ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.74.2005:59
sp. zn. 3 Ads 74/2005 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: F. Ch.,
zastoupeného advokátkou Mgr. Magdou Havlovou, se sídlem Nové sady 27, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem Žerotínovo
nám. 3/5, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2004 čj. JMK 35699/2004
OSV-Kr, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2005, č.
j. 33 Cad 154/2004 – 34,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2005, č. j. 33 Cad 154/2004 – 34
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Odměna ustanovené zástupkyně žalobce advokátky Mgr. Magdy Havlové se u r č u j e
částkou 650 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do dvou
měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
2. 5. 2005 čj. 33 Cad 154/2004 - 34, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 11. 2004 čj. JMK 35699/2004 OSV-Kr a rozhodnuto o nákladech řízení.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že shora uvedeným rozhodnutím
žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Bučovice,
odbor sociálního úřadu, ze dne 22. 9. 2004 čj. 728/2002, kterým byla žalobci stanovena
povinnost vrátit přeplatek na dávce sociální péče ve výši 84 691 Kč podle ust. §107 zákona
č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, s odůvodněním, že žalobce ve smyslu §106 tohoto
zákona neohlásil písemně příslušnému orgánu sociálního zabezpečení do 8 dnů změny
ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku sociální péče a její výši, poskytovanou
podle §4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Přeplatek na dávce vznikl jednáním
žalobce, který dne 20. 3. 2000 uzavřel dohodu o podnájmu s A. K., která se žalobcem nesdílí
společnou domácnost, ale žije v rodinném domku žalobce spolu se svými dvěma dětmi
v podnájmu, přičemž úhrada za užívání bytu v rodinném domku byla dohodnuta částkou 1500
Kč měsíčně na základě dohody o podnájmu, kterou předložila A. K. Žalobce neoznámil do 8 dnů
správnímu orgánu změnu počtu osob v jeho bytové jednotce a příjem z podnájmu. Na povinnost
hlásit do 8 dnů veškeré změny ve skutečnostech rozhodných pro přiznání a výplatu dávky
sociální péče a právních následků zatajení nebo uvedení nesprávných nebo neúplných údajů byl
žalobce upozorněn v poučení, které podepsal při podání žádosti a poskytování opakované dávky
sociální péče a následně při každém vydaném rozhodnutí o dávce sociální péče. Po zjištění těchto
skutečností vydal správní orgán I. stupně shora uvedené rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek
na dávce sociální péče, které bylo žalovaným potvrzeno a odvolání zamítnuto.
V žalobě žalobce namítl, že ve věci nebyl správně zjištěn skutkový stav, neuspěl
při pokusech nahlížet do spisové dokumentace, která s věcí souvisí. Rozhodný protokol ze dne
5. 1. 2004 byl sepsán v jeho nepřítomnosti a tento zápis nepodepsal. V doplnění žaloby ze dne
21. 1. 2005 žalobce na tomto tvrzení setrval. Dodatečně ustanovená zástupkyně žalobu upřesnila
dne 18. 4. 2005 s tím, že závažné nedostatky spočívají jednak ve výši částky, kterou má žalobce
vrátit, a částkami citovanými ve výroku společně se specifikací pravomocných rozhodnutí,
kterými byly dávky přiznány, neboť podle názoru žalobce by byl povinen vrátit větší částky,
než kolik mu na dávkách bylo poskytnuto. Nedostatečně zjištěný skutkový stav spatřuje v tom,
že nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by peníze v inkriminovaném období od března 2002,
představující údajný nájem, od A. K. obdržel a že by s dětmi u něho bydlela. Zdržovala se u něj
pouze nahodile a k pobytu u něj hlášena nebyla. Zástupci správního orgánu I. stupně vykonali u
něj dvakrát kontrolu, žalobce byl v domě přítomen sám. Přes slib, že u něj bude provedena další
kontrola a teprve potom ve věci rozhodnuto, se tak nestalo. Protokol ze dne 5. 1. 2004 je
žalobcem podepsán pouze na první straně, druhá strana protokolu není kryta jeho podpisem.
Krajský soud při jednání provedl důkaz zejména dohodou o podnájmu ze dne 20. 3. 2002
včetně potvrzení o zaplacení nájmu za 3 měsíce tohoto roku ve výši 4500 Kč. Správní orgány
se dále opřely o potvrzení Městského úřadu Slavkov u Brna ze dne 7. 5. 2004, z něhož vyplývá,
že A. K. pobírala opakované dávky sociální péče od 1. 3. 2002 do 1. 8. 2003. Na náklady
domácnosti jí byla počítána částka 1 500 Kč na základě dohody o podnájmu mezi ní a žalobcem
o užívání tří pokojů a sociálního zařízení včetně příslušenství v rodinném domě žalobce, a to na
dobu neurčitou. Po dobu poskytování dávky se A. K. na adrese svého trvalého bydliště
nezdržovala a žila s dětmi na domě žalobce. Pokud jde o protokol ze dne 5. 1. 2004,
žalobce nakonec připustil, že jej podepsal, pouze však na první straně; text protokolu je však
na druhé straně a sepisu této části protokolu přítomen nebyl. Ze správního spisu nevyplývá, že by
žalobce správnímu orgánu I. stupně v souladu s ust. §107 zákona č. 100/1988 Sb., ohlásil,
že pobírá na nájemném částku 1500 Kč, což mělo vliv na výši dávky sociální péče.
Krajský soud, s odkazem na ust. §71 odst. 2 věta druhá a třetí s. ř. s., v přezkumném
řízení vycházel ze žalobních bodů uvedených v žalobě a upřesněných na výzvu soudu dne
10. 1. 2004. Proto se nezabýval námitkami týkajícími se výše stanoveného přeplatku.
Krajský soud dovodil, že žalobce tvrdil, že v napadeném rozhodnutí nebyl správně zjištěn
skutečný stav věci. Napadeným rozhodnutím správních orgánů obou stupňů je žalobci kladeno
za vinu, že jako poživatel dávky sociální péče nesplnil povinnost danou ust. §107 zákona
č. 100/1988 Sb., neboť dne 20. 3. 2002 uzavřel dohodu o podnájmu na dobu neurčitou s A. K.,
která žila v rodinném domku žalobce v podnájmu, za který byla dohodnuta úhrada ve výši 1500
Kč měsíčně. Správní orgány se opřely o tuto dohodu a o potvrzení Městského úřadu Slavkov ze
dne 7. 5. 2004 o tom, že A. K. se v místě trvalého bydliště nezdržovala a žila v dětmi domě
žalobce a vzhledem k tomu, že pobírala opakované dávky sociální péče, na náklady domácnosti jí
byla počítána částka 1500 Kč měsíčně na základě dohody o podnájmu.
Krajský soud dovodil, že naproti tomu žalobce žalobními body napadá rozhodnutí
správního orgánu pouze všeobecně, když tvrdí, že nebyl zjištěn skutečný stav věci a správní
orgány vycházely z nepravdivých údajů. Žalobce však v žalobě neuvedl žádný důkaz, v čem je
rozpor se zjištěným skutečným stavem věci, uváděným v napadených rozhodnutích. Žalobce měl
možnost ve správním řízení prokázat nepravdivost těchto skutečností tím, že by doložil zrušení
výše uvedené dohody o podnájmu, event. prohlášením A. K., že u něj trvale nebydlela, a také
potvrzením Městského úřadu Slavkov u Brna v případě, že by A. K. při pobírání opakovaných
dávek sociální péče uvedla nové skutečnosti, že částka 1500 Kč není již nákladem na domácnost.
Ze správního spisu tyto skutečnosti nevyplývají. Krajský soud nezjistil porušení postupu
správního orgánu ve správním řízení. Proto uzavřel, že žalobce skutečně nesplnil svoji
oznamovací povinnost uvedenou v ust. §106 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. a tudíž mu vzniká
i povinnost vrátit přeplatek dávky sociální péče tak, jak ji správní orgán vyčíslil. Proto žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného se uvádí, že úhrada za užívání domku
žalobce činí 1500 Kč měsíčně, a to na základě dohody o podnájmu, kterou předložila paní K.
Městskému úřadu ve Slavkově, který jí v době jejího nároku na dávku sociální péče, tj. od 1. 3.
2002 do 1. 8. 2003 tuto částku zohledňoval v nákladech na domácnost její rodiny, protože rovněž
uváděla, že se žalobcem ve společné domácnosti nežije, v trvalém bydlišti se nezdržuje a žije
s dětmi v Křižanovicích na základě smlouvy o podnájmu. Šetřením správního orgánu bylo
zjištěno, že paní K. s dětmi dosud bydlí v rodinném domku žalobce a k žádné změně jejího
bydliště nedošlo.
Žalovaný uvedl, že skutečné odůvodněné náklady na domácnost byly správním orgánem
I. stupně po celou dobu v plné výši zohledňovány pouze žalobci, ačkoliv ve skutečnosti
se jednalo o skutečné odůvodněné náklady na domácnost 4 osob žijících v rodinném domku.
Pro osobu žalobce lze zohlednit pouze 1 celkových prokázaných nákladů.
Žalobce v kasační stížnosti uvedl, že opakovaně zdůrazňoval, že A. K. mu žádný nájem
neuhradila a ani u něj s dětmi trvale nepobývala; ani správní orgán, ani krajský soud se však tímto
tvrzením nezabývaly. Závěry jak správního orgánu, tak krajského soudu jsou proto chybné a
žalobce tato rozhodnutí poškozují. Správnímu orgánu I. stupně zaslal i dohodu o ukončení
podnájmu, při soudním jednání se dozvěděl, že ve spisech není. Zpochybňuje i protokol
z 5. 1. 2004, a to především proto, že v něm bylo uvedeno, že v jeho domě bude do konce ledna
provedena kontrola a poté rozhodnuto. Žádná kontrola však provedena nebyla.
V rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které žalovaný potvrdil, ve výroku neodpovídají
jednotlivé částky souhrnné částce, která je vyčíslena jako přeplatek; proto je toto rozhodnutí
nezákonné.
Na řízení o přeplatku dávky sociální péče se vztahují obecné předpisy o správním řízení,
tedy správní řád. Řízení před správními orgány tak musí splňovat požadavky kladené správním
řádem včetně základní povinnosti správního orgánu rozhodovat na základě úplně a přesně
zjištěného stavu věci. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že A. K. u žalobce byla v pronájmu
od března 2002 do prosince 2003, že žalobce od ní přijímal za toto období nájemné a že se
žalobcem spolu s dětmi bydlela. Důkazy, které si správní orgán opatřil, nebyly úplné. Správní
orgán tak porušil ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 5 a §46 správního řádu.
Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že skutečnost, že se A. K. s rodinou
zdržuje v domě žalobce, byla prokázána na základě potvrzení Městského úřadu Slavkov u Brna,
podle kterého byla A.K. poskytována dávka sociální péče v době od 1. 3. 2002 do 1. 8. 2003. Při
uplatnění nároku na dávku sociální péče A. K. předložila tomuto orgánu nájemní smlouvu
uzavřenou se žalobcem dne 20. 3. 2002 se sjednaným nájemným ve výši 1500 Kč měsíčně a tato
částka byla pro účely stanovení výše dávky sociální péče zohledněna jako náklady na domácnost.
V tomto potvrzení bylo rovněž sděleno, že A. K. se zdržovala v Křižanovicích i se svými dětmi
po celou dobu vyplácení dávky sociální péče. Přítomnost A. K. v domě žalobce potvrdil i Obecní
úřad Křižanovice. Další pobyt A. K. v domě žalobce byl potvrzen na žádosti o dávku sociální
péče ze dne 22. 3. 2004, kde Obecní úřad Křižanovice ve vyjádření souhlasil s vyplácením dávky a
uvedl, že žalobce žije s družkou A. K. a se dvěma dětmi v domě žalobce déle než půl roku.
Pokud není v nájemní smlouvě sjednána bezhotovostní úhrada, nelze dokázat přijetí
platby za nájem, nutno však vycházet z platné nájemní smlouvy a na jejím základě byl žalobcův
příjem z nájmu započten ve výši 1500 Kč měsíčně.
Žalovaný provedl propočet výše přeplatku stanovené v rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně a shledal jej správným.
Žalovaný postupoval v řízení o odvolání žalobce v souladu s ustanoveními správního
řádu, zákona č. 100/1988 Sb. a zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti.
Žalobce neuvedením skutečností rozhodných pro přiznání, výplatu a výši dávky sociální péče
nesplnil oznamovací povinnost stanovenou příjemci dávky sociální péče v §106 zákona
č. 100/1988 Sb. a rozhodnutím správního orgánu prvního stupně mu byla v souladu s ust. §107
tohoto zákona stanovena povinnost vrátit přeplatek dávky sociální péče ve výši 84 691 Kč,
protože dávka formou měsíčně se opakujícího příspěvku byla žalobci vyplácena neoprávněně
a v nesprávné výši. Na povinnost příjemce dávky sociální péče ohlašovat písemně do 8 dnů
změny v rozhodných skutečnostech byl žalobce opakovaně upozorňován.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), posoudil kasační stížnost
takto:
Kasační stížnost je důvodná, pokud je v ní tvrzeno, že žalovaný nezjistil skutečný stav
věci, jak mu ukládá §32 odst. 1 správního řádu. Podle tohoto ustanovení správní orgán je
povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit podklady potřebné
pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků.
Jestliže žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ve skutečnosti se jednalo
o skutečné odůvodněné náklady na domácnost 4 osob žijících v rodinném domku,
pak by z tohoto tvrzení mělo vyplývat, že žalobce žil s A. K. ve společné domácnosti tak, jak to
má na mysli §4 odst. 1 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu. Žalobce a paní K. by tak
spolu museli trvale žít a společně uhrazovat náklady na své potřeby. Jestliže by byly splněny tyto
předpoklady, pak žalobce, A. K. a její dvě nezaopatřené děti by byly společně posuzovanými
osobami ve smyslu shora uvedeného ustanovení a podle §4 odst. 2 zákona č. 482/1991 Sb.
Pouze při splnění tohoto předpokladu by bylo možno hovořit o „skutečných odůvodněných
nákladech na domácnost 4 osob“.
Žalovaný na jedné straně v odůvodnění napadeného rozhodnutí cituje tvrzení paní K., že
se žalobcem ve společné domácnosti nežije; žije totiž i s dětmi v domku žalobce na základě
smlouvy o podnájmu. Na druhé straně žalovaný činí ve svém rozhodnutí závěr, že něhož by mělo
vyplynout, že žalobce a paní K. spolu v domácnosti žijí.
Žalovaný tedy nezjistil skutečný stav věci ohledně toho, zda žalobce a paní K. žili
v domku žalobce na základě úplatné podnájemní smlouvy (jinak řečeno, jako cizí lidé), nebo zda
v tomto domku žili spolu v domácnosti ve smyslu §115 občanského zákoníku. Teprve po zjištění
skutečného stavu věci v této otázce budou moci správní orgány vyvodit tomu odpovídající právní
závěry o tvrzené povinnosti žalobce vrátit přeplatek na dávce. Není totiž možno žalobci započítat
částku 1500 Kč měsíčně, kterou měl získávat od A. K. za podnájem bytu, a současně tvrdit, že
„ve skutečnosti se jednalo o skutečné odůvodněné náklady na domácnost 4 osob žijících
v rodinném domku…takže pro žalobce lze zohlednit pouze 1 celkových prokázaných náklad ů.“
Jestliže by bylo prokázáno, že žalobce a A. K. žijí v domácnosti ve smyslu §115 občanského
zákoníku (tedy spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby), pak placení částky
1500 Kč měsíčně by nemělo ve věci žádný vliv.
Krajský soud tím, že žalobu žalobce zamítl a nezabýval se otázkou zjištění skutečného
stavu věci, jak je shora nastíněna, zatížil řízení před soudem jinou vadou, která mohla mít
za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé (§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Nejvyšší správní
soud proto na základě důvodné kasační stížnosti rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm krajský soud zruší rozhodnutí žalovaného a zaváže
ho k tomu, aby zjistil skutečný stav věci ke shora uvedené otázce a z něj vyvodil odpovídající
právní závěry.
Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Krajský soud ustanovil žalobci pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokátku
Mgr. Magdu Havlovou, jejíž odměnu platí stát. Byla jí přiznána odměna za dva úkony právní
služby po 250 Kč a náhrada hotových výdajů v částce celkem 150 Kč, celkem tedy 650 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu