ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.294.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 294/2022-1825
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný F. Š., nar. XY v XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 67 To 237/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 81/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 2 T 81/2015, byl obviněný F. Š. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), jehož dopustil tím, že
využil důvěry advokáta F. V., nar. XY, který ho jako advokáta s pozastaveným výkonem advokacie od 8. 3. 2013 do 30. 6. 2013 navíc zastupoval, a důvěry D. N., nar. XY, kterým přislíbil odbornou pomoc při řešení zpětného vymožení částky ve výši 1 000 000 Kč, která byla D. N. složena do advokátní úschovy advokáta F. V. za účelem koupě bytu a která byla tímto advokátem na základě padělaných listin a jeho pochybení v rozporu se smlouvou vyplacena společnosti B., zastupované J. S., a pod záminkou potřeby zálohy na zastupování D. N. ve sporu se společností B., zpracování insolvenčního návrhu vůči této společnosti, blíže nespecifikovaného monitorování J. S. a následně sledování nespecifikovaných osob vylákal ve své kanceláři v Praze 2, XY, z D. N. ve dnech 18. 2. 2013 až 17. 3. 2013 částky v celkové výši 298 000 Kč, ačkoli neměl v úmyslu žádnou ze slíbených služeb poskytnout, následně žádnou z těchto služeb neposkytl a získané prostředky si ponechal pro svou potřebu .
2. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byla dále poškozená D. N. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali odvolání obviněný F. Š. a v neprospěch obviněného státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 67 To 237/2021 , tak, že podle §256 tr. ř. obě odvolání zamítl.
4. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, kdy napoprvé usnesením ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 67 To 46/2019, zrušil první odsuzující rozsudek nalézacího soudu a tomuto přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 67 To 237/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) a m) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021.
6. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl podle obviněného naplněn tím, že výrok napadeného usnesení měl být rozdělen na dva výroky, aby bylo možno podat mimořádný opravný prostředek toliko proti zamítnutí jeho odvolání. Jedná se tedy o chybějící nebo neúplný výrok ve smyslu citovaného dovolacího důvodu.
7. Obviněný má dále za to, že odvolací soud nepřihlédl k jeho obhajobě. Nesouhlasí zejména se závěry nalézacího soudu, že neměl v úmyslu slíbené služby vůbec poskytnout a že žádnou službu neposkytl. Obviněný naopak slíbil, že pomůže V. poradenstvím a mediační činností při řešení zpětného vymožení částky ve výši 1 000 000 Kč pro poškozenou. Tyto služby provedl sjednáním zápisu o vypořádáním pohledávky mezi V. a poškozenou a dosáhl tím jejich vzájemné spolupráce. Dále pak obviněný zajistil vyhotovení notářského zápisu ze dne 6. 2. 2013, kterým se J. S. jako předseda představenstva společnosti B. zavázal k úhradě 1 000 000 Kč poškozené a dále k úhradě nákladů za právní služby advokátní kanceláře V. ve výši 250 000 Kč. Díky tomuto notářskému zápisu pak bylo ve skutečnosti poškozené zaplaceno 50 000 Kč jako první záloha. Při neplnění dohodnutých plateb pak obviněný zajistil další služby – podání žaloby ze dne 8. 4. 2013 o vydání neoprávněného majetkového prospěch a návrh na výkon rozhodnutí na částku 1 200 000 Kč z téhož dne.
8. Není tedy pravdou, jak je tvrzeno v rozsudku, že by obviněný neměl v úmyslu cokoliv dělat a že žádné služby neposkytl ani nezajistil. Pokud soudy jeho jednání kvalifikovaly jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dopustily se nesprávného právního hodnocení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Podle obviněného bylo dále v trestním řízení prokázáno, že účetnictví kanceláře bylo spíše nevedeno než vedeno, pokladní doklady nebyly řádně vedeny. V řízení bylo rovněž zpochybněno, kdo vlastně měl peníze přijímat, čím jménem a na čí účet. Obviněný je proto přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, tedy že se měl údajně úmyslně obohatit, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a je tedy naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutečnost, že k jeho návrhu ohledně jeho finanční situace nebyl proveden výslech konkurzního správce, považuje obviněný opětovně za dovolací důvod za podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Vzhledem k tomu, že uvedených pochybení se dopustily oba soudy nižších stupňů, byl podle obviněného naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
11. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Dovolání podal i sám obviněný, a to vlastnoručně psaným podáním ze dne 10. 1. 2022, ve kterém po shrnutí dosavadního průběhu řízení a skutkového stavu popsal úkony právní pomoci, které pro poškozenou vykonal. Má za to, že beze zbytku splnil, co poškozené slíbil, a po ukončení poskytování právních služeb byly veškeré úkony řádně vyúčtovány a vyfakturovány. Není jeho chybou, že zástupce společnosti B. dále neplnil podle uzavřené dohody o narovnání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby městskému soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, popř. aby sám rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby.
13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
14. K přípisu sepsanému samotným obviněným státní zástupce uvedl, že podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších vad vyplývají zvýšené nároky na jeho přesné obsahové náležitosti, přičemž povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již ve třetí instanci. Obviněný podané dovolání může doplnit, ale jen prostřednictvím obhájce. Pokud tak neučiní, k takovému podání učiněnému samotným obviněným dovolací soud nepřihlíží. Podmínka ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. tak platí i ohledně doplnění již podaného dovolání obviněného. Jestliže ručně napsané podání obviněného ze dne 10. 1. 2022, které neučinil prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Davida, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání ze dne 4. 1. 2022, pak s ním není možno spojovat účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet.
15. K námitce chybějícího výroku státní zástupce uvedl, že citovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl v nyní projednávané věci naplněn, neboť rozhodnutí Městského soudu v Praze dostojí požadavkům trestního řádu, neboť po přezkoumání výroků rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 dospěl ke shodnému závěru, že obě podaná odvolání – obviněného i státního zástupce – jsou nedůvodná, s čímž koresponduje jejich zamítnutí podle ustanovení §256 tr. ř. Přitom nebylo nutné, aby zamítnutí odvolání ve svém rozhodnutí separoval do podoby zvláštního výroku ke každému z odvolatelů.
16. Pokud obviněný v dovolání zpochybňoval některé skutkové okolnosti ohledně poskytnutých služeb, vedení účetnictví a pohybu peněžních prostředků, jimiž se soudy nižších stupňů nezabývaly v dostatečném významu a rozsahu, takto vznesené námitky jsou podle státního zástupce založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů, potažmo prosazování vlastní verze skutkového děje. Způsob hodnocení důkazů a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů jsou však závazná pro dovolací soud a ten není oprávněn k jejich revizi kromě zvláštních výjimek předvídaných v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který umožňuje zcela výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění, pokud se soudy nižších stupňů v rámci realizovaného dokazování dopustily vyloženě flagrantních pochybení. Tyto však nelze dovozovat z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. V posuzované věci tímto nebyl podle názoru státního zástupce založen zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Obvodní soud pro Prahu 2 v odůvodnění rozsudku podrobně rozebral jím provedené důkazy a tyto hodnotící úvahy k učiněným skutkovým zjištěním, na jejichž základě byla vina obviněného prokázána, ještě rozvedl odvolací soud v napadeném usnesení.
17. Jestliže obviněný brojil proti neakceptování návrhu na výslech insolvenčního správce k finanční situaci F. V., nelze této námitce přisvědčit, že by k rozhodným skutkovým zjištěním nebyl důvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz, jak to má na zřeteli v další části §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani podle judikatury Ústavního soudu není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V posuzované věci dostál Obvodní soud pro Prahu 2 předvídané povinnosti, neboť tento návrh řádně odůvodnil jeho nadbytečností, jestliže obsah zjišťovaných skutečností byl již dokumentován poskytnutým rozhodnutím z insolvenčního řízení a současně určen rozsahem dokazování potřebným pro účely této trestní věci. Výhrada obviněného o neakceptování návrhu na výslech insolvenčního správce byla podle státního zástupce rovněž vypořádána v rámci odvolacího řízení.
18. Třebaže obviněný uplatnil v dovolání rovněž důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nepředložil v něm podle státního zástupce adresnou argumentaci, která by vedla ke zpochybnění hmotně právního posouzení skutku jako přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. V textu jeho mimořádného opravného prostředku byly uvedeny jen námitky směřující proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů a obsahově nenaplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň je nutné dodat, že není úkolem Nejvyššího soudu argumentaci obviněného za něho jakkoli domýšlet a dotvářet. K založení přezkumné činnosti dovolacího soudu nepostačuje jenom obecný odkaz na nenaplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. Z provedeného dokazování spolehlivě vyplývá, že obviněný záměrně vyvolal v poškozené D. N. mylný dojem, že této osobě poskytne určité služby, které jí umožní získat zpět 1 000 000 Kč, které byla složena do advokátní úschovy F. V. za účelem koupi bytu a posléze byla nesprávně vyplacena obchodní společnosti, a vylákal z ní jako zálohu na tyto služby částku 298 000 Kč, ačkoli tyto služby nehodlal poskytnout.
19. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který obviněný též uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, státní zástupce má za to, že obviněný jeho naplnění zřejmě spatřoval v jeho druhé alternativě, kde je předvídána kombinace s dalším důvodem. Odkázal proto na vyjádření k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
20. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasil, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
22. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
23. Pokud jde o skutečnost, že dovolání podal obviněný jak prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Davida, a to podáním ze dne 4. 1. 2022, tak i sám prostřednictvím vlastnoručně sepsaného podání ze dne 10. 1. 2022, Nejvyšší soud připomíná, že podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, a nevyvolává proto žádné účinky. Je tomu tak nejen za situace, kdy podání obviněného je učiněno jako doplnění dovolání podaného prostřednictvím obhájce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 35/2007, č. T 993), nebo za situace, kdy řádně podanému dovolání takové podání předchází (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 6 Tdo 820/2013), ale i tehdy, jestliže takové podání následuje po řádně podaném dovolání (jako je tomu v nyní projednávané věci). K obsahu podání sepsaného samotným obviněným proto Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel. S ohledem na obsah podání sepsaného obviněným je zřejmé, že obviněný uplatňuje v podstatě stejné námitky, jaké byly uplatněny jeho obhájcem v podaném dovolání, resp. jaké uplatňoval v rámci své obhajoby před oběma nižšími soudy. S ohledem na toto konstatování proto Nejvyšší soud nevyhodnotil toto jeho podání jako podání, které by bylo nutno považovat za návrh na povolení obnovy řízení či jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona (§265d odst. 2 věta třetí tr. ř.).
24. Nejvyšší soud se dále zabýval vymezením dovolacích důvodů v dovolání podaném prostřednictvím obhájce obviněného. V tomto podání obviněný uplatnil dovolací podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) a m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
25. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
27. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je naplněn v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
28. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, se konečně jedná tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
29. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
30. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
31. Nejvyšší soud z obsahu dovolání, které obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, zjistil, že obviněný jím namítá jednak absenci zvláštního výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o jeho odvolání, a jednak brojí proti závěru soudů o naplnění subjektivní a objektivní stránky přisouzeného přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, když nesouhlasí s tím, že poškozené neměl v úmyslu slíbené služby vůbec poskytnout, že žádné služby neposkytl a že se na úkor poškozené neoprávněně obohatil. Obviněný rovněž namítá vadu opomenutého důkazu.
32. Pokud jde o prvně uplatněnou námitku opřenou o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. týkající se zamítavého výroku z usnesení odvolacího soudu, je nutno připustit, že se jedná o námitku uplatněnou právně relevantním způsobem, kterou lze pod citovaný dovolací důvod podřadit. Je však třeba uvést, že obviněný jednak nevymezil, zda usnesení odvolacího soudu trpí vadou chybějícího či neúplného výroku, a jednak že se jedná o námitku zcela zjevně neopodstatněnou. I pokud by Nejvyšší soud odhlédl od prvně zmíněné vady, tedy že nebyla označena příslušná alternativa uplatněného dovolacího důvodu (přičemž z obsahu dovolání lze dovodit, že obviněný má zřejmě na mysli chybějící výrok, tedy první alternativu), je nutno konstatovat, že výrok odvolacího soudu o tom, jakým způsobem rozhodl o obou podaných řádných opravných prostředcích, tedy i o odvolání obviněného, žádné pochybnosti nevzbuzuje. Je z něj naopak zcela zřejmé, že městský soud přezkoumal napadený rozsudek obvodního soudu jak z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a náhradě škody, tak z podnětu odvolání obviněného F. Š. podaného proti všem jeho výrokům, a že obě tato odvolání podle §265 tr. ř. zamítl. Jak přitom správně uvádí státní zástupce, nebylo nutné, aby zamítnutí odvolání bylo separováno do podoby zvláštního výroku ke každému z odvolatelů. Uvedenou námitku proto Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou.
33. Pokud jde o zbývající část dovolací argumentace obviněného, je nejprve nutno uvést, že tato je čistě skutkové, resp. procesní povahy, netýká se obviněným deklarovaného právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení, a neodpovídá proto uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný totiž v zásadě pouze rozporuje některá skutková zjištění soudů nižších stupňů a hodnocení jimi provedených důkazů, popř. poukazuje na to, že některé důkazy provedeny nebyly. To se týká jak zjištění soudů o tom, že obviněný pro poškozenou žádné právní služby nevykonal, tak zjištění o tom, že ani neměl v plánu takové právní služby poskytnout. Obviněný rovněž vyjádřil pochybnosti o zjištěních týkajících se inkasování peněz od poškozené v advokátní kanceláři, v níž působil.
34. V obecné rovině lze přitom uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) i odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní (skutkové) okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku či na jiné nesprávné hmotněprávní posouzení), pak se nachází zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. To platí i pro závěr o úmyslném zavinění (zde o podvodném úmyslu), který, ačkoliv je závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu bezpochyby závěrem právním, se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, P. §15. Úmysl. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219–220).
35. Jakkoliv není výše nastíněnou argumentaci skutkové a procesní povahy možno podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, bylo ji možné projednat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který obviněný rovněž uplatnil. Nejvyšší soud však tento závěr činí pouze s notnou dávkou benevolence, neboť skutková argumentace obviněného týkající se okolností poskytování právních služeb poškozené není z hlediska posledně citovaného dovolacího důvodu argumentací kvalifikovanou. Obviněný totiž neargumentuje ve prospěch existence zjevného (extrémního) rozporu s obsahem provedených důkazů, ale omezuje se na prostý nesouhlas se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. O uvedený zjevný (extrémní) rozpor se přitom jedná pouze v určitých situacích, např. tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20). Zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů je přitom možný pouze v případě těchto právě nastíněných závažných vad důkazního řízení, a to mj. i proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, v jeho první alternativě, proto zpravidla nelze opřít toliko prostou skutkovou polemiku a nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů ze strany nižších soudů, jak to činí obviněný v nyní projednávaném dovolání.
36. Nejvyšší soud však i přes tyto nedostatky týkající se kvality dovolací argumentace obviněného ve skutkových zjištěních nižších soudů, která byla určující pro naplnění znaků přisouzeného přečinu, žádný, natož extrémní rozpor s obsahem provedených důkazů neshledal. Navíc lze konstatovat, že obviněný v podaném dovolání toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
37. Stran inkasování peněz od klientů advokátní kanceláře, ve které obviněný působil, Nejvyšší soud konstatuje, že z provedených důkazů a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů se bez jakýchkoliv pochybností podává, že poškozená předala spolu se svojí sestrou obviněnému částku v celkové výši 298 000 Kč, přičemž v únoru 2013 bylo oproti vystaveným příjmovým dokladům předáno celkem 183 000 Kč a v březnu 2013 celkem 115 000 Kč. Na posledně uvedenou částku obviněný odmítl poškozené vystavit příjmový doklad a následně ji nevybíravým způsobem vykázal z kanceláře. Tato zjištění soudů nižších stupňů jsou přitom opřena o věrohodné a vzájemně korespondující výpovědi skupiny svědků, mezi které patří jako poškozená a její sestra, obě administrativní pracovnice advokátní kanceláře a svědek S. Bylo rovněž prokázáno, že se jednalo o peníze určené pro obviněného, který s nimi rovněž takto nakládal, když z nich např. hradil své soukromé výdaje (výživné, platby za energie apod.), a to i přesto, že příjmové doklady nesly razítko V. K tomu však peníze od poškozené, resp. od její sestry, nikdy nesměřovaly.
38. Pokud jde o tvrzení obviněného o tom, že není pravdou, že poškozené žádné právní služby neposkytl, rovněž i touto otázkou se podrobně zabývaly soudy obou stupňů. Dospěly přitom k závěru, že obviněný žádné skutečně právní služby nevykonal, když pouze vymýšlel pochybné konstrukce, které podle něj měly vést k vymožení peněz od J. S., např. jeho sledování. Pokud obviněný uvádí, že zajistil písemné vypořádání pohledávky mezi V. a poškozenou a dosáhl tím jejich vzájemné spolupráce, bylo dokazováním zjištěno, a soudy obou stupňů na to v odůvodnění svých rozhodnutí upozornily, že se jednalo pouze o součást hry obviněného, který poškozené tvrdil, že by mohla být trestně stíhána za to, že dluh vymáhá jak po J. S., tak po V., a že ve skutečnosti k žádnému vypořádání dluhu, resp. škody způsobené V. poškozené nedošlo. Nelze navíc odhlédnout od značně chaotického popisu událostí obviněným, který různě mění popis způsobů, jakými chtěl dosáhnout vypořádání předmětného závazku, od sledování J. S., postoupení pohledávek V. za nemocnicí na Bulovce, přes uznání dluhu ze strany J. S., insolvenční řízení, až po údajné zdroje J. S. z Ruska. Ve skutečnosti však obviněný pro poškozenou nevykonal žádné služby, přičemž fiktivnost celého jeho počínání dokresluje svědectví poškozené, která vypověděla, že obviněný jí a její sestře dne 12. 3. 2013 v pizzerii poblíž jeho kanceláře tvrdil, že je již jen kousek od toho, aby peníze od J. S. vymohl a že potřebuje peníze na jeho další hlídání. Skutečnost, že obviněný poškozenou podvedl, vyplývá i ze způsobu, jakým ukončil jejich „spolupráci“, kdy poškozené i její sestře vulgárním způsobem sdělil, že je hloupá, že mu peníze předávala neformálním způsobem. Významným je rovněž svědectví V., který potvrdil, že obviněný se snažil klientům fakturovat nesmyslné částky a poté jim nic nezařídil. Pokud se obviněný hájí poukazem na notářský zápis, ve kterém J. S. uznal dluh vůči poškozené, pak bylo zjištěno, že na tomto se obviněný nikterak nepodílel, neboť poškozenou kontaktoval sám J. S. a notářský zápis byl sepsán u notáře, bez přičinění obviněného.
39. Na základě těchto zjištění soudy dospěly ke správnému závěru o podvodném úmyslu obviněného, který využil toho, že poškozená se snažila ne zcela legálním způsobem získat nájem v obecním bytě určeném k privatizaci, přičemž však V. peníze svěřené mu do advokátní úschovy neoprávněně vyplatil společnosti J. S., a za této situace po poškozené požadoval značné částky za údajné právní služby, které měly vést k vymožení těchto peněz po posledně jmenovaném. Tato zjištění soudů tak nejenže nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy, ale naopak z provedeného dokazování vyplývají.
40. K námitce neprovedení důkazu výslechem insolvenčního správce Nejvyšší soud uvádí, že tato argumentace je sice podřaditelná pod označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, v jeho třetí alternativě, který se týká opomenutého důkazu, Nejvyšší soud ji však nemohl věcně posoudit, neboť jde o námitku zcela nedostatečně argumentačně podloženou. Obviněný v dovolání toliko uvedl, že měl být k „jeho finanční situaci proveden výslech konkurzního správce“. Z dovolání však nevyplývá, čí finanční situace se měl požadovaný výslech týkat, který „konkurzní správce“ měl být vyslechnut a co nového by takový výslech z hlediska závěru o vině obviněného přečinem podvodu podle §209 tr. zákoníku mohl přinést. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu domýšlet za obviněného jeho dovolací argumentaci, neboť tuto má kvalifikovaným způsobem zajistit především obhájce, jehož prostřednictvím je dovolání podáváno. Veškeré dovolací námitky je přitom nutno uvést v samotném textu dovolání. I za této situace však Nejvyšší soud pouze stručně konstatuje, že námitkou neprovedení uvedeného důkazu se zabýval nalézací soud v bodě 93. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodě 12. odůvodnění napadeného usnesení. Nejedná se tedy o důkaz opomenutý.
41. Lze tak shrnout, že skutkový stav, ze kterého soudy při posuzování viny obviněného vycházely, není v žádném, natož extrémním rozporu s provedeným dokazování, a že řízení nebylo zatíženo ani vadou opomenutého důkazu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nemohl být naplněn. Současně nebylo s ohledem na absenci jakékoliv právní argumentace možno uvažovat ani o naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Neopodstatněnou pak byla shledána námitka chybějícího výroku uplatněná s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z těchto důvodů nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který (patrně v jeho druhé alternativě) obviněný rovněž ve spojení s prvně uvedenými důvody dovolání uplatnil.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
42. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného F. Š. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
43. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu