ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.28.2005
sp. zn. 3 As 28/2005 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S., a. s., zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti
žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2003, čj. 560/1659/03, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 6 Ca 284/2003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 22. 12. 2004, čj. 6 Ca 284/2003 - 42,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2004, čj. 6 Ca 284/2003 - 42,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo změněno
rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „ČIŽP“) ze dne 9. 3. 2003,
čj. 7/OV/3918/03/Šp, tak, že byla žalovanému uložena opatření k nápravě, a to
1) provést hydrogeologickým průzkumem vymezení ohniska znečištění, které bylo zastiženo
při rekonstrukci kanalizačního systému, a ověření znečištění podzemních vod v prostoru
stáčení železničních cisteren a předložit o tom závěrečnou zprávu,
2) čerpáním podzemní vody v objektu SA-10 maximálně omezit šíření znečištění z prostoru
odtěženého ložiska znečištění,
3) zpracovat aktualizaci analýzy rizik, plynoucích ze znečištění podzemních vod v areálu
žalobce včetně posouzení účinnosti čerpání vody z objektu SA-10 a návrhu opatření
k zamezení odtoku kontaminovaných vod na přilehlé pozemky,
4) ověřit těsnost havarijní jímky úložiště kapalných hnojiv odčerpáváním vody z čerpací
jímky u míchacího zařízení.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2004, čj. 6 Ca 284/2003 - 42, byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí odmítnuta. Soud uvedl, že žalobci byla uložena opatření
na základě kontroly plnění předcházejících opatření uložených ČIŽP, jimiž bylo mimo
opatření k zamezení další dotace horninového prostředí složkami průmyslových hnojiv
uloženo i provedení sanace ohniska znečištění s termínem dosažení sanačních limitů
pro obsah dusičnanů, dusitanů, amoniakálního dusíku a síranů v podzemní vodě
a ve vyvěrající vodě při cestě mezi areálem žalobce a přilehlými pozemky. ČIŽP přitom podle
soudu vycházela ze zprávy ohledně výsledku sanačních a monitorovacích prací v areálu
žalobce vypracované dodavatelem sanace E. – e., s. r. o., ze zkoušky těsnosti a nepropustnosti
havarijní vany provedené v roce 2001 a z vlastních šetření z roku 2002. Správní orgány tedy
podle soudu posuzovaly účinnost uložených technických opatření a ukládaly nová technická
opatření k dosažení požadovaných limitů. Podle soudu je zřejmé, že posouzení těchto
skutečností je ryze technickou otázkou. Soud proto dospěl k závěru, že se na rozhodnutí
vztahuje kompetenční výluka podle §70 písm. d) s. ř. s., podle něhož jsou ze soudního
přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení
zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní
překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské
činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Proto soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ve včasné a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel namítl nesprávné posouzení
právní otázky Městským soudem v Praze. Podle stěžovatele došlo v případě napadeného
rozhodnutí žalovaného k porušení předpisů o správním řízení i k porušení hmotného práva
v oblasti vodoprávní ochrany; nebyly totiž splněny předpoklady stanovené §42 zákona
č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších
předpisů, pro uložení opatření k nápravě. Napadené rozhodnutí neobsahuje podle stěžovatele
v rozporu s §47 odst. 3 spr. ř. odůvodnění; není uvedeno, jaké skutečnosti byly podkladem
pro rozhodnutí a jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů. Opatření
č. 1 a 2 postrádá odůvodnění úplně, opatření č. 3 a 4 je odůvodněno zcela nedostatečně.
Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí nelze odůvodnit pouze odkazem na to, že takové
opatření je potřebné, resp. je neodůvodnit vůbec. Žalovaný se nezabýval všemi námitkami
žalobce v rozhodnutí ČIŽP, jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Dále žalobce
poukázal na rozpor s §42 vodního zákona, podle něhož lze uložit opatření k nápravě
jen k odstranění závadného stavu a jen tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových
nebo podzemních vod; v daném případě nebyla splněna ani jedna z těchto podmínek. Nebyl
prokázán negativní dopad obsahu nutrietů a síranů v podzemní vodě na jakoukoliv složku
životního prostředí. Opatření byla v dané věci zcela nepřiměřená, ukázala se být zcela
neefektivní a vedoucí pouze k samoúčelné dekontaminaci nutrietů z horninového prostředí
a podzemní vody. Existence závadného stavu nebyla v daném případě vůbec zjištěna
a žalobce není tím, kdo povinnost k ochraně povrchových vod porušil. Stěžovatel doložil
již v řízení před soudem prvního stupně, že stanovení limitů je zcela nezákonné; žádný právní
předpis totiž nestanoví nejvyšší přípustné hodnoty kontaminantů podzemních vod. Žalovaný
tedy nutí žalobce činit něco, co zákon neukládá. Opatření jsou ukládána nepodloženě,
samoúčelně a za účelem dosažení nemožného plnění. Stěžovatel je tedy přesvědčen o tom,
že je dán důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť nebyly dány
předpoklady pro odmítnutí žaloby podle §70 písm. d) s. ř. s. Rozhodnutí žalovaného bylo
dále vydáno v rozporu s hmotným právem, konkrétně s §42 vodního zákona,
podle stěžovatele je tedy dán také důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Současně stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
neboť došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, pročež měl soud
napadené rozhodnutí zrušit. Stěžovatel proto navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 22. 12. 2004, čj. 6 Ca 284/2003 - 42, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nemůže být dán, neboť Městský soud v Praze nejprve
zkoumal, zda napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu, tzn. zda není dána
kompetenční výluka a zjistil, že se jedná o kompetenční výluku podle §70 písm. d) s. ř. s.
Proto se již nemohl zabývat zkoumáním namítaných vad správního řízení. Žalovaný
se ztotožnil se závěrem soudu, že šlo o posouzení účinnosti uložených technických opatření
a jelikož se tato opatření jevila jako nedostatečná k dosažení stanoveného cíle, bylo
rozhodováno o dalších technických opatřeních. Žalovaný doplnil, že stěžovatel podal rovněž
podnět ministru životního prostředí za účelem přezkoumání rozhodnutí žalovaného
mimo odvolací řízení podle §65 spr. ř., avšak vzhledem k tomu, že se spisový materiál
v tu dobu již nacházel u Městského soudu v Praze a nyní u Nejvyššího správního soudu,
nemohl se ministr tímto návrhem dosud zabývat. Žalovaný navrhl z uvedených důvodů
zamítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s.; jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze pochybil,
když konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím, jehož vydání záviselo
výlučně na posouzení technického stavu věcí, tedy že se na něj vztahuje kompetenční výluka
podle §70 písm. d) s. ř. s., a z tohoto důvodu žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného
o uložení opatření k nápravě podle §42 vodního zákona odmítl jako nepřípustnou podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. V souzené věci rozhodnutí žalovaného nebylo výlučně výsledkem
technického posouzení věcí, ale rozhodnutí žalovaného uložilo žalobci odstranění závadného
stavu provedením zejména technických opatření. Žalobce pak v žalobě nenavrhoval soudu
posouzení technických otázek ani posouzení technického stavu věci, nýbrž jeho námitky
směřovaly do právního hodnocení a vytýkaly napadenému rozhodnutí, že nebyly splněny
předpoklady pro uložení opatření k nápravě podle §42 vodního zákona. Stěžovatel rovněž
vytýkal napadenému rozhodnutí nedostatky v odůvodnění, neboť podle něj opatření č. 1 a 2
postrádají odůvodnění zcela, a opatření č. 3 a 4 jsou odůvodněna pouze nedostatečně.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalovaného byly žalobcem nastoleny otázky právní
i skutkové, jimiž se správní soudy běžně zabývají. Provedení technického opatření bylo
uloženo žalovaným žalobci; na soudu bylo pak toliko posouzení otázek právních, nikoliv
otázek technického stavu věcí. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že v případě
pochybností je zapotřebí jakékoliv výluky ze soudního přezkumu interpretovat restriktivně,
tj. ve prospěch soudního přezkumu; jiný přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením
spravedlnosti – denegatio iustitiae. Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud, jenž v nálezu
ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 393/2000, uvedl k výlukám ze soudního přezkumu
vztahujícím se ještě k části páté o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 následující:
„Z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žádné ustanovení o. s. ř. vylučující soudní
přezkum správních rozhodnutí, nelze vykládat extenzivně. Namístě je naopak maximální
zdrženlivost, tedy v pochybnostech postup ve prospěch zachování práva na přístup k soudu.“
Postup Městského soudu v Praze byl však extenzivním výkladem kompetenční výluky
podle §70 písm. d) s. ř. s., způsobilým zkrátit žalobce na jeho právech.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou pro nesprávné
posouzení právní otázky soudem, a proto usnesení Městského soudu v Praze podle §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil. Věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je Městský soud v Praze
podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu