ECLI:CZ:NSS:2010:3.AS.11.2010:259
sp. zn. 3 As 11/2010 - 259
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobců: a) A. H.,
zast. Ing. V. H., obecným zmocněncem, a b) M. H., zast. JUDr. A. H., obecnou zmocněnkyní,
proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem Radobyčická 12,
Plzeň, za účasti osoby zúčastněné na řízení: B. Ch., o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze
dne 5. 2. 2008, zn. ZKI-O-81/521/2007, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2010, č. j. 57 Ca 28/2008 – 202,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2010, č. j. 57 Ca 28/2008 - 202,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žádostí ze dne 7. 3. 2004 se žalobci domáhali na Katastrálním úřadu pro Plzeňský kraj,
Katastrálním pracovišti Sušice (dále jen katastrální úřad), napravení nesrovnalostí výměry
pozemku p. č. 158/10 v k. ú. Domoraz. Na základě postupní smlouvy z roku 1975 získali
po matce žalobkyně, M. M., mimo jiné část pozemku p. č. 158/1 o výměře 10 arů. V únoru 2004
se dozvěděli, že výměra pozemku vzniklého oddělením výše uvedené části pozemku p. č. 158/1 –
pozemek p. č. 158/10 – ani jeho grafické zakreslení podle stávajících mapových podkladů
neodpovídá skutečnosti, resp. jejich právnímu nároku z roku 1975. Pozemek p. č. 158/10 je
veden ve výměře 3,6 arů, nadto jim byl firmou GEODET vyměřen pozemek o výměře 4.43 arů
na místě, kde pozemek nikdy nevlastnili. Součet obou výměr (číselně) zřejmě odpovídá skutečné
současné výměře pozemku p. č. 158/10, z jehož původní plochy 10 arů byly v roce 1978 asi 2 ary
zastavěny rozšířením stávající stavby na pozemku st. č. 42. Žalobci požádali o nápravu této chyby
v souladu s jejich právními nároky a skutečným stavem tak, jak vyplývá z přídělové listiny z roku
1958 a na jejím základě provedeného oplocení.
Poté, co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno a věc mu vrácena rozhodnutím
stěžovatele ze dne 15. 7. 2004, č. j. 34050/O-29/306/2004, k dalšímu řízení, vydal katastrální
úřad na základě této žádosti rozhodnutí ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. OR-6/2004-431/6.
Zde dospěl k závěru, že pro zápis pozemku p. č. 158/10 na LV manželů H. nebyla jemu ani jeho
právním předchůdcům doložena právně relevantní listina, a bylo proto nutno provést výmaz
zápisu pozemku na LV č. 46 v celé původní výměře 557 m2 a naopak zvětšit výměru pozemku
vedeného ve zjednodušené evidenci č. 158/1 na původních 1000 m2. Stavební parcelu č. 42 bylo
třeba rozdělit na st. p. č. 42/1 o výměře 1004 m2, která zůstala na LV č. 46 a st. p. č. 42/2 o
výměře 197 m2 (část přisloučená v roce 1979) bez LV, a to na základě záznamu podrobného
měření změn č. 52, vyhotoveného katastrálním úřadem. Návrhu na opravu geometrického a
polohového určení pozemku p. č. 158/10 katastrální úřad nemohl vyhovět, protože mu nebyl
žadateli předložen žádný podklad, který by ho opravňoval údajnou chybu odstranit.
Odvolání žalobců žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne
11. 2. 2005, sp. zn. 34050/O-4/31/2005. Parcela č. 158/10 o výměře 557 m2 skutečně
byla zaměřena, vzhledem k neexistenci grafického přídělového plánu však nelze určit, z jaké části
parcely č. 158/1 byla oddělena. Protože bylo prokázáno, že vlastnické právo k ní nesvědčí
ani odvolatelům ani jejich právní předchůdkyni a současný vlastník není znám, nezbylo
než jej evidovat bez LV. Bylo proto nutno zvětšit výměru „zbytkové“ části parcely č. 158/1
o výměře 443 m2 na původních 1000 m2, tedy na stav před oddělením pozemku p. č. 158/10,
čímž správní orgán vyhověl žádosti odvolatelů, když v souladu s §8 katastrálního zákona
odstranil chybu v katastrálním operátu, která spočívala v zápisu parcely č. 158/10 na LV M. M. S
tím také souviselo rozdělení stavebního pozemku č. 42.
Na základě žaloby podané proti tomuto rozhodnutí krajský soud obě správní rozhodnutí
zrušil rozsudkem ze dne 16. 3. 2007, č. j. 30 Ca 23/2005 - 65. Krajský soud byl toho názoru,
že v případě návrhu na opravu chybných údajů katastru vymezuje předmět opravy a disponuje
s ním navrhovatel. Správní orgán je v takovém případě návrhem na opravu chybných údajů
katastru, tj. konkrétně tím, který údaj katastru je považován za chybný a jaký by měl být správný,
vázán. Za stanovených podmínek lze na návrh opravu údajů v katastru provést nebo neprovést,
resp. návrhu na opravu údajů vyhovět nebo jej zamítnout. Správní orgán však není oprávněn
měnit údaje, o jejichž opravu navrhovatel nežádal, nebo měnit údaje jinak, než navrhovatel žádal.
Výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, v němž se praví, že se návrhu na opravu
údaje v katastrálním operátu vyhovuje, a namísto toho se jím mění údaje, o jejichž opravu
navrhovatelé nežádali, a naopak nemění údaj, o jehož opravu žádáno bylo, je tak podle soudu
v logickém rozporu; pro svou rozporuplnost nesrozumitelný, a tudíž nepřezkoumatelný.
Novým rozhodnutím ze dne 22. 10. 2007, č. j. OR-6/2004-431/12, katastrální úřad
výrokem ad 1) žádosti A. H. a M. H. o opravu údajů v katastru nemovitostí k pozemku p. č.
158/10 v katastrálním území Domoroz tak, aby tato parcela byla zapsána na listu vlastnictví č. 46
s výměrou 1000 m2 a tomuto odpovídal i zákres v katastrální mapě, nevyhověl. Výrokem ad 2)
pak katastrální pracoviště Sušice z úřední povinnosti opravilo podle §8 katastrálního zákona
zápis údajů k pozemku p. č. 158/10 a k pozemku st. p. č. 42 a k pozemku evidovanému ve
zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr č. 158/1 k. ú. Domoraz podle údajů
uvedených v listinách založených ve sbírce listin na KP Sušice. Pozemek p. č. 158/10 bude
nadále evidován bez listu vlastnictví a zákres jeho hranic v katastrální mapě se nemění. Výměra
pozemku p. č. 158/1, vedeného ve zjednodušené evidenci, se opravuje na 557 m2. Pozemek p. č.
st. 42 se rozděluje na st. 42/1 o výměře 1004 m2, který se zapisuje na LV č. 46, a st. 42/2 o
výměře 197 m2, který je evidován bez LV. Dům č. p. 44 bude evidován na dvou stav. parcelách č.
42/1 a 42/2.
V odůvodnění svého rozhodnutí katastrální úřad uvedl, že v přídělové listině ze dne
6. 3. 1958 je skutečně uvedena mimo jiné část č. parc. 158/1 o výměře 1000 m2 ve prospěch J. a
M. M. a dále společná cesta o výměře 100 m2, tento pozemek však nebyl předmětem tohoto
řízení o opravě chyby. Lokalizaci „zbytkové parcely“ č. 158/1 o výměře 443 m2 vedené jako
pozemek ve zjednodušené evidenci nelze dnes přesně vymezit. Tehdejší okresní měřické
středisko provedlo měření v roce 1959 v rámci Jednotné evidence půdy (JEP) podle usnesení vlády č.
192/1956 a v roce 1970 v rámci komplexního zakládání evidence nemovitostí (KENZ), kterým se
zakládaly nové právní vztahy podle předpisů o evidenci nemovitostí podle zákona č. 22/1964 Sb.
a vyhlášky č. 23/1964 Sb., a na jejich základě provedlo zápis v evidenci nemovitostí. Způsob,
jakým byla provedena rekonstrukce přídělu v roce 2005, je plně v kompetenci Pozemkového
úřadu Klatovy. Katastrální úřad není oprávněn rozhodovat o vzniku, změně nebo zániku
vlastnického práva ani o průběhu vlastnických hranic.
V průběhu řízení vyšlo podle katastrálního úřadu najevo, že účastníci řízení
by byli ochotni se dohodnout na uspořádání vlastnických vztahů v tomto místě podle průběhu
oplocení, které přesně nesouhlasí se stavem v katastru nemovitostí. Takováto dohoda je podle
správního orgánu možná a katastrální pracoviště by ji přivítalo, její realizace je však plně
v kompetenci těchto osob.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný zamítl a napadené
rozhodnutí potvrdil (rozhodnutí ze dne 5. 2. 2008, č. j. ZKI-O-81/521/2007). Zde mimo jiné
uvedl, že opětovně přezkoumal nabývací tituly, na jejichž základě nabyli vlastnictví
k nemovitostem zapsaným na LV č. 46 současní majitelé manželé A. a M. H. Jedná se o smlouvu
postupní, která byla sepsána formou notářského zápisu dne 29. 10. 1945, a která byla registrována
Státním notářstvím v Klatovech pod č. Reg. I 880/75 dne 1. 12. 1975. Z obsahu této smlouvy
podle žalovaného vyplývá, že odvolatelé nabyli od M. M. mimo jiné i vlastnické právo k pozemku
p. č. 158/1 v k. ú. Domoraz, které jí připadlo do vlastnictví podle rozhodnutí Státního notářství v
Klatovech ze dne 16. 5. 1970, č. j. D-662/70-29-B, jímž M. M. (matka žalobkyně) získala kromě
jiného předmětný pozemek označený jako část role č. parc. 158/1 ve výměře 10 arů. Z
uvedených nabývacích titulů nelze podle žalovaného dovodit jinak, než že odvolatelům, a tím i
jejich právní předchůdkyni M. M. svědčí vlastnické právo k části bývalé PK parcely č. 158/1 o
výměře 1000 m2, ač v postupní smlouvě z roku 1975, kterou nabyli pozemek do bezpodílového
spoluvlastnictví se již ani o části pozemku p. č. 158/1 a o konkrétní výměře tohoto pozemku
nehovoří.
Na základě analýzy textu postupní smlouvy dospěl žalovaný k závěru, že de facto
jsou v dané věci možné dva výrazně odlišné způsoby zápisu o tom, které nemovitosti,
resp. s jakými údaji je manželé H. nabyli. Zaprvé: manželé H. nabyli mimo jiné pozemky st. p. č.
42 a p. č. 158/1 v k. ú. Domoraz s údaji, jak byly zapsány v evidenci nemovitostí ke dni registrace
této smlouvy na LV č. 46 a vyznačeny v tehdy platné mapě, tj. pozemek st. p. č. 42 o výměře
1140 m2, pozemek p. č. 158/10 o výměře 360 m2 a část pozemku p. č. 158/1 o výměře 443 m2
vedený ve zjednodušené evidenci a bez grafického určení, jinak vyjádřeno podle stavu ke dni
podání návrhu na opravu v roce 2004; a zadruhé: manželé H. nabyli uvedenou postupní
smlouvou pozemek p. č. 158/1 v k. ú. Domoraz s údaji uvedenými v rozhodnutí o dědictví D
662/70-29, tj. část p. č. 158/1 o výměře 10 arů podle údajů odpovídajících přídělové listině.
Po porovnání obou těchto možností dospěl správní orgán ke zjištění, že mezi těmito
možnostmi nejsou v současné době po věcné stránce žádné rozdíly. Při rozhodování o podaném
odvolání se odvolací orgán přiklonil ke způsobu prvnímu, když vycházel z judikátů Ústavního
soudu a Nejvyššího soudu, které považují za rozhodující zajištění souladu údajů v katastru s údaji
v listinách, které jsou založeny ve sbírce listin, tj. v tomto případě postupní smlouvou
z roku 1975.
Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci správní žalobou, na jejímž základě Krajský soud
v Plzni opět napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí katastrálního úřadu, zrušil.
Katastrální úřad rozhodl podle soudu nikoli o návrhu žalobců na opravu údajů k pozemku
parc. č. 158/10 – na výměru 803 m2, včetně tomu odpovídajícího zákresu hranic pozemků
v katastrální mapě, ale o žalobci nenavrhované výměře 1000 m2 stejného pozemku. Tato
podstatná vada řízení mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ohledně
požadavku žalobců na opravu výměry předmětného pozemku na výměru 803 m2. V odvolacím
řízení žalovaný nezajistil nápravu, a proto je podle krajského soudu i jeho rozhodnutí zatíženo
stejnou vadou. Žalobní bod, ve kterém žalobci namítali, že správní orgány rozhodly v rozporu
s předchozím rozsudkem krajského soudu sp. zn. 30 Ca 23/2005 - 65, byl proto soudem shledán
důvodným.
Pokud jde o výrok ad 2) rozhodnutí katastrálního úřadu, tj. jeho rozhodnutí o opravě
ex offo, vytkl soud správnímu orgánu, že neoznámil zahájení řízení z moci úřední. V katastrálním
zákoně ani ve správním řádu přitom není žádné ustanovení, které by správnímu orgánu
dovolovalo považovat návrh na zahájení řízení na opravu chyb v katastru podle §8 katastrálního
zákona zároveň za oznámení o zahájení řízení z moci úřední. O zahájení řízení je správní orgán
podle §47 odst. 1 správního řádu povinen uvědomit bez zbytečného odkladu všechny
jemu známé účastníky. Tím, že katastrální úřad v daném případě nezahájil řízení o opravě chyb
z moci úřední, byli žalobci zkráceni na svých procesních právech. Rovněž žalobní bod,
podle něhož bylo rozhodnuto o předmětu řízení, o němž nebylo zahájeno řízení,
byl tak podle krajského soudu důvodný.
Závěrem krajský soud připustil, že při splnění podmínek uvedených v §140 správního
řádu může správní orgán usnesením řízení o opravě chyby v katastrálním operátu zahájené
na základě návrhu a totéž řízení zahájené z moci úřední spojit a po provedeném řízení v zájmu
hospodárnosti řízení vydat jediné rozhodnutí.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností, ve které uplatnil důvod vymezený v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Za nesprávný považuje stěžovatel mimo jiné názor
soudu, podle kterého je návrh na opravu chybných údajů katastru pro správní orgán závazný.
Podstatou řízení o opravě chyby je zajištění souladu zápisů v katastru s listinami založenými
ve sbírce listin. Pokud by katastrální orgány postupovaly v souladu s názorem krajského soudu,
že správní orgán je návrhem, tj. konkrétně tím, který údaj katastru je považován za chybný
a jaký by měl být správný, vázán, musely by ponechat v katastru nemovitostí chybné údaje
v případech, kdy návrh na opravu neodpovídá listinám založeným ve sbírce listin
a ani není dalšími listinami doložen, až do doby, než provede opravu z moci úřední.
Stěžovatel nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, podle něhož opomněl zahájit řízení
z moci úřední. Obecně sice platí, že zahájení řízení na základě žádosti a zahájení řízení z moci
úřední nelze kombinovat, tzn. pokud je možné zahájit správní řízení jen na základě návrhu,
nelze jej současně zahájit z moci úřední a naopak. V případě řízení o opravě podle §8
katastrálního zákona je však situace jiná. V tomto ustanovení je postup správního orgánu upraven
tak, že řízení lze zahájit oběma způsoby. Je přitom třeba zdůraznit, že v počáteční fázi řízení
se nejedná o formální správní řízení, ale o řízení, jehož cílem není vydání rozhodnutí (§180
odst. 2 správního řádu). Pokud by měly katastrální orgány postupovat podle názoru krajského
soudu, rozhodovaly by v obdobných případech dvakrát o téže věci. Tzn. jednou by návrhu
na opravu chyby nevyhověly, a poté by zahájily řízení o opravě z úřední povinnosti a ve stejné
věci rozhodovaly podruhé. Tento postup odporuje podle stěžovatele základním zásadám
správního řízení.
Tvrzení soudu, že žalobci byli zkráceni na svých procesních právech podle §36 odst. 1, 2
a 3 správního řádu a §38 odst. 1 správního řádu, není podložené. Součástí správního spisu
jsou naopak listiny dokládající, že povinnosti vyplývající z těchto ustanovení katastrální úřad,
jakož i stěžovatel splnili. Je nepochybné, že žalobcům bylo známo, co je předmětem řízení.
Věděli, že předmětem řízení není jen výměra a zákres hranic pozemků, ale i další údaje týkající
se jejich pozemků evidovaných v katastru nemovitostí. Vytýkaná vada, podle níž správní orgány
nezaslaly účastníkům oznámení o zahájení řízení, nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.
V žádném případě nedošlo k zásahu do základních práv žalobců. Předmět řízení byl naplněn,
neboť byl zajištěn soulad zápisů v katastru s listinami založenými ve sbírce listin. Podle judikatury
Ústavního soudu (I. ÚS 148/02) samotné porušení procesních pravidel ještě nemusí samo o sobě
znamenat porušení práva na spravedlivý proces. Je třeba vždy zkoumat, jak porušení procesních
předpisů zkrátilo jednotlivce na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní
úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského sudu v Plzni
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci se vyjádřili ke kasační stížnosti přípisem ze dne 12. 4. 2010. Oprava chyby
v katastrálním operátu je dle jejich názoru opravou formálního charakteru, která nemůže
zasahovat do vlastnických práv. Nadto musí definovat nový stav. Situaci, kdy bylo opravou
katastrálním úřadem odejmuto právo k evidovanému pozemku, lze definovat jako nezákonný
a neoprávněný postup, který je v rozporu s §2 odst. 2 správního řádu. Chyby právních
předchůdců žalovaného pak správní orgány přenášejí na vlastníka a ukládají mu, aby je napravil
sám z vlastních prostředků. Postup katastrálního úřadu podporovaný žalovaným považují žalobci
za arogantní, zarážející a obstrukční. Úvahy krajského soudu naopak považují žalobci za správné.
Opravná usnesení žalovaného ze dne 11. 1. 2010, č. j. ZKI-O-81/521/2007-1/2009
a ze dne 14. 1. 2010, č. j. ZKI-O-81/521/2007-1/2010, byla podle žalobců vydána v rozporu
s §70 správního řádu. Ustanovení §70 je určeno pouze pro opravu zřejmých nesprávností,
a neslouží k nápravě chybných rozhodnutí. Postup stěžovatele podle nich odůvodňuje podezření
z trestné činnosti. Žalobci navrhli kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(dále jen „katastrální zákon“), opraví katastrální úřad na písemný návrh vlastníka nebo jiného
oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru, které vznikly
a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru,
b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě
a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím
předpisem.
Podle §8 odst. 4 katastrálního zákona doručí katastrální úřad vlastníkovi a jinému
oprávněnému oznámení o provedené opravě nebo o tom, že opravu na návrh neprovedl,
protože se nejedná o chybu.
Podle §8 odst. 5 katastrálního zákona sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení vlastník
nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná
o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci. Proti rozhodnutí je možno podat
odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, v jehož obvodu je dotčená nemovitost.
Podle §5 odst. 7 katastrálního zákona nemohou být právní vztahy dotčeny revizí údajů
katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich
změna není doložena listinou.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Byť lze v zásadě přisvědčit krajskému soudu, že v návrhových řízeních je správní orgán
obsahem návrhu vázán, nelze současně odhlížet od speciální právní úpravy obsažené
v katastrálním zákoně, jakož ani od smyslu a účelu opravy v katastrálním operátu podle §8
katastrálního zákona.
Z §8 katastrálního zákona vyplývá, že úřad „opraví chybné údaje“ (nikoli zahájí správní
řízení) na základě návrhu oprávněné osoby nebo z vlastní iniciativy (z moci úřední). Jedná
se tedy o faktický úkon, který správní orgán pouze „oznamuje“ dotčeným osobám. Tento úkon
je svou povahou neformální, tzn. nevede se o něm standardní správní řízení. Teprve oznámí-li
oprávněná osoba ve stanovené lhůtě, že s opravou (jejím neprovedením) nesouhlasí,
vydá katastrální úřad rozhodnutí, proti kterému lze brojit odvoláním.
Smyslem opravy je pak zesouladnění evidovaných údajů se skutečným stavem,
tedy odstranění nepřesností a „zřejmých omylů“. Cíl je tedy v pravém slova smyslu veřejnoprávní,
totiž zajištění správnosti údajů vedených v katastru nemovitostí. I s ohledem na tuto skutečnost
nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu trvat na důsledném zachovávání zásady
dispoziční, resp. stavět tuto zásadu nad účel, jehož má být opravou dosaženo.
Veškeré procesněprávní teze vyslovené v napadeném rozsudku krajského soudu,
jakož i rozsudku jemu předcházejícím (sp. zn. 30 Ca 23/2005), je proto třeba považovat
za nesprávné, z čehož také vyplývá, že jsou neopodstatněné důvody, pro které krajský soud
správní rozhodnutí opakovaně zrušil. Z právní úpravy je totiž zřejmé, že správní orgán oznámí
buď že provedl opravu (ať už postupoval z vlastní iniciativy nebo na návrh), nebo že opravu
neprovedl, protože se nejedná o chybu (z povahy věci pouze byl-li návrh podán). Výroky typu
„žádosti se vyhovuje / nevyhovuje“ tedy nejsou na místě. Nesouhlasí-li pak oprávněná osoba
s obsahem oznámení, vydá správní orgán rozhodnutí, a to – pokud jde o výrok – totožného
obsahu jako bylo uvedeno v oznámení, tj. buď „Údaj ..... se opravuje takto .....“ nebo „Oprava údaje
..... (jak byla navrhována .....) nebyla provedena, protože .....“, tentokrát již s náležitým odůvodněním.
Proti oběma typům rozhodnutí, tj. kladnému (které tak ovšem nemusí být navrhovatelem
vnímáno, neodpovídá-li oprava návrhu) či zápornému, může pak oprávněná osoba brojit
odvoláním. Vzhledem k účelu opravy, jakož i citované právní úpravě, však podle názoru
Nejvyššího správního soudu nelze – do stadia oznámení o provedené opravě, resp. o jejím
neprovedení – dovozovat jakékoli procesněprávní nároky účastníků odpovídající standardnímu
správnímu řízení. Zahájení řízení je na místě teprve poté, co byl správnímu orgánu doručen
nesouhlas oprávněné osoby s (ne)provedením opravy. Tak ostatně katastrální úřad
v projednávané věci i postupoval.
Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je tedy naplněn a Nejvyšší
správní soud proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V něm krajský soud posoudí věcné námitky žaloby, zejména se pak bude zabývat otázkou,
zda lze vůbec v rámci opravy chyby podle §8 katastrálního zákona učinit změny v katastru
nemovitostí takového charakteru, jako učinil v projednávané věci katastrální úřad, potažmo
žalovaný. Jak bylo opakovaně v průběhu řízení uvedeno, řízení o opravě chyb v katastrálním
operátu „slouží k uvedení údajů v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Mění se jím
evidované údaje, aniž by se tak mohlo založit či pozbýt vlastnické či jiné právo
k nemovitosti - to plyne i z ust. §5 odst. 7 katastrálního zákona. Opravou má být pouze dosaženo souladu
mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím
o vkladu, či se jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů nebo z listin
právní vztahy osvědčujících“. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2006,
č. j. 2 As 58/2005 - 125, publ. pod č. 986/2006 Sb. NSS.).
Dále lze odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 – 103,
publ. pod č. 2098/2010 Sb. NSS, ve kterém se zabýval výkladem pojmu „zřejmý omyl“ ve smyslu
§8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Zde dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že tento pojem je třeba vykládat vždy „v souvislosti s konkrétním případem“. „Obecně sem lze zařadit
jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti - zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis
jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině
obsažený) tak omyl právní (error iuris - např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti
na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Tento omyl bude přitom
pravidelně způsoben činností pracovníka katastru . Omyl je totiž charakteristický vždy tím,
že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní
skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy
zápisů do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným
stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu).“
Podle rozsudku ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 - 134, www.nssoud.cz, je nakonec
třeba vycházet z toho, že „oprava chyby v katastru nemovitostí nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická
a jiná věcná práva k nemovitostem... Provedením opravy zápisu se tedy skutečný právní vztah
k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny. Dále je nutné vzít v potaz, že omyl
musí být podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona zřejmý - katastrální úřad
tedy nemůže přistoupit k opravě chyby, která je nejasná nebo sporná “.
Pokud se Nejvyšší správní soud pokusí o krátkou sumarizaci souzené věci,
pak do roku 2004 platilo, že v roce 1959 byl z pozemku p. č. 158/1 oddělen pozemek
p. č. 158/10 o výměře 557 m2 a tento veden na LV č. 46 pro žalobce, zbytková část pozemku
p. č. 158/1 o výměře 443 m2 pak byla vedena ve zjednodušené evidenci.
Následně – v rámci opravy podle §8 katastrálního zákona – byl proveden výmaz zápisu
pozemku p. č. 158/10 na LV č. 46 v celé původní výměře 557 m2 a naopak zvětšena
výměra pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci č. 158/1 na původních 1000 m2
(protože „se nepodařilo doložit, z jakého důvodu k oddělení p. p. č. 15/10 o výměře 557 m2 z původní části
PK parcely č. 158/1 došlo a zda byla opravdu oddělena z části parcely č. 158/1 patřící vlastnicky M. M.“ – viz
zrušovací rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2004, č. j. 34050/O-29/306/2004 a následné
rozhodnutí KÚ ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. OR-6/2004-431/6).
Nakonec bylo rozhodnuto tak, že pozemek p. č. 158/10 bude „nadále evidován
bez listu vlastnictví a zákres jeho hranic v katastrální mapě se nemění “, jakož i že „výměra
pozemku p. č. 158/1 (!? ), vedeného ve zjednodušené evidenci, se opravuje na 557 m2“
(rozhodnutí ze dne 22. 10. 2007, č. j. OR-6/2004-431/12).
Bude na krajském soudu, aby v dalším řízení posoudil, nakolik je tento postup správních
orgánů v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu, resp. nakolik
odpovídá kritériím pro „opravy zřejmých omylů a nepřesností“ tak, jak byly touto judikaturou
vymezeny.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud také o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu