ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.25.2011:128
sp. zn. 3 Ads 25/2011 - 128
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. D.,
zastoupené advokátem JUDr. Otto Hradilem, se sídlem Olomoucká 16, Uničov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumaní
rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2009, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. 11. 2010, č. j. 72 Cad 109/2009 –
93,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Otto Hradilovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 960 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku. Náklady zastoupení nese stát.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 11. 2010 č.j. 72 Cad 109/2009 - 93,
jímž byla zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalované, a rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění rozsudku krajského soudu vyplývá, že žalobkyně podala žalobu proti shora
uvedenému rozhodnutí žalované, jímž byla zamítnuta její žádost o plný invalidní důchod
pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, protože podle
posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci (dále jen „OSSZ Olomouc“) ze dne
19. 5. 2009 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 20 %. V žalobě žalobkyně zejména
uvedla, že podala žádost o plný invalidní důchod na doporučení ošetřující lékařky. Namítla,
že OSSZ Olomouc neměla při posouzení jejího zdravotního stavu k dispozici komplexní
zdravotnickou dokumentaci. Namítla dále, že s posudkem OSSZ Olomouc nebyla seznámena;
neví tedy, jak byl posouzen její zdravotní stav. Žalobkyně dále uvedla všechny choroby, jimiž trpí
a doložila je lékařskými zprávami. Pracovala dříve jako servírka, od roku 1998 ze zdravotních
důvodů nemůže sehnat zaměstnání. Vzhledem ke svým onemocněním nemá cit v rukou, neudrží
věci, má problémy s chůzí, nemůže vykonávat žádnou činnost, trpí revmatem zad, ramene
a bolestmi.
Krajský soud vyžádal k posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudek posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě. Z posudku krajský soud zjistil,
že posudková komise vycházela při posouzení zdravotního stavu žalobkyně ze zdravotnické
dokumentace praktického lékaře, z komplexní spisové dokumentace a z nálezů a zpráv
vyjmenovaných v posudku. Tato posudková komise došla k závěru, že rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl vertebrogenní algický syndrom
víceetážový s pravostranným cervikobrachiálním syndromem, hrudní skoliózou, deformační
spondylózou, spondylolistézou L4/5, HLA B 27 negativní, bez kořenového postižení. Posudkově
k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal stav žalobkyně postižení uvedenému v kapitole
XV oddílu F položce 2 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Posudková komise
odůvodnila odlišné posouzení proti lékaři OSSZ Olomouc tím, že nebylo prokázáno středně
těžké postižení 1-2 nosných kloubů s funkčním omezením pohybu o více než 1. Z rozmezí
15-25 % posudková komise stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
žalobkyně o 20 %, a to i s ohledem na další chorobné stavy.
Žalobkyně s tímto posudkem nesouhlasila, protože posudková komise neprovedla
její vyšetření a lékařské zprávy nebyly úplné. Navrhla vyšetření CT, protože by mohlo odhalit
celkové postižení organizmu. Žalobkyně navrhla, aby bylo provedeno srovnávací posouzení,
současně navrhla posouzení jejího zdravotního stavu nezávislým znalcem. Namítla rovněž,
že není schopna vykonávat žádnou práci a závěr posudkové komise o její pracovní schopnosti
označila za nesplnitelný. Žalobkyně považuje za přesnější hodnocení lékaře OSSZ, který uvedl
jako hlavní příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu kloubní, nikoli páteřní
onemocnění, má ovšem postiženy více než 2 nosné klouby. V posudku nebyla zohledněna žilní
nedostatečnost, která má vliv na artrózu, a byla pominuta i skutečnost, že žalobkyně má od roku
2006 ortézy na obě kolena.
Krajský soud i vzhledem k rozdílnému hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně posudkovým lékařem OSSZ a posudkovou komisí
v Ostravě vyžádal srovnávací posudek od posudkové komise MPSV v Hradci Králové.
Tato komise vycházela z dokumentace uvedené v záhlaví posudkového zhodnocení a z vlastního
přešetření při jednání. Komise po posouzení jednotlivých lékařských zpráv dospěla k závěru,
že u žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a jeho rozhodující příčinou
byly bolesti zad na podkladě degenerativních změn bez prokázaného kořenového syndromu.
Postižení žalobkyně stanovila komise podle kapitoly XV oddílu F položky 2 písm. b) vyhlášky
č. 284/1995 Sb. a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila na 20 %. Střed
daného rozmezí zvolila komise vzhledem k ostatním zdravotním postižením pohybového aparátu
a s přihlédnutím k pracovní kvalifikaci. Pro zvýšení nebo snížení procentního ohodnocení
neshledala komise posudkově významné skutečnosti. Posudková komise své závěry podrobně
zdůvodnila (str. 4-5 odůvodnění rozsudku) mj. s tím, že navrhované komplexní CT vyšetření
by nebylo přínosem pro funkční zhodnocení vlivu zdravotních postižení na schopnost soustavné
výdělečné činnosti a proto je komise považuje za zbytečné vystavování žalobkyně radiační zátěži.
Komise odůvodnila svůj závěr odlišný od závěru posudkové komise v Ostravě tím, že postižení
páteře má významnější dopad na schopnost soustavné výdělečné činnosti žalobkyně vzhledem
k tomu, že nebylo prokázáno středně těžké postižení jednoho až dvou nosných kloubů
s funkčním omezením pohybu o více než 1.
Krajský soud po zhodnocení provedeného dokazování vyhodnotil posudek posudkové
komise v Hradci Králové za úplný, odborný a přesvědčivý, neboť tato komise v posudku uvedla,
z jakých lékařských nálezů o zdravotním stavu žalobkyně vycházela, jaká zjištění z nich učinila
a jak je hodnotila. K námitce žalobkyně, že v jejím případě by se měla sčítat různá postižení,
krajský soud odkázal na §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., podle něhož je-li zdravotních
postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají;
v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra schopnosti soustavné výdělečné činnosti
se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních
postižení. Podle názoru krajského soudu posudková komise takto postupovala. Tato posudková
komise provedla celkové zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, vlastní vyšetření a zhodnotila
všechny diagnózy žalobkyně. Uvedla rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobkyně, uvedla i alternativní hodnocení. Komise zhodnotila dopad všech jednotlivých
postižení, včetně podrobného zdůvodnění s ohledem na funkční dopady na zdravotní stav
žalobkyně. Rovněž posouzení syndromu karpálních tunelů provedla tato komise zcela
postačujícím způsobem.
Krajský soud uzavřel, že zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
žalobkyně o 20 % je nižší než 66 % potřebných pro přiznání nároku na plný invalidní důchod,
resp. je i nižší než 33 % nutných pro přiznání nároku na částečný invalidní důchod. Krajský soud
proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že „všechny posudky oceňují, i když z různých
onemocnění, postižení žalobkyně snížením pracovní schopnosti žalobkyně o 20 %, aniž
by se každé samostatné onemocnění žalobkyně, oceněné snížením pracovní schopnosti o 20 %,
podílelo na zvýšení ocenění v souvislosti s vyhodnoceným základním onemocněním žalobkyně“.
Stěžovatelka uvedla v kasační stížnosti tyto stížní body:
Posudky obou posudkových komisí nebyly vypracovány s ohledem na skutečný zdravotní
stav stěžovatelky, na jednotlivé projevy jejího onemocnění, je postiženo více nosných kloubů, což
s ohledem na profesi stěžovatelky znemožňuje výkon jejího zaměstnání. Pochybení posudkových
komisí nebylo napraveno v rámci soudního řízení. Stěžovatelka namítá, že ani „znalecký“
posudek posudkového lékaře, ani posudky posudkových komisí nevyhodnocují objektivně
její skutečný zdravotní stav, když právě kombinace jejích jednotlivých onemocnění jí znemožňuje
vykonávat jakékoli zaměstnání.
Stěžovatelka namítá, že zjištěné postižení tří nosných kloubů (obě kolena a pravé rameno)
a většiny malých kloubů s pokročilými RTG změnami, pro které míra jejího poklesu soustavné
výdělečné činnosti může být posouzena 40–50 % poklesem schopnosti soustavné výdělečné
činnosti, byla oceněna uvedenými posudky pouze 20 %, i když dle stejného paragrafu písm. b)
mohla být oceněna až 35 %, což by bylo správné.
Stěžovatelka má zájem na správném zařazení jejího onemocnění a správnou kategorizaci
její zdravotní způsobilosti bez ohledu na to, zda dosáhne vyplácení důchodu, neboť správné
zařazení jí umožní získat statut osoby zdravotně postižené a mohla by si tak, vzhledem k přístupu
zaměstnavatelů, kteří jsou daňově zvýhodněni při zaměstnávání osob se zdravotním postižením,
získat přiměřenou práci odpovídající jejím skutečným možnostem.
Posudek posudkového lékaře OSSZ správně vyhodnotil rozhodující příčinu jejího
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nepřihlédl však k dalším onemocněním stěžovatelky
ani k možnosti zvýšení o 10 % vzhledem k profesi stěžovatelky. Posudku posudkové komise
v Ostravě stěžovatelka vytýká neopodstatněnou změnu rozhodující příčiny omezení její pracovní
schopnosti. Ohledně posudku posudkové komise v Hradci Králové stěžovatelka namítá,
že nebylo řádně vyhodnoceno, že při vyšetření před touto komisí bylo konstatováno, že v rameni
vpravo jsou rotace omezeny téměř o 1/3. Tato komise též měla k dispozici lékařskou zprávu
MUDr. Ž., podle níž byla zjištěna omezená hybnost obou kolen o 1/3, omezení dorzální flexe
TC kloubů na 1.
Všem posudkům stěžovatelka vytýká, že podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. bylo
možné zvýšení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10 %; komise proto měly
přezkoumat podmínky podle tohoto ustanovení z toho hlediska, zda toto zvýšení u stěžovatelky
přichází v úvahu. Komise se tím však vůbec nezabývaly.
Stěžovatelka navrhla, aby byl vypracován posudek nezávislým znalcem, který by odstranil
shora uvedené rozpory. Navrhla, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc
mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti popírala její důvodnost a navrhla její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, když neshledal vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, posoudil kasační stížnost
takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, Ministerstvo (práce a sociálních věcí) posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění… a za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise. Z tohoto ustanovení vyplývá povinnost krajského soudu, který přezkoumává
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o dávce důchodového pojištění podmíněné
zdravotním stavem, v tomto řízení nechat provést důkaz posudkem příslušné posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí. Jde o tzv. povinný důkaz, který soud musí provést. Krajský
soud tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže nechal provést posouzení zdravotního stavu
stěžovatelky posudkovou komisí MPSV v Ostravě a nelze mu nic vytknout ani z toho hlediska,
že s ohledem na námitky stěžovatelky proti tomuto posudku nařídil srovnávací posudek jinou
komisí – tedy komisí MPSV v Hradci Králové.
Soud nemá medicínské znalosti potřebné k tomu, aby mohl posudek posudkové
komise přezkoumat věcně (z hlediska lékařské vědy). Posudek proto přezkoumává z hlediska
jeho úplnosti a přesvědčivosti a tento posudek hodnotí jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy
jím provedenými i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem; ve svém rozhodnutí
vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného (§77 odst. 2 věta druhá s. ř. s.).
Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a přesvědčivosti, není
důvodný požadavek na doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví podle
§127 odst. 1 o. s. ř. za použití §64 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2003 č. j. 5 Ads 22/2003 - 48).
K jednotlivým stížním bodům se uvádí:
Podle §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle
tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že v projednávané věci nelze sčítat hodnoty poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti u jednotlivých zdravotních postižení. Bylo třeba určit,
které ze zdravotních postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovit podle tohoto
zdravotního postižení s přihlédnutím k závažnosti ostatních zdravotních postižení.
V projednávané věci bylo takto postupováno.
K námitce, že její rozhodující zdravotní postižení mohlo být posouzeno 40–50 % míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a podle kapitoly XV oddílu F položka 2
písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb. měl být pokles míry její schopnosti soustavné výdělečné
činnosti posouzen 35 %, se uvádí:
Písmeno b) shora uvedeného ustanovení stanoví míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti v rozpětí 15–25 %; stanovení míry poklesu o 35 % není podle tohoto
ustanovení možné.
Vzhledem k tomu, že pro přiznání plného invalidního důchodu musí činit míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně 66 %, musel by být tento pokles u stěžovatelky
hodnocen podle bodu 2 písm. e). Musela by tedy trpět degenerativními změnami na páteři
a ploténkách s trvalým nepříznivým funkčním nálezem, trvalými silnými projevy dráždění nervů
a svalů, závažnými parézami, výraznými svalovými atrofiemi, zpravidla s poruchami funkce
svěračů (závažnost postižení musí být doložena výsledkem EMG) – rozmezí 60–80 %. Ani sama
stěžovatelka netvrdí takto závažné postižení svého zdravotního stavu.
Rovněž námitka, že posudkové komise se nezabývaly možností zvýšení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10 %, není důvodná.
Podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené
vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních
bodů. To platí obdobně, nastal-li pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti uvedený ve větě první v důsledku
působení více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce.
V projednávané věci byla stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatelky o 20 %, přičemž procentní rozmezí činí 15–25 % a nelze tedy zvyšovat
horní hranici, která nebyla dosažena.
Pro úplnost se poznamenává, že i kdyby byla míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti zvýšena o 10 %, dosáhla by stěžovatelka míry poklesu o 30 %; tato míra
poklesu by byla velmi vzdálena požadovaným 66 %, potřebným pro nárok na plný invalidní
důchod.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem v tom, že zejména posudek
posudkové komise v Hradci Králové splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a jestliže tři
posudky hodnotí míru poklesu schopnosti její soustavné výdělečné činnosti o 20 %, pak zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu s tím, aby provedl o zdravotním stavu stěžovatelky důkaz
znaleckým posudkem (§127 odst. 1 o. s. ř., §64 s. ř. s.), by bylo v rozporu se zákonem.
Nejvyšší správní soud hodnotí ze shora uvedených důvodů rozsudek krajského soudu
jako zákonný a kasační stížnost jako nedůvodnou. Proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch a žalované nelze náhradu nákladů přiznat.
Stěžovatelce byl usnesením krajského soudu ustanoven zástupce - advokát JUDr. Hradil
a jeho odměnu za zastupování a hotové výdaje hradí stát. Nejvyšší správní soud přiznal zástupci
odměnu za jeden úkon právní služby – sepis kasační stížnosti. Odměna za tento úkon činí 500 Kč
[§9 odst. 3 písm. f), §9 odst. 2 advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů činí 300 Kč (§13
odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce je plátcem DPH, připočítává se částka 160 Kč.
Celkem tedy Nejvyššího správní soud uhradí zástupci částku 960 Kč do 60ti dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu