ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1071.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1071/2011 -85
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2011 o dovolání podaném M. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 5/2010 ze dne 5. května 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 7/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 40 T 7/2007 ze dne 5. 6. 2009 byl dovolatel uznán vinným v bodě 1. citovaného rozsudku trestným činem podvodu ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a v bodě 2. citovaného rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin a pokus k němu byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, když jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad dovolatelem s tím, že mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře jednoho milionu Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
O odvolání podaném M. V. (a vrchním státním zástupcem v Praze) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 5/2010 ze dne 5. května 2010 tak, že k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. potom znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. odsoudil dovolatele k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání M. V. podle §256 tr. ř. zamítl, jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal M. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. d), g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že si je vědom výjimečnosti institutu dovolání, přičemž podstatným obsahem podaného dovolání učinil popis trestního řízení, jeho principů, smyslu a zásad. Dovolatel poukázal na rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že tento neprovedl důkazy obhajoby, aniž by uvedl, z čeho dovozuje přesvědčení, že předložené důkazy byly vyrobeny účelově dále dovozuje neautenticitu důkazů a to, že nejde o pravé listiny, když k tomu nebyl předložen jediný důkaz a pravost listin nebyla soudem zkoumána. Dále připomněl skutečnost, že Ústava České republiky dává každému práva domáhat se svého nároku soudní cestou, když on (jako osoba neznalá práva) kontaktoval advokáta, jehož prostřednictvím uplatnil u soudu svůj nárok na škodu, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem a trestní řízení proti němu bylo zahájeno proto, že se u soudu domáhal vzniklé škody, přičemž popsal, co ho vedlo k tomu, že vzal svůj návrh na odškodnění zpět. Vysvětlil, že soud hodnotil činnost provozované banky, která legálně působila v jiné zemi a on neměl možnost listiny z účetnictví banky doložit, neboť banka byla již likvidována. Poukázal na skutečnost, že znalci z oboru písmoznalectví nemohli potvrdit ani vyvrátit to, zda listiny a podpisy jsou pravé či nikoli a zpochybnil výpovědi Ing. R., Ing. G. a L. K. Vyjádřil nesouhlas i s právní kvalifikací skutku pod bodem 2), když důvod půjčky je zde vykládán rozdílně dovolatelem a Ing. P. R., přičemž soud uvěřil Ing. R. Uzavřel tedy, že ani u jednoho, z jemu přisuzovaných skutků není dána subjektivní stránka trestného činu. V další části dovolání dovolatel uvedl, že je tedy dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. a současně, že byla porušena (bez dalšího) ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání (§265b odst. 1 písm. d/ tr. ř.) Ze shora uvedených důvodů proto navrhl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), aby „rozsudek Vrchního soudu v Praze dovolací soud zrušil a aby věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze se závaznými pokyny k dalšímu řízení.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatel mimo jiné opírá své dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, avšak k tomuto tvrzení nepřipojil naprosto žádný argument, takže z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemůže být napadené rozhodnutí vůbec přezkoumáváno. K námitce nedostatku subjektivní stránky, a takto vlastně jediné věcné výhradě vznesené obviněným v jeho dovolání uvedl, že může být akceptována jako argument spadající do oblasti zastřešené důvodem dovolání popsaným v první alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zde poznamenal, že dovolatel vůbec nerozlišuje mezi různými alternativami jednotlivých dovolacích důvodů, a to nejen ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani u důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., o němž bude pojednáno níže. Pokud jde o námitku nedostatku zavinění, dle státního zástupce se jedná o argument tvořící podstatu obhajoby obviněného po celou dobu trestního řízení, jenž byl traktován nejen v odvolání dovolatele, ale již v řízení před soudem prvního stupně, který se tímto znakem skutkové podstaty obou deliktů obšírně zabýval a přesvědčivě jeho naplnění doložil, jak plyne z důvodů uvedených na str. 97 a 98 citovaného rozsudku, přičemž tyto úvahy zcela akceptoval i soud druhého stupně a lze je mít za natolik úplné a správné, že k nim není příliš co dodávat, přičemž dále rozvíjet tuto argumentaci by bylo z hlediska potřeb tohoto vyjádření k dovolání nadbytečné. Poukázal na skutečnost, že námitku nedostatku subjektivní stránky, na niž detailně, věcně správně a v souladu s výsledky dokazování odpověděl již soud prvního stupně, dovolatel uplatnil i v řádném opravném prostředku a nyní ji vznáší znovu v rámci dovolání. Zdůraznil, že tento mimořádný opravný prostředek, svou povahou značně formalizovaný, však nelze zaměňovat za nějaký třetí stupeň řízení před obecnými soudy či za možnost obviněného opakovaně dosáhnout přezkoumání pravomocného meritorního rozhodnutí na podkladě identických výhrad, jaké opakovaně vznášel v rámci dosavadní obhajoby. To s tím, že pokud odvolací soud řádně provede přezkumné řízení, není Nejvyšší soud jako soud dovolací povinen napadené rozhodnutí znovu přezkoumávat na základě identických námitek, které obviněný vznáší pouze proto, že není spokojen s výsledkem odvolacího řízení. Proto také nelze takto podané dovolání označit za důvodné. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. se státní zástupce vyjádřil v tom směru, že dovolatel rovněž uvedl obě jeho alternativy, aniž by ohledně první z nich jakkoli naznačil, v čem mělo spočívat nenaplnění procesních podmínek pro rozhodnutí odvolacího soudu, jež dovoláním napadá. Pokud jde o druhou alternativu tohoto důvodu dovolání, k této státní zástupce uvedl, že jejím předpokladem je naplnění některého z důvodů dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jak bylo již uvedeno shora, uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel nedoložil žádným argumentem, důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v dosavadním řízení naplněn nebyl a řízení předcházející napadenému rozhodnutí nevykazuje ani žádnou jinou vadu, jež by byla podřaditelná pod některý ze zbývajících dovolacích důvodů. Státní zástupce tedy uzavřel, že podmínka pro naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. takto rovněž není dána. S ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl , jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obsahem dovolání s odkazem na deklarovaný dovolací důvod tak nemohou být námitky ani skutkového ani procesního charakteru, tedy takové, jejichž prostřednictvím dovolatel předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a námitky, jejichž prostřednictvím brojí proti šíři a kvalitě provedeného dokazování. V posuzovaném případě se tak jedná o námitky dovolatele, jejichž prostřednictvím zpochybnil výpovědi svědků (Ing. R., Ing. G. a svědka K.), stejně tak jako námitky, kterými hodnotí činnost předmětné banky a pravost příslušných listin a podpisů. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí zřetelně a podrobně objasnily, z jakých důkazů vycházely, které skutečnosti vzaly za prokázané, proč uznaly dovolatele vinným jemu přisuzovanými trestnými činy a proč neuvěřily jeho obhajobě. Po řádně vedeném dokazování, kdy se soudy náležitě zabývaly podnikatelskými aktivitami dovolatele také (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů při svých závěrech o vině dovolatele vycházely. Poukázaly takto na výpověď svědků Ing. R., A. K., T. G., svědků N. a V., V., JUDr. P. P. (ředitel odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti), i P. L. W. a A. v. E. a dalších. Stejně tak soudy vycházely z mnoha listinných důkazů, které se týkaly S. H. B. SC Č. H. (pro stručnost blíže str. 36-51 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), když další okruh listinných důkazů se týkal směnek, které vystavil dovolatel ve prospěch Ing. R. a bylo poukázáno i na další skupinu důkazů k vzájemným vztahům dovolatele a svědků Ing. G. a Ing. R. V přípravném řízení byly též provedeny tři domovní prohlídky v bydlištích dovolatele, přičemž soudy zohlednily i jejich výsledky. Poslední skupinu důkazů, kterými se nalézací soud zabýval, tvořila odborná vyjádření a znalecké posudky, které byly v posuzované věci vypracovány, přičemž všichni jejich zpracovatelé byli v hlavním líčení slyšeni jako znalci. Jednalo se tak o znalecký posudek z oboru písmoznalectví, specializace na ruční písmo znalkyně Mgr. Jindry Železné, znalecký posudek z oboru písmoznalectví, specializace na ruční písmo znalce JUDr. Petra Blažka, dále odborné vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertiz Policie ČR ze dne 19. 10. 2004, odborné vyjádření Kriminalistického ústavu P. z oboru zkoumání ručního písma ze dne 5. 11. 2004, znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání písemností, znalce RNDr. Miloslava Musila a dalších, když pro stručnost (i co se týká značného množství dalších důkazů a jejich hodnocení) lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího, přičemž tento právní názor obstojí i ve světle dovolatelem zmiňované judikatury Ústavního soudu.
Jedinými právně relevantně uplatněnými námitkami tak zůstávají námitky ohledně absence subjektivní stránky dovolateli přisuzovaných trestných činů a námitka, jejímž prostřednictvím dovolatel vyjádřil svoje přesvědčení, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, protože se domáhal svého práva u soudu, což je jeho zákonným právem, zaručeným mu i Ústavou České republiky. Tyto námitky jsou však současně námitky zjevně neopodstatněné.
K tomu je namístě uvést následující:
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, přičemž trestného činu podvodu podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Pokusem trestného činu se podle §8 odst. 1 tr. zák. rozumí jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž však k jeho dokonání nedošlo.
Uvedené námitky, tak jak je koncipoval dovolatel ve svém podaném dovolání jsou však námitkami zjevně neopodstatněnými. To proto, že jak již objasnily obecné soudy, dovolatel byl jedinou osobou, která mohla provést akt odvolání své osoby z funkce prezidenta označené banky, když bylo současně prokázáno, že výše jeho údajného platu zdaleka neodpovídala reálné ekonomické situaci banky a dokumenty, které předložil Ministerstvu spravedlnosti České republiky, nezakládaly jakýkoli nárok na požadované odškodnění, když v některých případech se jednalo o padělky, jiné neodpovídaly skutečnosti. Přitom jeho jednání, kdy účelově vystavoval dokumenty, které měly prokazovat jeho nárok na odškodnění, se dovolatel nemohl dopustit jinak než úmyslně a to zjevně v úmyslu obohatit se tím, že někoho uvede v omyl, tedy jak vyžaduje zákonná dikce skutkové podstaty trestného činu podvodu. Opodstatnění nemá ani jeho námitka spočívající v tom, že takto jednal v rámci občanskoprávního řízení, ve kterém se domáhal vzniklé škody. V těchto souvislostech je namístě uvést, že dovolateli je kladeno za vinu to, že se pokusil uvést v omyl Ministerstvo spravedlnosti České republiky v rámci správního řízení (tedy nikoli v rámci občanskoprávního řízení), když se pokusil na základě jím předložených dokladů uvést toto ministerstvo v omyl, což se mu však nepodařilo, a proto nedošlo k dokonání trestného činu.
Co se týká existence subjektivní stránky u druhého dovolateli přisuzovaného trestného činu (bod 2/ výroku rozsudku soudu prvního stupně), jak vyplývá ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel si půjčil od poškozeného Ing. R. finanční hotovost, „ačkoli již při přebírání dané peněžní hotovosti téhož dne a při vystavování a podpisu obou směnek si byl vědom toho, že v sjednaném termínu splatnosti nebude mít dostatečné finanční prostředky na vyrovnání vzniklého finančního závazku…“ Z výše uvedeného (a na základě učiněných skutkových zjištění) je zřejmé, že dovolatel takto jednal úmyslně, a pokud trvá na absenci subjektivní stránky tohoto svého jednání, pak ji dovozuje na základě jiného skutkového děje, než ke kterému dospěly obecné soudy. Takto koncipovaná námitka nemůže být právně relevantně uplatněna pod deklarovaným dovolacím důvodem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Lze plně souhlasit se státním zástupcem, že dovolatel blíže nespecifikoval, v čem spatřuje předpokládané porušení a omezil se na pouhé konstatování zákonné dikce tohoto dovolacího důvodu. Takováto námitka však není způsobilá založit dovolací přezkum, a proto k ní nelze ani k jako takové přihlížet.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatel ve svém podání také uplatnil je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). V první řadě je třeba zdůraznit, že dovolatel ve svém podání neuvedl, kterou z těchto dvou alternativ uvedeného dovolacího důvodu má na mysli. Je však zřejmé, že o první alternativu tohoto dovolacího důvodu se nejedná, neboť odvolací soud podané odvolání (v rámci veřejného zasedání) meritorně projednal a zamítl je jako nedůvodné. Současně však nemohlo dojít ani k naplnění druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu, protože v takovém případě by musel být v řízení předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Námitky právně relevantně uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto byly shledány jako zjevně neopodstatněné, přičemž současně nebyl ani naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud takto podané dovolání odmítl, nerozhodoval již ani o dovolatelem podaných návrzích na odklad jemu uloženého trestu ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř., stejně jako o návrzích dovolatele na zrušení Mezinárodního zatýkacího rozkazu a Evropského zatýkacího rozkazu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka