ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.239.2014:13
sp. zn. 3 As 239/2014 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. L.,
zastoupený JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou se sídlem Litoměřice, Sovova 709/5,
proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
Hradec Králové, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2013, č. j.
13272/DS/2013/Kj, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 24. 10. 2014, č. j. 51 A 22/2013 – 56,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2014,
č. j. 51 A 22/2013 - 56, se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí
ze dne 31. 7. 2013, č. j. 13272/DS/2013/Kj, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný
tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov
ze dne 4. 6. 2013, č. j. 2013/156/SPR/NOH, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání
přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
pro porušení §18 odst. 4 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 4.000 Kč a zákaz
činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 měsíců.
Žalobce v žalobě namítl, že došlo k projednání přestupku před prvoinstančním správním
orgánem v jeho nepřítomnosti v rozporu s §74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Jeho zmocněnec totiž nebyl k jednání konanému dne 4. 6. 2013 řádně předvolán. Zmocněnec
žalobce požádal správní orgán I. stupně o zasílání všech písemností na elektronickou adresu X.
Správní orgán se mu však na tuto elektronickou adresu nepokusil předvolání k jednání doručit.
Doručení prostřednictvím provozovatele poštovní služby na adresu trvalého pobytu tudíž
nemohlo být účinné.
Krajský soud ze správního spisu zjistil, že si žalobce zvolil v průběhu přestupkového
řízení svým zmocněncem R. K., trvale bytem P. 1954, P. 5. V závěru protokolu o ústním jednání
ze dne 11. 2. 2013 je uvedeno, že správní orgán zašle žalobci i jeho zmocněnci písemné
vyhotovení rozhodnutí o přestupku na kontaktní adresu - X.
Dne 4. 4. 2013 zaslal správní orgán I. stupně na elektronickou adresu zmocněnce žalobce
zprávu označenou jako „Vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí“. Zmocněnec
žalobce následující pracovní den nepotvrdil její převzetí zprávou opatřenou jeho zaručeným
elektronickým podpisem, správní orgán mu proto uvedenou písemnost zaslal prostřednictvím
provozovatele poštovní služby na adresu trvalého pobytu.
Dne 16. 4. 2013 odeslal zmocněnec žalobce správnímu orgánu I. stupně elektronickou
zprávu, jejíž přílohou bylo vyjádření k podkladům rozhodnutí. Toto vyjádření je součástí
správního spisu, samotná zpráva však zde založena nebyla. Právě v této elektronické zprávě měla
přitom být podle žalobní námitky obsažena žádost zmocněnce žalobce, aby mu byly veškeré
písemnosti v rámci přestupkového řízení zasílány na elektronickou adresu X. Podle krajského
soudu tudíž není možné určit, zda správní orgán tuto žádost skutečně obdržel. Na tomto jeho
závěru nemůže nic změnit ani úřední záznam prvoinstančního orgánu ze dne 20. 12. 2013 o tom,
že prověřením elektronické pošty došlé dne 16. 4. 2013 bylo zjištěno, že jediným elektronicky
podepsaným e-mailem doručeným tohoto dne z adresy X bylo vyjádření k podkladům pro
rozhodnutí. Žádná elektronicky podepsaná zpráva dne 16. 4. 2013 v 23:00 hod na podatelnu
nepřišla. V úředním záznamu se dále uvádí, že elektronicky nepodepsané e-maily jsou po dvou
měsících automaticky vymazány. Podle krajského soudu je takové sdělení správního orgánu bez
předložení doručené elektronické zprávy zcela nepodložené.
Krajský soud má tudíž za to, že žalovaný neprokázal, že správní orgán I. stupně doručil
zmocněnci žalobce předvolání k jednání o přestupku na den 4. 6. 2013 na správnou doručovací
adresu. Tuto skutečnost nebylo možno zjistit ani v rámci soudního přezkumu. Podle krajského
soudu tak nelze uvedené předvolání považovat za doručené na základě fikce doručení ve smyslu
§24 odst. 1 správního řádu. Skutečnost, že předvolání bylo doručeno i žalobci samotnému,
je bez právního významu, neboť má-li účastník řízení zástupce, doručují se písemnosti pouze
jemu (viz §34 odst. 2 správního řádu). Krajský soud proto napadené rozhodnutí stěžovatele
zrušil podle §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podanou kasační stížností napadl žalovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vznesl otázku, jakým způsobem měl prokázat,
že obsahem elektronické zprávy ze dne 16. 4. 2013 bylo pouze vyjádření žalobce k podkladům
rozhodnutí a nikoli i žádost zmocněnce žalobce o zasílání písemností na jeho elektronickou
adresu. Správní orgán I. stupně uvedl, že dne 16. 4. 2013 obdržel od zmocněnce žalobce
elektronickou zprávu pouze v 21.32 hod, v čase 23.00 mu žádné elektronicky podepsané podání
nedošlo. Stěžovatel dále namítl, že pokud je podání doručeno elektronické podatelně správního
orgánu I. stupně, odešle automat podatelny na adresu odesílatele potvrzení o doručení podání.
Součástí tohoto potvrzení je vždy zaručený elektronický podpis podatelny, jeho přílohou je kopie
doručené zprávy. Žalobce tak mohl prokázat své tvrzení o odeslání e-mailu tímto potvrzením.
Stěžovatel dále uvedl, že spisový materiál obsahuje průvodku elektronického podání
zmocněnce žalobce, jeho přílohu, následně byl doplněn text e-mailu. Povinnost prokázat,
že odeslal elektronickou zprávu v tvrzeném znění, tak přísluší žalobci. Stěžovatel má dále za to,
že krajský soud nevyužil všech důkazních prostředků, jimiž bylo možné prokázat, že zmocněnec
žalobce e-mail odeslal, např. záznamů o elektronické komunikaci mezi servery. Stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Ačkoliv stěžovatel označil za důvod své kasační stížnosti pouze §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., je z jejího obsahu zřejmé, že rozhodnutí krajského soudu napadl z důvodu písmene d),
tedy kvůli jiné vadě řízení před soudem, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé. Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně zjistil skutkový stav ohledně toho, zda
elektronická zpráva zmocněnce žalobce ze dne 16. 4. 2013 obsahovala jeho žádost o zasílání
písemností na elektronickou adresu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
z hlediska uplatněného stížního bodu, jakož i ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s., a po posouzení věci
dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Jak již uvedl krajský soud, pro posouzení otázky, zda bylo zmocněnci žalobce řádně
doručeno předvolání k ústnímu jednání, je podstatné zjistit, zda správní orgán I. stupně skutečně
obdržel žádost zmocněnce žalobce ze dne 16. 4. 2013 o zasílání veškerých písemností v rámci
správního řízení na elektronickou adresu X.
Žalobce tvrdí, že tuto žádost zaslal jeho zmocněnec správnímu orgánu elektronickým
podáním se zaručeným elektronickým podpisem dne 16. 4. 2013 v 23.00. To dokládal výtiskem
e-mailů zaslaných správnímu orgánu I. stupně ve dnech 11. 4. 2013 a 16. 4. 2013. Podle tohoto
výtisku zaslal zmocněnec žalobce správnímu orgánu I. stupně dne 16. 4. 2013 dvě elektronické
zprávy. V první zprávě odeslané v 21.32 hod pouze uvedl, že potvrzuje své podání
ze dne 11. 4. 2013. Druhou zprávu odeslal v 23.00 hod, obsahem právě této zprávy měla být
žádost o doručování písemností na elektronickou adresu.
Nejvyšší správní soud zjistil, že podle průvodky elektronického podání založené
ve správním spise na č. l. 37 byla elektronickou podatelnou správního orgánu I. stupně
dne 16. 4. 2013 přijata elektronická zpráva z adresy zmocněnce žalobce v 21.32 hod. Přijetí jiné
elektronické zprávy téhož dne není ve správním spisu zaznamenáno. Rovněž podle úředního
záznamu správního orgánu I. stupně o prověření doručené elektronické pošty bylo jediným
elektronicky podepsaným e-mailem doručeným dne 16. 4. 2013 z adresy X vyjádření
k podkladům pro rozhodnutí, žádná elektronicky podepsaná zpráva dne 16. 4. 2013 v 23:00 hod
na podatelnu nedošla.
Žalobce dne 22. 10. 2014 v rámci řízení o žalobě uvedl, že mu jeho zmocněnec sdělil,
že zpráva odeslaná na elektronickou adresu podatelny správního orgánu mu byla vrácena
dne 16. 4. 2013 v 23.00 hod jako nedoručitelná.
Krajský soud se však ve svém rozsudku tímto tvrzením žalobce vůbec nezabýval. Uzavřel,
že nebyl zjištěn obsah elektronické zprávy, která došla dne 16. 4. 2013 správnímu orgánu.
Podle Nejvyššího správního soudu však obsah této zprávy nebyl sporný, neboť správní orgán
I. stupně tvrdil, že zpráva přijatá dne 16. 4. 2013 v 9.32 hod žádost o zasílání písemností
na elektronickou adresu neobsahovala, toto netvrdil ani žalobce. Podle výtisku e-mailů
předloženého žalobcem měla být žádost obsažena teprve v elektronickém podání zmocněnce
žalobce odeslaném v 23.00 hod. Z tvrzení obou účastníků však současně vyplývá, že toto podání
správní orgán I. stupně neobdržel.
Jestliže byla elektronická zpráva vrácena zmocněnci žalobce jako nedoručitelná, je podle
Nejvyššího správního soudu zřejmé, že elektronickou podatelnou správního orgánu nebyla
přijata. Nemohla být tudíž správnímu orgánu doručena. Podle §37 odst. 6 zákona č. 500/2004
Sb., správního řádu, je podání učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo. Není proto podstatné,
zda zmocněnec žalobce zprávu odeslal, ale to, zda ji správní orgán skutečně obdržel. Pokud
podání odeslané v 23.00 nebylo v dispozici správního orgánu, nebyla žádost učiněna a správní
orgán se jí nemohl zabývat.
Z §19 odst. 3 správního řádu upravujícího institut adresy pro doručování vyplývá,
že účastník správního řízení nemá právní nárok na doručování písemností v elektronické podobě.
Je na uvážení správního orgánu, zda požadavku účastníka řízení na doručování na elektronickou
adresu vyhoví či nikoliv, když smyslem tohoto postupu je zejména to, aby bylo řízení urychleno.
Umožnění tohoto preferovaného způsobu doručování je tedy určitým beneficiem poskytovaným
ze strany správního orgánu. Je tedy na účastníkovi, aby byla jeho žádost správnímu orgánu řádně
doručena a ten se jí mohl zabývat.
Jestliže zmocněnec žalobce obdržel sdělení, že se jeho elektronická zpráva, která
obsahovala žádost o doručování na elektronickou adresu, vrátila po odeslání správnímu orgánu
jako nedoručitelná, nemohl být v dobré víře, že správní orgán žádost obdržel a že jí vyhoví.
Nejvyšší správní soud tak v nyní projednávané věci dospěl k závěru, že žádost zmocněnce
žalobce ze dne 16. 4. 2013 o zasílání písemností na jeho elektronickou adresu správnímu orgánu
I. stupně, nebyla doručena. Správní orgán proto postupoval správně, jestliže zmocněnci žalobce
zaslal předvolání k ústnímu jednání ze dne 16. 5. 2013 prostřednictvím provozovatele poštovní
služby na adresu trvalého bydliště.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že Krajský soud v Hradci Králové nesprávně zjistil
skutkový stav ohledně otázky, zda byla správnímu orgánu doručena žádost zmocněnce žalobce
ze dne 16. 4. 2013 o zasílání písemností na jeho elektronickou adresu. Tím zatížil své rozhodnutí
vadou podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek
krajského soudu podle §110 odst. l s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V něm je krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu.
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Hradci Králové i o nákladech řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu