ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.26.2006
sp. zn. 3 As 26/2006 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milady Haplové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobce: H. s. S., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem Malá 6,
Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o žalobě
proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 11. 11. 2004, č. j. 31762/04-11000, vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 20/2005, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, č. j. 8 Ca 20/2005 – 56,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, č. j. 8 Ca 20/2005 – 56,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ministr zemědělství rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl rozklad
žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 10. 6. 2004,
č. j. 42705/03-7040/16230. Tímto rozhodnutím Ministerstva zemědělství bylo
v mimoodvolacím řízení podle §65 spr. ř. účinného do 31. 12. 2005 změněno rozhodnutí
Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 23. 9. 2003, č. j. ŽP/7196/03, kterým bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Stříbro ze dne 18. 7. 2003,
č. j. 592/03-206/A5-ŽP ve věci uznání honitby tak, že uvedené rozhodnutí Městského úřadu
Stříbro bylo zrušeno.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, č. j. 8 Ca 20/2005-35, byla
žaloba proti rozhodnutí ministra zemědělství odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
neboť napadené rozhodnutí podle soudu nezaložilo, nezměnilo, nerušilo ani závazně neurčilo
práva a povinnosti žalobce.
Proti rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost, v níž požádal soud o osvobození
od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti z důvodu své nemajetnosti. Usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, č. j. 8 Ca 20/2005 - 56, byla žádost žalobce
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti zamítnuta. Podle soudu
žalobce sice doložil, že nemá prostředky na zaplacení soudního poplatku, avšak Městský soud
v Praze současně podle §36 odst. 3 s. ř. s. zkoumal, zda kasační stížnost může být úspěšná,
a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť žalobu odmítnutou kasační stížností napadeným
usnesením žalobce podal proti rozhodnutí vyloučenému ze soudního přezkumu. Proto soud
žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včasnou kasační stížnost z důvodu podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že soudu doložil svou nemajetnost a soud uznal,
že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení soudního poplatku; současně však soud podle §36
odst. 3 s. ř. s. dovodil, že návrh žalobce ve věci samé zjevně nemůže být úspěšný. S tím
se stěžovatel neztotožnil, neboť Městský soud v Praze zamítl žádost o osvobození
od soudních poplatků z téhož důvodu, jako odmítl jeho žalobu. Tím však žalobci, který
prokazatelně nemá prostředky na úhradu soudního poplatku, odňal možnost podrobit
rozhodnutí soudu prvního stupně přezkumu v řízení o kasační stížnosti. Žalobce poukázal
na to, že v totožných řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 2/2005
a sp. zn. 7 Ca 3/2005 mu bylo pro řízení o kasačních stížnostech přiznáno osvobození
od soudních poplatků. Stěžovatel navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne
16. 2. 2006, č. j. 8 Ca 20/2005 – 56, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst.
3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož
lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, když zamítl žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti na základě vlastní úvahy
o tom, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. Městský soud v Praze při posuzování splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků na jedné straně konstatoval nemajetnost
stěžovatele, čímž byla splněna jedna podmínka pro přiznání osvobození od soudních
poplatků. Dále však Městský soud v Praze na základě vlastní ničím nepodložené úvahy sám
posoudil podanou kasační stížnost jako návrh, který zjevně nemůže být úspěšný, pročež podle
něj nebyla splněna druhá podmínka pro osvobození od soudních poplatků a žádost žalobce
o osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta. K takové úvaze však podle názoru
Nejvyššího správního soudu nebyl Městský soud v Praze v dané věci oprávněn. V souzené
věci stěžovatel v kasační stížnosti směřující proti usnesení o odmítnutí žaloby namítal důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nesprávné posouzení právní otázky
soudem prvního stupně. Posoudit to, zda původní usnesení Městského soudu v Praze
o odmítnutí žaloby, napadené kasační stížností, pro řízení o níž žádal stěžovatel o osvobození
od soudních poplatků, bylo či nebylo v souladu se zákonem a zda je tedy na místě kasační
stížnost zamítnout či napadené rozhodnutí zrušit, náleží výhradně do pravomoci Nejvyššího
správního soudu. Nebylo tedy na místě, aby si Městský soud v Praze činil vlastní úsudky
týkající se potenciálního budoucího meritorního rozhodování Nejvyššího správního soudu
přezkoumávajícího právní názor Městského soudu v Praze. Závěr o zjevné neúspěšnosti
podaného návrhu by si byl soud prvního stupně oprávněn učinit toliko v situaci, kdy by např.
kasační stížnost byla podána opožděně, osobou k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla
podána proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost přípustná. Pokud však byla podaná
kasační stížnost včasná, přípustná a stěžovatel byl zastoupen advokátem, nebylo možné
dospět k závěru, že kasační stížnost zjevně nemůže být úspěšná, neboť Městský soud v Praze
nebyl oprávněn činit si závěr o vlastním právním posouzení věci, které bylo kasační stížností
napadáno. Tím, že soud odůvodnil negativní rozhodnutí ve věci osvobození od soudního
poplatku právním názorem, jenž má být teprve podroben kasačnímu přezkumu Nejvyšším
správním soudem a žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl s tvrzením,
že podaná kasační stížnost nemůže být úspěšná, předjímal Městský soud v Praze budoucí
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech
a znamenal de facto odepření ústavně zaručeného práva na přístup k soudu, konkrétně
v případě stěžovatele v podobě odnětí jedné soudní instance.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou pro nesprávné
posouzení právní otázky soudem, a proto usnesení Městského soudu v Praze podle §110 odst.
1 s. ř. s. zrušil. Věc mu současně věc vrátil k dalšímu řízení, v němž je Městský soud v Praze
podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu