ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.67.2005
sp. zn. 3 As 67/2005 - 113
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: L. T.,
zastoupeného advokátem JUDr. Vítězslavem Květenským se sídlem Křižíkova 16, Praha 8,
proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční
policie Praha se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2005 č. j. 10 Ca 54/2005 – 59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
14. 7. 2005 č. j. 10 Ca 54/2005 - 59, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
ředitele Policie České republiky, služby cizinecké a pohraniční policie ve věcech služebního
poměru ze dne 15. 12. 2004 č. 550/2004.
Městský soud v Praze v odůvodnění usnesení odkázal na ust. §72 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož žalobu lze podat do dvou
měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení
nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta
je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí
směřuje. Zvláštním zákonem je v projednávané věci zákon č. 186/1992 Sb., o služebním
poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 186/1992 Sb.“), který v ust. §137 odst. 1 písm. a) stanoví, že policista může podat u soudu
návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění ze služebního poměru
podle §106 odst. 1 písm. c) nebo d); podle odstavce 2 tohoto ustanovení návrh
na přezkoumání rozhodnutí soudem je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku
podle §132, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
Předmětná žaloba ze dne 24. 2. 2005 byla podána u Městského soudu v Praze
dne 25. 2. 2005. Žalobou napadené rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce, který
ho ve správním řízení zastupoval, dne 27. 12. 2004. Zákonná třicetidenní lhůta pro podání
žaloby nebyla dodržena a žaloba byla podána opožděně. Soud proto podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. žalobu jako opožděně podanou odmítl.
Žalobce v kasační stížnosti uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí bylo jeho zástupci
doručeno skutečně dne 27. 12. 2004; bylo však doručeno pouze zástupci, nikoli jemu
samotnému. Není jasné, komu mělo být rozhodnutí doručeno (zda pouze zástupci
nebo zástupci i žalobci), protože zákon č. 186/1992 Sb. na to nedává jasnou odpověď. Proto
je třeba vzít v úvahu ustanovení správního řádu. Podle §51 správního řádu se rozhodnutí
oznamuje účastníku řízení doručením písemného vyhotovení rozhodnutí. Pouze v případě,
kdy je účastník řízení přítomen, lze mu oznámit rozhodnutí jeho vyhlášením. Z toho
je zřejmé, že ve správním řízení, které je svou povahou řízení podle zákona č. 186/1992 Sb.
nejbližší, je třeba doručit rozhodnutí vždy i účastníku řízení. Žalobci doposud toto rozhodnutí
doručeno nebylo.
Druhou podstatnou otázkou je, kdy rozhodnutí vydané podle zákona č. 186/1992 Sb.
nabývá právní moci a stává se vykonatelným. Jediným, avšak nedostatečným ustanovením
je §125 zákona č. 186/1992 Sb., který stanoví, že rozhodnutí služebního funkcionáře,
proti němuž již nelze podat odvolání (rozklad), je v právní moci. Zákon nemá další pravidla,
takže lze dospět k závěru, že takové rozhodnutí nabývá právní moci v okamžiku jeho vydání,
nikoli doručení, protože v zákoně č. 186/1992 Sb. není zmínka o tom, že rozhodnutí je nutno
účastníku doručit nebo oznámit jiným způsobem. Může tak nastat situace, kdy rozhodnutí
služebního funkcionáře nabude právní moci, aniž by se o tom účastník vůbec dozvěděl.
Výkladem Městského soudu v Praze o tom, že žaloba byla podána opožděně, byla porušena
rovnost účastníků před zákonem.Vzhledem k tomu, že zákon č. 186/1992 Sb. váže počátek
lhůty k podání žaloby na přezkum rozhodnutí služebního funkcionáře na den právní moci
rozhodnutí, nikoli ke dni doručení tohoto rozhodnutí účastníku řízení, dochází k podstatnému
zásahu do práv účastníka řízení na soudní ochranu. Tomuto tvrzení nasvědčuje i úprava lhůt
v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu a trestního řádu. Lhůta je v těchto
případech dvouměsíční. Stejná lhůta je stanovena pro podání ústavní stížnosti. Obecná lhůta
pro podání žaloby ve správním soudnictví činí rovněž 2 měsíce.
Jelikož tedy zákon č. 186/1992 Sb. neupravuje pravidla pro doručování rozhodnutí
vydaných podle tohoto zákona, je třeba, aby tato rozhodnutí byla doručena nejen zástupci
účastníka řízení, ale i účastníkovi samotnému. Takový postup je nutný k zachování „rovnosti
zákonem“ a k zachování práva na soudní ochranu.
Lhůtu k podání žaloby je třeba posuzovat jako celek, a to podle příslušného ustanovení
s. ř. s. a proto tato lhůta má činit 2 měsíce.
Žalobce navrhl zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze a vrácení věci
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobce byl ve správním řízení
zastoupen advokátem na základě plné moci. Podle §106 odst. 3 a §124 odst. 1 zákona
č. 186/1992 Sb. a v souladu s ust. §266a zákoníku práce, na který odkazuje §155 zákona
č. 186/1992 Sb., se rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru doručuje do vlastních
rukou policisty, není-li zastoupen. S ohledem na smysl institutu zastoupení, kdy advokát
mj. jedná ve všech právních věcech za účastníka, vykonává veškeré úkony, přijímá
doručované písemnosti, pak doručení rozhodnutí do vlastních rukou advokáta policisty
představuje doručení tohoto rozhodnutí policistovi.
Podle §125 zákona č. 186/1992 Sb. je rozhodnutí služebního funkcionáře, proti
němuž již nelze podat odvolání (rozklad), v právní moci. Podle ust. §132 odst. 8 zákona
č. 186/1992 Sb. platí, že proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat, tudíž je toto rozhodnutí
dnem doručení v právní moci.
S odkazem na lhůtu stanovenou zvláštním zákonem, jímž je ve vztahu k §72 odst. 1
s. ř. s. ust. §137 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., a která nebyla dodržena, žalovaný navrhl
zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), posoudil věc
takto:
V projednávané věci je mimo pochybnost, že žalobce byl propuštěn ze služebního
poměru policisty z důvodu uvedeného v ust. §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb.
Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí
potvrzeno. Toto rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 27. 12. 2004.
K námitce, že rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou, mělo být doručeno nejen
zástupci žalobce, ale i žalobci samotnému, se uvádí:
Žalobce byl v řízení o propuštění ze služebního poměru zastoupen advokátem, jemuž
udělil pro zastupování v tomto řízení generální plnou moc, v níž je též výslovně uvedeno,
že žalobce advokáta zmocňuje k přijímání písemností. Žalovaný proto postupoval správně,
jestliže své rozhodnutí doručil pouze zástupci žalobce.
Pokud se žalobce dovolává analogického použití správního řádu, pak patrně přehlédl
ust. §25 odst. 3 věty první, podle něhož má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé
řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.
Dnem 27. 12. 2004, tedy dnem, kdy rozhodnutí žalovaného bylo doručeno zástupci
žalobce, nabylo právní moci a ve smyslu §72 odst. 1, §40 odst. 1 s. ř. s. počala žalobci běžet
lhůta k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí ve správním soudnictví.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
Tímto zvláštním zákonem je v projednávané věci právě zákon č. 186/1992 Sb., který
v ust. §137 odst. 2 stanoví, že návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem je možno podat
ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. V této souvislosti není důvodná
ani námitka, že jiné procesní předpisy, včetně s. ř. s., stanovují v obdobných případech
dvouměsíční lhůtu.
Dospěl-li Městský soud v Praze k tomu, že žalobce podal žalobu po uplynutí
třicetidenní lhůty a tudíž opožděně, rozhodl v souladu se zákonem o odmítnutí této žaloby
pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší
správní soud ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému nevznikly náklady převyšující jeho běžnou
úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu