ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.196.2005
sp. zn. 3 Azs 196/2005 – 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
B. A., zastoupeného opatrovníkem panem J. R., a dále zastoupeného JUDr. Leošem Lejskem,
advokátem se sídlem Bělehradská 92, Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 8. 2003, č. j. OAM-541/AŘ-2002, vedené u
Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Az 966/2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2004, č. j. 47 Az 966/2003 - 15,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou osobně dne 1. 4. 2004 u Krajského soudu v Praze
se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení uvedeného soudu ze dne
1. 3. 2004, č. j. 47 Az 966/2003 - 15, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí
ministra vnitra ze dne 1. 8. 2003, č. j. OAM-541/AŘ-2002. Napadeným rozhodnutím ministr
vnitra zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 10. 2001,
č. j. OAM-883/CU-06-P18-2001, jímž nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a toto rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti, byl mu dne 18. 5. 2005 Krajským soudem v Praze zaslán na adresu
uvedenou v kasační stížnosti – do Z. V. P. formulář prohlášení o příjmech a majetkových
poměrech; dne 26. 5. 2004 se však zásilka vrátila zpět. Krajský soud proto zjišťoval poslední
známý pobyt stěžovatele a dne 30. 6. 2004 mu žalovaný sdělil, že podle jeho evidence je
žalobce stále hlášen na adrese, na kterou mu soud doručoval, avšak nezdržuje se tam a jiná
adresa není žalovanému známá. Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie krajskému
soudu dne 22. 7. 2004 sdělilo, že žalobce byl dne 12. 4. 2004 propuštěn ze Z. V. P. na
svobodu a bylo mu uděleno výjezdní vízum platné do 30. 4. 2004; jeho legální odjezd z České
republiky však není evidován, a ani případný současný pobyt na území České republiky není
znám.
Jelikož je stěžovatel neznámého pobytu, byl mu usnesením Krajského soudu v Praze
ze dne 7. 9. 2004, č. j. 47 Az 966/2003 - 36, podle §29 odst. 3 o. s. ř. použitého přiměřeně
podle §64 s. ř. s. ustanoven opatrovníkem pan J. R. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 9.
2004. Usnesením ze dne 27. 9. 2004, č. j. 47 Az 966/2003 - 40, byl stěžovateli ustanoven
zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokát JUDr. Leoš Lejsek.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní
zákon. Podle §33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu devadesáti dnů
rozhodnutí ve věci. Zákon o azylu tedy v citovaném ustanovení stanoví dvě podmínky,
jejichž kumulativního naplnění je pro zastavení řízení zapotřebí. V souzené věci není sporu
o tom, že místo pobytu stěžovatele na území České republiky není známé; tato skutečnost
přetrvává již od května 2004 a Nejvyšší správní soud si ji před vydáním svého rozhodnutí
ověřil z internetové databáze žalovaného. Bylo tedy konstatováno, že stěžovatel je neznámého
pobytu, a k ochraně jeho práv mu byl krajským soudem ustanoven opatrovník. První
podmínka pro zastavení řízení podle §33 zákona o azylu tedy byla podle názoru Nejvyššího
správního soudu naplněna.
Při posuzování toho, zda neznámý pobyt stěžovatele brání rozhodnutí ve věci – o tom,
že tato skutečnost trvá déle než zákonem předpokládaných devadesát dní, není přitom
vzhledem k výše uvedenému pochyb – byl soud veden následujícími úvahami: Pokud by byla
stěžovatelem podaná kasační stížnost bezvadná, pak by za stávající procesní situace, kdy je
stěžovatel neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem i advokátem, neexistovala skutečnost
bránící rozhodnutí o kasační stížnosti. V souzené věci má však stěžovatelem podaná kasační
stížnost vady, jež znemožňují přezkum rozhodnutí krajského soudu, neboť je v ní uvedena
pouhá citace domněle porušených ustanovení správního řádu, což není možné považovat
za řádně uplatněné stížní body. K odstranění těchto vad je podle názoru Nejvyššího správního
soudu vzhledem k povaze souzené věci nezbytná osobní součinnost žalobce s ustanoveným
advokátem; nelze požadovat po ustanoveném advokátovi ani po opatrovníkovi stěžovatele,
aby bez osobního kontaktu se stěžovatelem sami vyhledávali a domýšleli důvody kasační
stížnosti ve věci týkající se osobního statusu stěžovatele. Nejvyšší správní soud
proto konstatoval naplnění všech zákonných podmínek pro to, aby v souladu s §33 zákona
o azylu usnesením rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s.
použitého přiměřeně podle §120 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, podle §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Jelikož
však z důvodu neznámého pobytu stěžovatele nemohla proběhnout první porada s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšší správní soud o odměně advokáta za zastupování
v řízení o této kasační stížnosti nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu