ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.163.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 163/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. března 2003 dovolání podané obviněnými J. T., J. F. a M. T. t. č. neznámého pobytu, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 3 To 57/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 140/2001, a rozhodl takto:
1) Dovolání obviněného J. T. se podle §265i odst. 1 písm. e), f) tr. řádu
o d m í t á .
2) Dovolání obviněného J. F. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
o d m í t á.
3) Dovolání obviněného M. T. se podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 7 T 140/2001, byli obvinění J. T., J. F. a M. T. uznáni vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona. Za to byli podle §140 odst. 3 tr. zákona odsouzeni, a to obviněný J. T. k trestu odnětí svobody v trvání 12 roků, obvinění J. F. a M. T. k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byli všichni obvinění pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v přesněji nezjištěnou dobu před 16. 5. 2001 si obžalovaný J. T. nezjištěným způsobem opatřil nejméně 87 kusů padělaných bankovek po 1.000,- DM, v nominální hodnotě 87.000,- DM, t. j. 1.529.286,- Kč, a tyto bankovky po předchozím jednání společně s obžalovaným J. F. dne 16. 5. 2001 v době od 16.40 hodin do 19.15 hodin v katastru obce Z., okres P. – v., u motorestu „S. p.“ předali kupci vystupujícímu pod jménem J., když padělané bankovky na místo dovezl obžalovaný M. T.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali všichni tři obvinění odvolání, kterým se zabýval dne 21. 5. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 57/2002 podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek ohledně všech obžalovaných zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl sám tak, že obžalované uznal vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zákona a uložil jim podle téhož zákonného ustanovení tresty odnětí svobody, a to J. T. v trvání 8 let, J. F. v trvání 5 let a M. T. v trvání 4 let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona pro účely výkonu uložených trestů odnětí svobody pak byl obviněný J. T. zařazen do věznice s ostrahou a obvinění J. F. a M. T. do věznice s dozorem.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že v přesněji nezjištěnou dobu před 16. 5. 2001 obžalovaný J. T. nezjištěným způsobem opatřil nejméně 87 kusů padělaných bankovek po 1.000,- DM, v nominální hodnotě 87.000,-DM, t. j. 1.529.286,- Kč, a tyto bankovky po předchozím jednání společně s obžalovaným J. F. dne 16. 5. 2001 v době od 16.40 hodin do 19.15 hodin v katastru obce Z., okres P. – v., u motorestu „S. p.“ předali kupci vystupujícímu pod jménem J., když padělané bankovky na místo dovezl obžalovaný M. T.
Prostřednictvím svých obhájců podali všichni obvinění proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně dovolání. Dovolání obviněných J. T. a J. F. byla podána ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu, dovolání obviněného M. T. bylo podáno po uplynutí lhůty dle §265e tr. řádu.
Obviněný J. T. svým dovoláním napadá výrok o vině i výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze. Odvolává se jednak na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru výrok o vině spočívá v nesprávném posouzení skutku, jednak na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť považuje odsuzující výrok napadeného rozsudku za neúplný. Své dovolání odůvodňuje tak, že napadený výrok o vině svým právním závěrem řádně nepostihuje skutková zjištění učiněná před soudem prvního i druhého stupně ve vztahu k zákonem předpokládaným stadiím trestného činu. Neúplnost výroku napadeného rozsudku spatřuje v tom, že tímto výrokem podle jeho názoru není náležitě vystižena skutečnost, zda se jednání, pro které byl odsouzen, dopustil způsobem předpokládaným ustanovením §9 odst. 1 nebo odst. 2 tr. zákona. Ve zdůvodnění dále uvádí, že jednání spočívající v opatření padělaných bankovek se sice dopustil, ale že se tak stalo na popud policejního orgánu a že v tomto ohledu se marně domáhal doplnění dokazování. V tom, že odvolací soud tomuto jeho návrhu nevyhověl, spatřuje zkrácení práva na obhajobu. „Angažovanost“ policejního orgánu dále uvádí do souvislosti se skutkovými zjištěními týkající se otázky škodlivého následku posuzovaného jednání a vyslovuje názor, že škodlivý následek právě z tohoto důvodu nemohl nastat jak ve vztahu ke kvalifikované podstatě, tak i základní skutkové podstatě. Vyslovuje rovněž názor, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako dokonaný trestný čin, nýbrž maximálně jako příprava či pokus trestného činu, což by mělo mít vliv na výši uloženého trestu. Mimo to vytýká napadenému rozsudku i nedostatečnost skutkových zjištění a odvolává se na své prohlášení učiněné v závěrečné řeči, které mělo podle jeho názoru vést k doplnění dokazování o náležité objasnění úlohy policie, a to zejména ve vztahu k iniciaci a motivu jeho jednání. Jestliže se tak nestalo, považuje to za porušení práva na spravedlivý proces a za nesprávné právní posouzení věci.
V petitu svého dovolání tedy vzhledem ke svým námitkám navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. F. svým dovoláním napadá výrok o vině i výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze a odvolává se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve vztahu k jeho osobě. V dovolání dále uvádí, že podrobnější zdůvodnění zašle prostřednictvím svého obhájce do 7 dnů po poradě ve věznici. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Spis přiložený k dovolání však již žádné doplnění dovolání neobsahuje.
.
Obviněný M. T. ve svém dovolání ze dne 5. 9. 2002 pouze odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadá rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu první instance a že se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále uvádí, že své dovolání dodatečně odůvodní. Toto dodatečné odůvodnění činí podáním datovaným dnem 20. 9. 2002, ve kterém tvrdí, že trestného činu, za který byl odsouzen, se nedopustil, dále že svého advokáta upozornil na skutečnost, že se jedná o konstrukci Policie ČR a nikoli o důkaz, neboť se jedná přinejmenším o provokaci. Vzhledem k těmto skutečnostem žádá o zproštění obžaloby.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především konstatuje, že zatímco dovolání J. T. a J. F. byla podána v zákonné lhůtě k podání dovolání podle §265e tr. řádu, dovolání M. T. bylo podáno po uplynutí této lhůty.
Pokud jde o dovolání J. T., konstatuje, že toto dovolání je jen zčásti podáno z důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť námitku dovolatele týkající se způsobu, kterým soudy obou stupňů vyhodnotily jeho obhajobu, že jeho trestná činnost byla vyprovokována policejními orgány, nelze z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přijmout a přihlížet k ní. Ostatní námitky dovolatele však považuje za odpovídající uplatněným dovolacím důvodům. K námitce týkající se neúplnosti výroku odvolacího soudu uvádí, že sice dle jeho názoru mělo být v tzv. právní větě rozsudku Vrchního soudu v Praze vyjádřeno, že obviněný J. T. opatřil padělané peníze nejen jinému, ale i sobě a že tyto peníze přechovával, nicméně dospívá k závěru, že přezkoumání věci na základě dovolání z tohoto důvodu by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a jelikož podmínka, spočívající v zásadním významu otázky, která má být z podnětu dovolání řešena, platí vedle první z uvedených podmínek pouze kumulativně, navrhuje, aby v této části bylo dovolání J. T. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. Námitku dovolatele týkající se toho, že v rozsudku není náležitě vyjádřeno, zda se svého jednání dopustil jako pachatel nebo jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zákona, označuje za zjevně neopodstatněnou, neboť spolupachatelství není žádnou samostatnou formou trestného činu, není zapotřebí tuto skutečnost ve výroku o vině výslovně uvádět a není tudíž vadou rozsudku absence tohoto vyjádření. V této části tedy státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje odmítnutí posuzovaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Dovolání obviněného J. F., hodnotí státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je stanoven v §265b odst. 1 tr. řádu a navrhuje tedy odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že všechna posuzovaná dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Všichni obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda byla posuzovaná dovolání podána ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu a zjistil, že dovolání J. T. a J. F. byla podána v zákonem stanovené lhůtě, zatímco dovolání M. T. bylo podáno až po uplynutí této lhůty. Z přiloženého spisového materiálu je zřejmé, že pro počátek běhu lhůty pro podání dovolání je rozhodný v daném případě den doručení rozsudku odvolacího soudu obhájci obviněného, tj. 1. 7. 2002. Protože předmětné dovolání bylo podáno na poštu až dne 5. 9. 2002, tedy po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, Nejvyššímu soudu nezbylo, než se dovoláním M. T. blíže nezabývat a odmítnout jej podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu jako podané opožděně.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí v případě obviněných J. T. a J. F. posoudit otázku, zda důvody uplatněné v posuzovaných dovoláních lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z textu dovolání J. F. jednoznačně vyplývá, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá a neobsahuje žádné námitky, které by odůvodňovaly názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. dovolání neobsahuje zdůvodnění žádné a pouze odkazuje na pozdější odůvodnění, které ovšem Nejvyššímu soudu doručeno nebylo. Ač tedy jinak dovolání formálně splňuje předepsané náležitosti, jeho obsah použitému dovolacímu důvodu neodpovídá, a proto nemůže být v rámci řízení o dovolání náležitě posouzeno. Podle názoru Nejvyššího soudu v tomto případě nelze postupovat jiným způsobem, než takovéto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout.
Z textu dovolání J. T. vyplývá, že použitým dovolacím důvodům toto dovolání odpovídá toliko částečně. Námitka dovolatele týkající se provádění a hodnocení skutkových okolností ve vztahu k údajnému vyprovokování jednání obviněného policejními orgány je námitkou směřující do skutkových zjištění soudu a netýká se právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Obviněný v této části svého dovolání pouze prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Uvedené námitky obviněného se tak nekryjí s uplatňovaným dovolacím důvodem a samy o sobě by vedly k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Další uplatněné námitky obviněného J. T. lze subsumovat pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. Nejvyšší soud však tyto námitky shledal zčásti zjevně neopodstatněnými, zčásti sice opodstatněnými, nikoli však tak závažnými, aby se vztahovaly k otázce zásadního významu a aby projednání dovolání mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Za zjevně neopodstatněné považuje Nejvyšší soud námitky obviněného, týkající se neúplnosti výroku napadeného rozsudku ve vztahu k vyjádření formy spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona. Skutečnost, že citace formy spáchání trestného činu není ve výroku odsuzujícího rozsudku v případě obviněného J. T. výslovně uvedena, nemůže sama o sobě vést k závěru, že jde o vadu rozsudku. Spolupachatelství ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zákona není žádnou samostatnou formou trestného činu a trestní odpovědnost spolupachatele je vymezena tak, jako by trestný čin spáchal sám.
K námitce dovolatele, že trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zákona, jímž byl uznán vinným, nemohl dokonat, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést následující. Skutkovou podstatu trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zákona naplní nejen ten, kdo jinému opatří padělané nebo pozměněné peníze, ale i ten, kdo opatřil padělané nebo pozměněné peníze sobě. Formulace právní věty výroku o vině napadeného rozsudku, ze které vyplývá, že obviněný pouze „jinému opatřil padělané peníze“ je nepřesná s ohledem na skutková zjištění, učiněná soudy obou stupňů. V případě obviněného J. T. zmíněná právní věta nevyjadřuje další zjištěné skutečnosti, že opatřil peníze nejen jinému, ale i sobě, a že tyto padělané peníze přechovával. Za této situace je nepochybné, že obviněný uvedený trestný čin dokonal. Odvolací soud tak ve svých důsledcích zúžil trestní odpovědnost obviněného J. T. a je evidentní, že případné projednání dovolání obviněného by nemohlo zásadním způsobem ovlivnit jeho postavení. Nejvyšší soud neposuzoval tuto otázku ani jako věc po právní stránce zásadního významu.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně. Protože dovolání obviněného M. T. bylo podáno opožděně, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněného M. T. odmítá.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě dovolání obviněného J. F. zjistil, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, v souladu s citovaným ustanovením zákona jej odmítl.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu také Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Jak je již výše uvedeno, dovolání podané obviněným J. T. je zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti je zřejmé, že projednání jeho dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto postupoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona a dovolání obviněného J. T. rovněž odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu pak o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h