ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.375.2005
sp. zn. 3 Azs 375/2005 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: V.
B., zastoupený L. V., opatrovnicí, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 59
Az 155/2003 - 39 ze dne 27. 9. 2004,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM-5776/VL-10-08-2003 ze dne 18. 11. 2003. Tímto správním
rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o azyl jako zjevně nedůvodná ve smyslu §16 odst. 1
písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „azylový zákon“). Městský soud v Praze žalobu stěžovatele zamítl ve smyslu §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť shodně jako žalovaný dospěl k závěru, že cílem stěžovatelovy žádosti o azyl bylo
vyhnout se hrozícímu vyhoštění.
V kasační stížnosti podané dne 18. 11. 2004 k poštovní přepravě stěžovatel navrhl
Nejvyššímu správnímu soudu, aby uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení, a to z důvodů, které stěžovatel označil jako důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně je žalovanému vytýkáno, že neposoudil komplexně všechny
důvody, které vedly stěžovatele k žádosti o azyl. Kdyby tak žalovaný učinil, musel
by stěžovateli udělit humanitární azyl podle §14 azylového zákona. Stěžovatel rovněž
nesouhlasí s tvrzením, že jeho žádost o azyl byla účelová, resp. že jejím účelem bylo vyhnout
se vyhoštění. Soudu je pak vytýkáno, že ve věci rozhodl bez jednání, aniž by si vyžádal
stěžovatelův souhlas k tomuto kroku. Stěžovatel rovněž požádal o ustanovení právního
zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že kasační stížnost byla stěžovatelem sepsána
a podána osobně. Ke kasační stížnosti nebyla doložena plná moc advokátovi. Usnesením
Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 155/2003 - 77 ze dne 6. 5. 2005 byla stěžovateli
v souladu s §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s §64 s. ř. s. ustanovena opatrovnice pro řízení
o kasační stížnosti, paní L. V.. Soud totiž v průběhu řízení zjistil, že stěžovatel je na adrese,
kterou uvedl v kasační stížnosti, neznámý a jinou adresu pobytu se nepodařilo zjistit.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 155/2003 - 81 ze dne 10. 6. 2005 byl návrh
stěžovatele na ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti zamítnut. Usnesením
Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 155/2003 - 83 ze dne 23. 8. 2005, doručeným
opatrovnici stěžovatele dne 24. 8. 2005, byl stěžovatel mj. vyzván, aby do spisu doložil plnou
moc udělenou advokátovi, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat.
Podle ust. §33 zákona č. 325/1999 Sb. ve znění účinném do 12. 10. 2005 soud řízení
zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost
brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v daném případě neznámý pobyt stěžovatele, který již přesáhl dobu 90 dnů, brání
meritornímu rozhodnutí ve věci. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné právní
zastoupení stěžovatele advokátem, nemá-li sám předepsané vzdělání. Nedostatek povinného
právního zastoupení stěžovatele však v důsledku jeho neznámého pobytu nelze odstranit.
Ustanovená opatrovnice je sice povinna hájit zájmy stěžovatele tak, aby v řízení neutrpěl
újmu, zajisté však po ní nelze spravedlivě požadovat, aby za stěžovatele bez jeho součinnosti
sama uzavřela smlouvu o právní pomoci se zvoleným advokátem a následně též nesla náklady
jeho právního zastoupení. Opatrovnice zároveň nemá žádnou povědomost o osobních
a majetkových poměrech stěžovatele ani příslušné doklady, které by jí umožnily úspěšně
žádat o ustanovení advokáta ex offo. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti
dle výše cit. ust. §33 zákona č. 325/1999 Sb. zastavil.
Vzhledem k ust. §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který předloží
doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum
za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu