokumentace, i ta, která nechala PK MPSV v Ostravě provést
dodatečně, neprokázala u žalobkyně systémovou mykósu, což obě PK MPSV podrobně
odůvodnily ve svých posudcích. Krajský soud vyložil ustanovení §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a uzavřel, že u stěžovatelky nebyl zjištěn ani pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
o nejméně o 66 %, ani zdravotní postižení uvedené v příloze č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Jelikož stěžovatelka
nesplňovala podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu k datu vydání napadeného
rozhodnutí, zamítl krajský soud žalobu jako nedůvodnou.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatelka tvrdí, že napadený
rozsudek je nutno považovat za nezákonný, neboť skutková podstata, z níž krajský soud
vycházel, je v rozporu s důkazy založenými ve spisu. Jak žalovaná, tak i obě PK MPSV zcela
ignorovaly některé nálezy odborných lékařů či je vyhodnotily zkresleně, případně z nich vyvodily
nesprávné medicínské závěry. Srovnávací posudek PK MPSV v Brně si pak na některých
místech sám sobě protiřečí. Jelikož se krajský soud opřel co do hodnocení zdravotního stavu
stěžovatelky právě o tyto posudky, nelze jeho rozsudek považovat za řádně odůvodněný,
a proto je nepřezkoumatelný [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Konkrétně stěžovatelka uvedla,
že PK MPSV se v posudcích dopustily následujících pochybení:
1) Ve srovnávacím posudku PK MPSV v Brně chybí údaj o tom, že stěžovatelka od roku
1989 až do roku 2005 stabilně užívala širokospektrální antimykotyka (např. DAKTAR,
Amfotericin B a Sporanox) určené k léčbě systémové mykózy. Po dobu jeho užívání
se potíže stěžovatelky zmírnily.
2) Není pravdou, že odborný neurolog MUDr. K. hodnotil zdravotní stav stěžovatelky jako
roztroušenou mozkomíšní sklerózu (RSM), neboť jeho závěr byl právě opačný, tzn. že se
o RSM nejedná.
3) Krajský soud vycházel z rozhodnutí soudu z roku 1994, které však bylo vydáno
bez znalostí nálezů a zpráv odborných lékařů, podle nichž stěžovatelka od roku 1989
stěžovatelka trpěla orgánovou - systémovou mykózou a dle kterých při opakovaných
vyšetřeních u ní nebyla prokázána ústní mykóza. Posudky se nezabývaly lékařskými
zprávami odborných lékařů, které stěžovatelka přiložila ke své žádosti o opravu protokolu
o jednání ze dne 5. 10. 2009.
4) Stěžovatelka poukazuje na rozpor posudku PK MPSV v Ostravě z roku 1993, který podle
jejího tvrzení byl v rozporu s posudkem PK MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990
(spis krajského soudu sp. zn. 15 C 80/90). Podle tohoto posudku měla stěžovatelka
v roce 1990 pouze ústní mykózu, přičemž mykotické onemocnění se jí neprokázalo.
Tento závěr krajského soudu je nesprávný, neboť vyšetření, které mělo mykotické
onemocnění prokázat, nebylo provedeno. Podle stěžovatelky vyšetření krve v roce 1990
nemělo žádný výsledek, neboť došlo údajně ke kontaminaci vzorku krve, a proto reakce
na aspergily nemohla být vyhodnocena. Opakované vyšetření nebylo provedeno. V roce
1995 však bylo provedeno serologické vyšetření krve, které reakce na aspergily a Candidu
Albicanc potvrdilo. Tento rozpor se promítá i do srovnávacího posudku PK MPSV
v Brně ze dne 27. 8. 2009.
5) Stěžovatelka tvrdí, že oba posudky PK MPSV hodnotily její zdravotní stav izolovaně.
Stěžovatelka však podle svého přesvědčení trpí sekundární systémovou mykózou,
při níž jsou infekcí napadeny různé orgány a podle toho se projevují problémy
onemocnění na jednotlivých orgánech. Jedná se zejména o plíce, játra, kůži, mozek
a sliznice. Příčinou tohoto onemocnění byla ascaridóza (tj. infekce škrkavkou lidskou
v roce 1987), která byla léčena velkými dávkami antibiotik. Tato léčba a diagnostické
rozpaky lékařů vedly ke vzniku sekundární systémové mykózy. Stěžovatelka tvrdí,
že tento stav (tj. onemocnění systémovou mykózou) trvalo i ke dni vydání napadeného
rozhodnutí žalované (25. 4. 2007).
6) Nález na mozku prokázaný magnetickou rezonancí dokládá stěžovatelka nálezem
neurologa MUDr. N. Stěžovatelka namítá, že odborný lékař MUDr. N. ve své lékařské
zprávě (pořízené až po vydání napadeného rozhodnutí žalované dne 23. 10. 2009)
potvrzuje, že se nejedná o imunitní záležitost. Stěžovatelka se domnívá, že tato lékařská
zpráva vyvrací závěry obou posudků.
Vzhledem k uvedeným vadám při zjištění zdravotního stavu byla i nesprávně určena
výše poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, který měl být určen podle kapitoly I., III.
nebo VI., nikoliv podle kapitoly VIII. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla zrušení napadeného
rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 27. 11. 2009 stěžovatelka znovu sumarizovala
a kompletovala své námitky proti napadenému rozsudku. Nejvyšší správní soud
zde pro přehlednost uvádí jen ty námitky, které nebyly explicitně a úplně vyjádřeny v kasační
stížnosti. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti měl být na základě parazitárního
mykotického onemocnění stanoven podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly I.,
položky 1 písm. c) nebo b), přičemž mělo být využito ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky a výsledný
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti měl být zvýšen o 10 %, a to z důvodu
roztroušené sklerózy, imunodeficitu, bronchopneumonie, psoriázy, leukopenie, trombocytopenie,
chronického únavového syndromu, příp. jiného onemocnění. Dále stěžovatelka tvrdí, že krajský
soud chybně převzal do svého hodnocení závěry posudku PK MPSV v Ostravě z roku 1993,
ačkoliv měl vycházet z posudku PK MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990, na základě něhož byla
v řízení před krajským soudem vedeném pod sp. zn. 15 C 80/90 usnesením tohoto soudu uznána
plně invalidní. V napadeném rozsudku tak krajský soud podle stěžovatelky rozhodl na základě
16 let starého zavádějícího posudku. U obou posudků stěžovatelka namítá neúplnost,
a to zejména proto, že diagnostická data nejsou sestavena chronologicky, což do posudků vnáší
zmatek. Diagnostický souhrn začíná až od roku 1989 a nikoliv od roku 1987, kdy došlo k infekci
stěžovatelky škrkavkou. Posudky také dostatečně nezhodnotily skutečnost, že stěžovatelce
po roce nemoci náležel plný invalidní důchod. Stěžovatelka se stran posouzení své plné invalidity
v tomto období odvolává na posudek PK MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990 a shodný závěr
posudku posudkového lékaře OSSZ v Karviné ze dne 16. 4. 1995, jimiž byla shledána invalidní
dle §29 zákona č. 100/1988 Sb. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla revizi posudku PK MPSV
v Ostravě ústavem či znalci z oboru parazitologie a mykologie, imunologie, neurologie, kožního,
plicního a interního. Dále stěžovatelka velmi podrobně popsala průběh svého onemocnění
škrkavkou lidskou v letech 1987 – 1989 a následnou léčbu různými širokospektrálními
antibiotiky, která jí údajně vyhubila bakteriální střevní flóru, na základě čehož u stěžovatelky
vznikla sekundární systémová kandidóza (mykóza). Průvodním jevem byl i chronický únavový
syndrom a celkové snížení výkonnosti v souvislosti s chlamidiovou infekcí plic, diagnostikovanou
na základě krevních testů. Za jediný pravdivý posudek o svém nepříznivém zdravotním
stavu stěžovatelka považuje posudek PK MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990, podle něhož byla
od 11. 4. 1989 uznána plně invalidní s odůvodněním, že pro mykotické onemocnění rezistentní
na intenzivní léčbu, kdy léčba musí probíhat za klidových podmínek, stěžovatelka nebyla
schopna žádné soustavné výdělečné činnosti. Stěžovatelka namítla i rozpor v posudku OSSZ
v Karviné ze dne 25. 4. 2007, v němž je uvedeno, že za rozhodnou příčinu dlouhodobě
nepříznivého stavu považuje demyelinizační onemocnění, které odpovídá postižení uvedenému
v kapitole VI., oddílu A, položce 10 písm. c) přílohy č. 2 č. 284/95 Sb. Toto onemocnění
však podle citovaného ustanovení vyhlášky v tehdy platném znění způsobovalo 50 – 60%
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Oba posudky PK MPSV ze dne 19. 3. 2009
a 27. 8. 2009 označily nesprávně jako rozhodnou příčinu nepříznivého zdravotního stavu
chronickou bronchitidu, ačkoliv tato choroba byla až důsledkem mykotické infekce. Na základě
uvedených námitek stěžovatelka požaduje zpětné přiznání plného invalidního důchodu nejen
k 2. 3. 1997, ale již od 11. 4. 1989 v intencích posudku PK MPSV v Brně z roku 1990. Pokud
jí bude invalidní důchod přiznán, zvýší se jí počet odpracovaných let a tím i starobní důchod.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud při posouzení věci vycházel ze skutkového stavu zjištěného
krajským soudem k datu vydání napadeného rozsudku, tzn. ze spisové dokumentace krajského
soudu (spisy sp. zn. 19 Cad 147/2007 a 15 C 80/90), dále přiložené lékařské dokumentace
stěžovatelky a posudkových spisů OSSZ.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho
vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Správní rozhodnutí žalované o nároku na invalidní důchod je závislé především
na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou
správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
posuzuje podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna
(viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 30. 1. 2004, č.j. 5 Ads
34/2003 - 82, přístupný na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený
na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě
odůvodnila (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č.j. 5 Ads
22/2003 - 48, přístupný na www.nssoud.cz). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav
posuzovaného pojištěnce byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace
i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti
a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav
zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato
za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2009), přičemž zdravotní postižení podřadí
podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně
odůvodní stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci
zde stanoveného rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení
posuzovaného z hlediska možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
Všechny námitky uplatněné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud podřadil
pod kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Za tohoto stavu věci se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda oba posudky PK MPSV
v Ostravě a v Brně naplňovaly kritéria úplnosti a přesvědčivosti a zda se krajský soud nedopustil
uvedené vady řízení, pokud vzal závěry těchto posudků za skutkový základ svého rozsudku.
Námitky samotné Nejvyšší správní soud tématicky sdružil do několika bodů.
Stěžejní námitky proti napadenému rozsudku spočívají v stěžovatelčiných tvrzeních,
že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované trpěla sekundární systémovou mykózou,
a nikoliv pouze chronickou bronchitidou jak uvedly oba posudky PK MPSV v Ostravě ze dne
19. 3. 2009 a PK MPSV v Brně ze dne 27. 8. 2009. Chronická bronchitida měla být podle
stěžovatelky jen důsledkem mykotické infekce plic způsobené prodělanou acaridózou a masívní
léčbou antibiotiky.
Jak již Nejvyšší správní soud uvedl, posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 19. 3. 2009
má všechny předepsané formální náležitosti, přičemž z něho nejsou patrné stěžovatelkou
vytýkané vady (nepřehlednost, chybějící části diagnostického souhrnu apod.). Předně Nejvyšší
správní soud považuje za vhodné předeslat, že z posudku je na první pohled patrné,
že PK MPSV v Ostravě učinila veškeré potřebné kroky pro úplné zjištění příčin a důsledků
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky. Vyšetřila stěžovatelku z hlediska neurologických
obtíží a přerušila jednání za účelem pořízení dalších odborných vyšetření stěžovatelky
(urogynokologické vyšetření, oční vyšetření a funkční vyšetření plic). Provedení dalších vyšetření
znemožnila svým nesouhlasem sama stěžovatelka. Při jednání dne 19. 3. 2009 vyhodnotila
PK MPSV v Ostravě kromě výsledků z těchto vyšetření předložila i další nálezy,
a to neurosonologické vyšetření přívodných tepen ze dne 2. 3. 2009, angiologický nález
MUDr. H. ze dne 23. 12. 2008. Tyto nálezy PK MPSV vyhodnotila v posudkovém hodnocení
svého posudku ze dne 19. 3. 2009. Podle spirometrického vyšetření ze dne 19. 11. 2008 (MUDr.
P.) se jednalo o lehkou ventilační poruchu smíšeného charakteru s relativně výraznější obstrukcí
v oblasti malých dechových cest, obdobně podle plicního vyšetření ze dne 26. 2. 2008 byl
diagnostikován recidivující katar cest dýchacích u pacientky s těžkou ventilační poruchou. Z toho
vyplývající posudkový závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky byla chronická bronchitida s lehkou poruchou ventilace smíšeného charakteru
s relativně výraznější obstrukcí v oblasti malých dechových cest, kterou PK MPSV v Ostravě
kvalifikovala jako postižení uvedené v kapitole VIII., oddílu B, pol. 5, písm. a) přílohy č. 2
citované vyhlášky způsobující pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 20 % i po
zohlednění dalších chorobných stavů, tedy má oporu v doložených lékařských nálezech. PK
MPSV v Ostravě zároveň zdůvodnila, proč se v hodnocení odlišila od OSSZ v Karviné, která
považovala za rozhodující údajné demyelinizační onemocnění s kvadrupyramidovým centrálním
syndromem akcentovaným na dolních končetinách. PK MPSV v Ostravě dále velmi podrobně
zdůvodnila, proč se neztotožnila se závěrem OSSZ v Karviné o částečné invaliditě stěžovatelky.
Podle názoru PK MPSV v Ostravě bylo lékařské hodnocení OSSZ v Karviné mylné, neboť
vycházelo z mylného a nepřesvědčivého nálezu MUDr. S., podle něhož stěžovatelka prodělala
mykotickou meningoencefalitidu a mykotický zánět míchy. Tento nález PK MPSV v Ostravě
vyhodnotila jako nepřesvědčivý, neboť se vymykal jak nálezům z dřívějšího období,
tak i samotným zjištěním PK MPSV v Ostravě získaným při přešetření stěžovatelky odborným
neurologem při jednání. PK MPSV v Ostravě rovněž přesvědčivě vypořádala stěžovatelčiny
námitky, přičemž vysvětlila jak pojem „systémové mykózy“, která podle jejího názoru nebyla
u stěžovatelky nikdy prokázána, a to ani ve formě systémové kandidózy, ani ve formě systémové
apergilosy. Dále PK MPSV v Ostravě v posudku výslovně konstatovala, že „samotná pozitivita
protilátek v séru proti kandidám, aspergilům či jiným mykotickým agens nestačí pro dg. systémové kandidózy.
K této pozitivitě může dojít u oslabené imunity z jakéhokoliv důvodu, např. po léčbě antibiotiky s následným
přemnožením houbových agens v dýchacích cestách....“ Nejvyšší správní soud dále poukazuje
na to, že z protokolu o prvním jednání PK MPSV v Ostravě ze dne 23. 10. 2008 je zřejmé,
že PK MPSV skutečně navrhovala provedení komplexního neurologického vyšetření
za hospitalizace (kvůli rozporným nálezům stran mozkomíšní sklerózy, stavu po mykotickém
onemocnění centrální nervové soustavy a subjektivním obtížím), avšak stěžovatelka nesvolila
k jejich provedení, a to ani ve Fakultní nemocnici v Ostravě, ani jinde. Stěžovatelka protokol
o tomto jednání podepsala, i když s výhradou, že ho chce doplnit a opravit písemně. V žádosti
o opravu tohoto protokolu ze dne 5. 11. 2008 však svůj nesouhlas s provedením těchto vyšetření
potvrdila. Nejvyšší správní soud v této souvislosti považuje za nutné zdůraznit, že stěžovatelka
si sama zvolila, že uvedené vyšetření nepodstoupí, a proto pouze jí lze přičítat absenci
těch skutkových zjištění, která by tato vyšetření byla eventuálně přinesla. PK MPSV v Ostravě
tedy vyhodnotila zdravotní stav stěžovatelky z hlediska dostupných podkladů posouzení
maximálně úplně a přesvědčivě svůj posudkový závěr zdůvodnila.
Srovnávací posudek PK MPSV v Brně ze dne 27. 8. 2009 se rovněž obsáhle vypořádal
se všemi relevantními nálezy odborných lékařů v letech 1987- 2009. PK MPSV odůvodnila
nejen svůj posudkový závěr, jímž potvrdila kvalifikaci rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky podle kapitoly VIII., oddílu B, pol. 5, písm. a)
přílohy č. 2 citované vyhlášky s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 25 % (rozdíl
5 % oproti posudku PK MPSV v Ostravě byl odůvodněn s přihlédnutím k ostatním zdravotním
postižením), ale vyjádřila se poměrně podrobně i k námitkám stěžovatelky proti prvotnímu
posudku PK MPSV v Ostravě. Stran stěžovatelkou namítaného systémového mykotického
onemocnění v důsledku proběhlé infekce škrkavkami v roce 1988 PK MPSV v Brně
v diagnostickém souhrnu uvedla, že byla prokázána opakovaně přítomnost kvasinek, aspergilla
a i dalších houbových patogenů citlivých na běžná antimykotika ve sputu. Nikdy však nebyla
provedena bronchoskopie nebo bronchopulmonální laváž s následnou kultivací pro určení
etážové lokalizace předpokládaného infekčního původce, ani kandidová či jiná mykotická
pneumonie v době hospitalizací na TRN Fakultní nemocnice Brno v říjnu 1990, TRN Fakultní
nemocnice Praha 2 v listopadu 1992 a TRN FN Ostrava v roce 1993. PK MPSV v Brně
přezkoumala stěžovatelkou namítaný posudek PK MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990, na základě
něhož byla stěžovatelka shledána invalidní, a konstatovala, že se jednalo o posudkový omyl,
neboť chronická mykotická infekce nebyla příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky v té době. PK MPSV v Brně v tehdejším posudku sama uvedla neprůkaznost
systémového postižení, o čemž svědčí protokol, v němž uvedla, že spirometrie byla normální
s přechodným zhoršením ventilace ve smyslu obstrukce středně závažné v roce 1989
s předpokladem nutnosti léčení za klidových podmínek.
Nejvyšší správní soud k této námitce uzavírá, že považuje stran určení rozhodující příčiny
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky k datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované oba stěžovatelkou zpochybňované posudky PK MPSV v Ostravě (19. 3. 2009) a v Brně
(27. 8. 2009) za úplné a přesvědčivé. Oba posudky shodně, jednoznačně a přesvědčivě vypovídají,
že stěžovatelka sice po prodělané ascaridóze skutečně trpěla mykotickými obtížemi, avšak nebyla
jí nikdy prokázána sekundární systémová mykóza. Na tom nic nemění ani skutečnost,
že stěžovatelka užívala širokospektrální antimykotyka DAKTAR, Amfotericin B a Sporanox
(jak to shodně s jejím tvrzením dokládá i lékařská dokumentace). Z užívaných léků nelze
spolehlivě dovodit, že stěžovatelka trpěla tvrzeným onemocněním indikovaným pro tyto léky,
jestliže tomuto závěru zároveň nenasvědčují výsledky funkčních odborných vyšetření.
Pokud navíc stěžovatelka sama odmítla vyšetření bronchoskopií a bronchopulomonární laváž,
která by mohla objektivně prokázat tvrzený mykotický původ dýchacích obtíží (chronické
bronchitidy), nemůže zároveň úspěšně tvrdit, že onemocnění systémovou mykózou bylo
předloženými lékařskými nálezy prokázáno. Krajský soud se tak nedopustil namítaných
pochybení, pokud vyhodnotil oba posudky jako stěžejní důkazy ke zjištění intenzity dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky.
Druhou námitkou logicky vyplývající z odlišné kvalifikace rozhodujícího zdravotního
postižení stěžovatelky je určení výše poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti k datu
vydání napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka tvrdí, že její pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti měl být určen podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly I., položky 1
písm. c) nebo b) a dále zvýšen o 10 % podle §6 odst. 4 téže vyhlášky. Pod stěžovatelkou
namítaným ustanovením přílohy č. 2 jsou uvedeny „virové infekce a bakteriální nemoci, zoonózy,
protozoární nemoci, ricketsiózy, helmintózy, mykózy a jejich následky“. Pod písm. b) této položky jsou
uvedeny „středně těžké formy s postižením funkce některých orgánů nebo systémů středního stupně, nebo formy
chronické, pomalu progredující, s podstatným snížením celkové výkonnosti organismu“, pro něž je stanoven
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 40 – 60 %. Pod písm. c) této položky jsou
uvedeny „těžké formy se závažnými a trvalými poruchami funkce postižených orgánů (systémů), vedoucí
k trvalému a výraznému snížení celkové výkonnosti organismu, nebo vleklá, trvale silně aktivní onemocnění,
vzdorující léčbě s těžkou celkovou odezvou organismu“, pro něž je stanoven pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti o 70 – 80%. Oba posudky PK MPSV v Ostravě a v Brně však hodnotily
zdravotní postižení stěžovatelky podle kapitoly VIII., oddílu B, položky 5 písm. a) přílohy č. 2
citované vyhlášky, tedy jako nemoc plic (pneumopatii) lehkého stupně. Vzhledem k tomu,
že žádný z posudků (ani posudek OSSZ v Karviné ze dne 25. 4. 2007) nedospěl k takovému
posudkovému závěru, nelze stěžovatelčin názor na odlišnou kvalifikaci a odlišné určení míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti opřít o žádné posudkové hodnocení jejího
zdravotního stavu vztahující se k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. V rámci
postižení, které PK MPSV v Ostravě a v Brně stěžovatelce klasifikovaly jako rozhodné,
je stanoveno rozmezí poklesu schopnosti mezi 10 – 20 %. I kdyby tedy stěžovatelce byl v rámci
této položky navýšen pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o maximálně 10 %,
nedostačovalo by to k naplnění podmínek částečné invalidity. Z uvedených důvodů
je i tato námitka rovněž nedůvodná.
Třetím bodem posouzení stěžovatelčiných námitek je tvrzení, že posudek OSSZ
v Karviné ze dne 25. 4. 2007, který vyhodnotil dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky
jako částečnou invaliditu a podřadil její onemocnění pod kapitolu VI., oddíl A, položku 10
písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/95 Sb., je vnitřně rozporný, neboť v tomto ustanovení
vyhlášky je pro dané postižení uveden 50 – 60% pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti,
zatímco lékař OSSZ v Karviné určil pokles v míře 35 %. Nejvyšší správní soud zjistil,
že v posudkovém hodnocení tohoto posudku je uvedeno, že rozhodnou příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu bylo demyelinizační onemocnění (bez konkretizace, zda jde
o onemocnění RES nebo o postinfekční encefalopathii – s lehkým snížením celkové výkonnosti
organismu), které bylo kvalifikováno pod kapitolu VI., oddíl A, položku 10, písm. c) přílohy č. 2
citované vyhlášky s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 35 % (v horní
polovině rozmezí 20 - 40 % s přihlédnutím k poruše osobnosti. Citované ustanovení vyhlášky
skutečně zakládá pro středně těžké poruchy motoriky s podstatným snížením celkové výkonnosti
organismu (případně časté ataky s progresí nálezu), denní aktivity podstatně omezeny rozmezí
míry poklesu mezi 50 – 60 %. Posudek OSSZ v Karviné ze dne 25. 4. 2007 tedy skutečně
obsahuje stěžovatelkou tvrzenou nepřesnost. Vzhledem ovšem k tomu, že v následném
řízení o žalobě byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav klasifikován podle jiných ustanovení
citované vyhlášky, ztratila tato nepřesnost v posudku OSSZ v Karviné svou relevanci
pro výsledek řízení v dané věci. Oběma posudky PK MPSV v Ostravě a v Brně bylo prokázáno,
že stěžovatelka nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované ani částečně invalidní,
což per argumentum a minori ad maius značí, že pojmově nemohla být ani plně invalidní.
Tato vada nic nemění ani na správnosti výroku napadeného rozhodnutí žalované, neboť
ten se vztahoval rovněž k plné invaliditě stěžovatelky (která žádala o plný, nikoliv částečný
invalidní důchod).
Nejvyšší správní soud dal dále částečně za pravdu stěžovatelčině námitce o nesprávném
zohlednění neurologického nálezu MUDr. K. ze dne 17. 5. 2000 v posudku PK MPSV v Ostravě
ze dne 19. 3. 2009. Tento posudek uvádí v diagnostickém souhrnu, že neurolog MUDr. K.
hodnotil zdravotní stav stěžovatelky jako roztroušenou mozkomíšní sklerózu. Samotný lékařský
nález, z něhož vycházely všechny předmětné posudky, výslovně ve svém závěru uvádí, že „...i
když je neuroimunitní podklad těchto onemocnění na CNS obdobný s demyelinizací při r. s., onemocnění bych
jako samostatnou r. s. neklasifikoval“. Z této dikce jednoznačně vyplývá, že nález MUDr. K.
z Fakultní nemocnice v Praze na Královských Vinohradech nepotvrdil samostatnou diagnózu
roztroušené mozkomíšní sklerózy, ačkoliv připustil obdobné funkční dopady imunitní
disseminované encefalopatie na zdravotní stav stěžovatelky. Nejvyšší správní soud ovšem
podotýká, že toto přehlédnutí nemělo z hlediska posudkového hodnocení PK MPSV v Ostravě
žádný význam, jelikož v posudkovém hodnocení tohoto posudku je již nález MUDr. K.
interpretován správně. Tento výklad předmětného neurologického nálezu zaujala i PK MPSV
v Brně, v jejímž posudku je výslovně tento nález hodnocen rovněž správně, tedy tak, že MUDr.
K. neklasifikoval onemocnění stěžovatelky jako roztroušenou sklerózu. Nejvyšší správní soud
tedy nespatřuje v tomto pochybení obsaženém v posudku PK MPSV v Ostravě takovou vadu,
která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí soudu o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř.
s.], neboť tato nesprávnost napadeného rozsudku neměla vliv na určení rozhodující příčiny
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky.
Zbývající námitky se vztahují k určení data, k němuž stěžovatelka měla být shledána plně
invalidní, a k dřívějšímu posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky.
Stěžovatelka uváděla, že požaduje přiznání invalidního důchodu zpětně ke dni 11. 4. 1989,
aby se jí zvýšil počet let doby pojištění pro účely přiznání starobního důchodu. K této otázce
se postupně vyjádřily všechny pořízené posudky. OSSZ v Karviné ve výsledku posouzení uvedla,
že od 11. 4. 1989 stěžovatelka nebyla invalidní ani částečně invalidní. Od 3. 5. 1995 do 1. 3. 1997
byla plně invalidní, a od 2. 3. 1997 nebyla ani částečně invalidní. Tou se stala až od 19. 1. 1998
a tento stav trval až do vydání tohoto posudku. Posudek OSSZ v Karviné výslovně uvádí,
že „...přechodné přiznání plného invalidního důchodu v r. 1995 bylo z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti
– pro nedoléčený stav – považuji ho za posudkový omyl ... přiznání částečného invalidního důchodu
od 19. 1. 1998 považuji za nadhodnocené“. PK MPSV v Ostravě ve svém posudku ze dne 19. 3. 2009
podrobně hodnotila lékařské nálezy vztahující se k období let 1989 – 2007 a uzavřela,
že u posuzované nikdy nešlo o systémovou mykózu. PK MPSV v Brně ve svém srovnávacím
posudku zdůraznila, že dle propouštěcích zpráv ze hospitalizace v březnu 1989 a srpnu 1989 byla
stěžovatelka schopna výkonu dosavadního zaměstnání, a to i přes přetrvávající nález kvasinek
ve sputu po opakované léčbě antibiotiky. Ohledně vzniku plné invalidity na základě doplňujícího
posudku PK MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990 nyní PK MPSV dospěla k závěru, že se jednalo
o posudkový omyl ve stanovení chronické mykotické infekce jako příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu.
Z tohoto pohledu je třeba pohlížet i na námitky stěžovatelky týkající se zohlednění
předmětného posudku PK MPSV v Brně ze dne 26.11.1990 v nyní napadeném rozsudku.
Stěžovatelka považuje závěry tohoto posudku za jediné správné hodnocení svého zdravotního
stavu. Tento posudek byl vypracován PK MPSV v Brně na žádost krajského soudu a je součástí
spisu sp. zn. 15 C 80/90. V diagnostickém souhrnu tohoto posudku je uvedeno, že u stěžovatelky
se jednalo o úpornou mykotickou infekci i bronchitidu, přičemž bylo prokázáno pouze mykotické
ložiško lůžka levé nohy a nález plísní ve sputu, který byl ovšem prokázán až kultivačně. Komise
k tomu uvedla, že postižení vnitřních orgánů bylo diskutabilní, neboť dostupné vyšetřovací
metody je nepotvrzují, ale na druhé straně ji nebylo možno vyloučit. Tímto posudkem byla
stěžovatelka shledána invalidní dle §29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. v tehdy platném
a účinném znění, a to proto, že nebyla schopna vykonávat soustavně jakékoliv zaměstnání.
Závěry tohoto posudku byly ovšem překonány v následujícím průběhu soudního řízení,
v němž bylo původní usnesení krajského soudu ze dne 28. 12. 1990, č. j. 15 C 80/90 – 54,
zrušeno Nejvyšším soudem ČR k odvolání žalované pro neúplné zjištění skutkového stavu věci
(usnesení 29. 5. 1991, sp. zn. 9 Co 81/91). Jelikož stěžovatelka opakovaně odmítala z různých
důvodů poskytnout součinnost soudem ustanoveným znalcům, byl výsledný znalecký posudek
pořízen Doc. MUDr. V. V., CSc. bez provedení bronchologického vyšetření. Z lékařské
dokumentace znalec dospěl k závěru, že pro systémovou, resp. bronchopulmonální kandidózu
nebyly známky klinické, rentgenové ani funkční. Tento závěr byl pak potvrzen následně
vyhotoveným posudkem PK MPSV v Ostravě ze dne 25. 8. 1993, podle něhož stěžovatelka byla
ke dni 10. 4. 1989, kdy jí byla ukončena pracovní neschopnost, schopna vykonávat své dosavadní
zaměstnání, stejně tak jako k datu podání posudku. Podle tohoto posudku tedy nebyla shledána
ani částečně invalidní. Na základě takto zjištěného zdravotního stavu stěžovatelky krajský soud
její návrh na zrušení rozhodnutí žalované zamítl a potvrdil je.
V kontextu těchto zjištění Nejvyšší správní soud považuje i tuto námitku za naprosto
nedůvodnou a navíc neodpovídající skutečné dikci napadeného rozsudku. Z jeho odůvodnění
je totiž patrné, že krajský soud se zabýval hodnocením jak posudku PK MPSV v Brně ze dne
26. 11. 1990, tak i následující posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 25. 8. 1993. Jelikož
však nesprávnost a nevěrohodnost posudku PK MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990 dokládají
oba posudky PK MPSV v Ostravě a v Brně pořízené pro účely žalobního řízení proti
předmětnému napadenému rozhodnutí žalované, usoudil krajský soud správně, pokud
se přidržel posudkového hodnocení obsaženého v těchto aktuálních posudcích PK MPSV.
Ani tyto stěžovatelčiny námitky tak nic nemění na tom, že závěr krajského soudu v napadeném
rozsudku o rozhodující příčině nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky a způsobené míře
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stran dřívějšího průběhu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky byl správný a opíral se o úplné a přesvědčivé
posouzení zdravotního stavu stěžovatelky posudkovými komisemi. Na okraj Nejvyšší správní
soud poukazuje na svou předchozí judikaturu stran posudků PK MPSV ve vztahu
k posudkovému omylu. Je-li v posudku přesvědčivě zdůvodněno, proč se PK MPSV domnívala,
že předchozí lékařská posouzení byla posudkovým omylem, pak krajský soud může z takového
skutkového zjištění legitimně vycházet (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, č.j. 3 Ads 45/2008 - 46, dále také obdobně rozsudek téhož soudu ze dne 30. 12. 2008,
č.j. 4 Ads 85/2008 - 95, přístupné na www.nssoud.cz).
Závěrem Nejvyšší správní soud poznamenává, že pokud stěžovatelka poukazovala
a namítala některé nové výsledky funkčních vyšetření (např. neurologický nález MUDr. N. ze dne
23. 10. 2009 vyhotovený až po vydání napadeného rozsudku), které neměly posudkové komise
ani krajský soud k datu rozhodování k dispozici, pak se jedná o skutkové novoty, k nimž Nejvyšší
správní soud nemůže v souladu s ustanovením §104 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout. Stěžovatelka
samozřejmě může tyto lékařské nálezy uplatnit v případném řízení o nové žádosti o přiznání
invalidního důchodu.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Odměna ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Josefu Jurasovi, byla
stanovena za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání kasační
stížnosti, doplnění kasační stížnosti) podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhl č. 177/1996 Sb. v jejím znění platném a účinném od 1. 9. 2006 ve spojení s ustanovením §9 odst. 2
téže vyhlášky, celkem tedy 1500 Kč. Dále Nejvyšší správní soud připočetl k této částce náhrada
hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč, celkem tedy 900 Kč.
Jelikož Nejvyšší správní soud nezjistil, že by ustanovený zástupce doložil osvědčení o registraci
k dani z přidané hodnoty, nezvýšil přiznanou odměnu o částku této daně. Odměna stanovená
zástupci stěžovatele v celkové výši 2400 Kč mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu