Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.10.2011, sp. zn. 3 Tdo 1198/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1198.2011.1

sp. zn. 3 Tdo 1198/2011-33 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2011 dovolání, které podal obviněný M. L. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 67 To 98/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 93/2010, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá . Odůvodnění: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 2 T 93/2010, byl obviněný M. L. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že: 1) „ v přesně nezjištěném dni v období od měsíce srpna roku 2009 do měsíce prosince roku 2009 na přesně nezjištěném místě bezplatně opatřil osobě A. Ch., v jednom případě drogu marihuanu, kdy tuto upravil do tzv. jointa, tento zapálil a nabídl ho A. Ch., která ho vykouřila, - přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 k zák. č. 167/1998 Sb., jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, jejíž hlavní psychoaktivní složkou je delta-9-tetrahydrocannabinol, který je uveden v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, 2) v přesně nezjištěný den v blíže nezjištěném období na podzim roku 2009 na benzínové čerpací stanici v Benešově prodal osobě V. Z., v jednom případě drogu v množství menším než 1 gram za finanční částku 500,-Kč, 3) v přesně nezjištěných dnech v období od měsíce listopadu roku 2009 do měsíce prosince 2009 na parkovišti u obchodního domu Globus na P. a dále v P. prodal osobě P. K., v deseti případech celkem 10 gramů drogy pervitin za finanční částku 10.000,- Kč, kdy v každém z uvedených případů se jednalo o množství 1 gramu pervitinu za finanční částku 1.000,-Kč, 5) v přesně nezjištěných dnech v období od měsíce září roku 2009 do 21. 1. 2010 na území hl. m. P., zejména v blízkosti stanice metra Č. v P. prodal osobě M. V., nejméně v 36 případech drogu pervitin, kdy v každém z uvedených případů se jednalo o množství 0,3 gramu, kdy v nezjištěném množství případů za tuto drogu V. zaplatil 400,- až 500,- Kč, a ve zbývajících případech uvedený pervitin vyměnil za zboží jako např. víno, 6) v přesně nezjištěných dnech v období od měsíce prosince roku 2009 do 21. 1. 2010 v P. a v P. – Č. prodal osobě H. T., nejméně v 15 případech kdy v každém z uvedených případů se jednalo o množství 0,5 gramu - 1 gram drogy pervitin za částku 500,- Kč - 1.000,- Kč, 7) v přesně nezjištěných dnech v měsíci prosinci roku 2009 v P. u benzínové čerpací stanice OMV prodal osobě M. C., ve 2 případech drogu pervitin, kdy celkově mu v uvedených případech prodal 2 gramy drogy pervitin za částku 2.000,- Kč, 8) v přesně nezjištěných dnech v měsíci září roku 2009 v P.– Č. a v P. u stanice metra J. poskytl osobě D. S., v jednom případě drogu pervitin v množství do 0,5 gramu, 10) v přesně nezjištěných dnech v blíže nezjištěném období od července roku 2009 do 14. 9. 2009 v P., v blízkosti stanice metra Č. prodal osobě (totožnost osoby utajena dle ust. §55 odst. 2 trestního řádu) v 10 případech drogu pervitin, kdy v jednom případě se jednalo o množství 0,5 gramu drogy pervitin za částku 250 - 300,- Kč, 15) v přesně nezjištěných dnech v měsíci lednu roku 2010 v blízkosti stanice metra Č. v P. prodal osobě V. Z., ve dvou případech drogu pervitin v nezjištěném množství za celkovou částku 1.000,- Kč, 17) v přesně nezjištěných dnech v období od měsíce prosince roku 2009 do měsíce ledna roku 2010 včetně v P., ul. P., v restauraci "B." a na dalších místech hl. m. P. prodal osobě M. Š. , ve čtyřech případech drogu pervitin, kdy v každém z uvedených případů se jednalo o množství 0,7 - 0,8 gramu drogy pervitin za částku 200,- Kč, 23) nejméně dne 13. 9. 2009, kdy byl kolem 03.10 hod. kontrolován příslušníky Policie ČR, v P., J. ul. přechovával za účelem distribuce dalším osobám v osobním motorovém vozidle tov. zn. Lancia, které v té době řídil, celkem 9 ks plastových sáčků s přítlačnou lištou obsahujících celkem 4,696 gramů krystalické látky, v níž byl následnou chemickou expertizou zjištěn pervitin, ve kterém byla stanovena koncentrace metamfetaminu base 40,0 %, což činí 1,88 gramu metamfetaminu base, 24) od přesně nezjištěné doby do dne 21. 1. 2010, kdy byl zadržen policejním orgánem, v místě svého trvalého bydliště na adrese ul. K. S., P. – Č., byt, přechovával za účelem dalšího prodeje třetím osobám 1 ks transparentního plastového sáčku s přítlačnou lištou o rozměrech 8 x 13 cm, který obsahoval 17,52 gramů drogy pervitin s obsahem 70,5 % báze, což celkově činí 12,36 gramů metamfetaminu báze, 1 ks transparentního plastového sáčku s přítlačnou lištou o rozměrech 6 x 9,5 cm, který obsahoval 14,95 gramů drogy pervitin s obsahem 77,7 % báze, což celkově činí 11,62 gramů metamfetaminu báze, 1 ks transparentního plastového sáčku s přítlačnou lištou o rozměrech 6 x 9,5 cm, který obsahoval 1,48 gramu drogy pervitin s obsahem 75,2 % báze, což celkově činí 1,11 gramu metamfetaminu báze a dále 6 ks transparentních plastových sáčků s přítlačnou lištou o rozměrech 4 x 7,5 cm, které celkově obsahovaly 4,24 gramů drogy pervitin s obsahem 57,6 % báze, což celkově činí 2,44 gramů metamfetaminu báze, kdy celkové přechovávané množství drogy pervitin bylo ve výši 38,19 gramů s celkovým obsahem 27,53 gramů metamfetaminu báze, 25) od přesně nezjištěné doby do 21. 1. 2010 v místě svého trvalého bydliště na P., K. S., byt, přechovával léky Sudafed, celkem 319 balení, které obsahovaly 3.828 ks tablet tohoto léku, přičemž tento medikament obsahuje hydrochlorid pseudoefedrin, který je označován jako prekursor pro výrobu pervitinu tzv. Nagaiho syntézou, přičemž odborným zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví chemie bylo vypočítáno, že z 3.828 ks tablet Sudafedu s obsahem 60 mg hydrochoridu pseudoefedrinu v jedné tabletě by se teoreticky dalo vyrobit 211,460 g pervitinu, prakticky je možné připravit 146,995 g pervitinu, - přičemž hlavní účinnou složkou pervitinu je metarmfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, - a za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona byl v posledních třech letech odsouzen rozsudkem OS Praha 1, sp. zn. 8 T 118/2006, k trestu odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou, ze kterého byl podmíněně propuštěn usnesením OS Karlovy Vary ze dne 1. 7. 2009 sp. zn. 40 PP 241/2009 “. Za to byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §100 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla obviněnému uložena zabezpečovací detence. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen terst propadnutí věci, a to: - mobilní telefon NOKIA, typ 6070, spolu se SIM kartou, - mobilní telefon zn. NOKIA, typ 6555, - SIM karta, - mobilní telefon NOKIA, typ N76, - mobilní telefon zn. NOKIA, Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to: - 600 ks plastových průhledných sáčků s přítlačnou lištou - 16,41 gramu žluté krystalické látky v transparentním plastovém sáčku - 13,71 gramu bílé krystalické látky v transparentním plastovém sáčku - 1,29 gramu nažloutlé krystalické látky transparentním plastovém sáčku - 4,16 gramu sušeného zeleného rostlinného materiálu v zavařovací sklenici - 4,12 gramu žluté krystalické látky v transparentním plastovém sáčku - 318 blistrů léku sudafed - 0,554 kg bílé práškovité látky - 4 ks plastových lžiček - 1 ks plastové tuby - 1 ks skleněného talíře - 1 ks digitálních vah - 4,505 gramů žluté krystalické látky v bezpečnostním sáčku DEBASAFE. Obviněný byl současně podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 9. 7. 2010, sp. zn. 2 ZT 22/2010, pro skutky pod body 4), 9), 11) – 14), 16) a 18) – 22), neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 67 To 98/2011 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl, že při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 1. 2011, č. j. 2 T 93/2010-1015, a uloženém trestu propadnutí věci (viz výše) se obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn, a to ve výroku, kterým byla obviněnému uložena zabezpečovací detence a ve zprošťujícím výroku, kterým byl dle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 9. 7. 2010, sp. zn. 2ZT 22/2010. II. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. L. dovolání (č. l. 1156 - 1160) , v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), h) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spatřuje v tom, že jako obviněný po sdělení obvinění dne 21. 1. 2010 neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Ze spisového materiálu je zřejmé, že v okamžiku sdělení obvinění byly dány minimálně dva z důvodů nutné obhajoby. Důvod uvedený v ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., kdy orgány činné v trestním řízení musely mít minimálně pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, a rovněž je ze spisu zřejmé, že trestní stíhání bylo v době sdělení obvinění záměrně vedeno pro přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, u kterého nebyl dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř., jen proto, aby byla eliminována účast obhájce. Obviněný dané považuje za obcházení zákona ze strany policejního orgánu a porušení jeho práva na obhajobu. V odůvodněních podnětů policejního orgánu k podání návrhů na vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, v návrzích státní zástupkyně bylo opakovaně argumentováno, že pervitin měl distribuovat v množství cca l00 gramů denně, přesto mu dne 21. 1. 2010 bylo sděleno obvinění toliko pro přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a k výslechu nebyl zajištěn obhájce. Druhý důvod nutné obhajoby spatřuje v tom, že mu byl ustanoven obhájce až po vzetí do vazby, a trvalo několik týdnů, než se mohl poprvé poradit s advokátním koncipientem. Opakovaně žádal o změnu obhájce ve smyslu ustanovení §40 tr. ř. a uvedl všechny důležité důvody, proč tak činí. Všechny žádosti však zůstaly bez adekvátní odpovědi, bezvýsledná zůstala i žádost o změnu obhájce po podání obžaloby, kdy ještě hlavní líčení 12. 8. 2010 proběhlo přes jeho námitky za účasti advokátní koncipientky, k níž neměl důvěru. Má za to, že tak bylo porušeno jeho právo být zastupován obhájcem řádně. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že skutky, pro které byl uznán vinným, byly nesprávně právně kvalifikovány. Uvedl, že si je vědom, že v rámci dovolacího řízení nelze zpochybňovat správnost skutkových zjištění, má však za to, že použitá právní kvalifikace jednání popsaného pod body 23) – 25) neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Ve vztahu ke skutku pod bodem 25) namítl, že samotné přechovávání uvedených léků (Sudafed) není trestným činem, kdy současně nelze ani dané jednání kvalifikovat podle §286 odst. 1 tr. zákoníku (přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu), neboť s ohledem na závěry odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 7. 4. 2010, přepočty na metamfetamin (jimiž argumentuje rozsudek nalézacího soudu) jsou prakticky na úrovni teoretických výpočtů a pro tyto účely jsou nepoužitelné. Ve vztahu ke skutku pod bodem 23) namítl, že přestože je v popisu skutku nalézacím soudem uvedeno, že měl uvedenou krystalickou látku, v níž byl následnou chemickou expertízou zjištěn pervitin, přechovávat za účelem distribuce dalším osobám, tato skutečnost nemá oporu v provedeném dokazování a je formulována neurčitě. I pokud soud vzal za prokázané, že látka, která byla nalezena v autě, které řídil, patřila jeho osobě, měl být tento skutek s ohledem na jeho závislost na psychoaktivních látkách právně posouzen (za předpokladu splnění kritéria množství většího než malého) jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Daná právní kvalifikace měla být použita i ve vztahu ke skutku pod bodem 24), kdy obviněný současně uvedl, že nelze bez dalšího předpokládat, že jakákoliv omamná či psychotropní látka, která byla nalezena na místě, kde se nacházel či se mohl nacházet, byla určena k další distribuci. Navíc nalézací ani odvolací soud při posuzování subjektivní stránky stíhaného jednání nezohlednily zmenšenou příčetnost ve smyslu §27 tr. zákoníku, která byla prokázána ústavním znaleckým posudkem PL B. a podrobným vyjádřením znalce MUDr. Švarce, PhD., při hlavním líčení, kdy má obviněný za to, že mělo být aplikováno ustanovení §40 tr. zákoníku, resp. §47 odst. 2 tr. zákoníku a upuštěno od potrestání za současného uložení zabezpečovací detence podle §100 tr. zákoníku. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný spatřuje v tom, že nalézacím i odvolacím soudem bylo rozhodnutím o uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, porušeno ustanovení §70 odst. 2 tr. zákoníku, neboť věci, o nichž bylo rozhodnuto, mu nenáleží, tedy mu byl uložen nepřípustný druh trestu. V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 67 To 98/2011, a věc vrátil podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že důvod nutné obhajoby nastal až na základě skutečnosti, že obviněný byl dne 22. 1. 2010 vzat do vazby, a následně mu byl ustanoven jako obhájce Mgr. Tomáš Uherek. Námitky obviněného shledala zjevně neopodstatněnými, zejména co se týká odkazu na znalecký posudek, jež byl vyhotoven až následně. Co se týká žádostí o změnu obhájce, tyto nenaplňují uvedený dovolací důvod. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. Obviněný sice formálně deklaruje tento dovolací důvod, avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. V případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak státní zástupkyně uvedla, že v posuzované věci měl Obvodní soud pro Prahu 9 splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci a uložení tohoto trestu nevybočuje z mezí stanovených v ustanovení §70 tr. zákoníku, neboť předmětem tohoto trestu byly věci nalezené při domovní prohlídce u obviněného. Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. L. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. §36 tr. ř. a §42 zákona č. 218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže), neboť právo na obhajobu je jedním ze základních procesních práv a je garantováno mezinárodními smlouvami i ústavními předpisy. Tento dovolací důvod nedopadá pouze na případy nutné obhajoby, jak by se mohlo zdát z restriktivního výkladu tohoto dovolacího důvodu, ale Nejvyšší soud má za to, že pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). V daném případě obviněný tento dovolací důvod uplatnil s tím, že v jeho případě byla porušena právě ustanovení o nutné obhajobě, maje za to, že byla naplněna podmínka ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., který říká, že obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit . Důvody pro daný závěr vyplývají dle obviněného zejména ze znaleckého posudku Psychiatrické léčebny Bohnice, který u něho konstatoval prokazatelné psychické a somatické změny (deteriorace kognitivních funkcí a osobnosti, epilepsie, kachektizace, hepatopatie aj.) a vzhledem k těžké polymorfní závislosti na psychoaktivních látkách u něho byla diagnostikována porucha osobnosti, chování a kognitivních funkcí. Podle znaleckého posudku doc. MUDr. Hynka, CSc., trpí organickým psychosyndromem s deteriorací intelektu. Při zadržení a výslechu na policii dne 21. 1. 2010 byl akutně intoxikován a před soudem následně rozhodujícím o vazbě trpěl abstinenčními příznaky, na což orgány činné v trestním řízení upozorňoval. Obviněný taktéž vyslovil domněnku, že trestní stíhání bylo v době sdělení obvinění záměrně vedeno pro přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, u kteréhož není dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř., jen proto, aby byla eliminována účast obhájce. Ustanovení o nutné obhajobě je důležitou součástí práva na obhajobu zakotveného v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Shrnují se tu případy, kdy obviněný musí mít obhájce, a to i tehdy, kdyby zastoupení výslovně odmítal. Zákon v těchto případech vzhledem k určitým přesně stanoveným okolnostem považuje obhajobu obhájcem za tak důležitou, že rozhodnutí o ní nenechává na úvaze obviněného. Nutná obhajoba je stanovena především v těch případech, kdy obviněný nemůže svou obhajobu vzhledem k určitým objektivním okolnostem sám náležitě obstarávat (např. je ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá plnou způsobilost k právním úkonům, není dostatečně vyspělý, je nepřítomen, trpí závažnými tělesnými nebo duševními vadami nebo jde o závažnou či právně složitou věc). Jestliže obviněný v případech uvedených v §36 tr. ř. (příp. v §36a tr. ř.) obhájce nemá a nezvolil si ho (§33 odst. 1 tr. ř. a §37 tr. ř.), postupuje se podle §38 a §39 tr. ř., a to ihned poté, co důvod nutné obhajoby vznikl. Nutná obhajoba začíná v přípravném řízení od zahájení trestního stíhání (§160 odst. 1 tr. ř.) a pokračuje v dalších stadiích řízení, pokud její důvod nadále trvá, nebo pokud je jeden důvod, který odpadl, současně nahrazen jiným (srov. též §202 odst. 4 a §263 odst. 3 tr. ř.; viz R 1/1968, R 2/1978, R 1/1979). Přesto, že přípravné řízení nyní zahrnuje i postup před zahájením trestního stíhání, od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, nutná obhajoba počíná až od zahájení trestního stíhání, což vyplývá z použitého pojmu obviněný v návětí §36 tr. ř., když od té doby se také řízení vede proti konkrétní osobě (srov. §160 odst. 1 tr. ř.). V případě vazby povinnost mít obhájce vzniká vzetím do vazby ; u výkonu trestu odnětí svobody nástupem výkonu trestu . Obhajoba je nutná, i když obviněný byl vzat do vazby v jiné trestní věci (srov. R 16/1970). Pochybnosti o způsobilosti náležitě se hájit mohou vzniknout např. u obviněných, u nichž jejich duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných (např. u osob s organickým onemocněním mozku, silným kornatěním apod.), u obviněných, kteří jsou po utrpěném úrazu v kómatu nebo v jiném obdobném stavu hospitalizováni v nemocnici, anebo u obviněných, kteří neumí číst nebo psát, apod. (srov. R 27/1977, R 65/1978) – srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, str. 270 – 272. V projednávané věci obviněný převzal usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. dne 21. 1. 2010 v 23.00 hod. (č. l. 12 – 16) pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 22. 1. 2010 byl obviněný z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) tr. ř. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 20 Nt 204/2010, podle §68 odst. 1 tr. ř. vzat do vazby (vazba započata dnem a hodinou zadržení, tj. 21. 1. 2010 ve 14:50 hod. – č. l. 107). Téhož dne byl obviněnému ustanoven obhájce Mgr. Tomáš Uherek (č. l. 119) z důvodu ustanovení o nutné obhajobě podle §36 odst. 3 tr. ř., tedy z důvodu, že proti obviněnému je vedeno řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let . Je zcela zřejmé, že až do vydání usnesení o vzetí obviněného do vazby dne 22. 1. 2010 důvod nutné obhajoby dán nebyl. Trestní řízení bylo vedeno pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, na čemž nemění nic skutečnost, že obviněnému byl ustanoven obhájce mimo jiné z důvodu uvedenému v ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. Námitka obviněného o záměrném zahájení trestního řízení toliko pro přečin se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem, navíc se jedná o čistou spekulaci. Námitky vztahující se ke zdravotnímu a duševnímu stavu obviněného taktéž nejsou na místě. Argumentuje-li obviněný tím, co dle jeho názoru vyplynulo ze znaleckého posudku, odkazuje tak na skutečnosti, které byly obsahem znaleckého posudku vypracovaném až po zahájení trestního řízení a soudu tedy nebyly známy. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze podřadit ani námitky týkající se žádostí o změnu obhájce a důvodů k nim vedoucích. Nejvyšší soud podotýká, že dle ustanovení §35 odst. 1 věta druhá tr. ř. se pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a Nejvyšším soudem, může obhájce dát zastoupit koncipientem . Námitkami obviněného se navíc již zabýval soud odvolací, který v rámci odůvodnění rozsudku uvedl, že „ je patrno, že po prvém sdělení obvinění byl propuštěn a teprve v okamžiku, kdy došlo k jeho zadržení a rozhodování o vazbě, mu byl ustanoven obhájce, neboť se zjistilo, že jeho trestná činnost je rozsáhlejší než jak původně bylo uváděno. Ustanovený obhájce se pak řádně zúčastňoval všech procesních úkonů v rámci přípravného řízení, byl přítomen výslechu svědků, měl možnost seznámit se se všemi provedenými důkazy “ (str. 8 napadeného rozsudku). Je tedy evidentní, že obviněný byl v rámci trestního řízení řádně zastoupen právním zástupcem, resp. že ustanovení o nutné obhajobě nebyla v jeho případě jakkoli porušena. V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Přestože obviněný v rámci dovolání uvedl, že si je vědom, že nemůže úspěšně zpochybňovat správnost skutkových zjištění nalézacího a odvolacího soudu, část svých námitek proti právní kvalifikaci jednání popsaného pod body 23) – 25) směřoval právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především obsah znaleckého posudku Psychiatrické léčebny B. a podrobného vyjádření znalce MUDr. Švarce, Ph.D.) a vadná skutková zjištění (námitka, že provedenými důkazy ve věci není prokázána subjektivní stránka jeho jednání a především pak, že měl uvedené omamné a psychotropní látky u sebe za účelem distribuce, včetně nesprávných zjištění o vlastnictví předmětných látek), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že nelze předpokládat, že jakákoli omamná a psychotropní látka nalezená na místě byla určena k další distribuci) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvedl, že nalezené omamné a psychotropní látky byly určeny k jeho osobní potřebě a nikoli k distribuci). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil, a jak sám obviněný dovodil. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. L. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze obecně podřadit námitky obviněného o nesprávné právní kvalifikaci skutků pod body 23) – 25). Ve vztahu ke skutku pod bodem 25) obviněný namítl, že tento byl kvalifikován jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, nicméně dle základní skutkové podstaty tohoto trestného činu dojde k jejímu naplnění přechováváním prekursoru pro jiného, avšak obviněný u sebe toliko přechovával volně prodejná balení léků, originálně zabalených, s nimiž nebyla prokázána žádná manipulace, což dle jeho přesvědčení není trestným jednáním, kdy současně nelze jednání kvalifikovat jako přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ačkoli byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a spáchá-li čin ve značném rozsahu. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. Prekursorem je látka uvedená v kategorii 1 přílohy I přímo použitelného předpisu Evropských společenství [nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004] nebo v kategorii 1 přílohy přímo použitelného předpisu Evropských společenství [nařízení Rady (ES) č. 111/2005]. Přechováváním je jakýkoli způsob držení omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu. Pachatel nemusí mít takovou látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci (např. ji má uloženu v bankovním sejfu, zakopánu v zemi, uloženu u známé osoby). Na délce doby přechovávání pro vymezení tohoto pojmu nezáleží, může však mít význam pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. I přechovávání musí být vykonáváno pro jiného . Přechovávání jedu, omamné nebo psychotropní látky bez povolení pro sebe v množství větším než malém je trestné podle §284 tr. zákoníku. Zákon na rozdíl od ustanovení §284 tr. zákoníku (podobně i v §285 tr. zákoníku) nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu. Z účelu tohoto ustanovení vyplývá, že k trestnímu postihu stačí jakékoli množství takové látky [srov. i novelizaci §30 odst. 1 písm. b), e), f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, provedenou zákonem. č. 112/1998 Sb. současně s novelizací trestního zákona], pokud však nenaplňuje znak ve značném rozsahu, který je již okolností zvlášť přitěžující podle písm. c) odst. 2 tr. zákoníku (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník 1. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 2619 – 2621). V projednávané trestní věci neobstojí námitky obviněného, že daná balení volně prodejných léků přechovával pro sebe. Jednání obviněného je třeba posoudit jako celek, kdy jednotlivé skutky dotváří celistvost tohoto jednání. Obviněný prokazatelně nabízel a prodával omamné a psychotropní látky dalším osobám, což v podaném dovolání nijak nezpochybňuje. Obviněný distribuoval drogy dalším osobám a za tímto účelem u sebe přechovával jak přímo tyto omamné a psychotropní látky, tak i prekurzory k jejich výrobě (mezi které patří u obviněného zajištěná plata s volně prodejným lékem Sudafed). U něho zajištěné prekurzory tedy u sebe přechovával pro jiného, resp. pro osoby, kterým měl distribuovat omamné a psychotropní látky. Skutečnost, že on sám je uživatelem drog, neznamená automaticky, že jakékoli omamné a psychotropní látky a prekurzory u něho nalezené, lze bez dalšího označit za přechovávané pro jeho osobní potřebu. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že množství u obviněného nalezeného prekurzoru čítá celkem 3828 tablet, tedy stěží množství, které by si obviněný opatřil toliko pro svou vlastní potřebu. Skutková zjištění, která našla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, soudy učinily nejen na základě výsledků domovní prohlídky v místě bydliště obviněného, nýbrž zejména na základě svědeckých výpovědí, jakož i výsledků rekognice, při níž svědci obviněného spolehlivě označili jako osobu, která jim drogu prodávala, kdy o kontaktu obviněného se svědky a domlouvání obchodu s drogami svědčí i záznamy odposlechů. Nalézací soud se jednáním obviněného pečlivě zabýval. V rámci odůvodnění rozsudku na str. 17 – 22 podrobně rozvedl úvahy, které jej vedly k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Nalézací soud mimo jiné uvedl, že bylo „ nade vší pochybnost prokázáno, že obžalovaný přechovával drogy a prekursory k výrobě drog i ve svém bydlišti v P., v ulici K. … Z protokolu o domovní prohlídce pak vyplývá, že v bytě byly i za pomoci psa specialisty nalezeny drogy ve značném množství. V jednom sáčku se nacházelo 17,52 gramu drogy pervitin, v druhém sáčku 14,95 gramu drogy pervitin, dále 1,48 gramu drogy pervitin, a dále 6 ks sáčků s 4,24 gramu drogy pervitin. Celkové množství drogy pervitin, které obžalovaný přechovával ve svém bytě bylo 38,19 gramu obsahující 27,53 metamfetaminu base. Kromě toho byly u obžalovaného nalezeny blistry s lékem sudafed, ve kterých se nacházelo celkem 3828 tablet tohoto léku, přičemž tento medikament je prekursorem pro výrobu pervitinu. Z tohoto množství léků lze vytvořit prakticky 146,995 gramu pervitinu. … Z provedených důkazů vyplývá, že se v bytě běžně zdržoval a i většina z osob, které od něj drogu kupovaly uvedla, že v bytě na Černém mostě bydlel a k předávce drog docházelo často nedaleko od tohoto bytu poté, co byl obžalovaný zájemci telefonicky kontaktován a požádán o drogu “ (str. 20 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud pak na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkázal. Uvedl, že „ pokud jde o jednání tak jak je popsáno v bodě 23) až 25) je evidentní, že v tomto směru obvodní soud řádně provedl dostupné důkazy a že dospěl k správnému závěru o vině obžalovaného a městský soud se nehodlá podrobněji zabývat hodnocením, jak je učinil soud 1. stupně z provedených důkazů. … nebyly tedy zjištěny žádné okolnosti, které by zpochybňovaly provedené důkazy, jak výpovědi svědků, znalecké posudky, odborná vyjádření i listinné důkazy. Sama obhajoba obžalovaného je krajně nepřesvědčivá a nevěrohodná. Městský soud proto shledal skutkové závěry obvodního soudu správnými a úplnými a obvodní soud též správně posoudil jednání obžalovaného po právní stránce. Městský soud proto neměl co by na výroku o vině měnil. Je nutné dodat, že obvodní soud vzhledem k zprošťujícímu výroku, který nebyl napadnut odvolánim, vycházel skutečně z objektivně zjištěných skutečností, které náležitě zhodnotil a oproti obžalobě podstatně trestnou činnost obžalovaného omezil “ (str. 8 napadeného rozsudku). Nejvyšší soud se závěry soudů obou stupňů zcela ztotožňuje a námitky obviněného v tomto bodě shledal neopodstatněnými. Obviněný dále namítl, že jednání pod body 23) – 24) mělo být posouzeno jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, a to s ohledem na jeho zjištěnou polymorfní závislost na psychoaktivních látkách. Konkrétně namítl, že nebylo prokázáno, že by nalezené látky přechovával za účelem další distribuce, resp. že daný závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Formulace jsou dle jeho názoru velice abstraktní a neurčité. Ačkoli lze tuto námitku formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný ji vznesl s poukazem na nedostatečná skutková zjištění a dokazování, tedy založil ji na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů a současně i vlastní verzi skutkového stavu věci, tedy jedná se o čistou spekulaci. Obviněný zde nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutky zjištěnými soudy nižších stupňů (pod body 23 - 24) a jejich právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného v tomto bodě nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybnil i naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to s tím, že soudy nezohlednily jeho zmenšenou příčetnost ve smyslu §27 tr. zákoníku, která dle jeho přesvědčení byla prokázána ústavním znalcem Psychiatrické léčebny B. a vyjádřením znalce MUDr. Švarce, PhD., při hlavním líčení. Je toho názoru, že závěry znalců měly vést k aplikaci ustanovení §40 tr. zákoníku, resp. §47 odst. 2 tr. zákoníku a k upuštění od potrestání za současného uložení zabezpečovací detence podle §100 tr. zákoníku. Námitky obviněného brojící proti nenaplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu jsou zjevně neopodstatněné. Podle §27 tr. zákoníku ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný. Zmenšenou příčetností se rozumí takový stav, v němž byla v důsledku duševní poruchy podstatně snížena (oslabena) schopnost pachatele rozpoznat protiprávnost činu nebo schopnost pachatele ovládat své jednání, anebo byly sníženy zároveň obě tyto schopnosti (srov. č. 61/71-I. Sb. rozh. tr.). Duševní poruchou se stejně jako u nepříčetnosti rozumí zřetelná odchylka od stavu duševního zdraví a rovnováhy, kterým se rozumí stav úplné a sociální pohody, jako výslednice vnitřních (genetických) a vnějších (psychociálních a environmentálních) faktorů. Podstatné snížení schopnosti rozpoznávací spočívá v tom, že pachatel, který naplnil znaky trestného činu, má v době činu výrazným způsobem sníženu schopnost rozpoznat protiprávnost svého činu (srov. §13 odst. 1). Obdobně je třeba charakterizovat podstatné snížení schopnosti určovací, jež spočívá v tom, že pachatel má v době činu výrazným způsobem sníženu způsobilost ovládat své jednání. Otázka zmenšené příčetnosti podobně jako nepříčetnosti je otázkou právní, a proto její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení a je nutno ji zkoumat vždy konkrétně jen ve vztahu k určitému trestnému činu pachatele. Zmenšená příčetnost jako okolnost, která spolupůsobila při spáchání trestného činu, vytváří zvláštní situaci, v níž nelze vůči pachateli postupovat vždy způsobem, který by byl účinný v obvyklých případech. Sama o sobě však není podle platné úpravy polehčující okolností, poněvadž nemusí vždy znamenat nižší závažnost spáchaného trestného činu pro společnost a odůvodňovat uložení mírnějšího trestu (srov. R 41/1976, s. 220 a 221 a R 30/05-II.). Trestní zákoník při shledání zmenšené příčetnosti rozlišuje jednak obligatorní důsledek, jímž je přihlédnutí k tomuto stavu podle §40 odst. 1 tr. zákoníku při stanovení druhu trestu a jeho výměry, jednak fakultativní důsledky, kterými může být upuštění od potrestání podle §47 tr. zákoníku za současného uložení ochranného léčení (§99 odst. 1 tr. zákoníku) případně zabezpečovací detence (§100 odst. 1 tr. zákoníku), nebo snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §40 odst. 2 tr. zákoníku za současného uložení ochranného léčení (§99 odst. 1 tr. zákoníku), a to bez omezení podle §58 odst. 3 tr. zákoníku. Všechny tyto důsledky, s výjimkou upuštění od potrestání za současného uložení zabezpečovací detence podle §47 odst. 2 tr. zákoníku (vzhledem k povaze zabezpečovací detence podle §100 tr. zákoníku), však trestní zákoník vylučuje, jestliže si pachatel stav zmenšené příčetnosti přivodil, byť i z nedbalosti, vlivem návykové látky. V projednávané trestní věci nebyla zmenšená příčetnost obviněného zjištěna. Touto otázkou se nalézací soud podrobně zabýval. Nechal vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Vlastimilem Tichým, který uvedl, že obviněný netrpí ani v době spáchání trestného činu netrpěl duševní poruchou ve vlastním slova smyslu, a že v době páchání trestných činů byly schopnosti rozpoznávací u něho plně zachovány, schopnosti ovládací pak vlivem závislosti na návykových látkách u poruchy osobnosti na bázi encefalopatie sníženy částečně, asi v polovině stupnice mezi schopnostmi zcela zachovalými a schopnostmi zcela vymizelými. Obhajoba následně předložila vlastní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaný Doc. MUDr. Karlem Hynkem, CSc., který uvedl, že schopnosti rozpoznat protiprávnost svého jednání byly vzhledem k chronické intoxikaci podstatně sníženy. S ohledem na rozpornost obou znaleckých posudků nalézací soud přibral k posouzení duševního stavu obviněného znalecký ústav – Psychiatrickou léčebnu B., z jehož závěrů následně vycházel. Revizní posudek konstatoval, že v době páchání inkriminovaných činů byly schopnosti obviněného rozpoznat protiprávnost jeho chování „zachovány, jeho schopnosti ovládat své jednání byly podstatně sníženy. Rozpoznávací ani ovládací schopnosti nebyly vymizelé. … věděl, že prodávat nebo přechovávat drogy je protiprávní. Ovládací schopnosti byly snížené, a to podstatně. Byl buď pod vlivem drog nebo v abstinenčním stavu, ale schopnosti ovládací nemohly být vymizelé, protože skutky, pro které je obžalován, nedělá člověk nepříčetný “ (str. 16 rozsudku nalézacího soudu). Soudy vycházejíc z revizního znaleckého posudku zmenšenou příčetnost nedovodily. Z uvedeného je tedy patrno, že i zmíněnou námitkou se soudy již zabývaly a v této souvislosti hodnotily všechny důkazy mající na její posouzení vliv. Své závěry pak rozvedly způsobem odpovídajícím ustanovení §125 tr. ř. a Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožňuje. Svými námitkami k uvedené problematice se obviněný snaží docílit jiného náhledu soudů na problematiku znaleckých posudků a otázku ev. aplikace §27 (zmenšená příčetnost) na jím spáchané jednání. Soudy však při hodnocení důkazů postupovaly i při zjišťování příčetnosti (zmenšené nepříčetnosti) v souladu se zněním §2 odst. 6 tr. ř. Obviněný též uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., brojíc proti jemu uloženému trestu propadnutí věci, neboť tyto věci mu nenáleží a byl mu tak uložen nepřípustný druh trestu. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (varianta uplatněná obviněným). Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, aby došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněný namítl, že jemu uložený trest je trestem nepřípustným, neboť věci tímto trestem postižené mu nenáleží. Předmětem trestu byly věci nalezené při domovní prohlídce u obviněného, jejichž vlastnictví bylo obviněnému v rámci řízení prokázáno. Nalézací soud, stejně jako soud odvolací, tak při uložení tohoto trestu nevybočily z mezí stanovených v ustanovení §70 tr. zákoníku. IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. L. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 12. října 2011 Předseda senátu: JUDr. Petr Š a b a t a