ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.260.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 260/2023-497
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. R., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 3 To 190/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 172/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného L. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 13 T 172/2021 , byl obviněný L. R. uznán vinným pod bodem I) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že
1)dne 19. 9. 2021 v době okolo 2:45 hodin na ulici XY v XY poté, co byl do bytu vpuštěn jedním z uživatelů bytu M. S., nar. XY, bez svolení uživatele M. Š., nar. XY, vnikl do jeho pokoje a zde v jeho nepřítomnosti po prohledání pokoje odcizil černé dámské tričko zn. Adidas, černou bundu, mikinu, přenosná sluchátka, přičemž vše naložil do rovněž odcizené tašky a z místa si odnesl, čímž tak způsobil poškozenému M. Š., nar. XY, škodu ve výši 2 500 Kč,
2) dne 14. 10. 2021 od 22:50 hodin do 23:27 hodin na ulici XY v XY, nezjištěným způsobem vnikl do areálu společnosti A., v suterénu objektu vnikl nezjištěným způsobem do skladu společnosti, kde odcizil motorový křovinořez zn. Stihl, motorový křovinořez zn. Husquarna, čímž tak způsobil poškozené společnosti A., IČ XY, se sídlem XY, XY, škodu na odcizení ve výši 9.000 Kč,
3) dne 18. 10. 2021 kolem 4:22 hodin na adrese XY v XY, nejprve krompáčem vypáčil vstupní dveře do prodejny obuvi a kabelek V., v níž poté z pultu odcizil pokladní zásuvku v hodnotě 5.000 Kč s hotovostí ve výši 2.000 Kč, poté utekl z prodejny do sousedního domu, kde byl následně vypátrán hlídkou městské policie XY, čímž tak způsobil poškozenému P. Š., IČO XY, se sídlem XY, XY, škodu na odcizení ve výši 7.000 Kč, z níž část již byla vrácena, dále pak škodu na poškození ve výši 15.000 Kč,
a pod bodem II) byl uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 19. 9. 2021 krátce po 2:45 hodin na ulici XY v XY poté, co vycházel z bytu poškozeného M. Š., kde spáchal skutek ad I. 1), potkal poškozeného M. Š., kterého fyzicky napadl tak, že jej nejprve odstrčil od sebe a přetáhl mu přes hlavu bundu, poté jej poškozený Š. dvakrát až třikrát udeřil pěstí a způsobil obžalovanému tržné rány v horní části hlavy, následně oba ve vzájemném napadání pokračovali, dokud je od sebe neoddělila zasahující hlídka Policie ČR, přičemž poté v přítomnosti policejní hlídky, která se snažila obžalovaného a poškozeného od sebe oddělit, se obžalovaný L. R. pokusil kopnout pravou nohou do hlavy v tu dobu na obrubníku chodníku sedícího M. Š., kterého díky včasnému úhybnému manévru poškozeného a zásahu policistů nezasáhl, avšak pokud by se mu podařilo jej zasáhnout, mohl mu způsobit například otřes mozku, puklinu klenby lební, zakrvácení pod plenu mozkovou, zlomeniny obličejového skeletu, nosu, čelisti, zranění oka, která poškozeného mohla omezit v obvyklém způsobu života bolestivostí, případně nutnou hospitalizací na dobu delší než jeden týden, přičemž k tomu nedošlo jenom díky okolnostem, které byly zcela nezávislé na vůli obžalovaného.
Za to a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 13 T 108/2021, byl obviněný L. R. odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 13 T 108/2021, jakož všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému P. Š., IČO XY, se sídlem XY, XY, majetkovou škodu ve výši 15.000 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost A., IČ XY, se sídlem XY, XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 13 T 172/2021, podal obviněný L. R. odvolání směřující do výroku o vině a výroku o trestu.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 3 To 190/2022 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 3 To 190/2022, podal obviněný dovolání (č. l. 455 - 456), v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na formulaci námitky obviněného lze dospět k závěru, že obviněný odkázal na §265b odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, přestože dovolání bylo podáno dne 7. 2. 2023. Novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, byl totiž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bez obsahových změn nově podřazen pod písm. h) tr. ř. a dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. bez obsahových změn nově podřazen pod písm. m) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud uplatňuje normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, bude užito označení v souladu s novelizovaným zněním.
Obviněný namítl, že soudy porušily základní zásadu trestního řízení podle §2 odst. 5 tr. ř., podle které mají orgány činné v trestním řízení postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a dále, že v přípravném řízení i bez návrhu stran mají stejně pečlivě objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Dále vznesl námitku, že soudy nesprávně a jednostranně hodnotily provedené důkazy, kdy z provedených důkazů vzaly za rozhodné ty skutečnosti, které byly v jeho neprospěch. Soudy opřely své závěry o nezákonnou výpověď dvou zasahujících policistů J. K. a L. Š. a nevypořádaly se výpovědí poškozeného M. Š., která dovolatele neusvědčovala.
Obviněný rovněž namítl, že přípravné řízení bylo stiženo zásadními procesními vadami, které ovlivnily dokazování, a tím i skutková zjištění, přičemž se soudy s těmito okolnostmi nevypořádaly dostatečně, což mělo za následek nesprávné posouzení skutku a tím i nesprávnou hmotněprávní kvalifikaci.
Obviněný dále brojil proti nerespektování zásady in dubio pro reo v jeho trestní věci, kdy podle jeho názoru měl být s ohledem na skutečnosti uvedené v dovolacích námitkách zproštěn obžaloby.
S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ve výrocích o vině pod body I)1 a I)3 a bodem II) zrušil podle §265k tr. ř. a podle §265l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 23. 3. 2023, sp. zn. 1 NZO 218/2023.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, poukázal na to, že dovolatel nereflektoval novelu trestního řádu č. 220/2021 Sb., kterou došlo mimo jiné ke změně formulace dovolacích důvodů a dovolací důvody označil formálně nesprávně, kdy z obsahu jeho dovolání vyplývá, že měl uplatnit primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň zdůraznil, že při posuzování naplnění zmíněného dovolacího důvodu je dovolací soud vždy vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů. Obviněný přitom netvrdí, že tato učiněná skutková zjištění nenaplňují znaky jemu přisouzených trestných činů. Podané dovolání je vystavěno toliko na obecném výčtu dále nerozvedených údajných vad. Obviněný se přitom podle státního zástupce ani nesnažil specifikovat, v čem konkrétně mají tvrzená pochybení spočívat. Není úkolem státního zástupce, a natož dovolacího soudu, aby za dovolatele konstruoval, domýšlel a konkretizoval nedostatky, které eventuálně zamýšlel soudům nižších stupňů vytknout. Zároveň státní zástupce uvedl, že námitky vznesené obviněným pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze. Státní zástupce rovněž zdůraznil, že s výjimkou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. žádný další dovolací důvod ani slovním vyjádřením ani odkazem na konkrétní ustanovení dovolatel nevytkl. Pouhý odkaz na údajně nezákonné důkazy státní zástupce nepovažuje za dostatečný, neboť obviněný nijak neuvádí, v čem by měla být spatřována jejich nezákonnost. Je naopak zjevné, že výpovědi policistů J. K. a L. Š. byly řádně provedenými a procesně použitelnými důkazy, neboť vypovídali výlučně k tomu, co svými smysly sami vnímali a pozorovali.
Závěrem státní zástupce uvedl, že pod žádný dovolací důvod nespadá bez bližší konkretizace vznesená námitka in dubio pro reo , a že nelze mít za naplněný dovolací důvod podle §265m odst. 1 tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť jeho naplnění je vázáno na faktickou existenci některého z dalších dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 3 To 190/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. R. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l ). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal, stejně jako odvolání státního zástupce, a z jejich podnětu rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. h).
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení .
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud dále podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Nejvyšší soud považuje za vhodné zmínit, že námitky obviněného vznesené v podaném dovolání jsou formulovány natolik kuse a obecně, že neumožňují kvalifikovaný přezkum, aniž by dovolací soud musel významným způsobem za obviněného dotvářet dovolací argumentaci.
Obviněný vznesl bez bližší konkretizace námitky, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci, že nehodnotily důkazy nestranně a nezaujatě v rozporu se zásadou in dubio pro reo, a že se nevypořádaly s tím, že jej výpověď poškozeného M. Š. neusvědčuje, přičemž soudy opřely své závěry o nezákonné důkazy, zejména o výpovědi policistů J. K. a L. Š.
Takto uplatněné námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného, jimiž brojí proti hodnocení důkazů a učiněným skutkovým zjištěním, nelze podřadit pod jím užitý dovolací důvod a nenaplňují současně žádný jiný z dovolacích důvodů, a to ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., skrze který je Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat stabilizovaná skutková zjištění pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Námitka obviněného, ač kritizuje jeden z klíčových důkazů, ze kterého byla vyvozena skutková zjištění, svou kvalitou nepřekračuje meze pouhé polemiky s výsledky dokazování, neboť neidentifikuje ani „vadná skutková zjištění“, ani skutková zjištění, která by měla být z uvedeného důkazu vyvozena, natož aby specifikoval podstatná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek a domýšlet za obviněného konkrétní argumentaci, když naopak z §265f tr. ř. vyplývá, že obviněný je povinen uvést veškeré okolnosti odůvodňující dovolací námitku.
Za relevantní proto nelze shledat ani námitku, že soudy vyhodnotily důkazy v jeho neprospěch, tedy, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo . Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „ in dubio pro reo “ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
K námitce užití nezákonných důkazů Nejvyšší soud připomíná, že ač obviněný vznesl námitku nepřípustného důkazu, která by mohla být zdánlivě podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak se jednak jedná o dovolací důvod, který obviněný v podaném dovolání nenamítal a jednak se tato námitka omezuje toliko na obecné konstatování, jelikož není zřejmé, v čem konkrétně by měla být spatřována nezákonnost použití výpovědí policistů J. K. a L. Š.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že totožnou námitkou údajné nepoužitelnosti výpovědi svědků policistů se zabýval již nalézací soud v bodě 14. odůvodnění svého rozhodnutí, kdy uvedl, že „ neplatí paušalizující názor obhájkyně obviněného, že policisty nelze vyslýchat jako svědky .“ Správně podotkl, že svědka policistu nelze vyslýchat k tomu, co zjistil při podání vysvětlení v případě, že vyslýchaná osoba později vypovídá jinak, neboť tím by byl obcházen zákaz použití záznamu o podání vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř. K tomu ale nedošlo, svědci - policisté byli vyslýcháni k tomu, co sami vnímali, k tomu jak se choval obviněný, tedy k tomu, co sami mohli jako svědci pozorovat vlastními smysly, aniž by tím byla obcházena jakákoliv ustanovení trestního řádu či zákona o policii.
S uvedeným právním názorem na využitelnost a zákonnost výpovědí policistů J. K. a L. Š. se plně ztotožnil i odvolací soud, kdy v bodě 11. odůvodnění svého usnesení uvedl, že se „zcela ztotožňuje i s argumentací soudu I. stupně ohledné námitky o nemožnosti výslechu policistů pokud se tito podíleli na vyhotovení záznamu o podání vysvětlení poškozeného. Platí totiž, že policisté byli v trestním řízení vyslýcháni k tomu, co svými smysly viděli a vnímali na místě činu, když se bezprostředně podíleli na služebním zákroku.“
Nejvyšší soud nadto podotýká, že se s argumentací soudů nižších stupňů stran použitelnosti výpovědi svědků policistů stran okolností, které sami svými smysly vnímali, plně ztotožňuje, neboť se jedná o právní názor dlouhodobě zakotvený v judikatorní praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 1. 6. 1988, sp. zn. 11 To 27/88, publikovaný pod č. 26/1989 Sb. rozh. tr. r. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 3 Tdo 878/2021).
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu