Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.02.2006, sp. zn. 3 Tdo 1432/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1432.2005.1

sp. zn. 3 Tdo 1432/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2006 o dovolání Nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i neprospěch obviněného R. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 2 To 33/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 12/2004, takto: Podle §265j tr. ř. se dovolání z a m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 52 T 12/2004, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním popsaným pod body 1) až 4) výroku rozsudku. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně, sp. zn. 89 T 119/2003, ze dne 23. 9. 2003, byl obviněný podle §248 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let nepodmíněně. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně, sp. zn. 89 T 119/2003, ze dne 23. 9. 2003, jenž nabyl právní moci dne 15. 10. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným společnostem B.s.r.o., se sídlem S., B., částku ve výši 4.735.000,- Kč a R. A.s.r.o., tř. J., B., částku ve výši 4.749.000,- Kč. O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali obviněný a státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 2 To 33/2005, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu obou odvolání rozsudek soudu prvního zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud za částečně modifikovaných skutkových okolností sám nově ve věci rozhodl tak, že se obviněný R. K. uznává vinným trestným činem poškozování věřitele dle 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., který spočíval v tom, že „ od 11. září 2002, kdy se stal jediným jednatelem a jediným společníkem společností B.s.r.o., se sídlem S. B., a R. A.s.r.o., tř. J., B., nejméně srozuměn s tím, že tyto společnosti jsou zatíženy již splatnými neuhrazenými závazky, přičemž v této době obě společnosti dlužily nejméně společnosti G. P. P., spol. s r.o, souhrnnou částku 7.407.306,50 Kč, a společnost R. A.s.r.o. dlužila nejméně společnosti R. a.s. částku 50.000,- Kč, 1/ jako osoba oprávněná nakládat s účty jím zastupovaných společností v době od 18. září 2002 do 9. října 2002 postupně vybral a) z účtu společnosti R. A.s.r.o., tř. J., B., vedeného u V. C. Z.a.s., p. B. – K. P., P., - dne 18.9.2002 částku ve výši 250.000,- Kč, - dne 19.9.2002 částku ve výši 147.000,- Kč, - dne 20.9.2002 částku ve výši 83.000,- Kč, - dne 23.9.2002 částku ve výši 63.000,- Kč, - dne 25.9.2002 částku ve výši 150.000,- Kč, - dne 26.9.2002 částku ve výši 16.000,- Kč, - dne 27.9.2002 částku ve výši 78.000,- Kč, - dne 30.9.2002 částku ve výši 134.000,- Kč, - dne 1.10.2002 částku ve výši 58.000,- Kč, - dne 2.10.2002 částku ve výši 13.000,- Kč - dne 3.10.2002 částku ve výši 7.000,- Kč, - dne 4.10.2002 částku ve výši 16.000,- Kč, - dne 9.10.2002 částku ve výši 4.000,- Kč. b) z účtu stejné společnosti vedeného u V. C. Z.a.s., p. B., - dne 23.9.2002 částku ve výši 148.000,- Kč, - dne 8.10.2002 částky ve výši 2.000,- Kč a 80.000,- Kč. c) z účtu společnosti B.s.r.o., S., B., vedeného u V. C. Z. a.s., p. B.- K. P., P., - dne 18.9.2002 částku ve výši 200.000,- Kč, - dne 19.9.2002 částku ve výši 250.000,- Kč, - dne 20.9.2002 částku ve výši 557.000,- Kč - dne 23.9.2002 částku ve výši 70.000,- Kč, - dne 25.9.2002 částku ve výši 7.000,- Kč, d) z účtu stejné společnosti, vedeného u V. C. Z.a.s., p. B. M.-P., - dne 23.9.2002 částku ve výši 124.000,- Kč, - dne 30.9.2002 částku ve výši 27.000,- Kč, tedy finanční prostředky v celkovém objemu 2.484.000,- Kč, se kterými naložil blíže nezjištěným způsobem, 2/ dne 3. října 2002 prodal na základě kupních smluv uzavřených se společností P. C. Z. s.r.o. B., H., zastoupenou jednatelem L. Š., zařízení čtyř lékáren do té doby provozovaných společností R. A.s.r.o., tř. J., B. – dvou lékáren v B. na B. u. a na L. u. a dvou lékáren v H., na u. P. a na n. T.G.M., za částku 1.500.000,- Kč a skladové zásoby léků za 2.000.000,- Kč, dále zařízení dvou lékáren do té doby provozovaných společností B.s.r.o., S., B., v B., na S.u. a v B., na H. n., rovněž za 1.500.000,- Kč a skladové zásoby léků za 2.000.000,- Kč, tedy celkem za částku 7.000.000,- Kč, 3/ dne 4. října 2002 uzavřel jako jednatel společnosti R. A.s.r.o., tř. J., B., jako postupitel smlouvy s postupníkem obchodní firmou R. D. C. s.r.o., B., H., zastoupenou L. Š.: a) smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupil postupníkovi pohledávky dle faktur vystavených dne 30.9.2002 za zdanitelná plnění vyplývající z podnikatelské činnosti postupitele v lékárně na B. u. v B., a to dle: - fa vystavených V. z. p. ČR na zaplacení částky ve výši 156.124,40 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavených V. z. p. ČR na zaplacení částky ve výši 22.541,- Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa. vystavené H. z. p. na zaplacení částky ve výši 424,40 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené O. Z. P. z. b., p. a s. na zaplacení částky ve výši 27.894,70 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené Z. p. M. V. ČR na zaplacení částky ve výši 86.490,- Kč s datem splatnosti 16.10.2002, - fa vystavené Z.P. M¨.-A. na zaplacení částky ve výši 42.832,- Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené Č.n.z.p. na zaplacení částky ve výši 8.082, 50 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, tedy pohledávky za uvedenými pojišťovnami v celkové výši 344.389,- Kč, b) smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupil postupníkovi pohledávky dle faktur za zdanitelná plnění vyplývající z podnikatelské činnosti postupitele v lékárně na L. u. v B., a to dle: - fa vystavené dne 3.9.2002 Z. š. na částku 1.000,- Kč splatnou 19.9.2002, - fa vystavené dne 12.9.2002 O.Z.P. z. b., p. a s. na zaplacení částky ve výši 2.951,80 Kč s datem splatnosti 30.9.2002, - fa vystavené dne 16.9.2002 V. Č. R.na zaplacení částky ve výši 78.794,76 Kč s datem splatnosti 4.10.2002, - fa. vystavené dne 30.9.2002 V. Č. R.na zaplacení částky ve výši 84.711,16 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa. vystavené dne 30.9.2002 V. Č. R.na zaplacení částky ve výši 1.953,70 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 V.Z.P.ČR na zaplacení částky ve výši 28.430,13 Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 V.Z.P.ČR na zaplacení částky ve výši 722,40 Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 O.Z.P. z.b.,p. a s. na zaplacení částky ve výši 13.187,64 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Z.M. ČR na zaplacení částky ve výši 51.238,98 Kč s datem splatnosti 16.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Z.P.M.-A. na zaplacení částky ve výši 4.965,64 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Č.n.z.p. na zaplacení částky ve výši 7.997,39 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, tedy pohledávky za uvedenými pojišťovnami a škodou v celkové výši 275.953,60, c) smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupil postupníkovi pohledávky dle faktur vystavených dne 30.9.2002 za zdanitelná plnění vyplývající z podnikatelské činnosti postupitele v lékárně „N.P.“ v H., a to dle: - fa vystavené R. b. p. O., z.p., na zaplacení částky ve výši 34.322,70 Kč s datem splatnosti 21.10.2002, - fa vystavené Z.M. ČR na zaplacení částky ve výši 32.631,60 Kč s datem splatnosti 19.10.2002, - fa. vystavené O.Z.P. z. b. p. a s. na zaplacení částky ve výši 2.767,10 Kč s datem splatnosti 20.10.2002, - fa. vystavené Z.P.M.-A. na zaplacení částky ve výši 2.000,50 Kč s datem splatnosti 20.10.2002, - fa vystavené H. z. p. na zaplacení částky ve výši 4.598,90 Kč s datem splatnosti 20.10.2002, - fa vystavené V. z. p. na zaplacení částky ve výši 7.369,70 Kč s datem splatnosti 17.10.2002, - fa vystavené Č. n. z. p. na zaplacení částky ve výši 6.386,90 Kč s datem splatnosti 20.10.2002, - fa vystavené V. Č. R. na zaplacení částky ve výši 52.312,40 Kč s datem splatnosti 20.10.2002, tedy pohledávky za uvedenými pojišťovnami v celkové výši 142.389,80 Kč, d) smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupil postupníkovi pohledávky dle faktur za zdanitelná plnění vyplývající z podnikatelské činnosti postupitele v lékárně „U N.“ v H., M.n., a to dle: -fa vystavené dne 3.9.2002 Z. z. s. H. na zaplacení částky ve výši 13.535,40 Kč s datem splatnosti 17.9.2002, - fa vystavené dne 3.9.2002 Z. z. s. H. na zaplacení částky ve výši 3.209,60 Kč s datem splatnosti 17.9.2002, - fa vystavené dne 3.9.2002 Z. z. s. H. na zaplacení částky ve výši 61,- Kč s datem splatnosti 17.9.2002, - fa vystavené dne 31.8.2002 Č. n. z. p. na zaplacení částky ve výši 16.290,10 Kč s datem splatnosti 28.9.2002, - fa vystavené dne 17.9.2002 V. Č. R.na zaplacení částky ve výši 79.221,30 Kč s datem splatnosti 5.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 s.r.o. H. na zaplacení částky ve výši 868,80 Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Z. z. s. H. na zaplacení částky ve výši 19.124,50 Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Z. z. s. H. na zaplacení částky ve výši 5.749,50 Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 V. Č. R.na zaplacení částky ve výši 89.842,10 Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 V. z. p. na zaplacení částky ve výši 9.585,70 Kč s datem splatnosti 16.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 H. z. p. na zaplacení částky ve výši 2.481,80 Kč s datem splatnosti 19.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 O. Z. P. z .b. p. a s. na zaplacení částky ve výši 16.554,70 Kč s datem splatnosti 19.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Z. M. ČR na zaplacení částky ve výši 68.009,20 Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 R. b. p. O., z. z. p., na zaplacení částky ve výši 28.876,10 Kč s datem splatnosti 19.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Z. p. M.-A. na zaplacení částky ve výši 4.432,40 Kč s datem splatnosti 19.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Č. n. z. p. na zaplacení částky ve výši 14.789,30 Kč s datem splatnosti 19.10.2002, tedy pohledávky za uvedenými pojišťovnami v celkové výši 372.631,50 Kč, když všechny čtyři skupiny pohledávek v celkové výši 1.135.363,90 Kč prodal za 95 % z uvedených hodnot dle jednotlivých smluv, kupní cena dle smluv měla být postupníkem zaplacena do 14 dnů, avšak obžalovaný již v době uzavírání smluv věděl, že se společností R. A. s.r.o., tř. J., B., nebude reálně dále podnikat a že touto smlouvou celou hodnotu pohledávek ve skutečnosti bezúplatně převádí na společnost R. D. C., s.r.o., B., 4/ dne 4. října 2002 uzavřel jako jednatel společnosti B. s.r.o. B., S., jako postupitel smlouvy s postupníkem obchodní firmou R. D. C. s.r.o., B., H., zastoupenou L. Š., a to: a) smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupil postupníkovi pohledávky dle faktur vystavených za zdanitelná plnění vyplývající z podnikatelské činnosti postupitele v lékárně H. v B., a to dle: - fa vystavené dne 15.9.2002 V. Č. R. na zaplacení částky ve výši 777.732,90 Kč s datem splatnosti 3.10.2002, - fa vystavené dne 15.9.2002 V. Č. R. na zaplacení částky ve výši 6.154,70 Kč s datem splatnosti 3.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 V. Č. R. na zaplacení částky ve výši 847.861,60 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 V. Č. R. na zaplacení částky ve výši 26.675,30 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 V. Č. R. na zaplacení částky ve výši 1.316,50 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Z.P.M.-A. na zaplacení částky ve výši 24.608,20 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Č.n.z.p. na zaplacení částky ve výši 15.241,90 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 Z.M. ČR na zaplacení částky ve výši 343.286,90 Kč s datem splatnosti 16.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 V. z. p. ČR na zaplacení částky ve výši 189.848,10 Kč s datem splatnosti 15.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 H. z. p.na zaplacení částky ve výši 2.177,60 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené dne 30.9.2002 O. Z. P. z.b.p. a s. ve výši 76.300,80 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, tedy pohledávky za uvedenými pojišťovnami v celkové výši 2.311,204,50 Kč, b) smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupil postupníkovi pohledávky dle faktur vystavených dne 30.9.2002 za zdanitelná plnění vyplývající z podnikatelské činnosti postupitele v lékárně „N. S.“, B., a to dle: - fa vystavené V. Č. R. na zaplacení částky ve výši 38.550,10 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené Z.M. ČR na zaplacení částky ve výši 7.938,90 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené Č.n.z.p. na zaplacení částky ve výši 1.952,50 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené V. z. p. na zaplacení částky ve výši 1.441,70 Kč s datem splatnosti 18.10.2002 - fa vystavené O. Z. P. z.b.p. a s. na zaplacení částky ve výši 1.126,30 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené H. z. p. na zaplacení částky ve výši 1.268,70 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené R. b. p. O., z. z. p., na zaplacení částky ve výši 741,50 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, - fa vystavené Z.P.M.-A. na zaplacení částky ve výši 347,10 Kč s datem splatnosti 18.10.2002, tedy pohledávky za uvedenými pojišťovnami v celkové výši 53.366,80 Kč, když obě dvě skupiny pohledávek v celkové výši 2.364.571,30 Kč prodal za 95 % z uvedených hodnot dle jednotlivých smluv, kupní cena dle smluv měla být postupníkem zaplacena do 14 dnů, avšak obžalovaný již v době uzavírání smluv věděl, že se společnosti B.s.r.o., S., B., nebude reálně dále podnikat a že touto smlouvou celou hodnotu pohledávek ve skutečnosti bezúplatně převádí na společnosti R. D. C., s.r.o., B.“ Za tento trestný čin a vícečinně se sbíhající trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2003, č.j. 89 T 119/2003-57, byl obviněný podle §256 odst. 4 tr. zák., za použití §35 odst 2 tr. zák., odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej soud pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev s předměty činnosti zprostředkování služeb a obchodu, specializovaný maloobchod, velkoobchod, zastavárenská činnost, provozování lékáren a činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu pěti let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2003, č.j. 89 T 119/2003-57, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly společnosti B.s.r.o., se sídlem S., B., a R. A.s.r.o., tř. J., B., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 26. 4. 2005 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala následně nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i v neprospěch obviněného R. K. dovolání, a to proti výrokům o vině i trestu, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka zrekapitulovala obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, zejména soudu odvolacího, a namítla, že s právními názory dovolacího soudu nelze souhlasit. Jednání obviněného v případě dílčích útoků 3) - 4) podle ní sice skutečně nebylo možno kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák., avšak z jiných důvodů, než jaké uváděl odvolací soud. Podle dovolatelky lze totiž jako zpronevěru posoudit jen přisvojení si cizí věci a nikoli jiných majetkových hodnot. Pohledávky přitom nejsou věcí ve smyslu práva občanského a za věci je nepovažuje ani trestní zákon. V případě uvedených dílčích útoků přichází proto v úvahu jejich posouzení jako trestného činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák. Podle dovolatelky však především nelze souhlasit s právním názorem odvolacího soudu v tom, že peníze a movité věci z majetku společností B.F.K.S., s.r.o. a R. A. , s.r.o. nebyly ve vztahu k obviněnému R. K. jako k jedinému společníkovi předmětných společností cizí svěřenou věcí. V uvedené souvislosti dovolatelka zdůraznila, že fyzické a právnické osoby jsou subjekty právních vztahů, do kterých mohou ze zákona vstupovat. Tak jako je nutno striktně oddělovat subjektivitu právnické osoby, např. společnosti s ručením omezeným, a právní subjektivitu právnických osob, které se sdružily za účelem vytvoření právnické osoby, je nutno samostatně nahlížet i na majetek těmto subjektům náležející. Obchodní společnosti jako právnické osoby mají svůj vlastní majetek, s nímž podnikají a hospodaří, a ve vztahu k němu nesou i samostatnou majetkovou odpovědnost ve všech právních vztazích, do nichž vstupují. Společnost s ručením omezeným odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, zatímco společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti pouze do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků. To znamená, že společníci obchodní společnosti nejsou vlastníky majetku obchodních společností a nelze hovořit ani o vztahu spoluvlastnickém, který by byl případně vymezen velikostmi podílů u jednotlivých společníků. Stejně tak nepřipadá v úvahu ztotožňovat majetková práva společníků s vlastnickým právem společnosti k jejímu vlastnímu majetku. Podle dovolatelky lze proto jednoznačně dovodit, že majetek jakékoli obchodní společnosti je ve vztahu k osobám společníků majetkem pro ně vždy cizím. Není přitom rozdílu, zda jde o jediného společníka nebo o pluralitu společníků. Dovolatelka současně s podpůrným odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, připomněla, že snížení majetku poškozené společnosti nemá dopad pouze na majetkové poměry této společnosti, ale i jiných subjektů, které s ní nejsou přímo strukturálně propojeny, např. jejich věřitelů, jímž by v důsledku majetkové ztráty nemohly být včas nebo vůbec splněny dříve vzniklé závazky. I když se citované rozhodnutí týká jiného typu společnosti, dopadají podle dovolatelky jeho závěry i na případ obviněného R. K., neboť majetek obchodní společnosti a majetek fyzických osob v ní sdružených je nutno důsledně rozlišovat i tehdy, když v konkrétním případě veškerá práva a povinnosti plynoucí z účasti ve společnosti náležejí jediné fyzické osobě. Dovolatelka dále poukázala na to, že nelze souhlasit ani s další úvahou odvolacího soudu, že obviněný z titulu svého jednatelského postavení svěřil spravovaný majetek sám sobě, a že z tohoto důvodu není možné učinit závěr, že by následně jednal v rozporu s účelem svěření. Podle dovolatelky je důležité to, že okamžik „svěření“ věci ve smyslu ustanovení §248 tr. zák. nelze u obviněného dovozovat až od doby, kdy s jednotlivými částmi majetku společnosti fakticky disponoval, ale již od okamžiku dřívějšího, kdy mu jako jednateli vzniklo oprávnění, resp. možnost činit majetkové úkony s celým obchodním majetkem právnické osoby. Pokud odvolací soud vyslovil názor, podle něhož jediný společník a jednatel obchodní společnosti může volně nakládat s majetkem společnosti až do té míry, dokud určitá dispozice s tímto majetkem nenarazí na jiné zájmy chráněné trestním zákonem, pak podle dovolatelky zcela opominul ustanovení §135 odst. 2 v návaznosti na §194 odst. 5 ObchZ. Podle citovaných ustanovení přitom jednatelům společností s ručením omezeným zákon ukládá povinnost vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, přičemž za takovouto péči je potřeba považovat odpovědné a svědomité chování, které se očekává od vlastníků pečujících o svůj vlastní majetek v zájmu jeho řádného uchování a při vyvarování se všech kroků jej ohrožujících. Dovolatelka zdůraznila, že jednání obviněného R. K., které směřovalo k systematickému vyvedení co největšího objemu majetku z obou obchodních společností, jejichž jménem jednal a jejichž byl společníkem, nelze z tohoto pohledu rozhodně považovat za jednání v souladu s výše uvedenými ustanoveními obchodního zákoníku. Z nich podle dovolatelky současně logicky vyplývá, že dispozice jednatele se svěřeným majetkem – bez ohledu na počet společníků obchodní společnosti není neomezená a že s tímto majetkem nemůže volně nakládat pro svoji osobní potřebu nebo pro potřebu jiných osob. Na shora konstatovaném základě pak dovolatelka dospěla k závěru, že jednání obviněného R. K. popsané pod body 1) - 2) výroku o vině naplňovalo všechny obligatorní zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Finanční prostředky a movité věci (zařízení lékáren a zásoby léků) z majetku obou obchodních společností, popř. výtěžek z prodeje movitých věcí, byly ve vztahu k obviněnému jako k jednateli těchto obchodních společností cizí svěřenou věcí. Pokud obviněný si vytvořil možnost s těmito věcmi trvale disponovat a naložil s nimi způsobem nijak nesouvisejícím se zajištěním fungování obou společností, pak si podle dovolatelky tyto věci přisvojil tak, jak to má na mysli ustanovení §248 tr. zák. Z hlediska jeho trestní odpovědnosti není přitom rozhodné, zda majetkový prospěch z trestné činnosti měl sám obviněný, anebo zda výtěžek z ní předával – jak nasvědčují výsledky dokazování – jiným osobám. Dovolatelka současně poukázala na existenci skutkových okolností významných vzhledem k ustanovení §3 odst. 2 tr. zák a §88 odst. 1 tr. zák. s tím, že lze učinit závěr, že konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného by plně opravňoval aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. i z hlediska materiální stránky. Protože – jak bylo výše uvedeno – právní kvalifikace trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. nepřicházela v úvahu v případě skutků pod body 3) – 4) výroku o vině, mělo být podle dovolatelky toto jednání posouzeno jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Podle jejího názoru však popis skutku, jak jej formuloval odvolací soud ve výrokové části svého rozsudku, neobsahuje skutkové okolnosti odpovídající všem zákonným znakům uvedeného trestného činu. Popis skutku sice obsahuje skutečnosti odpovídající zákonnému znaku zcizení majetku, neobsahuje však skutečnosti odpovídající objektivnímu znaku alespoň částečného zmaření uspokojení oprávněných pohledávek věřitelů obchodních společnosti B.F.K.S., s.r.o. a R. A. , s.r.o., a rovněž subjektivní stránka trestného činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák. ze skutkových vět podle dovolatelky jednoznačně nevyplývá. Okolnosti svědčící o existenci subjektivní stránky trestného činu podle §256 tr. zák. jsou sice rozvedeny na str. 32 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ale ani zde nejsou jednoznačně formulovány okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že skutečně došlo ke zmaření uspokojení pohledávek věřitelů. Takové skutečnosti přitom musí být alespoň v základních rysech uvedeny v tzv. skutkové větě výroku rozsudku. Nejvyšší státní zástupkyně své dovolání v závěru shrnula tak, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl obviněný R. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. spáchaným útoky popsanými pod body 1) – 4) výroku o vině, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Útoky popsané pod body 1) – 2) výroku o vině měly být totiž posouzeny jako podstatně závažnější trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. V případě útoků uvedených pod body 3) – 4) výroku o vině sice přicházela v úvahu právní kvalifikace podle §256 tr. zák., avšak skutek v podobě vymezené ve výroku o vině všechny znaky předmětného trestného činu nevykazuje. Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl podle dovolatelky proto „porušen zákon ve prospěch a pokud se týká nepřiléhavého popisu skutku pod body 3) – 4) výroku o vině též v neprospěch obviněného“ R. K. Z těchto důvodů Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud 1) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 2 To 33/2005, dále aby zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 52 T 12/2004, a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; 2) podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl; 3) v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.). K dovolání Nejvyšší státní zástupkyně se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce písemně vyjádřil obviněný R. K. a uvedl, že odvolací soud učinil ve věci úplná a správná skutková zjištění a vyvodil z nich odpovídající právní závěry, které řádně a obsáhle odůvodnil. Obviněný zdůraznil, že byl jediným společníkem a jednatelem společností, které jsou uvedeny ve výroku napadeného rozsudku, a tudíž byl jejich vlastníkem, takže mohl neomezeně disponovat s jejich majetkem. Pokud s tímto majetkem disponoval v rozporu se zákonem, pak mohl být postižen pouze pro takový trestný čin, na který jeho jednání dopadalo, ale nikoliv pro trestný čin, který se vztahuje k cizímu majetku. Vzhledem k těmto skutečnostem se obviněný neztotožnil s argumentací uplatněnou v dovolání, jež je podle jeho názoru nesprávná. Proto navrhl, aby dovolací soud rozhodl tak, že se dovolání podle §265j tr. ř. jako nedůvodné zamítá. Rovněž obviněný vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání. Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst.1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutečnosti, o které nejvyšší státní zástupkyně opírá podané dovolání, jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantní, je-li namítáno v podstatě to, že soudy zjištěný skutkový stav věci byl u dílčích útoků (skutků) pod body 1) – 2) napadeného rozsudku podřaditelný pod znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., a že pouze u dílčích útoků (skutků) bod body 3) – 4) přicházelo v úvahu (nikoliv ovšem bez dalšího) jejich posouzení jako trestného činu poškozování věřitele podle ustanovení §256 tr. zák. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Především je třeba přisvědčit názoru dovolatelky, že jednáním popsaným pod bodem 3) –4) napadeného rozsudku se obviněný R. K. nemohl dopustit trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. U trestného činu zpronevěry zákon totiž předpokládá, že si pachatel přisvojí cizí svěřenou věc a nikoliv jiné majetkové hodnoty. Takovou majetkovou hodnotu představují mj. i pohledávky, a přitom právě pohledávky společností R. A. , s. r. o. a B.F.K.S., s. r. o. byly v posuzované věci předmětem útoku. To znamená, že v daném případě chybí jeden ze základních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. S právním názorem dovolatelky lze souhlasit i v tom, že věci z majetku výše uvedených obchodních společností (peníze, movité věci) byly ve smyslu ustanovení §248 tr. zák. vůči obviněnému R. K. cizími věcmi. Dovolatelka se zde opírá o současnou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž definičním znakem právnických osob je mimo jiné jejich majetková samostatnost, jejímž výrazem je jednak to, že mají vlastní majetek, a jednak to, že jen ve vztahu k tomuto majetku nesou samostatnou majetkovou odpovědnost v právních vztazích, do nichž vstupují. Společníci jednotlivých obchodních společností tedy nejsou vlastníky či podílovými spoluvlastníky majetku obchodní společnosti, ale jejich vztah k obchodní společnosti a k jejímu majetku je vymezen souborem práv a povinností společníka. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního podílu. Za závazky kapitálových obchodních společností společníci neručí anebo ručí jen omezeně. Vzhledem k tomu, že společníci nemohou být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, mohou se sami dopustit trestné činnosti ve vztahu k majetku obchodní společnosti, jejímiž jsou společníky, protože ten je pro ně majetkem cizím. To platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví - zejména jde-li o majoritní společníky obchodních společností - o tzv. vlastnících těchto společností, např. o „vlastnících“ společností s ručením omezeným či akciových společností. Ani takové osoby ovšem nejsou vlastníky majetku obchodní společnosti v právním smyslu (srov. přiměřeně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005). Problematiku naznačenou v předcházejícím odstavci je však třeba dále rozvinout se zaměřením na posuzovaný případ, tj. zda může dojít ke spáchání trestného činu (a podle jakého ustanovení trestního zákona) jednáním fyzické osoby, která je jediným společníkem ve společnosti s ručením omezeným. Jestliže v předmětné věci měly zmiňované jednočlenné společnosti s ručením omezeným nesplacené závazky vůči jiným osobám (věřitelům), bylo třeba uvažovat především o trestní odpovědnosti obviněného R. K. (jako jediného společníka) za trestný čin poškozování věřitele podle §256 tr. zák., pokud jednal s cílem zašantročit majetek obou společností použitelný k uspokojení věřitelů z těchto vzniklých závazků. Pokud by ovšem obviněný jako jediný společník a jednatel byl veden snahou zbavit obě společnosti s ručením omezeným majetku za situace, kdy by tyto společnosti měly řádně vypořádány všechny závazky vůči ostatním osobám, pak by se jeho jednání de facto omezilo jen na vztah mezi ním a oběma společnostmi (resp. jejich majetkem), neboť žádné z třetích osob by se netýkalo. To znamená, že z formálního hlediska by bylo možno připustit naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. (popř. trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák.), pokud by se obviněný s majetkovou podstatou svých společností „vypořádal“ výše popsaným způsobem. Stupeň nebezpečnosti takového činu pro společnost ( §3 odst. 2, 4 tr. zák.) by ovšem byl v takovém případě jen nepatrný, neboť čin by se třetích osob netýkal a veřejné zájmy by jím byly dotčeny jen okrajově. V nyní projednávané věci vycházel odvolací soud při právním posouzení skutku uvedeného pod body 1) – 4) ze zjištění, že u všech jednotlivých dílčích útoků směřovalo jednání obviněného R. K. jednoznačně k tomu, aby ze společností B.F.K.S., s.r.o. a R. A. , s.r.o., jejichž jediným společníkem a jediným jednatelem se od 11. 9. 2002 stal, byl vyveden majetek, a tím zmařil uspokojení pohledávek nejméně společností G. P. P., s.r.o. a R., s.r.o. a způsobil tak škodu ve výši minimálně 7,457.306,50 Kč. Všechny tyto rozhodné skutečnosti byly zahrnuty zaviněním obviněného ve formě úmyslu (§4 tr. zák.). S ohledem na skutečnosti, jež Nejvyšší soud zmínil v předcházejících odstavcích, pak odvolacímu soudu nelze vytknout, kvalifikoval-li předmětný skutek jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a nikoliv též (v bodech 1/ a 2/) jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. Na věcnou správnost jeho rozhodnutí přitom v daném případě nemá vliv to, že se odvolací soud s některými právními otázkami vypořádal chybně, jak na to konečně ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatelka upozornila. Tyto chybné právní úvahy odvolacího soudu nahradil Nejvyšší soud tam, kde to považoval za potřebné, vlastním právním názorem. Současně je třeba připomenout, že podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Nejvyšší soud se přitom neztotožnil s názorem dovolatelky, že popis skutku ve výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu je z hlediska soudem použité skutkové podstaty neúplný do té míry, že by se ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednalo o takovou vadu, jež by sama o sobě mohla podmiňovat postup dovolacího soudu podle §265k tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že skutek, jak je formulován ve výrokové části rozsudku, v zásadě odpovídá použité právní větě i právní kvalifikaci skutku jako trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. Určité nepřesnosti ve formulaci skutku lze pak překlenout shrnutím skutkového stavu věci, jak to odvolací soud učinil a popsal především na str. 32 a 33 rozsudku. Nejde tudíž o vady se kterými by dovolací soud mohl spojovat závěr o tom, že napadené pravomocné rozhodnutí nemůže obstát, a že je třeba je zrušit. Z důvodů, které Nejvyšší soud shora vyložil, lze rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který v projednávané věci rozhodoval v postavení soudu druhého stupně, považovat za správné a odpovídající zákonu, neboť skutek (jak byl po provedení a vyhodnocení důkazů zjištěn) tento soud po právní stránce správně posoudil jako výše uvedený trestný čin poškozování věřitele a nikoliv též zčásti jako trestný čin zpronevěry, jak se toto ve svém mimořádném opravném prostředku domáhala dovolatelka. Nesprávné posouzení některých hmotně právních skutečností soudem přitom nemělo relevantní dopad na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Je tedy možno uzavřít, že Nejvyšší soud na podkladě provedeného dovolacího přezkum nezjistil, že by napadené rozhodnutí bylo ve vztahu k dovolacím námitkám zatíženo vadami předpokládanými v uplatněném dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo proto shledáno důvodným a Nejvyšší soud je podle §265j tr. ř. z a m í t l . Za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 15. února 2006 Předseda senátu: JUDr. Eduard Teschler