ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.291.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 291/2012 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2012 o dovolání podaném J. Š. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 393/2011 ze dne 11. 11. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 52/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T 52/2009 ze dne 18. 8. 2009 byla J. Š. uznána vinnou trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle §175 odst. 2 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře tříset hodin.
V předmětné věci podala J. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 429/2009 ze dne 15. 2. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala J. Š. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp.zn. 3 Tdo 772/2010 ze dne 14. 7. 2010 tak, že podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 429/2009 ze dne 15. 2. 2010 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T 52/2009 ze dne 18. 8. 2009 a zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Uvedenou věc potom přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a v ní rozhodl.
Okresní soud v Karviné následně vydal ve věci další rozsudek pod sp. zn. 1 T 52/2009 ze dne 12. 8. 2011, v jehož rámci J. Š. uznal vinnou trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za uvedený trestný čin ji potom odsoudil k trestu obecně prospěšných prací ve výměře tříset hodin.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala J. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 393/2011 ze dne 11. 11. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala J. Š. znovu dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že ani po doplnění dokazování (na jehož nezbytnost poukázal Nejvyšší soud v rámci svého předchozího rozhodnutí ve věci) nemohly soudy na základě takto provedených důkazů dospět ke spolehlivému závěru o její vině označeným trestným činem. Má zato, že v její věci se proto jedná o případ extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy. Poukázala na to, že bylo vyloučeno, aby v kritické době R. G. mohl řídit předmětné vozidlo A., protože v době, kdy k němu přišel svědek V., neměl u sebe G. potřebný klíč od vozidla, bez kterého vozidlo nemohl ovládat. Tomu svědčilo i to, že po opuštění vozidla byl spuštěn jeho alarm upozorňujíc, že vozidlo není zajištěno. Zopakovala, že vozidlo řídila sama a poukázala i na příslušnou funkci vozidla (advanced key), která také nebyla do vozidla dodatečně namontována. Uvedenou skutečnost potom hodnotil odvolací soud sám, bez toho, že by vyžádal k uvedenému odborné vyjádření. Dále poukázala na výpovědi svědků V. a N. s tím, že posledně jmenovaný vypovídal zjevně nepravdivě, a to v rozporu se skutečnostmi uvedenými v úředních záznamech ve věci učiněných i v rozporu s výpovědí svědka V. v rámci trestního řízení vedeného proti R. G., když vysvětlení soudu s poukazem na časový odstup čtyř let je nepřijatelné. V této souvislosti namítla také nevěrohodnost výpovědí obou označených svědků. Konečně zmínila i to, že velmi často napodobovala podpis R. G. v rámci činnosti u firmy G. a zřejmě se tak stalo i při doručování písemnosti od Magistrátu města K.. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil citované usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Karviné a věc posledně jmenovanému soudu přikázal k dalšímu řízení.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelka pouze opakuje svá tvrzení, která již byla přezkoumána soudem odvolacím, který ve věci řádně konal, a o jeho závěrech nejsou pochybnosti. Poukázal na to, že dovolatelka namítla existenci tzv. extrémního rozporu, tedy vady, kdy proces provádění a hodnocení důkazů je zcela neadekvátní učiněným skutkovým zjištěním a právním závěrům. O takový případ však v dané věci nejde a zmíněný rozpor tak není dán. To proto, že dovolatelka v rámci své argumentace pouze polemizuje se způsobem, kterým oba soudy hodnotily provedené důkazy, přičemž takové námitky nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Míří takto výlučně pro učiněným skutkovým zjištěním ve snaze dosáhnout odchylných skutkových či právních závěrů, když v takovém postupu není obsažen racionální důvod. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim odpovídající právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka namítla nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustila a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v její neprospěch. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. V rámci svého rozhodování také respektovaly závěry plynoucí z již citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu a při svém rozhodování postupovaly v jeho intencích. Takto za přítomnosti dovolatelky v rámci konaných hlavních líčení doplnily potřebným způsobem dokazování, a to jak výslechem na místě činu zasahujícím policistou M. V. a jeho kolegou L. N., tak i výslechem svědkyně M. Z. (stran doručování předmětné písemnosti) a konečně i konstatováním znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo vypracovaného znalcem Mgr. Radimem Monczkem, jakož i jeho výslechem. Z výsledků takto ve věci učiněných skutkových zjištění pak soudy vysvětlily, proč uvěřily výpovědím uvedených svědků, proč akceptovaly závěry označeného znaleckého posudku, a to i v souvislosti s osobní výpovědí samotného znalce a proč neuvěřily tvrzením uváděným dovolatelkou. Stejně tak vysvětlily, proč neprovedly další dokazování navržené dovolatelkou, zejména co se týče návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru strojírenství. Nelze tak především přehlédnout výpověď očitého svědka M. V., který přesvědčivě uvedl, že to byl R. G., který v rozhodné době řídil předmětné vozidlo, když ze žádných skutečností neplyne případná zaujatost tohoto svědka, když jeho tvrzení je v zásadě podporováno i výpovědí svědka L. N.. Je namístě zdůraznit i to, že dovolatelka tvrdila, že vozidlo předala G., přičemž z jeho výpovědi plyne, že ji vzápětí telefonicky volal. Z uvedeného pak vyplývá, že k tomu, aby se dostala zpět k vozidlu, dovolatelka potřebovala minimum času (tedy dobu, která uplynula od jejího údajného vzdálení se od něj), přitom však čas, který mezi telefonátem G. její osobě a jejím vlastním příjezdem na místo, kde bylo předmětné vozidlo odstaveno, byl mnohem delší a svědčí tomu, že se k vozidlu vracela z větší vzdálenosti. Stejně tak z výpovědi svědkyně M. Z. plyne, že předmětnou písemnost z Magistrátu města K. (do vlastních rukou) si také G. osobně převzal a stvrdil svým podpisem, když v těchto souvislostech nelze přehlédnout ani jeho snahu (směrem k svědkyni), zda by nešlo zařídit, že uvedenou písemnost nepřevzal s odůvodněním, že mu byl odebrán řidičský průkaz a byl poté zadržen při řízení motorového vozidla. Za daného stavu věcí potom není zásadním ani tvrzení dovolatelky stran možností manipulace s označeným vozidlem stran jeho otevření, zavření či uvedení do chodu. Nelze tak než uzavřít, že námitky dovolatelky ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je potom namístě dodat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka