ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.129.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 129/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2006 dovolání obviněného R. V ., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 4 To 80/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 68/93, a rozhodl takto:
Dovolání R. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 4 T 68/93, byl obviněný R. V. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona, výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 7 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 3. 1992, č. j. 4 T 137/91-62, který nabyl právní moci dne 4. 4. 1992, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit S. P. S. kraje O. částku 645,- Kč spolu s 3% úrokem z prodlení od 30. 1. 1993 a B. J., částku 10.235,- Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený M. R., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný R. V.
1) dne 7. 12. 1991 kolem 22.00 hodin v P., okres N. J., v restauraci U. fyzicky napadl P. J. pod záminkou, že mu má vrátit dluh, vyvedl ho násilím před restauraci, kde jej udeřil pěstí do obličeje tak silně, že poškozený upadl na zem, poté se obviněný vrátil do restaurace, kde nejdříve slovně hrubými vulgárními výroky a poté fyzicky údery pěstí do obličeje napadl obsluhující číšnici H. D. a hosta R. N., kterým způsobil lehká zranění, v útoku pak pokračoval i o chvíli později po zákroku policejní hlídky, když opětovně napadl P. J., kterého násilím vytáhl od stolu a poté jej srazil na zem v místnosti výčepu, kopal do něj tak, že údery směřovaly na hlavu, oblast hrudníku a břicha, způsobil mu tím těžké zranění – zlomeninu nosních kůstek, zlomeninu žebra vlevo, vyražení dvou zubů v horní a dolní čelisti vlevo a natržení jedné z drobných přemosťujících žil v hlavě s následným nitrolebním krvácením, přičemž na toto zranění poškozený J. zemřel na anesteziologicko-resuscitačním oddělení F. n. s p. u S. A. v B. dne 28. 12. 1991,
2) dne 14. 1. 1992 kolem 22.00 hodin ve vinárně hotelu L. v P., okres N. J., v místnosti pánského WC odňal M. R. peněženku z náprsní kapsy saka a z peněženky, kterou prohledal, odcizil částku 100,- Kč a zbytek peněz, které byly v peněžence, odhodil na zem, poté se snažil poškozenému násilím strhnout z ruky hodinky, přičemž došlo k zápasu, při kterém obviněný V. několikrát udeřil M. R. do obličeje, kopal jej a způsobil mu zranění – zhmoždění pravého oka, zlomeninu spodiny očnice vpravo, natržení duhovky vpravo, která si vyžádala dobu léčení od 15. 1. do 9. 3. 1992,
3) dne 14. 1. 1992 kolem 22.35 hodin v P., okres N. J., v jedné z kanceláří O. o. P. Č., kde byl v té době předveden v souvislosti s napadením M. R., rozbil sklenici limonády a s ostrým střepem v ruce nejdříve vyhrožoval střežícímu jej policistovi pprap. T., že podřeže i jej, přičemž proti němu se střepem v ruce postupoval a svého jednání zanechal až poté, kdy policista použil proti němu hrozby střelnou zbraní.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2005 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 80/2005 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí obou soudů s výslovným odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když tvrdí, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení všech skutků, pro které byl odsouzen. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vznáší i námitku nepřiměřeně dlouhé doby trestního řízení. Poukazuje na to, že obžaloba je datována dnem 7. 6. 1993, dále že Okresní soud v Novém Jičíně svým usnesením ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 4 T 68/93, trestní stíhání zastavil, leč s tímto usnesením se neztotožnil Krajský soud v Ostravě, a to na základě stížnosti okresního státního zástupce. Dovolatel má za to, že nadměrnou dobou trestního stíhání došlo k porušení jeho práva dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v souladu s čl. 10 Ústavy České republiky a že soud prvního stupně porušil v průběhu řízení i §181 odst. 3 tr. řádu.
K samotnému meritu věci dovolatel uvádí, že závěry obou soudů byly učiněny na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování, přičemž dovolatel sám se necítí vinným spácháním žádného ze skutků, pro které byl odsouzen. Protože oba soudy neprovedly výslechy některých svědků, na jejichž přítomnosti obviněný trval a spokojily se s čtením výpovědí z přípravného řízení, vyslovuje dovolatel názor, že v průběhu řízení tak došlo i k procesním vadám, které měly vliv na konečné rozhodnutí ve věci.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky buď ve smyslu §265k tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí a dále postupoval podle §265l tr. řádu, případně aby podle §265m tr. řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem, a to tak, že se obviněný pro všechny skutky zprošťuje obžaloby podle §226 tr. řádu.
Dopisem doručeným Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 11. 10. 2005 podal obviněný ještě doplnění ke svému dovolání, ve kterém toliko doplňuje předchozí argumentaci, na jejíž podstatě však nic nemění. Jelikož tento dopis není podán prostřednictvím obhájce, není jej možno považovat za relevantní doplnění dovolání.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Vyslovuje názor, že dovolání je podáno jak z dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který se dovolatel výslovně odkazuje, tak i z dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, na který sice v dovolání chybí výslovný odkaz, ale část obsahu dovolání tomuto dovolacímu důvodu odpovídá. Pokud jde o naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dochází státní zástupkyně k závěru, že obsah dovolání je s tímto dovolacím důvodem v rozporu, neboť argumentace obviněného nesměřuje proti právnímu posouzení skutku, nýbrž vytýká údajné vady při zjišťování skutkového stavu.
Za relevantní z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm,. e) tr. řádu považuje státní zástupkyně tu část dovolání, ve které obviněný namítá nepřiměřeně dlouhou dobu řízení. Státní zástupkyně rekapituluje průběh trestního řízení a vyslovuje názor, že z důvodu pochybení na straně soudů došlo k průtahům řízení, které přispěly k jeho celkové délce, přičemž jednání dovolatele nikterak k celkové délce řízení nepřispělo. Na druhé straně však státní zástupkyně konstatuje, že na celkovou dobu řízení měly vliv i další faktory, především rozsah a následek dovolatelovy činnosti, kterou orgány v trestním řízení posuzovaly. Z tohoto pohledu státní zástupkyně potřebu zvážit, zda trest uložený obviněnému je vyjádřením proporcionality mezi účelem trestu a právem na osobní svobodu. Konstatuje, že soudy při ukládání trestu ústavní požadavek proporcionality respektovaly, když omezení osobní svobody obviněného v podobě nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 7 měsíců se v daném případě vzhledem ke všem okolnostem jeví jako přiměřené veřejnému zájmu na potrestání pachatele trestné činnosti, resp. trestním zákonem vymezenému účelu trestu.
Státní zástupkyně považuje v té části, kde je z hlediska použitých dovolacích důvodů relevantní, za zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm uplatňuje zmíněný dovolací důvod jen zcela formálně, ve zjevném rozporu s tím však vznáší pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, zejména proti rozsahu dokazování při zjišťování skutkového stavu, případně údajné procesní vady, avšak nevznáší žádnou námitku týkající se právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určen k přezkoumávání skutkových zjištění soudu, jakož ani postupu při provádění či hodnocení důkazů, dovolání není možno považovat za „druhé odvolání“ a dovolací soud nemá charakter soudu třetí instance. Nejvyšší soud je skutkovými zjištěními soudu prvního a druhého stupně vázán. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů není určen k přezkoumávání námitek toho druhu, které uplatňuje dovolatel.
Je zcela zjevné, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší žádné námitky a argumenty, které by směřovaly k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž že pod záminkou formálně uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela evidentně žádá toliko další revizi samotných skutkových zjištění soudu. Pokud by se tedy dovolání obviněného R. V. omezovalo pouze na tyto námitky, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud však jde o námitku dovolatele týkající se délky řízení, přiklonil se Nejvyšší soud k názoru státní zástupkyně, že v této části je podané dovolání relevantní z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, ačkoli při stroze formalistickém posuzování by musel Nejvyšší soud konstatovat, že takový dovolací důvod relevantně uplatněn nebyl, neboť uvedené ustanovení zákona dovolatel ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu výslovně neodkazuje. Nejvyšší soud však tuto skutečnost považuje za pouhé opomenutí, když je z obsahu dovolání zjevné, že úmyslem dovolatele zjevně bylo tento dovolací důvod uplatnit.
Námitku dovolatele vznesenou v rámci tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud považuje z věcného hlediska za zjevně neopodstatněnou.
V prvé řadě z průběhu trestního stíhání nelze jednoznačně konstatovat, že celková doba řízení by byla extrémně nepřiměřená složitosti případu, potřebám důkazního řízení ve vztahu k rozsahu a charakteru trestné činnosti dovolatele. Vůči několikrát opakovanému rozhodování soudů prvního a druhého stupně lze sice mít z pozice Nejvyššího soudu určité výhrady, nicméně nelze v dané věci učinit závěr, že by ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 4 tr. řádu nebo v §11a tr. řádu, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Pouze v takovém případě by totiž bylo možno označit dovolání za opodstatněné z hlediska naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Z povahy věci a obsahu námitek dovolatele je zjevné, že obviněný se domáhá posouzení, že v jeho případě mělo být ve smyslu §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu jeho trestní stíhání zastaveno, neboť tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Výslovně se také odkazuje na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud však považuje za nutné konstatovat, že samotná výše uvedená Úmluva žádnou konkrétní lhůtu či dobu trvání trestního řízení nestanoví a přiměřenost či nepřiměřenost konkrétní doby trestního řízení je zapotřebí posuzovat jednak s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jednak však také s ohledem na konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu. Samotný fakt, že trestní řízení v daném případě skutečně trvalo celkem 13 let, ještě neopravňuje jednoznačný závěr o nepřiměřenosti této doby. Nejvyšší soud uvážil celkový průběh řízení a neshledal, že by v řízení existovaly takové neodůvodněné průtahy ze strany soudů obou stupňů, jako např. dlouhá doba absence potřebných úkonů, nenařízení jednání ve věci apod. Dle názoru Nejvyššího soudu je zjevné, že v daném případě nebyla dána žádná ze zákonných podmínek, pro které by muselo být řízení zastaveno a že by tak byl dán dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té části, kde je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů relevantní, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. V. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. března 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h