ECLI:CZ:NSS:2010:3.AS.15.2010:85
sp. zn. 3 As 15/2010 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z pře dsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: CET 21, spol.
s r.o., se sídlem Praha 5, Kříženeckého nám. 1078/5, proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o přezkoumání rozhodnutí žalované
ze dne 3. 7. 2008, sp. zn. 2008/230/had/CET, č.j. had/335/09, o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2009, č. j. 11 Ca 75/2009 - 49,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2009, č. j. 11 Ca 75/2009 - 49,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutí žalované
Rozhodnutím ze dne 3. 7. 2008, sp. zn. 2008/230/had/CET, č.j. had/325/09, uložila
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“ nebo „stěžovatelka“) žalobkyni pokutu
ve výši 1 000 000 Kč za porušení §32 odst. 1 písm. g ) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb.“),
dle kterého je povinen nezařazovat do vysílání v době od 6.00 hodin do 22.00 hodin poř ady,
které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. K porušení
povinnosti došlo v pořadu Odpolední televizní noviny dne 30. 1. 2008 od 17.00 hodin
na programu Nova, a to odvysíláním reportáže věnované případu vraždy a následnému rozřezání
těla oběti v Ústí nad Labem. V reportáži byly použity policejní videozáběry částí rozřezaného těla
zabalené do igelitových obalů. Mezi záběry je i pohled do otevřeného mrazáku s několika balíčky,
jejichž obsah není vidět. Není jasné, jestli jde o balíčky s částmi mrtvoly, nebo prostě o záběr
na jiné balíčky v mrazáku, kde v minulosti byly uchovávány balíčky s částmi mrtvého těla.
Zároveň žalovaná rozhodla o lhůtě splatnosti, místě plnění a o nákladech řízení. Své rozhodnutí
odůvodnila
takto:
V předem připravené části příspěvku byly hlasem redaktora mimo obraz i formou titulku
citovány části výpovědi obžalovaného z předběžného řízení, který byl zároveň v záběru v okénku
v pravé části obrazovky: „Díval jsem se v televizi na box, v rukou jsem mě l třicetikilovou činku. Monika
ležela v posteli. Přemýšlel jsem o tom, co dělá lidem okolo sebe, a tu činku jsem jí vodorovně pustil na hlavu.
Neslyšel jsem ani žádný vzdech. ... Uklidil jsem celý byt, ze zdi jsem krev seškrábnul nožem a fleky zamaloval
růžovými obláčky. Vypral jsem povlečení, z pračky do vany vytékala krev.“
Citace výpovědi obžalovaného je podle Rady jedním z výrazně problematických
prvků reportáže. Ve zpravodajském pořadu je z hlediska diváka na místě očekávat zprávy,
tedy ve stručném vyjádření věcné informace o nových událostech. Divák však byl konfrontován
s příspěvkem v podstatě investigativním, tedy přesahujícím ze zpravodajského programového
typu do typu publicistického. Rozsah citace výpovědi obžalovaného byl v rámci běžného
zpravodajského pořadu výrazně neobvyklý. Obsah citací má drastický charakter, který může
na diváky silně působit.
Ve střídavých vstupech reportér mimo obraz pokračoval v líčení průběhu vraždy
a odstraňování stop. V obraze byly uváděny záběry na policejní fotografie z uklizeného místa
vraždy, na fotografie nástrojů, které byly použity po činu – pilku, lopatku a nože, vražedný
nástroj. Tyto záběry vzbuzují podle Rady pochybnosti z podobných důvodů jako citace
obžalovaného, pouze s tím rozdílem, že zde jde o obraz ové záběry.
Hlavní pochybnost nakonec podle Rady vzbuzují použité záběry částí rozřezaného těla
zabalené do igelitových obalů. Mezi záběry je i pohled do otevřeného mrazáku s několika balíčky,
jejichž obsah není vidět. Není tak jasné, jestli jde o balíčky s částmi mrtvoly, nebo prostě o záběr
na jiné balíčky v mrazáku, kde v minulosti byly uchovávány balíčky s částmi mrtvého těla.
Skutečná příšernost popisovaných skutků obžalovaného je v kontrastu s použitými jakoby
věcně popisnými záběry, mezi nimiž jsou záběry na části rozřezaného mrtvého těla skryté
v igelitových obalech, záběry z policejního vyšetřování na místě jejich nálezu, či záběry předmětů
použitých k vraždě, k rozřezání mrtvoly a k jejímu zahrabání. Do galerie těchto ilustrativních
záběrů je pak necitlivě zařazena také civilní podobenka zavražděné mladé ženy. Ve zvláštním
kontrastu s popisovanými událostmi jsou také záběry obžalovaného ze soudní síně, jehož výraz
je vždy nevzrušený až nezúčastněný.
Použitím těchto záběrů se provozovatel podle Rady nepochybně dotkl společenského
tabu, kterým je zobrazování mrtvých, pokud k tomu není výrazné oprávnění. Informační
podstatu zpravodajského příspěvku bylo podle ní možné nepochybně vyjádřit s použitím
mnohem méně drastických prvků. Nasvědčuje tomu také skutečnost, že příspěvek byl prakticky
o minutu delší než všechny ostatní. Redakce se tak podle Rady „pásla“ v běžném zpravodajském
pořadu na drastickém tématu výrazně více, než jak standardně připravuje své zpravodajství.
Neobvykle extenzivní pozornost věnovaná v reportáži drastickému tématu, v rámci zpravodajství
nadměrné využití značně autentických prvků textového i obrazového přiblížení mimořádně
hrůzného činu, chladný styl prezentování tématu, jehož drastická část byla fakticky zpravodajsky
neaktuální, to vše v běžném zpravodajském pořadu a v čase od 17.00 hodin, kdy mohly být
u obrazovky i malé děti, vyznívá v závěr, že zejména pro děti mohla být reportáž psychicky
traumatizující či působící jejich necitlivost k prezentovaným hrůzným činům.
Při rozhodování o výši pokuty přihlédla Rada k postavení provozovatele vysílání na trhu,
k závažnosti věci a k míře zavinění. Jako velice závažnou shledala Rada dobu odvysílání reportáže
a její obsah. Z hlediska času vysílání má Rada za to, že odpolední hodina je ex trémně nevhodná,
neboť očekávání drastických záběrů je velice malé, a tedy nelze požadovat preventivní zakročení
ze strany rodičů. Navíc Odpolední televizní noviny jsou pořadem zpravodajským, tedy pořadem
specifickým svým žánrovým obsahem, který přináší ak tuální informace zpravodajského
charakteru a nelze tedy očekávat, například oproti večernímu programu, obsah, jehož náplní
jsou sekvence s rozřezaným trupem a končetinami. Úmysl spatřuje Rada v tom, že žalobkyně
jako provozovatel televizního vysílání zadal uvedený příspěvek do vysílaného pořadu vědomě.
Výši pokuty stanovila Rada nakonec také s ohledem na skutečnost, že žalobkyně již předmětnou
povinnost porušila, byla na její porušení upozorněna a za její porušení i sankcionována. Přesto
nezjednala nápravu a povinnost porušila opětovně.
II.
Rozsudek Městského soudu v Praze
Na základě podané žaloby Městský soud v Praze rozhodnutí Rady zrušil a věc jí vrátil
k dalšímu řízení. Soud přisvědčil námitce, podle níž je výrok napadeného rozhodnutí nepřesný
a nesrozumitelný a nelze z něj dovodit, jakým způsobem se vlastně žalobkyně dopustila porušení
povinnosti uvedené v §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
Městský soud v Praze v daném případě dospěl k závěru, že výrok žalobou napadeného
rozhodnutí nekoresponduje s jeho odůvodněním do té míry, že jej lze z důvodu nedostatečného
odůvodnění považovat za rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaná ve výroku napadeného
rozhodnutí identifikovala skutek, jímž se měla žalobkyně dopustit protiprávního jednání,
velice obecným způsobem, přičemž sama zpochybnila, zda bylo žalobkyní odvysíláno přesně
to, co je ve vydaném rozhodnutí prezentováno jako protiprávní jednání, za které je ukládána
pokuta. Tyto údaje uvedené ve výroku však nekorespondují zcela s odůvodněním rozhodnutí,
v němž se správní úřad vyjadřuje, popisuje a hodnotí zcela jiné jednání, byť vychází z téhož
odvysílaného pořadu. Uvedený rozpor mezi popisem rozhodných skutečností ve výroku
napadeného rozhodnutí a jeho právní kvalifikací a odůvodněním uložené pokuty v odůvodnění
téhož rozhodnutí způsobuje nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
Částečně důvodnou pak soud shledal námitku, podle níž Rada překročila meze správního
uvážení při ukládání pokuty. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není podle soudu zřejmé,
jak se žalovaná vypořádala s námitkou účastníka řízení, že uvedený pořad byl odvysílán po 17.00
hodině, resp. že sekvence s rozřezaným trupem a končetinami se v pořadu vůbec nevyskytovaly.
V odůvodnění Rada uvedla, že žalobkyně zařadila příspěvek do vysílání vědomě. Tento závěr
se soudu jeví v rozporu s dalším odůvodněním, týkajícím se relativně vysoké pokuty
1 000 000 Kč. V oznámení o zahájení správního řízení přitom uvedla, že slovní uvedení tématu
obsahovalo dostatek informací o případu a bylo dostatečně dlouhé, aby byl divák včas touto
formou varován. Soud přisvědčil žalobkyni, že při úvaze o výši uložené pokuty nebyla v rámci
posouzení závažnosti jednání hodnocena skutečnost, že tělesné ostatky nebyly v předmětné
reportáži vůbec zobrazeny.
I s ohledem na horní hranici zákonné sazby (1 000 0000 Kč) bylo podle soudu
na žalované, aby se důsledně zabývala podrobným odůvodněním, na základě jakých skutkových
či právních důvodů shledala na místě uložit pokutu ve výši 1 000 000 Kč, a to i s přihlédnutím
ke své dosavadní rozhodovací praxi. Soud se ztotožnil s právním názorem Ústavního soudu
o tom, že rovnost sankce nelze chápat jako rovnost absolutní, ale jako rovnost relativní, a není
tedy v rozporu, přikloní-li se žalovaná k rozdílným sankcím v různý ch případech, vyžadují-li
to okolnosti konkrétní kauzy. Právě nedostatečné, resp. neurčité a nesrozumitelně formulované
odůvodnění okolností konkrétního odvysílání částí pořadu, v nichž Rada spatřuje porušení
ustanovení zákona o vysílání, způsobuje podle soudu nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí ve vztahu k odůvodnění výše uložené pokuty a je tak dalším důvodem pro jeho
zrušení.
III.
Kasační stížnost
Rozsudek Městského soudu v Praze napadla Rada kasační stížností. Podle stěžovatelky
je delikt ve výroku napadeného rozhodnutí dostatečně specifikován; výroková část popisuje
skutek, jímž žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu definovaného v §32 odst. 1
písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. srozumitelným, dostatečně určitým a nezaměnitelným
způsobem, což vylučuje opětovný postih žalobkyně za tentýž skutek. Dospěl- li soud k závěru,
že Rada popsala v odůvodnění zcela jiné jednání, pak s tímto tvrzením nesouhlasí a považuje
jej za nepřezkoumatelné. Stěžovatelce není zřejmé, na základě jaké úvahy a na základě jakých
konkrétních tvrzení usuzuje Městský soud v Praze, že došlo k popisu zcela jiného jednání .
V uvedeném spatřuje stěžovatelka vadu podle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Rovněž posouzení části správního rozhodnutí týkající se výše sankce považuje
stěžovatelka za rozporné se zákonem, a to proto, že ukládá Radě hodnotit kriteria nad rámec
zákona. Soud totiž požaduje, aby Rada hodnotila fakt, že předmětné balíčky neobsahovaly části
těla oběti. Tento fakt, ač namítaný žalobkyní, nelze podle stěžovatelky zahrnout mezi kriteria
ovlivňující výši pokuty. Soud nijak neobjasňuje, proč právě balíčky mají být předmětem pro úvahy
o výši ukládané sankce. Navíc není zcela vyloučeno, že balíčky obsah ovaly části těla oběti
a tato skutečnost ani nebyla součástí správního zkoumání.
Sám závěr soudu o neurčitosti a nesrozumitelnosti úvahy Rady je podle
ní nepřezkoumatelný, zvláště když byla tato úvaha v souladu s názorem Ústavního soudu.
Ve zrušeném rozhodnutí je zcela pregnantně a určitě uvedeno, jaká kriteria byla v daném př ípadě
určující pro stanovení výše sankce.
Stěžovatelka trvá na tom, že zjistila úplně a přesně skutečný stav věci. Ze správního spisu
je zřejmé, že vedla správní řízení v souladu se zákonem a v jeho mezích. Napadené rozhodnutí
bylo vydáno na základě řádně zjištěného stavu věci, je podrobně a dostatečně odůvodněno
a je přezkoumatelné. Provozovatel vysílání je povinen v celém svém vysílání dodržovat zákonné
povinnosti a pokud svým jednáním povinnosti poruší, je pro příslušné skutkové zjištění
podstatné, že k porušení povinnosti došlo.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
Vyjádření ke kasační stížnosti
Ke kasační stížnosti se žalobkyně vyjádřila přípisem ze dne 12. 3. 2010. Má za to,
že napadený rozsudek je dostatečně srozumitelný. Ztotožnila se s posouzením obou žalobních
námitek, tak jak byly vyjádřeny v odůvodnění rozsudku. Je to ho názoru, že kasační stížnost není
důvodná, proto navrhla, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
V.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
V. a)
Nesoulad výroku a odůvodnění rozhodnutí Rady
Je třeba přisvědčit Městskému soudu v Praze, že stěžovatelka zahrnula do popisu skutku
ve výrokové části rozhodnutí částečně jiné sku tečnosti, než které byly podle odůvodnění
rozhodnutí dominantními důvody uložení sankce, resp. ve kterých byly Radou zejména
spatřovány znaky skutkové podstaty správního deliktu vymezeného v §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. Zatímco v odůvodnění napadeného rozhodnutí věnuje stěžovatelka největší
pozornost doslovným reprodukcím výpovědi obžalovaného a obrazovým záběrům vražedného
nástroje, jakož i nástrojů použitých obžalovaným po vraždě při následné manipulaci s tělem oběti,
ve výroku zmiňuje pouze policejní videozáběry částí rozřezaného těla zabalených do igelitových
obalů, resp. několika balíčků v otevřeném mrazáku. Přesto je Nejvyšší správní soud toho názoru,
že se zde jedná spíše o rozdíly v důrazech na jednotlivé části reportáže, než o to, že by Rada
v odůvodnění svého rozhodnutí „hodnotila zcela jiné jednání“, než které je uvedeno ve výroku.
Byť je tedy názor soudu na tuto otázku do jisté míry oprávněný, vytýkaná vada není
podle Nejvyššího správního soudu takového charakteru a intenzity, ab y mohla být sama o sobě
důvodem pro zrušení správního rozhodnutí.
V. b)
Překročení mezí správního uvážení při ukládání sankce
Jak bylo shora uvedeno, rozhodnutí Rady o výši sankce je podle Městského soudu
v Praze nepřezkoumatelné. Rada se nedostatečně v ypořádala s námitkami žalobkyně, podle
nichž byl pořad odvysílán po 17.00 hodině, sekvence s rozřezaným trupem a končetinami
se v pořadu nevyskytovaly a slovní uvedení pořadu bylo dostatečně dlouhé. Závěr o vědomém
zařazení do vysílání je pak podle soudu v rozporu s dalším odůvodněním. Poměrně vysoká
pokuta tak nebyla podle soudu dostatečně podrobně odůvodněna; odůvodnění Rady je neurčité
a nesrozumitelné.
S tímto posouzením se Nejvyšší správní soud neztotožnil. Výtky soudu totiž podle
názoru Nejvyššího správního soudu nesměřují primárně proti nedostatkům odůvodnění
napadeného rozhodnutí, nýbrž proti výši sankce jako takové, resp. zpochybňují adekvátnost
vůbec jakékoli sankce vytýkanému jednání. Pokud měl ovšem soud tyto pochybnosti, bylo
na místě zabývat se podrobněji žalobními námitkami, které směřovaly právě proti samotnému
postihu a které tvořily jádro podané žaloby (srov. zejména její bod 1: „z žádného ze záběrů, které byly
použity v pořadu, není patrno, že by obsahoval části rozřezaného těla... pokud i ve výroku napadeného správního
rozhodnutí žalovaná Rada sama připouští, že není jasné, jaký je obsah balíčku, není podle žalobce zřejmé,
na základě čeho lze dospět k závěru, že reportáž by mohla mít negativní dopad na děti a mladistvé... reportáž
je citlivě natočena a neobsahuje žádné drastické záběry...“ ).
Za těchto okolností měl soud podle názoru Nejvyššího správního soudu buď přisvědčit
rozhodnutí o tom, že správní delikt byl spáchán, a potom případně moderovat výši trestu,
jak žalobkyně eventuálně navrhovala, anebo vytknout stěžovatelce nedostatečnost podkladu
pro závěr o tom, že ke spáchání správního deliktu vůbec došlo, a z tohoto důvodu napadené
rozhodnutí zrušit. Namísto toho vytkl Městský soud v Praze stěžovatelce vady rozhodnutí
formálního charakteru, navíc ne vždy zcela srozumitelným způsobem. Např. není jasné,
jak se měla stěžovatelka vypořádat s námitkou žalobkyně, podle které byl pořad odvysílán
po 17.00 hodině, když časový interval, ve kterém nesmí provozovatel zařazovat do vysílání
„závadné“ pořady, je vymezen šestou hodinou ranní a desátou hodinou večerní (tuto „námitku“
navíc Nejvyšší správní soud ve správním spisu nenalezl). Rovněž není podle Nejvyššího
správního soudu zřejmé, co měl Městský soud v Praze na mysli, když uvedl, že závěr Rady
o zařazení pořadu do vysílání vědomě je v rozporu s dalším odůvodněním.
Námitku, podle níž jsou závěry odůvodnění napadeného rozsudku, v nichž soud hodnotí
způsob stanovení výše sankce, matoucí a nesrozumitelné , proto shledal Nejvyšší správní soud
důvodnou.
VI.
Závěr
Vzhledem ke shora uvedeným důvodům dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že rozsudek Městského soudu v Praze trpí vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
a proto jej v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Bude
tak na Městském soudu v Praze, aby v dalším řízení posoudil nejen formální kvalitu správního
rozhodnutí, nýbrž také podstatu sporu, jak bylo naznačeno výše. Právním názorem vysloveným
v tomto rozsudku je soud v dalším řízení vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí
rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu