ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1147.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1147/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 dovolání obviněných Ing. J. T., Ing. V. L. a M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2003, sp. zn. 6 To 31/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 15/98, a rozhodl takto:
I. Dovolání Ing. J. T. a Ing. V. L. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
II. Dovolání M. K. se podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 4 T 15/98, byli obvinění Ing. J. T., Ing. V. L. a M. K. uznáni vinnými trestným činem pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona, za který byli odsouzeni všichni podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byli všichni zařazeni pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění L. B., Ing. J. T., Ing. V. L., J. L., M. K. a J. H. v podvodném úmyslu vytvořit podmínky a předpoklady pro čerpání bankovního úvěru od K. b. a.s., nejdříve obž. J. L. a obž. M. K. účelově navedli obž. L. B. na myšlenku získat bankovní úvěr pro vykonstruovaný podnikatelský záměr v oblasti obchodování se železářským zbožím, poskytli mu vstupní finanční prostředky a opatřili mu kancelářské prostory k podnikání, a dále obž. Ing. L. L. v úmyslu finančně profitovat z poskytnutého bankovního úvěru předjednal pro obž. L. B. zahraničního obchodního partnera – spol. A. se sídlem v A. a dále opatřil veškeré podklady a potřebné materiály k získání úvěrového zdroje pro obchodní projekt, jehož předmětem měl být nákup a prodej železářského a hutního zboží, obž. J. L., obž. M. K. a obž. Ing. J. T. v podvodném úmyslu vyhovět požadavkům K. b., a.s. pro poskytnutí úvěru opatřili a nechali znalecky ohodnotit pro obž. L. B. nemovitost v k.ú. J. n. N., kterou dne 21. 7. 1994 na základě kupní smlouvy za kupní cenu 400.000,-Kč od prodávajícího obž. Ing. J. T. nabyl do bezpodílového spoluvlastnictví obž. L. B. a jeho manželka, přičemž smluvní znalec K. b., a.s. soudní znalec z oboru stavebnictví obž. J. H. nadhodnotil nemovitost pro účely úvěrového řízení v K. b. ve znaleckém posudku a ve dvou doplňcích tohoto znaleckého posudku, nepravdivě a nepřiměřeně stanovil tržní cenu nemovitosti částkou 11 546 536,- Kč (resp. tržní cenu v tísni částkou 8 130 794,- Kč), ačkoli ke dni 18. 7. 1994 ve znaleckém posudku byla soudním znalcem z oboru stavebnictví cena totožné nemovitosti stanovena částkou 411 880,- Kč a obž. L. B. uzavřel dne 22. 11. 1994 v K. b., a.s. smlouvu o úvěru na částku 9 000 000,- Kč, jejímž předmětem bylo poskytnutí střednědobého účelového úvěru na zásoby, vybavení a stavební úpravy, úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva k výše popsané nemovitosti pro K. b., a.s., obž. L. B. pak v prosinci 1994 vyčerpal 9 000 000,- Kč, ačkoli od počátku věděl, že úvěr ani smluvně dohodnuté úroky nebude schopen splácet a čerpaný úvěr nebude použit v souladu s podmínkami úvěrové smlouvy a vylákanou finanční částku do dne splatnosti úvěru, tj. do 20. 10. 1998 neuhradil, naopak z ní následně obžalovaným J. L., M. K., Ing. V. L. a Ing. J. T. poskytl celkem částku 7 210 000,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění L. B., Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. odvolání, kterým se zabýval dne 14. 4. 2003 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 31/01 z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek podle §258 odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu u obžalovaného L. B. ve výroku o trestu a u obžalovaných Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že L. B. při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 zařadil do věznice s dozorem. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byli Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. zařazeni pro účely výkonu uložených trestů odnětí svobody do věznice s dozorem.
Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění Ing. J. T., Ing. V. L. a M. K. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dovolání, ve kterých Ing. J. T. napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Ing. V. L. napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze z důvodu absence rozhodnutí o jeho odvolání a odkazuje se při tom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, dále výrok o vině odsuzujícího rozsudku z důvodu nesprávného právního posouzení skutku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a M. K. napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle jeho názoru rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný Ing. J. T. v odůvodnění svého dovolání poukazuje na skutečnost, že třebaže Vrchní soud v Praze doplnil dokazování, nevyvodil z nově dokázaných skutečností patřičné právní závěry a nevypořádal se důsledně se všemi námitkami odvolatele. Své postavení v případu považuje za odlišné od postavení obviněných L., L. nebo K., a to z hlediska subjektivní stránky. Tvrdí, že neznal podnikatelský záměr obviněného B. a nevěděl, zda zahrnuje i náklady na získání nemovitosti za účelem podnikání, dále že v době uskutečnění obchodu s nemovitostí nevěděl a nemohl vědět o okolnostech, které B. brání vrátit úvěr. Připomíná, že dle obecných zásad trestního práva musí být i u pomocníka prokázán úmysl vztahující se ke všem znakům skutkové podstaty trestného činu, k němuž pomoc směřuje, přičemž je přesvědčen, že mu takový úmysl prokázán nebyl. V postupu odvolacího soudu spatřuje porušení zásady „in dubio pro reo“, když tento soud některé rozhodující důkazy zcela pominul a nehodnotil vůbec. Z těchto námitek vyvozuje závěr, že došlo k nesprávnému posouzení jeho skutku a tedy naplnění důvodu k dovolání. V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky jednak podle §265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání (tento požadavek ovšem není doložen potřebným návrhem předsedy senátu soudu prvního stupně), jednak aby podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se tohoto obviněného a dále aby postupoval podle §265l tr. řádu.
Obviněný Ing. V. L. v obsáhlém odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že ve výroku rozsudku odvolacího soudu chybí rozhodnutí o jeho odvolání. Dále tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení jeho skutku s tím, že tento soud porušil základní zásady trestního řízení a rozhodl o jeho vině skutkem, který není trestným činem, čímž kriminalizoval jeho řádnou podnikatelskou činnost. V postupu obou soudů také spatřuje porušení práva na nestranný a spravedlivý proces podle čl.6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Další argumentaci v odůvodnění svého dovolání soustředil na zpochybnění skutkových zjištění obou soudů, polemiku s hodnocením důkazů , jakož i rozsahem dokazování a uvádí vlastní verzi skutku.V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl jednak o odložení výkonu rozhodnutí (k tomuto požadavku obviněného však absentuje příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně), jednak aby sám rozhodl o zproštění obžaloby.
Obviněný M. K. se v odůvodnění svého dovolání omezuje toliko na tvrzení, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že označuje jako formální „přístup obecných soudů k závěrům obsaženým v nálezu Ústavního soudu stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž nedoplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.“ Tento názor v odůvodnění svého dovolání blíže specifikuje s tím, že podle jeho názoru zůstalo dokazování provedené v hlavním líčení neúplné. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolání obviněného M. K., navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť dovolání postrádá v rozporu s ustanovením §265f tr. řádu odkaz na některý z taxativně uvedených dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu.
Dovolání obviněného Ing. V. L. označuje za zčásti neslučitelné s použitými dovolacími důvody ani jinými zákonnými dovolacími důvody, zčásti za zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 2 písm. e) tr. řádu.
Pokud jde o dovolání obviněného Ing. J. T., navrhuje ohledně tohoto obviněného podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze, jakož i dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které by došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento návrh zdůvodňuje názorem, že pokud jde o tohoto obviněného, došlo k naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení jednání dovolatele. Toto nesprávné posouzení spočívá dle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že ze skutkových zjištění obou soudů nevyplývá jednoznačně prokázaná subjektivní stránka trestného činu, za který byl obviněný odsouzen, resp. že nebylo náležitě prokázáno, že by tento obviněný věděl v rozhodné době o nereálnosti podnikatelského záměru obviněného L. B., nebo alespoň že by byl v rozhodné době přinejmenším srozuměn s tím, že obviněný L. B. jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené době nebude moci vrátit a že tím uvádí banku v omyl, aby se ke škodě jejího majetku obohatil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu). Rovněž se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda podaná dovolání obsahují náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
V případě dovolání podaného obviněným M. K. Nejvyšší soud shledal, že toto dovolání předepsané náležitosti nesplňuje, neboť neobsahuje výslovný odkaz na některý z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu. V textu dovolání je sice vysloven názor, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, což by nasvědčovalo, že obviněný měl patrně na mysli dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jednak výslovný odkaz na tento dovolací důvod v rozporu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání chybí, jednak ani obsah dovolání není s tímto dovolacím důvodem v souladu. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu a dále se tímto dovoláním nezabýval. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání je dle zákona možno podat toliko prostřednictvím obhájce, přičemž tato podmínka je v trestním řádu obsažena nepochybně i z toho důvodu, aby podaná dovolání byla alespoň po formální stránce v souladu se zákonem.
Pokud jde o dovolání obviněných Ing. J. T. a Ing. V. L., Nejvyšší soud konstatuje, že tato dovolání předepsané náležitosti splňují, i když návrh obsažený v petitu dovolání Ing. V. L. lze označit za ne příliš kvalifikovaně vyjádřený; nejedná se však o natolik závažnou vadu, pro kterou by bylo nutné i toto dovolání z důvodu dle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítnout.
Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z odůvodnění dovolání Ing. V. L., ačkoli jde o odůvodnění velice obsažné je zjevné, že samotný obsah se s tímto dovolacím důvodem nekryje. Dovolatel totiž především zpochybňuje rozsah dokazování, hodnocení provedených důkazů, předkládá vlastní verzi skutku, a vznáší tak převážně námitky proti skutkovým zjištěním soudu. Mezi ně patří i skutková zjištění týkající se subjektivní stránky jeho jednání, která dovolatel rovněž zpochybňuje, avšak která jsou jak v samotném výroku odsuzujícího rozsudku, tak i v odůvodnění obou rozsudků náležitě vyjádřena. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Dovolání obviněného Ing. V. L. není ostatně ani v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Tento důvod je uplatněn v posuzovaném případě nekvalifikovaně, neboť uvedené ustanovení tr. řádu v platném znění opravňuje k podání dovolání ze zcela jiného důvodu, než který uvádí obviněný prostřednictvím svého obhájce. Jestliže Ing. V. L. namítá, že v rozsudku odvolacího soudu chybí některý výrok (v tomto případě výrok o jeho odvolání), pak by tato námitka byla slučitelná s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v platném znění. Na tento dovolací důvod ovšem obviněný podle §265f odst. 1 tr. řádu neodkazuje, nýbrž odkazuje na jiné ustanovení, kterému ovšem obsah dovolání neodpovídá. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání Ing. V. L. není podáno z důvodů dle §265b tr. řádu a rozhodl o jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud jde o dovolání Ing. J. T., i v případě tohoto dovolání Nejvyšší soud shledal, že obsah tohoto dovolání v souladu s uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ani s jiným ze zákonných dovolacích důvodů) není. Ačkoli tento obviněný namítá, že soud se nedostatečně vypořádal se subjektivní stránkou jeho jednání a dospěl k nesprávné právní kvalifikaci, ani takovou argumentaci nelze v řízení o dovolání akceptovat. Z rozsudků obou soudů je zcela zjevné, že právní kvalifikace skutku odpovídá skutkovým zjištěním včetně skutkových zjištění týkajících se subjektivní stránky jednání tohoto obviněného a že tato skutková zjištění jsou obsažena jak ve výroku odsuzujícího rozsudku, tak v odůvodnění, zejména rozsudku soudu druhého stupně. Z podaného dovolání je zcela zřejmé, že dovolatel se domáhá primárně přezkumu skutkových zjištění a teprve následně změny právní kvalifikace. Přezkoumávat skutková zjištění je ovšem v rámci řízení o dovolání nepřípustné, byť by se jednalo i o skutková zjištění týkající se subjektivní stránky trestného činu. Podle názoru Nejvyššího soudu musí totiž dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Protože tedy obsah dovolání Ing. J. T. nenaplňuje svým obsahem uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud o jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud jde o žádost obviněných Ing. V. L. a Ing. J. T. o odklad výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud k těmto žádostem neobdržel stanovisko a patřičný návrh dle §265h tr. řádu a proto se jimi nezabýval.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě dovolání Ing. J. T. a Ing. V. L. a shledal, že tato dovolání nebyla podána z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o jejich odmítnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě dovolání obviněného M. K. shledal, že toto dovolání nesplňuje náležitosti dle §265f odst. 1 tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že i toho dovolání bylo odmítnuto.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. listopadu 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h