ECLI:CZ:NSS:2010:3.AO.5.2010:125
sp. zn. 3 Ao 5/2010 - 125
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci navrhovatelky:
Ing. M. Z., zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem Tovární 14, České
Budějovice, proti odpůrci: Statutární město České Budějovice, se sídlem náměstí Přemysla
Otakara II. 1,2, České Budějovice, zast. Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem se sídlem
Dukelská 21, České Budějovice, o návrhu na zrušení 1) usnesení Zastupitelstva města České
Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003 - Protokol o provedení úpravy směrné části územního
plánu České Budějovice, 2) usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne
15. 9. 2005,
takto:
I. Návrh na zrušení usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003 ze dne 27. 3. 2003
se odmítá .
II. Návrh na zrušení části II. usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005
ze dne 15. 9. 2005., jíž se ruší usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003 ze dne
27. 3. 2003, se zamítá .
III. Změna územního plánu města České Budějovice vyhlášeného obecně závaznou vyhláškou města
České Budějovice č. 4 z roku 2000, spočívající v odstranění nesouladu grafické části územního
plánu města České Budějovice s textovou částí, vzatá na vědomí částí I. usnesení Zastupitelstva
města České Budějovice č. 182/2005 ze dne 15. 9. 2005, se zrušuje dnem vyhlášení
tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2010, č. j. 10 A
37/2010 - 221 (10A 41/2010 - 1) krajský soud vyloučil k samostatnému projednání, a usnesením
ze dne 12. 7. 2010, č. j. 10 A 41/2010 – 9, postoupil krajský soud Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí, návrh ve shora označené věci. Toto usnesení, společně se spisem sp. zn. 10 A
41/2010, bylo Nejvyššímu správnímu soudu krajským soudem doručeno dne 13. 8. 2010.
Krajský soud v usnesení ze dne 12. 7. 2010, č. j. 10 A 41/2010 – 9, uvedl, že žalobou
podanou žalobkyní dne 12. 4. 2007 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (ve věci územního
rozhodnutí o umístění stavby) „žalobkyně poukazovala na to, že změna závazné části územního
plánu města České Budějovice provedená obecně závaznou vyhláškou obce schválenou
vyhláškou č. 4/2000, ze dne 17. 5. 2000, Protokolem č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003 a usnesením
Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005 byla provedena
nezákonně. Ze žaloby plyne, že o takto schválenou změnu závazné části územně plánovací
dokumentace se opírá územní rozhodnutí, které je současně žalobou napadeno“. Po doručení
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2010 (pozn. NSS – rozhodnutí o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci dotčeného územního
rozhodnutí) žalobkyně žalobu upřesnila a navrhla, aby byly zrušeny správní akty, konkrétně
obecně závazná vyhláška obce o změně Územního plánu České Budějovice schválená vyhláškou
č. 4/2000, ze dne 17. 5. 2000, Protokol č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003 a usnesení Zastupitelstva
města České Budějovice č. 182/2005 ze dne 15. 9. 2005. Žalobou napadené akty, které změnily
závaznou část územně plánovací dokumentace města České Budějovice představují opatření
obecné povahy podle §171 správního řádu. K přezkoumání opatření obecné povahy je dána
příslušnost Nejvyššího správního soudu v řízení podle §101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud proto žalobu
v této části vyloučil postupem podle §39 odst. 2 s. ř. s. k samostatnému projednání a podle §7
odst. 5 věta první s. ř. s. postoupil věc Nejvyššímu správnímu soudu.
II.
V žalobě, podané dne 12. 4. 2007, navrhovatelka uváděla, že Protokol schválený
usnesením zastupitelstva č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, změnil územní plán města České
Budějovice. Tento dokument považuje za nicotný, a to z toho důvodu, že jím byla změněna
závazná část územního plánu města České Budějovice, což je v rozporu s §31 odst. 1 zákona
č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Obecně závazná
vyhláška města České Budějovice č. 4/2000, ze dne 17. 5. 2000, o závazných částech územního
plánu města České Budějovice totiž stanovuje, že stavba propojení „zanádražní“ a staré Nádražní
včetně podjezdů je závaznou částí územního plánu města. Dopisem ze dne 23. 8. 2006 byla
navrhovatelka ze strany žalovaného informována, že usnesení zastupitelstva č. 47/2003 bylo
dne 15. 9. 2005 zrušeno usnesením zastupitelstva č. 182/2005, podle znění uvedeného usnesení
pro nadbytečnost. Usnesení se však netýkalo uvedeného Protokolu. Dále navrhovatelka v žalobě
uvádí, že usnesením zastupitelstva č. 182/2005 pak údajně zastupitelstvo „uvedlo grafickou část
územního plánu do souladu s textem obecně závazné vyhlášky“. Zastupitelstvo tak tímto změnilo
opět bez dodržení předpisů o územním plánování podstatným způsobem závaznou část
územního plánu, když mezi textem a grafickou částí původního územního plánu rozhodně
žádný nesoulad nebyl a ani nemohl být, když text žádným způsobem nepopisoval, kudy přesně
má uvedená stavba vést.
Podáním ze dne 21. 6. 2010 navrhovatelka žalobu upřesnila a navrhla, aby soud
přezkoumal a zrušil tyto správní akty: „obecně závaznou vyhlášku obce, konkrétně změnu
Územního plánu České Budějovice, schválenou vyhláškou č. 4/2000, ze dne 17. 5. 2000, dále
Protokol č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, jímž byla změněna závazná část územního plánu,
jakož i Usnesení Města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005“, neboť tyto správní
akty nebyly vydány v souladu se zákonem. Navrhovatelka dále uvedla, že mj. namítá, že změny
územního plánu byly schváleny bez veřejného projednání. Jde o opatření obecné povahy podle
§171 správního řádu.
Odpůrce k výzvě soudu ze dne 17. 8. 2010 ve svém vyjádření ze dne 25. 8. 2010
k návrhu především uvedl, že nesouhlasí s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání.
Dále požádal o zaslání podkladů pro vyjádření (kopie návrhu a upřesnění žaloby), které podle
jeho konstatování v příloze výzvy soudu nebyly, a současně požádal o prodloužení lhůty
pro vyjádření a to nejméně 14 dnů od doručení těchto návrhů. K tomuto svému vyjádření
odpůrce přiložil následující dokumenty: Obecně závaznou vyhlášku statutárního města
České Budějovice č. 4/2000, o závazných částech územního plánu města České Budějovice
(úplné znění), včetně příloh 1, 2, 3, 4 aktualizovaných k červnu 2006, usnesení Zastupitelstva
města České Budějovice č. 39/2000, ze dne 23. 3. 2000 - schválení územního plánu města České
Budějovice, usnesení Rady města České Budějovice č. 505/2000, ze dne 17. 5. 2000 - vydání
obecně závazné vyhlášky č. 4/2000, Protokol o provedení úpravy směrné části územního plánu
města České Budějovice v k.ú. České Budějovice 6 (křížení podjezdu pod kolejištěm), usnesení
Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003 (zrušeno usnesením
zastupitelstva města č. 182/2005) a usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005,
ze dne 15. 9. 2005.
V doplnění návrhu ze dne 26. 8. 2010 podaném na výzvu Nejvyššího správního soudu,
navrhovatelka upřesnila svůj návrh ve smyslu žaloby podané dne 12. 4. 2007 (za dne 10. 4. 2007)
tak, že navrhuje zrušení Protokolu o provedení úpravy směrné části územního plánu města České
Budějovice schváleného usnesením Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne
27. 3. 2003 (dále jen „Protokol“), a usnesení Zastupitelstva České Budějovice č. 182/2005,
ze dne 15.9.2005 (dále jen „Usnesení“). Navrhovatelka naopak nenavrhuje zrušení samotné
vyhlášky města České Budějovice č. 4/2000, ze dne 17. 5. 2000, s tím, že samotnou tuto vyhlášku
nenapadala ani ve své žalobě ze dne 10. 4. 2007. Navrhovatelka tedy nenapadá samotný územní
plán města České Budějovice, ale jeho změny, provedené uváděným Protokolem a Usnesením.
Navrhovatelka v příloze dokládá výpisem z LV a kopií katastrální mapy, že je výlučnou vlastnicí
pozemku p.č. 281 a domu č.p. 119 určeného k bydlení ležícího v k.ú. České Budějovice 5
zapsané na LV č. 2922, jež jsou přímo dotčeny správními akty, jejichž zrušení navrhuje. Uvádí,
že její vlastnické právo je těmito správními akty nepochybně dotčeno, protože tyto akty sloužily
jako podklad pro vydání rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje č.j. KUJCK 29755/2006
OREG/16 ze dne 24. 1. 2007, proti kterému se brání správní žalobou. Navrhovatelka dále uvádí,
že je nepochybně zkrácena na svých právech tím, že napadené správní akty nebyly veřejně
projednány před jejich schválením, tedy žalobkyně neměla reálnou možnost se k nim vyjádřit
ještě před jejich schválením. Dodává, že jelikož podle nálezu Ústavního soudu ze dne
19. 11. 2008, č.j. PL ÚS 14/07 představují tyto akty opatření obecné povahy ve smyslu §171
správního řádu, je nutné přezkoumat zákonnost jejich vydání v řízení vedeném dle §101a
a násl. s. ř. s., jak to ve smyslu nálezu Ústavního soudu dovodil i Krajský soud v Českých
Budějovicích. Vedle čistě formálních pochybení vytýká navrhovatelka napadeným správním
aktům i věcnou nesprávnost, zejména to, že nejsou v souladu s vyhláškou č. 137/1998 Sb.,
o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění platném v době vydání těchto aktů.
Navrhovatelka poznamenává, že již v žalobě podrobně popisuje důvody, ve kterých spatřuje
nesoulad napadených správních aktů s původně vydaným územním plánem i s právními předpisy,
včetně popisu nesprávného postupu správních orgánů, jež měly provést nápravu, když částečné
pochybení samy připustily, nicméně nekonaly tak jak jim právní předpisy ukládaly. V této
souvislosti navrhovatelka ještě zdůrazňuje a doplňuje, že napadenými akty došlo k umístění
křižovatky do jiného místa, než uvádí původní územní plán. Upřesnění typu křižovatky,
jež předpokládal územní plán v této části za směrný, žalobkyně nezpochybňuje, nepochybně
se jí však nepříznivě dotýká a zasahuje do jejích práv skutečnost, že v rámci poukazu na směrný
charakter této části územního plánu došlo napadenými akty především ke změně umístění
této stavby, což územní plán nepřipouští, pokud by nedošlo k jeho řádné změně.
K takovéto změně nedošlo, resp. došlo ke změnám způsobem odporujícím právním předpisům,
jak je to uvedeno shora. Navrhovatelka uzavírá, že správní orgán, který napadené správní akty
vydal tedy jednoznačně porušil její práva, a proto se důvodně domáhá jejich zrušení.
Navrhovatelka se v doplnění návrhu ze dne 26. 8. 2010 v podrobnostech vedle žaloby
(jejíž podstatný obsah ve vztahu k nyní posuzované věci byl rekapitulován shora) dovolává
také své repliky ze dne 17. 7. 2007 k vyjádření žalovaného k žalobě. V této replice navrhovatelka
především nesouhlasí s žalovaným, odvolávajícím se na znění čl. 123 obecně závazné vyhlášky
č. 4/2000, které uvádí, že „typ navrhovaných křižovatek je směrný a bude upřesněn…“,
neboť podle názoru navrhovatelky lze za typ křižovatek považovat pouze způsob jejich
provedení, nikoliv však jejich umístění ve zcela jiném místě, jak je vymezeno v grafické části
územního plánu. Navíc křižovatku dopravních staveb nelze prohlásit celkově za křižovatku
ve smyslu čl. 123 vyhlášky č. 4/2000, typy křižovatek jsou dány technickou normou ČSN 736102,
která pojem křižovatka definuje. Termín křižovatka dopravních staveb pak tato norma nezná.
Další výklad žalovaného o tom, že existoval nesoulad mezi textovou a grafickou částí územního
plánu a tento nesoulad byl „Protokolem“ odstraněn, jelikož textová část obsahovala termín
propojení ulic Nádražní a Dobrovodské, je zcela účelový. Výraz propojení samozřejmě
nelze vykládat tak, že by nutně muselo dojít ke spojení uvedených ulic napřímo, bez toho,
aniž by k propojení došlo přes ulici jinou, v tomto případě ulici Průmyslovou, ale pouze
jejich propojení způsobem uvedeným v grafické části územního plánu. Schválenou plánovací
dokumentaci je třeba posuzovat jako celek, je zřejmé, že grafická část územního plánu textovou
doplňuje v tom smyslu, že právě v ní je blíže a názorně uveden schválený záměr obce, jak využít
území zakreslené v grafické části bez toho, aniž by složitým způsobem muselo být v textové části
popisováno konkrétní místo, o které v územním plánu jde. Výklad, který v této části podává
žalovaný, pak vede k obcházení ustanovení o způsobu schvalování závazné části územně
plánovací dokumentace a ke krácení práv účastníků řízení. Mimo jiné pak Protokol není
ve vyhlášce o závazných částech územního plánu vyjmenovaným nástrojem, kterým by mohl
být měněn ve směrné části. Dle čl. 179 až 181 vyhlášky č. 4/2000 jsou územně plánovacími
podklady pouze regulační plány, urbanistické studie pořízené a urbanistické studie opatřené.
Návazně bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu další vyjádření odpůrce ze dne
29. 8. 2010, v němž tento uvedl, že navrhuje, aby podaný návrh na zrušení opatření
obecné povahy zamítl. První napadený akt - obecně závazná vyhláška města České Budějovice
č. 4/2000, ze dne 17. 5. 2000, o závazných částech územního plánu města České Budějovice
(dále jen „vyhláška č. 4/2000“) byla vydána zákonným způsobem, územní plán byl pořizován
a projednáván vždy v jednotlivých fázích v souladu s tehdy platným stavebním zákonem. Druhý
napadený správní akt - Protokol o provedení úpravy směrné části územního plánu města České
Budějovice, schválený usnesením zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, dne
27. 3. 2003 (dále jen „protokol“) není v souladu s §188 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., stavební
zákon, pro potřeby tohoto zákona považován za opatření obecné povahy. Protokol je výsledkem
úpravy směrné části územního plánu města České Budějovice, není aktem jak jej má na mysli
§188 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., proto nemůže být považován za opatření obecné povahy,
k jehož zrušení je příslušný Nejvyšší správní soud. Třetí napadený správní akt - Usnesení
zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, bere na vědomí odstranění nesouladu
grafické části územního plánu města České Budějovice s vyhláškou č. 4/2000, a dále ruší výše
zmíněné usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003.
Ani napadené usnesení zastupitelstva tak nesplňuje podmínky §188 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., ze kterých je možné ho považovat za opatření obecné povahy, k jehož zrušení je příslušný
Nejvyšší správní soud.
Dne 31. 8. 2010 odpůrce Nejvyššímu správnímu soudu zaslal další podklady a to Návrh
územního plánu města České Budějovice, Obecně závaznou vyhlášku statutárního města
o závazných částech územního plánu města České Budějovice a Úpravu směrné části ÚPnM
v k.ú. České Budějovice 6 (křížení pod kolejištěm).
Dne 15. 9. 2010 odpůrce zaslal Nejvyššímu správnímu soudu doplnění vyjádření, v němž
uvedl, že v návaznosti na doplnění návrhu ze dne 26. 8. 2010 předpokládá, že před Nejvyšším
správním soudem již není vedeno řízení o zrušení Obecně závazné vyhlášky města České
Budějovice č. 4/2000, ze dne 17. 5. 2000, o závazných částech územního plánu města České
Budějovice. Dále uvedl, že napadený Protokol byl výsledkem úpravy směrné části územního
plánu dle usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003.
Toto usnesení bylo zrušeno usnesením Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005,
ze dne 15. 9. 2005. Právě proto není v současnosti Protokol dokumentem, který by odpůrce
používal či hodlal používat jako podklad jakéhokoliv dalšího rozhodování či územního
plánování. Jakkoliv odpůrce setrvává na svém názoru, že nejde o opatření obecné povahy
proti jeho případnému zrušení Nejvyšším správním soudem nemá věcných námitek. K usnesení
Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005 odpůrce poznamenává,
že nekomentuje, zda jde o opatření obecné povahy, a uvádí, že toto usnesení ruší usnesení
zastupitelstva č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003 a odstraňuje nesoulad grafické části zemního
plánu města České Budějovice právě s vyhláškou č. 4/2000, jejíhož zrušení se navrhovatelka
již nedomáhá. Jeho případné zrušení Nejvyšším správním soudem bude mít za následek obnovení
platnosti zrušeného usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne
27. 3. 2003, jehož výsledkem byl napadený Protokol. Podle názoru odpůrce by taková situace
odporovala i zájmům samotné navrhovatelky. Odpůrce navrhuje soudu, aby návrh navrhovatelky
v této části zamítl.
Po nařízení jednání na den 11. 10. 2010 se navrhovatelka přípisem ze dne 27. 9. 2010
z jednání omluvila a sdělila soudu, že žádá o zrušení usnesení zastupitelstva č. 47/2003, žádá
i zrušení zmiňovaného Protokolu, a žádá i zrušení usnesení č. 182/2003, které sice zrušilo
usnesení č. 47/2003, ale obratem uvedlo do souladu grafickou a textovou část ÚPD v rozporu
s vyhláškou č. 4/2000.
Dále soud obdržel přípis zástupce navrhovatelky ze dne 4. 10. 2010, v němž v replice
na vyjádření odpůrce ze dne 29. 8. 2010 a 15. 9. 2010 navrhovatelka nejprve uvedla, že ohledně
Obecně závazné vyhlášky č. 4/2000, o závazných částech územního plánu města České
Budějovice, je mezi účastníky shoda, že tento správní akt není předmětem soudního přezkumu
v této věci. Dále navrhovatelka uvedla, že se důrazně dovolává zrušení Protokolu schváleného
usnesením Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, a usnesení
Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005. Navrhovatelka
je toho názoru, že v zájmu nastolení právní jistoty je třeba zrušit oba tyto správní akty.
Oba směřovaly ke změně územního plánu v závazné části, bez řádného projednání podle zákona.
Závěrem tohoto vyjádření navrhovatelka uvedla, že souhlasí s tím, aby věc byla projednána
v její nepřítomnosti i v nepřítomnosti jejího právního zástupce.
V návaznosti na repliku navrhovatelky ze dne 4. 10. 2010 zaslal odpůrce Nejvyššímu
správnímu soudu vyjádření ze dne 8. 10. 2010, v němž uvedl, že není pravdou, že usnesení
Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005 změnilo územní plán
města z r. 2000 (vyhláška č. 4/2000). Dokumenty tímto usnesením „branými na vědomí“
byly dva výkresy, a to hlavní výkres a výkres veřejně prospěšných staveb, přičemž oba byly
vyhotoveny zpracovatelem územního plánu jako reakce na podrobnější znalost problematiky
provedení podjezdu pod nádražním tělesem na základě zhotovené projektové dokumentace,
pro účely v té době probíhajícího územního řízení pro předmětnou stavbu. Tyto výkresy byly
jedním z podstatných podkladů pro územní řízení a navazující rozhodnutí o umístění stavby
„Přeložka silnic II/56 a II/57 – 3. etapa“ (podjezd pod kolejištěm ČD). Toto rozhodnutí
je předmětem řízení o správní žalobě vedeného u Krajského soudu České Budějovice
pod sp. zn. 10 A 37/2010, ve kterém ještě nebylo pravomocně rozhodnuto. Napadené usnesení
tyto výkresy neschválilo, s jejich „vzetím na vědomí“ zastupitelstvem města nejsou spojeny žádné
právní účinky. Otázkou platnosti a významu těchto výkresů pro napadené územní rozhodnutí
by se měl zabývat Krajský soud v Českých Budějovicích při rozhodování o výše uvedené správní
žalobě. Napadeným usnesením nebyl územní plán schvalován ani nijak měněn. Důvodem
předložení výkresů zastupitelstvu bylo jen poskytnutí informace, proto není možné napadené
usnesení považovat za opatření obecné povahy. Proto odpůrce navrhuje soudu, aby návrh
navrhovatelky v této části zamítl.
III.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující:
Navrhovatelka je podle doloženého výpisu z LV a kopie katastrální mapy výlučnou
vlastnicí pozemku p. č. 281 a domu č. p. 119 určeného k bydlení ležícího v k. ú. České Budějovice
5 zapsané na LV č. 2922, jež jsou přímo dotčeny správními akty, jejichž zrušení navrhuje
(usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, včetně
Protokolu, a usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005).
Je účastníkem územního řízení o umístění stavby „Přeložka silnic II/156 a II/157 – 3. etapa
(podjezd pod kolejištěm ČD)“, v němž bylo vydáno jednak rozhodnutí Magistrátu města České
Budějovice zn. SU/13092/2005 El, ze dne 1. 8. 2006, a dále rozhodnutí Krajského úřadu
Jihočeského kraje, jako odvolacího orgánu, č.j. KUJCK 29755/2006 OREG/16, ze dne
24. 1. 2007, které je předmětem soudního přezkoumání u Krajského soudu v Českých
Budějovicích, pod sp. zn. 10 A 37/2010. Z obsahu těchto rozhodnutí vyplývá, že z obou výše
uváděných změn územního plánu, tj. jak z řešení schváleného Usnesením Zastupitelstva města
České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, věcně vyjádřené v Protokolu, tak z úpravy
grafické části územního plánu vzaté na vědomí Usnesením Zastupitelstva města České
Budějovice by č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005, bylo v předmětném územním řízení vycházeno,
tj. dané změny sloužily jako podklad pro vydání dotčených územních rozhodnutí.
Stávající územní plán města České Budějovice je z r. 2000, jeho závazná část byla
vyhlášena Obecně závaznou vyhláškou města České Budějovice č. 4/2000, ze dne 17. 5. 2000,
vydanou Radou města České Budějovice. „Podjezd pod kolejištěm“ je v její textové části
vymezen jako veřejně prospěšná stavba - „stavba podjezdu pod železnicí v trase Mánesova-
Dobrovodská silnice“ - s označením DI 6 v čl. 125, přičemž v grafické části je tato stavba
trasována, a to obloukově, s vyústěním do silnice Dobrovodské s odstupem o více než jeden
uliční blok od dotčené nemovitosti navrhovatelky (viz výkresy 2.1 – hlavní výkres funkční
regulace území, 3.1 – komunikační skelet města, funkční schéma a výkres – veřejně prospěšné
stavby).
Usnesením Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, byla
schválena změna územního plánu, deklarovaná jako „úprava směrné části ÚPnM v k.ú. České
Budějovice 6 (křížení pod kolejištěm)“, dokladovaná Protokolem o provedení úpravy směrné
části územního plánu města České Budějovice 6 (křížení podjezdu pod kolejištěm), jehož součástí
je mj. vlastní zpracování a vyjádření úpravy řešení předmětné veřejně prospěšné stavby (textová
i grafická část) odborným projekčním pracovištěm, ze dne 30. 6. 2004. V tomto řešení je daná
veřejně prospěšná stavba taktéž trasovaná, a je pojata jako kolmé propojení mezi oběma ulicemi,
s vyústěním do silnice Dobrovodské v bezprostřední blízkosti dotčené nemovitosti navrhovatelky
(v grafické části viz výkresy 2.1B a 2.1C - hlavní výkres - funkční regulace území, navržená úprava
a schéma úpravy).
Usnesením Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005
zastupitelstvo pod bodem I. vzalo na vědomí odstranění nesouladu grafické části územního plánu
města České Budějovice s obecně závaznou vyhláškou č. 4/2000, o závazných částech územního
plánu města České Budějovice, a pod bodem II. zrušilo své usnesení č. 47/2003, ze dne
27. 3. 2003 pro nadbytečnost. V takto upravené grafické části je předmětná veřejně prospěšná
stavba DI 6 řešena vymezením rezervy (území) pro řešení daného dopravního napojení,
a to ve formě podélného mnohoúhelníku, v šíři koridoru kolejiště jdoucího podél přes několik
uličních bloků (v grafickém vyjádření viz upravený výkres 2.1 - hlavní výkres - funkční regulace
území a výkres 7.1 - veřejně prospěšné stavby).
IV.
Nařízeného ústního jednání se navrhovatelka, ani její zástupce, jak avizovali ve svých
přípisech ze dne 27. 9. 2010 a 4. 10. 2010 s omluvou, nezúčastnili.
Odpůrce, zastoupený Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem, setrval na svých
procesních stanoviscích z písemných podání. Jednání se na straně odpůrce z pověření primátora
města České Budějovice dále zúčastnili také Ing. L. L., vedoucí odboru územního plánování a
architektury Magistrátu města České Budějovice a Bc. J. S., zástupkyně vedoucího tohoto odboru.
V návaznosti na rekapitulaci obsahu návrhu a jeho doplnění, jakož i na předchozí
písemná vyjádření odpůrce, zástupci odpůrce k dotazu soudu při jednání zejména uvedli,
že usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, bylo zrušeno
usnesením Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005, a v tomto
důsledku již Protokol není součástí územního plánu města České Budějovice. Pokud jde
o usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005 v části,
v němž zastupitelstva vzalo na vědomí odstranění nesouladu grafické části územního plánu města
České Budějovice s jeho textovou částí, k tomu zástupci odpůrce uvedli, že předmětným
usnesením nic schvalováno nebylo, nicméně k výslovnému dotazu soudu připustili, že současný
stav grafické části územního plánu odráží danou úpravu (vzatou na vědomí předmětným
usnesením) v hlavním výkresu a výkresu veřejně prospěšných staveb, jako platnou změnu,
kterou nebylo třeba schvalovat.
V.
Při posuzování podaného návrhu Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou
splněny podmínky, za nichž může v předmětné věci jednat. Dospěl při tom k závěru,
že má pravomoc rozhodnout o návrhu a je k tomu i věcně příslušný, návrh sám je přípustný,
účastníci a jejich zástupci mají procesní způsobilost. O těchto skutečnostech ostatně není mezi
účastníky sporu.
K přípustnosti návrhu, jako návrhu směřujícímu proti opatření obecné povahy, Nejvyšší
správní soud podotýká, že i když formu opatření obecné povahy pro územní plány a jejich změny
výslovně předepisuje až zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), účinný od 1. 1. 2007, soud sám v souladu s judikaturou Ústavního soudu (k tomu viz
Nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07)přiznává formu opatření
obecné povahy závazným částem územních plánů a jejich změnám přijímaným i podle předchozí
právní úpravy, když vychází z tzv. materiálního pojetí opatření obecné povahy.
Soud se však musel také zabývat otázkou, zda navrhovatelka není k podání návrhu
osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu ust. §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
při posuzování aktivní legitimace navrhovatelky k předmětnému řízení vychází z obsahu
ustanovení §101a s. ř. s., kde se uvádí, že: Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části může
podat ten, kdo tvrdí že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem zkrácen.
V projednávané věci se navrhovatelka domáhá zrušení usnesení zastupitelstva č. 47/2003,
žádá i zrušení zmiňovaného Protokolu, a žádá i zrušení usnesení č. 182/2003, které sice zrušilo
usnesení č. 47/2003, ale obratem uvedlo do souladu grafickou a textovou část ÚPD v rozporu
s vyhláškou č. 4/2000. Navrhovatelka je toho názoru, že v zájmu nastolení právní jistoty je třeba
zrušit oba tyto správní akty, oba směřovaly ke změně územního plánu v závazné části,
bez řádného projednání podle zákona. Cítí se zkrácena na svých právech tím, že napadené
správní akty nebyly veřejně projednány před jejich schválením, a neměla tedy reálnou možnost
se k nim vyjádřit ještě před jejich schválením. Zkrácení na právech se reálně projevilo v důsledku
územního rozhodnutí, které je předmětem samostatného soudního přezkoumání (viz výše),
a které mj. z takto změněného stavu územního plánu města České Budějovice vycházelo.
Za tohoto stavu věci je nutno konstatovat, že byť v projednávaném případě zůstává
prozatím sporným, zda napadenými akty, jako opatřeními obecné povahy, byla skutečně dotčena
práva navrhovatelky, lze mimo vší pochybnost uzavřít, že se nejedná o podání návrhu osobou
zjevně neoprávněnou. Bez bližšího zkoumání není zcela zjevné, že napadená opatření obecné
povahy do jejích práv nezasáhla. Nejvyšší správní soud je tak toho názoru, že navrhovatelka
splnila předepsanou povinnost tvrzení o zkrácení na právech, a k podání návrhu na zrušení
předmětné změny územního plánu jako opatření obecné povahy, procesně legitimována je.
Poté Nejvyšší správní soud přistoupil k meritornímu posouzení námitek navrhovatelky.
VI.
V otázce meritorního přezkumu, resp. při zkoumání důvodnosti návrhu, Nejvyšší správní
soud vyšel z toho, že dle své ustálené judikatury (srov. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao
1/2005 - 98, publikovaný pod č. 740/2006 Sb. NSS) postupuje soud v pěti krocích takzvaného
algoritmu přezkumu opatření obecné povahy. V prvém kroku soud zkoumá, zda napadené
opatření obecné povahy bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc. V druhém kroku
se soud zabývá, zda orgán, který opatření vydal, nepřekročil zákonem stanovené meze
své působnosti (věcné, osobní, prostorové a časové). V třetím kroku soud posuzuje zákonnost
postupu odpůrce při vydávání napadeného opatření obecné povahy. Ve čtvrtém kroku
pak se soud zaměřuje na otázky obsahového souladu napadeného opatření obecné povahy
se zákonem, tedy s hmotněprávními předpisy. Poslední krok přezkumu pak spočívá ve zkoumání
souladu opatření obecné povahy se zásadou proporcionality. Soud při přezkumu postupuje
od prvního kroku k dalším s tím, že pokud u některého z kroků algoritmu shledá důvod
pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací dalších kroků se již věcně nezabývá,
ledaže by povaha věci, zejména s ohledem na dopad soudního rozhodnutí na další průběh řízení
o vydání opatření obecné povahy naznačení dalšího postupu vyžadovala, zejména z důvodů
eliminace případných příštích opakovaných soudních sporů postavených na argumentaci
vznesené již v projednávaném návrhu.
Účastníci nijak nesporují otázky související ani s pravomocí, ani s působností odpůrce
k projednání a akceptací napadených změn územního plánu. Stejně tak soud nemá pochybnosti
o těchto otázkách, které tvoří jádro prvního a druhého kroku algoritmu soudního přezkumu
opatření obecné povahy. Proto mohl soud přistoupit přímo ke kroku třetímu, tj. k postupu
odpůrce při přijímání předmětných změn územního plánu, k němuž má navrhovatelka zásadní
výhrady, když namítá, že jí napadané změny územního plánu nebyly provedeny zákonným
způsobem, když jak úprava územního plánu schválená usnesením Zastupitelstva města České
Budějovice č. 47/2003 ze dne 27. 3. 2003, tak úprava územního plánu, vzatá na vědomí usnesením
Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005 ze dne 15. 9. 2005, směřovaly ke změně územního
plánu v závazné části, bez řádného projednání podle zákona.
Nejvyšší správní soud především poznamenává, že rozporované úpravy či změny
územního plánu města České Budějovice se vztahují k lokalizaci stavby, označené v závazné
části územního plánu (v textu i v grafickém vyjádření) jako veřejně prospěšná stavba - „stavba
podjezdu pod železnicí v trase Mánesova-Dobrovodská silnice“ - s označením DI 6.
To koresponduje ustanovení §29 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), za jehož účinnosti byl předmětný územní plán
pořizován a schvalován, stejně tak za jehož účinnosti byly provedeny jeho napadané změny.
Toto ustanovení stavebního zákona znělo: Schvalující orgán vymezí závaznou část územně plánovací
dokumentace včetně veřejně prospěšných staveb, pro které pozemky, stavby a práva k nim vyvlastnit. Za tohoto
stavu věci Nejvyšší správní soud nemá pochyb o tom, že navrhovatelkou napadané
úpravy, resp. změny územního plánu města České Budějovice, se nutně musely vztahovat
a také se vztahovaly (a to bez ohledu na to, jak byly deklarovány) k jeho závazné části.
Pro pořízení a schválení změn závazné části územního plánu byla stanovena poměrně podobná
pravidla, a to v §31 stavebního zákona, která zejména předepisovala, že na obsah zadání,
konceptu a návrhu změn územně plánovací dokumentace stejně jako na jejich projednávání
se přiměřeně vztahují ustanovení §20 až 29 zákona. Pokud šlo o jejich projednávání, počítalo se
s veřejným projednáním konceptu s možností vznášení námitek ze strany vlastníků dotčených
pozemků a staveb, a dále s právem vznést ve stanovené lhůtě námitky ještě k vystavenému
návrhu. Žádná taková projednání rozporovaných změn územního plánu, jak vyplývá z obsahu
spisu a souvisejících zjištění při ústním jednáním před soudem, však neproběhla. Je tedy nutno
dát za pravdu navrhovatelce, že napadané úpravy, resp. změny územního plánu města České
Budějovice, které měly podle názoru Nejvyššího správního soudu povahu opatření obecné
povahy, byly realizovány bez řádného projednání podle zákona.
Navrhovatelka navrhovala v prvé řadě zrušení usnesení Zastupitelstva města České
Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, včetně tzv. Protokolu. Předmětným usnesením byla
schválena změna územního plánu, deklarovaná jako „úprava směrné části ÚPnM v k.ú. České
Budějovice 6 (křížení pod kolejištěm)“, dokladovaná Protokolem o provedení úpravy směrné
části územního plánu města České Budějovice 6 (křížení podjezdu pod kolejištěm), jehož součástí
je mj. vlastní zpracování a vyjádření úpravy řešení předmětné veřejně prospěšné stavby (textová
i grafická část) odborným projekčním pracovištěm, ze dne 30. 6. 2004. Navrhovatelka přitom
připouštěla, že dané usnesení bylo sice zrušeno usnesením Zastupitelstva města České Budějovice
č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005, ale samotný Protokol nikoliv, a proto se z důvodu právní jistoty
dovolává zrušení jak daného usnesení, tak také předmětného Protokolu, o nějž se, mj. opírá
i územní rozhodnutí, proti němuž navrhovatelka brojí samostatnou žalobou a jež je předmětem
soudního přezkumu (viz výše). Mimo to navrhovatelka poukazuje na to, že v době přijetí daného
usnesení jím schvalovaný Protokol ještě reálně ani neexistoval, neboť jeho zpracování
je datováno až dnem 30. 6. 2004.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že za situace, kdy bylo napadené usnesení
Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, zrušeno usnesením
Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005, je v době rozhodování
Nejvyššího správního soudu na toto usnesení nutno nahlížet jako na neexistentní akt.
Je sice skutečností, že zrušované usnesení mělo být zrušeno spíše pro nezákonnost (změna
byla deklarovaná jako změna směrné části, jednalo se však o změnu závazné části
a to bez předepsaného postupu), než pro nadbytečnost, ale ve výsledku je rozhodující, že dané
usnesení bylo zrušeno, a tím byla také zrušena daná změna územního plánu, která zákonu
odporovala. Tzn., v tomto směru bylo dosaženo souladu se zákonem v důsledku rozhodnutí
samotného Zastupitelstva města České Budějovice, a to již v roce 2005. Za tohoto stavu věci
musel Nejvyšší správní soud s ohledem na §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. návrh na zrušení usnesení
Zastupitelstva města České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003 odmítnout.
Zrušení napadeného usnesení, k němuž došlo v roce 2005, je přitom podle názoru
Nejvyššího správního soudu třeba vnímat a vykládat tak, že jeho zrušením došlo i ke zrušení
„obsahu“, k němuž se zrušované usnesení vázalo, tedy ke zrušení změny vyjádřené a také
dokladované předmětným Protokolem. Zrušení samotného Protokolu tak z povahy věci ze strany
Nejvyššího správního soudu již přicházet v úvahu také nemohlo. Nehledě k tomu, že má-li
navrhovatelka zato, že Protokol nadále zůstal v platnosti, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že to by u něho mohlo přicházet v úvahu toliko pro potřeby jeho vnímání a užití jako aktu
s jinou povahou, odlišnou od územního plánu, resp. jeho součásti, a tedy nikoliv s povahou
opatření obecné povahy. K přezkoumání a příp. rušení takového podkladu, resp. aktu či projektu,
jenž nemá povahu opatření obecné povahy, Nejvyšší správní soud příslušný není. Nehledě
k tomu, že podle výslovného vyjádření odpůrce ze dne 15. 9. 2010 pro potřeby tohoto soudního
řízení není v důsledku zrušovacího usnesení Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005,
ze dne 15. 9. 2005 Protokol v současnosti dokumentem, který by odpůrce používal či hodlal
používat jako podklad jakéhokoliv dalšího rozhodování či územního plánování.
Pokud jde o návrh navrhovatelky na zrušení části II. usnesení Zastupitelstva města
České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005., jíž se ruší usnesení Zastupitelstva města
České Budějovice č. 47/2003 ze dne 27. 3. 2003, na postupu, zrušení, a ostatně ani na zrušení
samotném, Nejvyšší správní soud neshledal nic nezákonného. Naopak, jak je shora
poznamenáno, v uvedeném směru ve svém důsledku bylo přijetím tohoto usnesení dosaženo
souladu se zákonem. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení
této části předmětného usnesení Zastupitelstva města České Budějovice není důvodný. V souladu
s ustanovení §101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. jej proto zamítl.
Jiná situace však nastala ve spojení s bodem I. usnesení Zastupitelstva města České
Budějovice č. 182/2005 ze dne 15. 9. 2005, kterým zastupitelstvo vzalo na vědomí odstranění
nesouladu grafické části územního plánu města České Budějovice s obecně závaznou vyhláškou
č. 4/2000, o závazných částech územního plánu města České Budějovice. Již výše bylo
poznamenáno, že z obsahu spisu vyplývá, že v takto upravené grafické části územního plánu
města České Budějovice byla předmětná veřejně prospěšná stavba DI 6, resp. její lokalizace,
řešena vymezením rezervy (území) pro řešení daného dopravního napojení, a to ve formě
podélného mnohoúhelníku, v šíři koridoru kolejiště jdoucího podél přes několik uličních bloků
(v grafickém vyjádření viz upravený výkres 2.1 - hlavní výkres - funkční regulace území
a upravený výkres 7.1 - veřejně prospěšné stavby). Tato úprava grafické části tak zvolila zcela
odlišné řešení od řešení původně graficky vyjádřeného v provedení územního plánu tak, jak byl
schválen v r. 2000 (v grafické části je tato stavba trasována, a to obloukově, s vyústěním do silnice
Dobrovodské s odstupem o více než jeden uliční blok od dotčené nemovitosti navrhovatelky -
viz výkresy 2.1 - hlavní výkres funkční regulace území, 3.1 - komunikační skelet města, funkční
schéma a výkres - veřejně prospěšné stavby). Jednalo se tak o změnu řešení v grafickém vyjádření
lokalizace veřejně prospěšné stavby v závazné části územního plánu, avšak bez náležitého
projednání takové změny, tedy v rozporu se zákonem, stejně jako bez dalších kroků předepsané
procedury pro změny územního plánu. K námitce odpůrce z písemného vyjádření ze dne
8. 10. 2010, že napadené usnesení tyto výkresy neschválilo a s jejich „vzetím na vědomí“
zastupitelstvem města nejsou spojeny žádné právní účinky, rekapitulované také při jednání soudu,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že podstata problému je jinde. Z obsahu doložené
dokumentace považuje za zřejmé, že současný platný stav grafické části územního plánu,
což ostatně k výslovnému dotazu při jednání soudu také připustili i zástupci odpůrce, odráží,
resp. zahrnuje, i tuto její úpravu, a tuto změnu je tak tedy nutno přinejmenším v materiálním
slova smyslu vnímat jako existentní součást územního plánu (v jeho grafické části). Daná změna
přitom byla odpůrcem připravena a provedena, „jen“ jako jakási „oprava“ nesprávnosti
v grafickém vyjádření, která nevyžadovala schválení zastupitelstvem, a takto také byla
zastupitelstvu zjevně předložena toliko pro informaci s návrhem na vzetí na vědomí, nicméně
fakticky se jednalo o úpravu, resp. změnu, která s ohledem na daný stav územního
plánu z povahy věci vyžadovala řádné pořízení, projednání a také schválení, předepisované
stavebním zákonem pro změny územního plánu. Takový postup však zvolen a realizován nebyl.
Za tohoto stavu věci, a to mj. i s přihlédnutím k potřebě vyloučit jakékoliv pochybnosti
o tom, zda tato úprava, resp. změna územního plánu, je či příp. není součástí aktuálně platného
stavu územního plánu města České Budějovice, Nejvyšší správní soud tuto změnu územního
plánu města České Budějovice, spočívající v deklarovaném odstranění nesouladu grafické části
územního plánu města České Budějovice s textovou částí, a vzatou na vědomí částí I. usnesení
Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005 ze dne 15. 9. 2005, jako provedenou
postupem odporujícím zákonu, podle §101d odst. 2 věty první s. ř. s. zrušil, a to dnem vyhlášení
tohoto rozsudku.
Tzn., že v důsledku tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, nadále platí
ve sledovaných souvislostech dotčené veřejně prospěšné stavby stav územního plánu
v jeho textové i grafické části, který zde byl nejen před přijetím usnesení Zastupitelstva města
České Budějovice č. 47/2003, ze dne 27. 3. 2003, ale i před přijetím usnesení Zastupitelstva města
České Budějovice č. 182/2005 ze dne 15. 9. 2005.
Nad rámec potřebného odůvodnění, Nejvyšší správní soud poznamenává, že má určité
pochybnosti, zda předmětnou změnu vůbec bylo možné deklarovat jako odstranění nesouladu
grafické části územního plánu města České Budějovice s jeho textovou částí. Jak Nejvyšší správní
soud z obsahu doložené dokumentace zjistil, původní vyjádření grafické části územního plánu
(shodně ve výkresech 2.1 a 3.1) prezentovalo předmětnou veřejně prospěšnou stavbu jako stavbu
trasovanou (a to obloukově - viz výše), přičemž odst. 2 čl. 125 textové části, bezprostředně
navazující na výčet „veřejně prospěšných staveb dopravy na pozemních komunikacích“ v odst. 1
téhož článku, v jehož rámci je pod bodem 6 uvedena i dotčená veřejně prospěšná stavba DI 6,
taktéž počítal (počítá) s jejím (resp. i s jejím) „trasováním“, když uvádí, že „podrobnosti
o trasování komunikací, napojovacích bodech a stanovených územních rezervách jsou uvedeny
ve výkresu č. 3.1“. Čl. 176 odst. 1 textové části územního plánu města České Budějovice potom
v jisté souvislosti uvádí, že „K provedení veřejně prospěšných staveb podle územního plánu
musí být upřesněny podmínky zpracováním navazující územně plánovací dokumentace,
popř. dokumentace v souladu s ust. čl. 148 odst. 3, 179 a 189 této vyhlášky“, přičemž čl. 189
stanoví náležitosti podávání návrhů změn. I tady, tj. stran tvrzeného odstraňování nesouladu
grafické části územního plánu města České Budějovice s jeho textovou částí, tedy shledává
Nejvyšší správní soud jistý rozpor. To však již nebylo pro samotné zrušení změny územního
plánu města České Budějovice, spočívající v deklarovaném odstranění nesouladu grafické části
územního plánu města České Budějovice s textovou částí, a vzatou na vědomí částí I. usnesení
Zastupitelstva města České Budějovice č. 182/2005, ze dne 15. 9. 2005, rozhodující.
Vzhledem k tomu, že přezkoumávaná změna územního plánu jako opatření obecné
povahy neuspěla v třetím kroku algoritmu (odpůrce nedodržel u předmětné změny územního
plánu v jeho grafické části předepsaný postup), nepovažoval soud za nutné zabývat se dalšími
výhradami navrhovatelky, neboť již provedené úvahy postačují ke zrušení napadené změny
jako opatření obecné povahy. I kdyby tedy v ostatních krocích napadená změna územního plánu
obstála, musela by být stejně zrušena pro nedodržení zákonem vymezených procedurálních
pravidel pro její pořízení, projednání a schválení. Z toho důvodu se již soud dále nezabýval
souladem předmětného opatření obecné povahy s hmotným právem, ani přiměřeností jím
provedené regulace. Tento závěr Nejvyšší správní soud učinil v souladu se svojí dosavadní
judikaturou (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 2/2008 - 141,
ze dne 16. 12. 2008, viz www. nssoud.cz).
VII.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §101d odst. 5 s. ř. s., podle něhož v tomto
zvláštním druhu řízení nemá žádný z účastníků řízení na náhradu nákladů právo.
V Brně dne 11. října 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu