ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.97.2005
sp. zn. 3 Ads 97/2005 - 122
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně I. S.,
zastoupené advokátem JUDr. Milanem Ostřížkem se sídlem Stodolní 26, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním
právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 4. 1. 2005 č. j. 21 Cad 48/2004 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně advokátovi JUDr. Milanu Ostřížkovi
se p ř i z n á v á odměna za zastoupení v částce 650 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 4. 1. 2005 č. j. 21 Cad 48/2004 - 31, kterým byl odmítnut její návrh ze dne 12. 3. 2004
a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že žalobkyně podala žalobu proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2004 čj. 2003/50790-32, kterým bylo zamítnuto její
odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, detašované pracoviště
Ostrava, ze dne 16. 10. 2003 čj. 6003-3716/2003/F a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
Žalobkyně v žalobě uvedla, že Okresní správa sociálního zabezpečení v Karviné rozhodnutím
ze dne 11. 7. 2000 čj. Nem-108a/2000/Chle jí nepřiznala poskytování nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby – od 19. 10. 1998. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně
odvolání a Česká správa sociálního zabezpečení, detašované pracoviště v Ostravě,
rozhodnutím ze dne 29. 6. 2000 čj. 6003/1813/2000-Mo toto odvolání zamítla a napadené
rozhodnutí potvrdila. Dne 26. 9. 2003 podala žalobkyně návrh na povolení obnovy řízení
ve věci poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby při pracovní neschopnosti
vzniklé dne 12. 12. 1997, ale Česká správa sociálního zabezpečení shora uvedeným
rozhodnutím návrh na obnovu řízení zamítla. K jejímu odvolání pak rozhodl žalovaný dne
12. 1. 2004 pod čj. 2003/50790/-32 tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Toto rozhodnutí napadla žalobkyně žalobou ve správním soudnictví.
Krajský soud posoudil věc
takto:
V projednávané věci se návrh na obnovu řízení váže na rozhodnutí, které bylo vydáno
podle §15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění
pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení nemocenské může být poskytováno
i po uplynutí podpůrčí doby, a to nejdéle po dobu jednoho roku do uplynutí podpůrčí doby.
Podle zvláštního předpisu – ust. §78 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jsou ze soudního přezkumu vyloučena
rozhodnutí o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění.
Ze znění ust. §15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb. jednoznačně vyplývá, že na
poskytování nemocenské po uplynutí podpůrčí doby není právní nárok a rozhodování
o této dávce po uplynutí podpůrčí doby se děje v rovině volné úvahy správního orgánu
v mezích stanovených citovaným ustanovením. Jde tedy o dobrovolnou (fakultativní) dávku
a jednání o ní je ze soudního přezkumu vyloučeno.
Obnova řízení, jak je upravena ve správním řádu, je mimořádným opravným
prostředkem a rozhodnutí správních orgánů o nepovolení obnovy řízení soudnímu přezkumu
podléhá, ale jen v těch věcech, které nejsou z rozhodování soudů ve správním soudnictví
vyloučeny. Rozhodování o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění je ze soudního
přezkumu vyloučeno a soud proto podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s ust. §68 písm. e) s. ř. s. žalobu odmítl.
K výzvě krajského soudu obsažené v usnesení ze dne 5. 9. 2005 č. j. 21 Cad 48/2004 -
77, aby byla včas podaná kasační stížnost doplněna o její důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s.,
žalobkyně uvedla, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a)
až e) s. ř. s. a napadá usnesení krajského soudu v celém rozsahu.
Důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je spatřován v nesprávném právním
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je dán vadami řízení, které spočívají v tom,
že správní orgán ve věci rozhodující, jehož rozhodnutí je napadáno, „je v rozporu resp. nemá
oporu v dotčené spisové agendě“ a tato skutečnost ovlivnila zákonnost rozhodnutí krajského
soudu.
Důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.je spatřován ve zmatečnosti řízení před
soudem, protože žalobkyni bylo upřeno právo vyjádřit se k důkazům, její důkazy nebyly
přijaty a brán na ně zřetel, čímž žalobkyně byla zkrácena na svých nezadatelných lidských
právech zaručených jí Listinou základních práv a svobod.
Důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je dán vadami řízení před soudem, které
měly za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je spatřován v nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, které vyplývá ze zákonných ustanovení s. ř. s., tedy v nesprávném
výkladu ustanovení §46 s. ř. s. v celém kontextu.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
zrušil.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvodnost a navrhl její
zamítnutí.
Nejvyšší správní soud posoudil věc
takto:
V projednávané věci krajský soud usnesením odmítl návrh (žalobu). Proti takovému
rozhodnutí se lze podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. v kasační stížnosti bránit tvrzením,
že rozhodnutí o odmítnutí návrhu je nezákonné.
Krajský soud dospěl k závěru, že návrh (žalobu) je nutno odmítnout proto,
že je nepřípustná, jelikož se domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je podle tohoto nebo
zvláštního zákona z přezkoumání vyloučeno [§68 písm. e) s. ř. s.]. Je-li návrh (žaloba) podle
tohoto zákona nepřípustný, soud takový návrh usnesením odmítne [§46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.].
Podle §15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců,
ve znění pozdějších předpisů, nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí
doby, jestliže je možno na základě vyjádření příslušného orgánu očekávat, že zaměstnanec
v krátké době nabude pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské
nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.
Podle §78 odst. 2 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o dobrovolných
dávkách nemocenského pojištění.
Za „dobrovolné dávky“ je třeba považovat takové dávky nemocenského pojištění,
na něž není právní nárok. Tyto dávky příslušný orgán přiznat může, ale nemusí. Rozdíl mezi
nárokovými dávkami nemocenského a „dávkami dobrovolnými“ je zřetelný již z jejich
slovního vyjádření v zákoně č. 54/1956 Sb. Např. v §15 odst. 1 je uvedeno, že „nemocenské
náleží“, v §15 odst. 2 a 3 je použito dikce „nemocenské se poskytuje“. Na rozdíl od této
dikce je v §15 odst. 5 použito slov „může být poskytováno“.
Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje s právním názorem krajského soudu,
že dávky nemocenského, které mohou být poskytovány podle §15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., jsou dávkami dobrovolnými, jak je má na mysli ust. §78 odst. 2 písm. b) zákona
č. 582/1991 Sb. a rozhodnutí o nich je ze soudního přezkumu vyloučeno. I když rozhodnutí
správních orgánů o nepovolení obnovy řízení soudnímu přezkumu podléhá, není tomu tak
v těch věcech, které jsou ze soudního přezkumu vyloučeny.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Poznamenává se, že krajský soud nerozhodoval ve věci samé, nýbrž procesním
rozhodnutím návrh odmítl. Proto není relevantní tvrzení žalobkyně, že jí bylo upřeno právo
vyjádřit se k důkazům, že její důkazy nebyly přijaty a nebyl na ně brán zřetel. Dokazování
soud provádí při jednání (§77 odst. 1 s. ř. s.) a k jednání nedošlo právě proto, že návrh byl
odmítnut.
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti bez jednání, protože nepovažoval
za vhodné nařídit k projednání kasační stížnosti jednání, ani neprováděl dokazování (§109
odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně ve věci
úspěch neměla a žalovanému nevznikly náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost.
Žalobkyni byl soudem ustanoven pro řízení o kasační stížnosti jako zástupce advokát
JUDr. Milan Ostřížek, jehož odměnu hradí stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
přiznal zástupci odměnu za dva úkony právní služby po 250 Kč [§9 odst. 3 písm. f), §9 odst.
2 advokátního tarifu] a náhradu hotových výdajů po 75 Kč za jeden úkon právní služby (§13
odst. 3 advokátního tarifu), celkem 650 Kč. Tato částka mu bude zaplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu