ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.88.2005
sp. zn. 3 Ads 88/2005 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu
376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti nečinnosti žalovaného, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 12 Ca 48/2005, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 29. 7. 2005, č. j. 12 Ca 48/2005 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2005, č. j. 12 Ca 48/2005 - 23, byl
v rámci řízení o žalobě proti nečinnosti žalovaného zamítnut návrh žalobce (dále též
„stěžovatel“) na vydání předběžného opatření na zaplacení majetkové a nemajetkové újmy
ve výši 100 miliard Kč.
Žalobce podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost téměř nečitelného obsahu,
v níž žádal jeho zrušení a požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Soud
prvního stupně usnesením ze dne 29. 7. 2005, č. j. 12 Ca 48/2005 - 40, ustanovil stěžovateli
zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Helenu Teissingovou, advokátku se sídlem
v Praze. Soud v odůvodnění uvedl, že advokátku se sídlem v Praze ustanovil z důvodu
hospodárnosti, neboť bude mít možnost snazší komunikace se soudem prvního stupně. Proti
tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž žádal jeho zrušení,
a ustanovení advokátky Mgr. Pavly Frodlové jeho zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel uvedl, že JUDr. Teissingovou nezná, nemá k ní důvěru a rovněž je tato advokátka
vzdálena 250 km od místa jeho bydliště. Stěžovatel navrhl, aby usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 29. 7. 2005, č. j. 12 Cad 48/2005 - 40, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod podané kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jde tedy
o stěžovatelem tvrzenou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v přecházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je
na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Podle §35 odst. 7
s. ř. s. může navrhovateli – v tomto případě je jím stěžovatel v řízení o kasační stížnosti,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv osobě,
která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba,
neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění §35 odst. 7 s. ř. s.) dostát zásadě
rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků
podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo
stěžovatele na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem,
pak toto právo je toliko právem na zástupce, jímž může být i advokát, nikoliv však právem
na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu
označuje. Pokud by toto právo mělo být „právem na konkrétního zástupce“, pak by se taková
interpretace dotýkala samotného smyslu ustanovení zástupce soudem; pokud by totiž
navrhovatel věděl o konkrétním zástupci, jenž je s jeho věcí seznámen a jenž např. již
v minulosti činil jednotlivé kroky právní služby v téže věci, patrně by neexistovala potřeba
jej nyní ustanovit soudem. Nedostatek finančních prostředků související se splněním
podmínky osvobození od soudních poplatků, jak je shora uvedeno, je totiž toliko jednou
z podmínek vyplývajících z §35 odst. 7 s. ř. s.
Ustanovil-li Městský soud v Praze stěžovateli zástupkyni z řad advokátů působících
v obvodu tohoto soudu a opřel-li za tohoto stavu Městský soud v Praze svůj závěr
o ustanovení zástupce o důvod spočívající v procesní ekonomii, pak tento důvod nepovýšil
nad žádné stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud
jde o konkrétní náplň povinností, jež ustanovené zástupkyni napadené usnesení přineslo,
pak ta je do budoucna závislá na aktuálních potřebách, jež po dobu trvání takového zastoupení
vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset
na procesním vývoji sporu. Vzhledem k tomu, že v dané věci jde o řetězení žalob podávaných
žalobcem, je třeba předpokládat, že ustanovená zástupkyně bude potřebovat prostudovat spisy
u procesního soudu. Pokud by bylo třeba osobní součinnosti žalobce s ustanovenou
zástupkyní, lze ji zajistit případně i prostřednictvím substituta. Takové řešení zároveň
nenaráží na žádnou ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit,
a není v rozporu ani se žádným ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před
krajským soudem ovládáno (s. ř. s.). Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení advokátky
JUDr. Heleny Teissingové bylo nezákonné, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení
nepřisvědčuje a pro úplnost dodává, že řízení před krajským soudem předcházející rozhodnutí
o ustanovení zástupkyně nebylo stiženo ani žádnou vadou, jež by se stěžovatele dotkla na jeho
právech.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu