ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1058.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1058/2016 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný A. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 4 To 102/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 82/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného A. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 6 T 82/2015, byl obviněný A. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ v době od 16. 2. 2015 do 24. 2. 2015 jednajíce se záměrem získat pro sebe majetkový prospěch ve formě odcizení přepravovaných zásilek, jako brigádní pracovník zařazený k výkonu práce u společnosti Direct Parcel Distribution CZ s. r. o., se sídlem Říčany u Prahy – Modletice 135, IČ 61329266, Depo 1387, Okružní 7, České Budějovice, odcizil postupně při výkonu práce při třídění zásilek z Depa 1387 v Českých Budějovicích:
1. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. HTC Desire 500 v hodnotě nejméně 2.800 Kč,
2. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy Trend v hodnotě nejméně 1.300 Kč,
3. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy S 4 Mini v hodnotě nejméně 4.000 Kč,
4. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. HTC Desire X Black v hodnotě nejméně 3.000 Kč,
5. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. GSmart T 4 Lite v hodnotě nejméně 2.000 Kč,
6. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. Evolvel Strong Phone Q 4 hodnotě nejméně 5.000 Kč,
které si ponechal a dále je prodal třetím osobám, kdy takto získané finanční prostředky užil pro svoji potřebu, přičemž tímto jednáním způsobil společnosti Direct Parcel Distribution CZ s.r.o. se sídlem Říčany u Prahy – Modletice 135, IČ 61329266 škodu odcizením v celkové výši nejméně 18.100 Kč, a takto jednal přesto, že za obdobné jednání kvalifikované jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 2 T 103/2014-79 ze dne 8. 10. 2014, který nabyl právní moci dne 20. 11. 2014, k trestu odnětí svobody v trvání 18-ti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 3 roky za současně vysloveného dohledu nad odsouzeným “.
Za projednávanou trestnou činnost a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl obviněný již pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2015, č. j. 6 T 223/2014-70, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2015, č. j. 4 To 205/2015-90, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvacet šest) měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu na území okresu České Budějovice na dobu 7 (sedmi) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. (nesprávně uvedeno tr. zákoníku) byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti DPD CZ, s. r. o., Depo 1387 – České Budějovice, Okružní 7, IČ 61329266, částku 4.100 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2015, č. j. 6 T 223/2014-70, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2015, č. j. 4 To 205/2015-90, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 6 T 82/2015, podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 4 To 102/2016 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněného A. H. podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl znovu tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že „ v době od 16. 2. 2015 do 24. 2. 2015 jako brigádní pracovník zařazený k výkonu práce u společnosti Direct Parcel Distribution CZ s.r.o. se sídlem Říčany u Prahy – Modletice 135, IČ 61329266, na pracovišti Depo 1387, Okružní 7, České Budějovice, odcizil postupně při výkonu práce při třídění zásilek:
1. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. HTC Desire 500 v hodnotě nejméně 2.800 Kč, odesílatel VSP Data Tábor,
2. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy Trend v hodnotě nejméně 1.300 Kč, odesílatel VSP Data Tábor,
3. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy S 4 Mini v hodnotě nejméně 4.000 Kč, odesílatel ZD Rodvínov,
4. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. HTC Desire X Black v hodnotě nejméně 3.000 Kč, odesílatel Mobil net České Budějovice,
5. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. GSmart T 4 Lite v hodnotě nejméně 2.000 Kč, odesílatel VSP Data Tábor,
6. zásilku s obsahem mobilního telefonu zn. Evolvel Strong Phone Q 4 hodnotě nejméně 5.000 Kč, odesílatel VSP Data Tábor,
a takto si přisvojil mobilní telefonní přístroje za celkem nejméně 18.100 Kč, tyto prodal třetím osobám a získané finanční prostředky použil pro svou potřebu,
přičemž výše popsaných krádeži se dopustil, ačkoli byl za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2014, č. j. 2 T 103/2014-79, pravomocným dnem 20. 11. 2014, k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon byl za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen na tříletou zkušební dobu “.
Za tento přečin a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 29. 5. 2015, č. j. 2 T 57/2015-112, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 7. 2015, č. j. 55 To 184/2015-167, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 2 (dva) roky a 10 (deset) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 29. 5. 2015, č. j. 2 T 57/2015-112, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla obchodní společnost DPD CZ, s. r. o., Depo 1387 – České Budějovice, Okružní 7, IČ 61329266, odkázána s uplatněným a nepřiznaným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 189-190 ), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. , maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně.
Obviněný namítl, že nebylo náležitě prokázáno, že předmětným jednáním došlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jehož spáchání je mu kladeno za vinu. Trestnou činnost kladenou mu v tomto řízení za vinu v zásadě nepopírá, nicméně poukazuje na to, že když se věcí zmocňoval, nebyl si vědom ceny těchto věcí. Rozporuje pak zejména závěry stran výše způsobené škody, kdy namítá, že svým jednáním zahrnutým úmyslem nemohl naplnit všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže, tj. přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, neboť i z výroku napadeného rozhodnutí o náhradě škody a jeho odůvodnění vyplývá, že v řízení nebyla prokázána jiná výše škody než částka 4.100 Kč, kdy však nebylo ani prokázáno, komu by tato škoda vůbec vznikla. Neztotožňuje se tak ani se závěrem soudu druhého stupně, že by bylo prokázáno, že škoda, kterou způsobil, odpovídá výši určené odborným vyjádřením v rámci dokazování, tj. částce 18.100 Kč. Domnívá se proto, že v procesu dokazování došlo k vadnému hodnocení provedených důkazů a došlo tímto způsobem k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Obviněný dále brojí proti výši jemu uloženého trestu odnětí svobody, kdy tento považuje za nepřiměřeně přísný. Uložený trest napadeným rozsudkem pak společně s již dříve uloženými tresty pro něho představuje sankci krutou a neodpovídající povaze závažnosti spáchané trestné činnosti a jeho poměrům. Uvádí, že se k trestné činnosti uchyluje z důvodů existenčních problémů. Uložení předmětného trestu odnětí svobody v řadě roků k obraně právem chráněných zájmů (ochrany cizího majetku) a represi obviněného kladně nepřispívá a není účelné, a tedy ani souladné s ustanoveními §38 a 39 tr. zákoníku.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil výrok o vině i trestu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 4 To 102/2016, a rozhodl znovu o výrocích, které mají ve výroku o vině podklad.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 21. 6. 2016 (č. l. 191). Dne 29. 6. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 766/2016, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného A. H. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského osudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2016, s. zn. 4 To 102/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným A. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný A. H. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Procesní námitkou je i námitka stran záznamu kamerového systému, v rámci níž obviněný napadá jeho procesní použitelnost. Mezi procesní námitky lze podřadit i ty, které směřují ke zpochybnění způsobu, jakým byly jednotlivé důkazy soudy vyhodnoceny, resp. námitka stran zásady in dubio pro reo. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Obviněný vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu krádeže, a to zejména způsobení škody nikoli nepatrné, stejně jako subjektivní stránky, kteréžto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, přestože tak obviněný učinil zejména s odkazem na pochybení soudu v procesu dokazování, tedy vadné hodnocení důkazů.
Přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou .
Přečin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán, když si pachatel cizí věc přivlastní tím, že se jí zmocní. Pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, jestliže věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele a jestliže si tak zjedná možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1983-1984).
Z obsahu skutkové věty je zřejmé, že obviněný si přisvojil obsah šesti zásilek, kterým byly mobilní telefonní přístroje v celkové hodnotě nejméně 18.100 Kč, které následně prodal třetím osobám. Předmětné telefonní přístroje si přisvojil zmocněním, tedy odejmul věc z dispozice vlastníka a tím si zjednal možnost s těmito věcmi trvale nakládat podle své vůle. Tímto byl trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku dokonán (srov. R 51/1976-I). Nejvyšší soud konstatuje, že právní kvalifikace tohoto jednání obviněného jako dokonaného trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku je zcela přiléhavá k obsahu skutkové věty rozsudku.
Stran výše škody lze uvést, že u majetkových trestných činů je bezpečné zjištění výše škody rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda jde o trestný čin nebo přestupek, dále důležitým spoluurčujícím hlediskem pro určení závažnosti činu ve smyslu §39 odst. 1, 2 tr. zákoníku a základním předpokladem i pro správné rozhodnutí o nároku na náhradu škody. Způsobením škody nikoli nepatrné se rozumí následek ve formě škody nejméně v částce 5.000 Kč, což vyplývá z výkladového pravidla v §138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranic výše škody. Při stanovení výše škody se vychází podle §137 tr. zákoníku z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Při stanovení výše škody způsobené krádeží je pak třeba vycházet ze skutečné škody, která představuje majetkovou hodnotu, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen , a ne z výše obohacení pachatele, tedy z přírůstku na majetku pachatele získaného trestným činem (srov. R 71/1971-I.). Při zjišťování rozsahu způsobené škody se soud řídí příslušnými hmotněprávními předpisy. Tam kde došlo k odcizení věci starší a opotřebované, přihlíží se proto ke stáří věci, k míře jejího opotřebení, použitelnosti věci apod. (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1984-1985).
Při určení výše způsobené škody vycházel soud z odborného vyjádření (č. l. 21-26) zpracovaném subjektem, který se prodejem použitých mobilních telefonních přístrojů zabývá, kdy škoda byla stanovena na částku 18.100 Kč. Jak uvedeno výše, přečin krádeže je dokonán zmocněním se věci s úmyslem přisvojit si ji. Tedy skutečnost, že později byly čtyři ze šesti přístrojů zajištěny, poté, co byly obviněným prodány, nemá na posouzení jednání obviněného, a tedy ani na výši způsobené škody vliv. I pokud byly odcizené přístroje později vráceny zpět majiteli, jedná se toliko o náhradu již způsobené škody. Úvahy obviněného, že ke zmenšení majetku poškozených díky navrácení jim odcizených věcí fakticky nedošlo, jsou zcela mylné a nepřípustně bagatelizují škodlivost jeho jednání.
Obviněný byl shledán vinným přečinem krádeže i podle ustanovení odst. 2 §205 tr. zákoníku , který říká, že přečinu krádeže se dopustí ten, kdo si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán .
Z hlediska právního posouzení recidivy u trestného činu krádeže je třeba zdůraznit, že se v odstavci 2 §205 tr. zákoníku jedná o samostatnou skutkovou podstatu, která je zvláštní svou povahou, neboť v případě, že stojí vedle skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, jde sice o dvě základní skutkové podstaty, které mohou obstát samy o sobě vedle sebe, přitom však v odstavci 2 jde navíc o zvláštní skutkovou podstatu vyjadřující kvalifikační znak zpětnosti , u níž nelze zcela striktně trvat na výkladu obvyklém u trestných činů, u nichž se fakticky ve smyslu jejich znaků jedná o základní samostatné a na sobě nezávislé skutkové podstaty. Proto když jsou pachatelem naplněny jedním skutkem znaky uvedené v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku a současně i v §205 odst. 2 tr. zákoníku, je třeba v právní kvalifikaci vyjádřit tuto její zvláštní povahu a takový čin kvalifikovat jako jeden přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku [srov. TpR 9/2011 (s. 264) a rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011, a ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011] - (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1984-1985).
Obviněný naplnil kritéria recidivy, neboť se dopustil projednávaného přečinu krádeže, přestože byl za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku v posledních třech letech odsouzen a potrestán, konkrétně rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2014, č. j. 2 T 103/2014-79, pravomocným dnem 20. 11. 2014, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody na 18 (osmnáct) měsíců, jehož výkon byl za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen zkušební dobu v délce 3 (tří) let.
Nad rámec výše uvedeného lze uvést, že ustanovení odst. 2 §205 tr. zákoníku přísněji postihuje pachatele, který se dopustil recidivy trestného činu krádeže nebo obdobného trestného činu, přičemž vedle této recidivy, vázané na odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let před spácháním činu, nevyžaduje splnění žádné další podmínky , tedy ani způsobení škody na cizím majetku nikoli nepatrné (5.000 Kč). Proto podle této skutkové podstaty lze postihnout recidivujícího pachatele bez ohledu na posuzovaným skutkem způsobenou výši škody (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1989).
Stran subjektivní stránky odvolací soud uvedl, že „ v daném případě nešlo o věci, které by se do pachatelovy dispozice dostaly omylem či nálezem. Obžalovaný byl srozuměn s tím, že při výkonu pracovních činností nakládá se zásilkami, které patří konkrétní osobě “ (str. 4–5 napadeného rozsudku).
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu .
Obviněný v podstatě namítá nepřiměřenost, resp. přílišnou přísnost jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody s přímým výkonem, čímž se s uplatněným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjí.
Nad rámec uvedeného je možno uvést, že odvolací soud ukládal obviněnému trest souhrnný, a to za současného zrušení rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 2 T 57/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 55 To 184/2015. Nelze opomenout, že obviněný se úmyslné majetkové trestné činnosti dopouští opakovaně, kdy za posledních deset let byl trestán ve 12 případech, a to v drtivé většině právě pro majetkovou trestnou činnost. Nalézací soud v této souvislosti uvedl, že při ukládání trestu byla zohledněna zejména recidiva trestné činnosti obviněného.
Nejvyšší soud neshledal námitky obviněného právně relevantními, kdy obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného A. H. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu