ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.262.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 262/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2003 o dovolání podaném obviněným RNDr. J. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 44 To 98/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 18/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 2 T 18/2000, byl obviněný RNDr. J. M. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej takového zboží, nakladatelství, vydavatelství, prodeje nenahraných nosičů, zvukových nebo zvukově obrazových záznamů a prodeje nahraných zvukových nebo zvukově obrazových záznamů na dobu pěti roků.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 44 To 98/2002, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a nově rozhodl tak, že obviněného RNDr. J. M. uznal vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v době od 1. 3. 1993 do 26. 4. 1994 v P. a jinde, jako předseda představenstva a poté ředitel společnosti O. P. G. a.s. se sídlem v P., neplnil povinnost plátce – zaměstnavatele stanovenou zákonem č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v platném znění, zákonem č. 592/92 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění v platném znění a zákonem č. 586/1992 Sb. o daních z hrubých příjmů zaměstnanců, těmito zákony stanovené dávky a platby strhával, avšak příslušným orgánům je neodesílal, přičemž takto získané peníze použil k jinému účelu, zejména k hrazení dluhů a jiných plateb v dalších společnostech, ve kterých byl statutárním zástupcem či vlastníkem, a tak za uvedené období dluží V. z. p. ČR, Okresní pojišťovně hl. m. P. se sídlem P., částku 384.337,- Kč, Finančnímu úřadu pro P. se sídlem P., částku nejméně ve výši 1.149.066,- Kč, Pražské správě sociálního zabezpečení se sídlem P., částku ve výši minimálně 703.156,- Kč, čímž celkem státnímu rozpočtu ČR způsobil škodu ve výši 1.852.222,- Kč a uvedené zdravotní pojišťovně škodu ve výši 384.337,- Kč, celkem tak způsobil škodu ve výši nejméně 2.236.559,- Kč.“ Za tento trestný čin byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest „zákazu činnosti spočívající v koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a činnost nakladatelská a vydavatelská na dobu tří roků“.
Shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný RNDr. J. M. ve výroku o vině i trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud došel k chybnému závěru, že obviněný se popsaného jednání dopustil ve formě úmyslu. Příslušné platby přestaly být hrazeny teprve v okamžiku, kdy společnost nedisponovala finančními prostředky, když peněžní prostředky na účtech společnosti O. P. G., a. s. náležely komitentům. Dovolatel dále poukázal na zamítnutí návrhu na provedení znaleckého posudku z oboru ekonomie a účetnictví, který mohl závěry obhajoby potvrdit. Postupem Městského soudu v Praze bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení §2 odst. 4 a 5 tr. ř. a věc byla posouzena v rozporu s §4 tr. zák. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jeho názoru dovolání bylo proto podáno z důvodu svým obsahem odpovídajícímu důvodu uvedenému v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud druhého stupně se podle jeho názoru řádným způsobem nevypořádal s tvrzením obviněného, že příslušnými finančními prostředky nemohl disponovat. V petitu svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 tr. ř. a násl.).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
Jak bylo uvedeno výše, v posuzovaném případě dovolatel uvedl, že věc byla posouzena v rozporu s §4 trestního zákona když popřel, že by se popsaného jednání dopustil v úmyslné formě zavinění, přičemž poukázal na zamítnutí návrhu na provedení znaleckého posudku z oboru ekonomie a účetnictví a jím nezaviněnou ztrátu účetnictví společnosti. S odkazem na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu dále uvedl, že závěr o zavinění je závěrem hmotně právním.
Lze přisvědčit názoru dovolatele, že podle dosavadní judikatury je závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, závěrem právním. Podle názoru právní teorie i praxe (např. dovolatelem citované rozhodnutí publikované pod 60/1972/IV Sb. rozh. tr.) se však tento právní závěr musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, přičemž je třeba vycházet ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že námitky dovolatele zpochybňují právě tato skutková zjištění nalézacího a odvolacího soudu (skutečnost, zda společnost disponovala finančními prostředky, neprovedení znaleckého posudku, nezaviněná ztráta účetnictví), a teprve na základě těchto nedostatků dovolatel dovozuje pochybení v právním závěru o existenci a formě zavinění. Dovolací námitky tedy směřují do oblasti skutkových zjištění. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. Dikce skutkové věty výroku o vině napadeného rozhodnutí, jak je citována v úvodu tohoto rozhodnutí, přitom zahrnuje popis všech potřebných skutkových okolností („...platby strhával, avšak příslušným orgánům je neodesílal, přičemž takto získané peníze použil k jinému účelu…“), z jejichž existence lze učinit jednoznačný závěr o formě zavinění obviněného. Popsaný a citovaný způsob jednání obviněného ve skutku, jímž byl uznán vinným, totiž vylučuje možnost nedbalostní formy zavinění.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. května 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová