ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.49.2010:112
sp. zn. 3 Ads 49/2010 - 112
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
JUDr. et Ing. P. G., Ph.D., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se
sídlem Muchova 9/233, Praha 6, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5, se sídlem
nám. 14 října 1381/4, Praha 5, o žalobě proti neoznačenému rozhodnutí žalovaného o námitce
podjatosti ze dne 26. 8. 2009, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 24. 11. 2009, č. j. 5 Ca 215/2009 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal u Městského soudu v Praze přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 8. 2009 v řízení o dávce pomoci v hmotné nouzi. Tímto rozhodnutím nebylo
vedoucím oddělení sociální péče Úřadu městské části Praha 5 vyhověno námitce podjatosti
úřední osoby, referentky I. P., vznesené žalobcem.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2009, č. j. 5 Ca 215/2009 - 19 žalobu
odmítl. V odůvodnění usnesení uvedl, že pro posouzení přípustnosti žaloby je rozhodující,
že žalobce brojí proti rozhodnutí správního orgánu, jímž vedoucí oddělení správního úřadu
rozhodl v průběhu správního řízení o námitce podjatosti, kterou žalobce požadoval vyloučení
pracovnice správního orgánu z řízení. Měl-li žalobce za to, že o námitce nebylo rozhodnuto
v souladu se zákonem, je nutno tuto skutečnost namítat v odvolání proti samotnému rozhodnutí
ve věci (v daném případě proti rozhodnutí o dávce pomoci v hmotné nouzi), případně
pak v žalobě proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího správního orgánu ve věci. Rozhodnutí
o námitce podjatosti je však ze soudního přezkumu vyloučeno, neboť se jím upravuje vedení
řízení před správním orgánem.
Žalobce tedy žalobou brojil proti usnesení žalovaného, které není rozhodnutím ve smyslu
§65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) a je vyloučeno
ze soudního přezkumu podle §70 písm. c) s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Městský soud
v Praze žalobu žalobce podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že rozhodnutí o námitce podjatosti nemůže být
ze soudního přezkumu vyloučeno, neboť se jím neupravuje vedení řízení před správním
orgánem. Stěžovatel namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného je neoznačené
a nepřezkoumatelné, o čemž svědčí i úmyslná pasivita správních orgánu při řešení mimořádných
opravných prostředků. Dále stěžovatel považoval řízení před Městským soudem v Praze
za zmatečné, soud byl nesprávně obsazen, a to z důvodu sexuální orientace rozhodujícího senátu,
což je patrné i z odůvodnění usnesení, kde je stěžovatel bezdůvodně napadán. Další text nemá
s kasační stížností žádnou souvislost. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení
Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili ve své kasační stížnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, v tomto případě přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení
před soudem. Stěžovatelova námitka nepřezkoumatelnosti a nedostatečného označení rozhodnutí
žalovaného správního orgánu a s věcí se zcela míjející námitka pasivity správních orgánů
při rozhodování o mimořádných opravných prostředcích je tudíž nepřípustná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti a dospěl k závěru,
že tato námitka sama o sobě je opožděná. V dané věci byla stěžovatelem namítnuta podjatost
soudkyň Městského soudu v Praze až po ukončení řízení o žalobě před tamním soudem,
a to při zahájení řízení o kasační stížnosti proti napadenému rozhodnutí. Podle §8 odst. 5 s. ř. s.
účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka
nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod
podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.
Tvrzené okolnosti, které jsou podle stěžovatele důvodem podjatosti, mu byly dle textu kasační
stížnosti známy buď před tím, než mu bylo usnesení o odmítnutí žaloby doručeno, anebo alespoň
od okamžiku doručení napadeného usnesení, neboť podle jeho slov byly tyto důvody potvrzeny
i v odůvodnění usnesení, kde je bezdůvodně napadán. Byť námitky podjatosti jsou v kontextu
pojetí kasační stížnosti pouze dehonestující povahy, přičemž totožné stěžovatel vznášel
i ve správním řízení, je nutno konstatovat, že v soudním řízení námitku podjatosti stěžovatel
vznesl až v kasační stížnosti ze dne 24. 12. 2009, přičemž napadené usnesení mu bylo doručeno
dne 10. 12. 2009. Námitka podjatosti vůči soudkyním v řízení podle §108 s. ř. s. tak byla
uplatněna opožděně, a proto k této námitce samé o sobě nelze přihlížet (§8 odst. 5 věty poslední
s. ř. s. ve spojení s §40 odst. 1, 2 s. ř. s.).
Jen pro informaci stěžovatele zdejší soud k tvrzeným důvodům podjatosti připomíná,
že podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2005, č. j. Nao 2/2005 - 299 pohlaví
soudce, stejně jako jeho věk, sexuální orientace nebo rasová, etnická či národnostní příslušnost
nemohou být samy o sobě důvodem podjatosti ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s.
K povaze rozhodnutí o námitce podjatosti ve správním řízení zdejší soud uvádí, že podle
jeho dosavadní judikatury je považováno rozhodnutí o vyloučení pracovníka za rozhodnutí,
kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem [§70 písm. c) s. ř. s.], a které proto není
přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví (viz rozsudek Nejvyššího právního
soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Afs 20/2003 - 23, publ. pod č. 114/2004 Sb. NSS, obdobně
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2010, č.j. 4 As 1/2010 – 67, dostupné
na www.nssoud.cz). Od posouzení charakteru tohoto rozhodnutí nevidí Nejvyšší správní soud
důvod se odchylovat, nejedná se totiž o rozhodnutí, které by přímo zasahovalo do subjektivních
práv účastníka řízení, při přezkoumání námitky podjatosti pracovníků správního orgánu se pouze
prověřuje, zda v samotném řízení není jednáno podjatým úředníkem. Proti rozhodnutí o námitce
podjatosti pracovníka správního orgánu (úřední osoby), a to jak proti usnesení, kterým je o této
námitce rozhodnuto, tak proti sdělení správního orgánu o tom, že k námitce pro její opožděnost
nebude přihlížet (§14 odst. 2 správního řádu) lze však brojit v rámci žaloby proti meritornímu
rozhodnutí ve věci a touto cestou je potom také garantováno právo na spravedlivý proces.
Nejvyšší správní soud se tedy plně ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze,
jenž napadené rozhodnutí žalovaného hodnotil jako rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení
před správním orgánem, a podanou žalobu proto v souladu se zákonem [§46 odst. 1 písm. d),
§68 písm. e) a §70 písm. c) s. ř. s.] odmítl.
Nejvyšší správní soud tedy nezjistil namítanou nezákonnost rozhodnutí Městského soudu
v Praze, kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nebyl zjištěn, a proto Nejvyšší správní
soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalovaný nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyně z řad advokátů.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., hradí ustanovenému zástupci
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci však Nejvyšší správní soud
ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování nepřiznal, neboť v řízení o kasační stížnosti
neprovedla žádný úkon právní služby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu