ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1619.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1619/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 dovolání obviněných V. K., D. V. a M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 7 To 5/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 142/2003, a rozhodl takto:
Dovolání V. K. a D. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
o d m í t a j í .
Dovolání M. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 3 T 142/2003, byli obvinění V. K., D. V. a M. S. uznáni vinnými všichni trestným činem zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona. Za to byli odsouzeni podle §158 odst. 2 tr. zákona a to V. K. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let se současným vyslovením dohledu, D. V. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let se současným vyslovením dohledu a M. S. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 2,5 roku se současným vyslovením dohledu.
Podkladem výroku o vině výše uvedených obžalovaných se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
obž. V. V. společně s obž. M. S.
1. dne 8. 7. 1998 v době od 18.00 hodin do 22.00 hodin na OO PČR B.-K. při výslechu poškozených M. C., a P. M., používali fyzické násilí spočívající v tom, že oba obžalovaní bili poškozeného C. opakovaně pěstí do břicha, obdobně i poškozeného M., kterého oba i kopali, a tím nutili podepsat poškozené protokol o výpovědích, ve kterých se doznávali k majetkové trestné činnosti, přičemž poškozený C. utrpěl podkožní krevní výrony v břišní stěně s krvácením a lehké zhmoždění krční páteře, které jej omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu jednoho až dvou týdnů,
2. dne 28. 7. 1998 v době od 08.00 hodin do 10.30 hodin na OO PČR B. – K. při výslechu poškozeného M. L., jej nejdříve opakovaně bil obžalovaný S. pěstmi do břicha a dlaní do obličeje, následně se připojil i obžalovaný V. a oba bili rukama poškozeného do různých částí těla, obžalovaný S. i pendrekem do rozkroku, za účelem vynucení přiznání k majetkové trestné činnosti, čímž způsobili poškozenému krevní výrony v oblasti pravého stehna a ve váčku pod pravou čéškou, zhmoždění v oblasti hrudní a bederní páteře a hrudníku, což vyvolalo jeho pracovní neschopnost do 1. 11.1998, neboť zranění omezovalo poškozeného bolestivostí a omezenou hybností pravého kolena, rovněž i nutností podrobit se rehabilitačnímu léčení,
obž. V. V., V. K. a D. V.
3. dne 16. 11. 1998 v době od 16.30 do 20.45 hodin na OO PČR B. – K. nutili poškozeného J. O., k doznání k trestné činnosti tím, že jej mimo jiné udeřili telefonním seznamem do hlavy, bili pěstmi do břicha, srazili na zem a kopali, tloukli obuškem do chodidel a v důsledku toho poškozený utrpěl zhmoždění hrudníku s krevními výrony, které jej omezovalo toliko bolestivostí,
obž. V. V., V. K. a D. V.
5. dne 8. 12. 1998 v době mezi 12.00 hodin a 20.50 hodin na OO PČR R. po zadržení poškozených R. B., A. K., a J. K., proti nim za účelem doznání a vytěžení k další trestné činnosti užili fyzické násilí tak, že obžalovaný K. kopl poškozeného B. do hrudníku, bil pěstmi a fackami, poškozeného K. a K. bil pěstmi a pendrekem do různých částí těla a chodidel, obžalovaný V. poškozeného B. rovněž bil pěstmi, otevřenou dlaní a pendrekem do různých částí těla, poškozeného K. pendrekem do chodidel, stejně jako poškozeného K., rovněž obžalovaný V. bil pěstmi poškozeného K. a K., pendrekem pak poškozeného B. do různých částí těla, a v důsledku toho poškozený B. utrpěl krevní výron dolní části levé strany hrudníku a krevní výron levé bederní krajiny, poškozený K. mnohočetné pohmožděniny s krevními výrony na zádech, chodidlech, které jej omezovaly v obvyklém způsobu života 3 - 4 týdny, poškozený K. pohmožděniny a krevní výrony na levém rameni a paži, pravém zápěstí a na celé ploše břicha, v obou bederních krajinách, na bércích a chodidlech s omezením v obvyklém způsobu života po dobu 3 - 4 týdnů,
obž. V. K. a D. V.
6. dne 10. 3. 1999 v době od 10.00 hodin na OO PČR R. v kotelně budovy při výslechu poškozeného M. S., spolu s dalšími neustanovenými policisty jej za účelem doznání k trestné činnosti obžalovaný V. udeřil pěstí do břicha, poškozený byl policisty sražen na zem, kde jej obžalovaný V. smýkal za vlasy, obžalovaný K. jej bil hadicí přes chodidla, přičemž byl soustavně policisty fyzicky týrán. Poté byl poškozený odvezen na OO PČR K., kde byl opětovně policisty bit, včetně obžalovaných K. a V., který jej mimo jiné kopal a spolu s dalšími policisty poškozeného topili v napuštěné vaně. V důsledku tohoto jednání poškozený utrpěl podkožní krevní výrony na vnitřní straně obou paží, projevující se jen dočasnou bolestivostí.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali V. K., D. V., V. V., M. S. a státní zástupce odvolání. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 5/2005 podle §256 tr. řádu všechna podaná odvolání zamítl.
Ve lhůtě podle §265e tr. řádu podali prostřednictvím svých obhájců obvinění V. K., D. V. a M. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání.
V. K. napadá svým dovoláním usnesení odvolacího soudu ve spojení s výrokem o vině rozsudku soudu prvního stupně s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Vznáší námitku proti užití tzv. kvalifikované skutkové podstaty; vyslovuje názor, že jestliže soud dospěl k závěru, že hmotně právní podmínka způsobení jiného zvlášť závažného následku měla spočívat v narušení důvěry veřejnosti v Policii ČR, pak i taková okolnost podmiňující užití vyšší trestní sazby měla být předmětem dokazování. Dovolatel je toho názoru, že v daném případě předmětná právní kvalifikace nemůže obstát.
Odvolacímu soudu dovolatel zejména vytýká, že nerozhodl o důkazních návrzích, které přednesl jeho obhájce, řízení před tímto soudem vytýká přílišnou formálnost. Odkazuje i na dovolací námitky obsažené v dovolání D. V. a ztotožňuje se s nimi, neboť je toho názoru, že tyto námitky lze vztáhnout i na jeho osobu. Dále vznáší námitku vůči postupu obou soudů, který neumožnil obhajobě konfrontovat text protokolů o hlavních líčeních s dikcí záznamu pořízeného v průběhu jednání a zaznamenaného na elektronickém nosiči. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
D. V. se ve svém dovolání rovněž odkazuje na dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm,. g), l) tr. řádu. Z obsahu dovolání je zřejmé, že napadá jak rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tak procesní postup soudu prvního stupně, kde především namítá, že již před soudem prvního stupně vznesl námitku protokolace, neboť podle jeho poznámek se v určitých částech od nich protokol podstatně lišil a žádal také o pořízení kopií zvukových záznamů z hlavních líčení. Soud prvního stupně však zamítl jeho návrh na opravu a doplnění protokolů. V postupu nalézacího soudu spatřuje dovolatel zásadní porušení jeho ústavně zaručeného práva na obhajobu. Vůči soudu druhého stupně vznáší námitku, že tento soud pochybil i tím, že ačkoli má dle ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušit napadený rozsudek také pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, toto soud neučinil a dle názoru dovolatele tak byl naplněn dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli pro to nebyly splněny podmínky, když v řízení rozhodnutí předcházejícím byla porušena procesní práva obviněného.
V další části odůvodnění svého dovolání pak svoji námitku blíže konkretizuje, a to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 4 Tz 7/2005. Dále D. V. vznáší námitku i proti právnímu posouzení skutku, a to konkrétně proti použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu dle §158 odst. 2 písm. c) tr. zákona. Vyslovuje názor, že sama skutečnost, že obviněný zneužil své pravomoci veřejného činitele jako policista, nemůže sama o sobě znamenat naplnění zákonného znaku jiného zvlášť závažného následku. Dále vyslovuje názor, že došlo-li by v důsledku zneužití pravomoci veřejného činitele k následku, který by mohl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, nemůže způsobení takového následku podmínit použití vyšší trestní sazby ve smyslu ustanovení §158 odst. 2 písm. c) tr. zákona, neboť tento následek by mohl naplnit toliko zákonné znaky základní skutkové podstaty trestného činu, jak měl nepochybně na mysli zákonodárce. V případě způsobení tohoto následku by se dle názoru dovolatele maximálně mohlo jednat o jednočinný souběh trestných činů podle §158 odst. 1 písm. a) a §221 odst. 1 tr. zákona. Dále dovolatel ještě polemizuje s některými skutkovými zjištěními soudu, která však ve výroku odsuzujícího rozsudku explicitně zmíněna nejsou.
V petitu svého dovolání D. V. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, by pozbyla podkladu, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
M. S. se ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž napadá především postup při řízení před soudem druhého stupně. V prvé řadě uvádí, že celé veřejné zasedání před odvolacím soudem trvalo cca půl hodiny, což samo o sobě je dle jeho názoru doba, kdy se obvinění nemohli ve věci podrobně vyjádřit a tedy také důvodem, pro který odvolací soud rozhodl tak, jak rozhodl. Dále Krajskému soudu v Brně vytýká, že se vůbec nezabýval jednou z jeho námitek, a to stran jeho identity. Dále poukazuje na hodnocení výpovědi svědka L., které bylo dle tvrzení dovolatele zcela evidentně nepravdivé v kontextu s lékařskými zprávami. Odvolací soud se dle tvrzení dovolatele nevypořádal ani s další odvolací námitkou, a to s objasněním lékařské zprávy MUDr. M. Ž. z 1. 2. 1999. Dovolatel je toho názoru, že pokud by se soud druhého stupně náležitě vypořádal s jeho odvolacími námitkami, nemohl by jeho odvolání zamítnout. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a aby věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Ke všem podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Pokud jde o naplnění použitých dovolacích důvodů, shledává soulad použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toliko zčásti u dovolání V. K. a D. V., a to konkrétně v té části, kde oba obvinění vznášejí námitku proti použití právní kvalifikace jejich jednání v kvalifikované skutkové podstatě dle §158 odst. 2 písm. c) tr. zákona. U obou obviněných shodně však státní zástupce považuje tuto námitku za zjevně neopodstatněnou, což dokládá odkazem na skutková zjištění soudu, podle kterých je nepochybné, že jednání obviněných jednak představovalo obzvlášť závažný zásah do základních práv a svobod poškozených, jednak nepochybně vyvolalo i nespokojenost občanů, kteří se v rámci medializace předmětné věci o jednání obviněných dozvěděli. Státní zástupce je proto toho názoru, že přítomnost znaku jiného zvlášť závažného následku v jednání obviněných je dle skutkových zjištění soudu nepochybná a zjevná.
Pokud jde o ostatní obsah dovolání V. K. a D. V. a celý obsah dovolání M. S. , dospívá státní zástupce k závěru, že není charakterem vznesených námitek v souladu s použitými dovolacími důvody.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby dovolání V. K. a D. V. byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání M. S. aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a odvolacím soudem byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst.1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá charakter žádného druhého odvolání a dovolací soud není možno v soustavě soudnictví chápat jako soud třetí instance a domáhat se u něj plně revize rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
V případě dovolání M. S. je zcela zjevné, že dovolatel uplatnil zmíněný dovolací důvod toliko formálně, obsah dovolání však tomuto (ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu neodpovídá. Dovolatel vytýká soudu jednak údajná procesní pochybení, jednak údajné nedostatky při provádění a hodnocení důkazů. Takto pojaté námitky však nejsou podřaditelné nejen pod použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů v zákoně taxativně uvedených. Je tedy zjevné, že toto dovolání je v celém rozsahu podáno z jiných důvodů, než které zákon s možností dovolání spojuje.
Pokud jde o dovolání V. K. a D. V., dospěl Nejvyšší soud shodně s názorem státního zástupce k závěru, že z hlediska souladu s použitými dovolacími důvody jsou tato dovolání relevantní toliko v té části, kde oba dovolatelé vznášejí skutečně námitku proti právnímu posouzení, konkrétně proti použité právní kvalifikaci.
Nejvyšší soud však námitky v tomto směru shledal zjevně neopodstatněnými. Ze skutkových zjištění soudu je zcela evidentní, že nedošlo k žádnému pochybení při právním posouzení zjištěného skutku a že podmínky jednání obviněných naplnilo znaky kvalifikované skutkové podstaty dle §158 odst. 2 písm. c) tr. zákona zcela nepochybně a naplnění těchto znaků bylo soudem dostatečně prokázáno. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s názorem obviněných, že jejich jednáním nebyl způsoben zvlášť závažný následek, jak to vyžaduje ustanovení §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona. Nelze totiž přehlédnout, že se v případě jejich trestné činnosti jednalo o zcela zjevný a velice citelný, nikoli ojedinělý zásah do základních práv a svobod poškozených. Soudy obou stupňů správně posoudily skutečnost, že užívání hrubých protizákonných praktik při výsleších podezřelých, jejich týrání a ponižování lidské důstojnosti je svojí závažností srovnatelná s ostatními okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby tak, jak jsou uvedeny v ustanovení §158 dost. 2 tr. zákona. Přijatou právní kvalifikaci jednání obviněných, pokud byli uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona, proto i Nejvyšší soud považuje za správnou a odpovídající tomuto zákonnému ustanovení.
V ostatních částech svého obsahu ani tato dovolání v souladu s použitými dovolacími důvody nejsou, neboť neobsahují jiné námitky, o nichž by bylo možno konstatovat, že se týkají právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení, jednak ani nejsou v souladu s druhým z použitých dovolacích důvodů, tedy dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Oba dovolatelé sice tvrdí, že v postupu soudu došlo k vytýkaným procesním chybám a v této souvislosti že nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí jejich řádného opravného prostředku, nicméně obsah (charakter) těchto námitek se zmíněným dovolacím důvodem v souladu není. Z obsahu obou dovolání je zřejmé, že obvinění použili dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v alternativě „…aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. O naplnění tohoto dovolacího důvodu by se jednalo tehdy, jestliže by námitky dovolatelů směřovaly vůči postupu soudu spočívajícího v tom, že řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu byl zamítnut nebo odmítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. b) nebo §253 odst. 1 tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí.
Námitky obou dovolatelů jsou však jiného charakteru a svým obsahem neodpovídají zmíněnému dovolacímu důvodu, jakož ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů; proto nejsou v řízení o dovolání jako přesně vymezenému druhu mimořádného opravného prostředku přezkoumatelné. V této souvislosti je však nutno uvést, že shodnými námitkami se zabýval již soud odvolací a v příslušných pasážích odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi v dostatečné míře vypořádal.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě dovolání V. K. a D. V. dospěl k závěru, že v té části, v níž jsou z hlediska použitých dovolacích důvodů relevantní a tedy přezkoumatelná, jde o dovolání zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. K. a dovolání D. V. odmítají.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Jak je již výše uvedeno, Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání M. S. je podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu. Rozhodl proto v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného M. S. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 8. února 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h