ECLI:CZ:NSS:2004:3.AZS.22.2004
sp. zn. 3 Azs 22/2004 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně E. M.,
zastoupené JUDr. Hanou Homolkovou, advokátkou se sídlem Biskupská 1, České
Budějovice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 5. 2003, č. j. OAM-1696/VL-20-K04-2002, vedené u Krajského soudu
v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Az 85/2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soud v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2003, č. j. 10 Az 85/2003 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobkyni (dále
též „stěžovatelka“) udělen azyl v České republice z důvodů nesplnění podmínek uvedených
v ustanoveních §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“)
s odůvodněním, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle
ustanovení §12 a §13 odst. 1 a 2 zákona o azylu a rovněž nebyl shledán důvod pro udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu; současně bylo žalovaným rozhodnuto podle
§28 zákona o azylu, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2003, č. j.
10 Az 85/2003 - 15 byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného
s odůvodněním, že žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla žádný důvod, jenž by bylo
možné podřadit pod zákonem o azyl taxativně vymezené důvody pro udělení azylu, když
osobní a rodinné potíže a rodinné potíže a obavy z pronásledování ze strany soukromých osob
těmito důvody nejsou a ani výhrůžky ze strany těchto soukromých osob nelze v daném
případě považovat za výhrůžky namířené vůči rase, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině, či pro politické přesvědčení, když toto žalobkyní uváděné jednání
nebylo vyvoláno či tajně podporováno státní mocí a nebylo ani součástí státní politiky, navíc
bylo zjištěno, že se žalobkyně ve své domovské zemi nedomáhala pomoci ze strany státních
orgánů. Krajský soud v Českých Budějovicích shledal správným závěr žalovaného,
že žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro udělení azylu na území České republiky
a konstatoval rovněž, že žalovaný neporušil při vydání rozhodnutí ustanovení o správním
řízení a napadené rozhodnutí bylo řádně odůvodněno. Proto soud prvního stupně žalobu jako
nedůvodnou zamítl a poučil žalobkyni o možnosti podání kasační stížnosti.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že již v žalobě namítala porušení
ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2 a §46 spr. ř. ze strany žalovaného, jenž
podle názoru stěžovatelky nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, když žalovaným
opatřené poznatky pro rozhodnutí o zemi původu považuje žalobkyně za obecné a odporující
současné politické situaci v regionu, z něhož žalobkyně pochází. Stěžovatelka uvádí,
že pokládá za splněnou podmínku odůvodněného strachu z pronásledování, neboť toto podle
jejího sdělení nepochází ze strany soukromé osoby, ale ze strany státní moci; v případě,
že nebude vyhověno její žádosti o udělení azylu, bude nucena se vrátit do své domovské
země, kde je její život ohrožen. Stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že soud prvního stupně
nesprávně posoudil právní otázku a že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá
oporu ve spisech a je s nimi v rozporu. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížností napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané kasační
stížnosti, když je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného i soudu prvního stupně byla vydána
v souladu s právními předpisy; žalovaný dále plně odkazuje na správní spis, zejména
na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu správního řízení a na vydané
rozhodnutí a navrhuje, aby kasační stížnost žalobce byla jako nedůvodná zamítnuta.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody odpovídající ustanovením §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s a jejím rozsahem a důvody
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu prvního
stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobkyně není důvodná.
Prvním žalobkyní uváděným důvodem podané kasační stížnosti je důvod spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, tedy stěžovatelkou
tvrzená nezákonnost plynoucí z ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení
právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný
právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení o udělení azylu neuvedla žádný ze zákonem o azylu
taxativně vymezených důvodů pro udělení azylu na území České republiky a žalovaný ani
neshledal důvod pro udělení humanitárního azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu,
rozhodl žalovaný o neudělení azylu žalobkyni. Nejvyšší správní soud v souladu s názorem
soudu prvního stupně konstatuje, že toto rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu
s právními předpisy a nebyly shledány ani vady řízení o udělení azylu. Proto soud prvního
stupně nepochybil, když žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl;
v postupu soudu prvního stupně neshledal Nejvyšší správní soud nezákonnost.
Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to
mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vady soud, jenž ve věci rozhodoval,
měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. V daném případě soud prvního stupně na
základě správního spisu konstatoval, že žalovaný při svém rozhodnutí vycházel ze spolehlivě
zjištěného stavu věci, když pro rozhodnutí shromáždil dostatečné množství podkladů,
žalobkyně měla možnost se k podkladům vyjádřit a rozhodnutí žalovaného bylo vydáno
v souladu s platnou právní úpravou a jako takové bylo i řádně odůvodněno. Při rozhodování
vycházel žalovaný z informací o zemi původu žalobkyně uvedených ve Zprávě o dodržování
lidských práv v Arménské republice za rok 2001 vydaným Úřadem pro demokracii, lidská
práva a práci Ministerstva zahraniční Spojených států amerických. Vzhledem k tomu, že
žalobkyně nekonkretizovala, v čem porušení daných ustanovení správního řádu spočívalo a
omezila se toliko na výčet domněle porušených ustanovení správního řádu ze strany
žalovaného, nemohl se Nejvyšší správní soud tímto stížním bodem blíže zabývat. Proto
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). K námitce žalobkyně, že jí v případě
návratu do vlasti hrozí nebezpečí ze strany státní moci, Nejvyšší správní soud vzhledem
k dikci ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédl.
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se
z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.,
neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížnosti žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. března 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu