ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.30.2011:52
sp. zn. 3 Ads 30/2011 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: M. K.,
zastoupená Alexandrem Petričkem, advokátem se sídlem Chrastavská 188/27, Liberec 2, proti
žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu č. 642/2a, Liberec,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. OSV/731/2009/70, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne
22. 6. 2010, č. j. 63 Ad 6/2010 - 7,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 22. 6. 2010,
č. j. 63 Ad 6/2010 - 7, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) ze dne
22. 6. 2010, č. j. 63 Ad 6/2010 – 7 (dále jen „napadené usnesení“), kterým byla odmítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. OSV/731/2009/70 (dále
jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti
rozhodnutí Úřadu práce v České Lípě ze dne 26. 10. 2009, č.j. 5809/8/CLB-1/12, jímž byla
stěžovatelce uložena povinnost vrátit přeplatek na příspěvku na bydlení ve výši 6159 Kč
za období 1. 7. 2008 - 30. 9. 2008, a to ve lhůtě do 31. 1. 2010.
Stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí podala žalobu, která byla doručena osobně
krajskému soudu dne 21. 6. 2010. Krajský soud si vyžádal od žalovaného kopii napadeného
rozhodnutí i s kopií doručenky, podle níž si žalobkyně převzala napadené rozhodnutí dne
10. 12. 2009 (kopie koresponduje s originálem doručenky založeným ve spisu žalovaného).
Krajský soud následně rozhodl napadeným usnesením, že se žaloba odmítá.
V odůvodnění odkázal na ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí
bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud zjistil, že napadené rozhodnutí
bylo stěžovatelce doručeno dne 10. 12. 2009, přičemž žaloba byla krajskému soudu doručena
osobně až dne 21. 6. 2010. Posledním dnem lhůty k podání žaloby byl den 10. 2. 2010. Zákonná
lhůta pro podání žaloby tedy zjevně nebyla dodržena, a proto krajský soud žalobu odmítl
jako opožděně podanou [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
V kasační stížnosti proti napadenému usnesení stěžovatelka uvedla, že žaloba byla
původně podána dne 9. 2. 2010 u Okresního soudu v České Lípě, kde bylo řízení o ní vedené
pod sp. zn. 15 Nc 4251/2010 zastaveno usnesením tohoto soudu ze dne 10. 5. 2010 s poučením,
že lze žalobu podat ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
To také stěžovatelka splnila, a proto se domnívá, že lhůta pro podání žaloby byla v konečném
důsledku zachována. Z toho důvodu napadené usnesení trpí vadou ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., a proto stěžovatelka navrhla jeho zrušení a vrácení krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti své vyjádření, které ovšem pojal jako vyjádření
ke správnosti napadeného rozhodnutí a svému procesnímu postupu v řízení o odvolání. Netvrdil
však žádné skutečnosti týkající se napadeného usnesení o odmítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti napadenému usnesení přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud si vyžádal spis Okresního soudu České Lípě (dále jen „okresní
soud“) vedený pod sp. zn. 15 Nc 4251/2010, z něhož zjistil, že stěžovatelka skutečně podala
osobně dne 9. 2. 2010 k tomuto soudu podání ze dne 5. 2. 2010 označené jako „žaloba
ve správním řízení“ proti napadenému rozhodnutí. Okresní soud si vyžádal od žalovaného kopii
napadeného rozhodnutí i prvoinstančního rozhodnutí Úřadu práce v České Lípě. Poté řízení
zastavil usnesením ze dne 10. 5. 2010, č. j. 15 Nc 4251/2010 – 12, protože dospěl k závěru,
že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný krajský soud ve správním soudnictví. Odkázal
na ustanovení §104b odst. 1 o. s. ř. a poučil stěžovatelku, že proti napadenému rozhodnutí může
podat novou žalobu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení
u věcně a místně příslušného soudu ve správním soudnictví. V takovém případě platí, že žaloba
byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Toto usnesení
nabylo právní moci dne 8. 6. 2010.
Podle ustanovení §72 odst. 3 s. ř. s. platí, že pokud soud rozhodující v občanském
soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí
správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat
u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní
moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem,
kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud ve své předchozí judikatuře vyložil toto ustanovení tak, že se jedná
o výjimku z neprolomitelnosti zákonné lhůty k podání žaloby podle ustanovení §72 odst. 1
s. ř. s., která nahrazuje datum skutečného podání žaloby věcně a místně příslušnému soudu
na principu právní fikce datem podání žaloby k civilnímu (věcně nepříslušnému) soudu.
Při posuzování včasnosti správní žaloby podané u správního soudu poté, kdy soud v občanském
soudním řízení pravomocně zastavil řízení ve smyslu §104b odst. 1 o. s. ř., je proto nezbytné
kromě zjištění, zda byla žaloba ke správnímu soudu podána ve lhůtě jednoho měsíce od právní
moci usnesení soudu v občanském soudním řízení o zastavení řízení (§72 odst. 3 s. ř. s.),
zkoumat i skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta
pro podání správní žaloby stanovená soudním řádem správním, případně zvláštním zákonem.
Podání žaloby u obecného soudu až po uplynutí této lhůty způsobuje opožděnost i posléze
podané správní žaloby, byť by byla podána v měsíční lhůtě od pravomocného zastavení
občanského soudního řízení (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 9. 2005, č. j. 3 As 30/2005 - 66, přístupný na www.nssoud.cz). Zároveň se Nejvyšší správní
soud v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta,
může zabývat pouze správností důvodu odmítnutí, nikoliv věcným obsahem žaloby (viz k tomu
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, přístupný
na www.nssoud.cz)
Z těchto důvodů bylo třeba při posouzení otázky včasnosti podání předmětné žaloby
vycházet v prvé řadě z okamžiku, kdy byla žaloba podána k věcně nepříslušnému okresnímu
soudu. Napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno poštou do vlastních rukou dne
10. 12. 2009. Lhůta k podání správní žaloby proti napadenému usnesení končí ve smyslu
ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. „uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
lhůty“. Lhůta k podání žaloby stěžovatelce tedy skončila dne 10. 2. 2009, jak správně uvedl
v napadeném usnesení i krajský soud. Z podacího razítka okresního soudu vyplývá, že žaloba byla
podána osobně dne 9. 2. 2010, a tedy ve dvouměsíční lhůtě pro podání správní žaloby plynoucí
z ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s. Řízení o této žalobě bylo ve smyslu ustanovení §104b odst. 1
s. ř. s zastaveno usnesením okresního soudu ze dne 10. 5. 2010, č. j. 15 Nc 4251/2010 – 12,
které nabylo právní moci dne 8. 6. 2010.
Zároveň je podmínkou pro zachování lhůty k podání správní žaloby dodržení lhůty
jednoho měsíce od nabytí právní moci usnesení, jímž bylo civilní řízení zastaveno podle
ustanovení §104b odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci tato lhůta končila ve smyslu již citovaného
ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. dne 8. 7. 2010. Stěžovatelka přitom podle podacího razítka
krajského soudu předala svou správní žalobu proti napadenému rozhodnutí dne 21. 6. 2010,
tedy před uplynutím jednoměsíční lhůty k podání žaloby k věcně a místně příslušnému soudu
podle ustanovení §72 odst. 3 s. ř. s.
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka naplnila beze zbytku podmínky
pro aplikaci ustanovení §72 odst. 3 s. ř. s. a podala svou žalobu proti napadenému rozhodnutí
žalovaného v zákonem stanovené lhůtě. Krajský soud tedy dospěl k nesprávnému závěru
o opožděnosti žaloby, který činí napadené usnesení nezákonným ve smyslu §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani to, že krajskému soudu evidentně nebylo
známo, že stěžovatelka žalobu podala dříve k okresnímu soudu, neboť to ve správní žalobě
neuvedla. Zákon totiž neukládá žalobci prokázat včasnost podání žaloby (např. předložením
usnesení o zastavení řízení ve smyslu §104b odst. 1 o. s. ř.), nýbrž pouze tvrdit v žalobě den
doručení napadeného rozhodnutí [§71 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Pokud tedy na tuto skutečnost
stěžovatelka neupozornila již v žalobě a uplatnila ji až v kasační stížnosti, nemůže jí to být
přičítáno k tíži, neboť nejde o skutkovou novotu ve smyslu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s., nýbrž
o splnění procesních podmínek řízení.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost
jako důvodnou ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a proto zrušil napadené usnesení a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm bude krajský soud vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku.
V dalším řízení bude krajský soud povinen rozhodnout i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu