ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.45.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 45/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2003 dovolání podané obviněným V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 12 To 88/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 114/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného V. V. se podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 T 114/2001 byl obviněný V. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, a byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění V. V., M. Š. a M. S. po předchozí dohodě o vloupání do klenotnictví v A. dne 3. 2. 1991 obžalovaný V. vnikl za pomoci shodných klíčů do klenotnictví D. S., v A., Království Nizozemské, a do sousedícího bytu klenotníka G. J. M. J., odkud odcizil různé klenotnické zboží jako náramky, řetízky, prsteny a dále starožitnosti, například hodinky, odcizené věci naložil do tašek a společně s obžalovaným Š. tašky odnesl do vozidla, v němž čekal spoluobžalovaný S., který zajistil přepravu spoluobžalovaných a odcizených věcí z ČR do Nizozemského království a zpět, a poškozenému G. J. M. J. způsobili škodu ve výši nejméně 4,369.235,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 11. 6. 2002 Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 12 To 88/02 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu V. V. a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu sám rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona mu uložil podle §247 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 3 tr. zákona jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, ve kterém uvádí pouze, že toto dovolání podává z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a že toto dovolání obhájce odůvodní do 14 dnů, neboť spisový materiál týkající se této věci je uložen v pobočce advokátní kanceláře, která bude přístupná po záplavách v K. až v týdnu od 9. 9. 2002 do 13. 9. 2002. Doplnění dovolání, datované dnem 23. 9. 2002, bylo odesláno podáním na poštu dne 2. 10. 2002, tedy po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání. V tomto doplnění dovolání obviněný jednak mění dovolací důvod a odkazuje se na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jednak žádá o navrácení lhůty z důvodu záplav ve smyslu ustanovení §61 tr. řádu. Dále dovolání blíže zdůvodňuje a vyslovuje návrh, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.
Přípisem předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2002 (tedy rovněž po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání) byl obhájce obviněného upozorněn na skutečnost, že dovolání postrádá náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu a na nesprávné označení osoby odsouzeného a byl vyzván, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů. Podáním ze dne 25. 10. 2002 - tedy v rámci výše uvedené lhůty dvou týdnů, nicméně rovněž po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání - na tuto výzvu reagoval obhájce obviněného tím, že Krajskému soudu v Praze zaslal stejnopis doplňku dovolání datovaný dnem 23. 9. 2002.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především konstatuje, že dovolání je neurčité v tom, proti kterému rozhodnutí vlastně směřuje a že by tedy mělo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Pokud by dovolací soud tento formální nedostatek pominul, pak upozorňuje na skutečnost, že námitky dovolatele týkající se dlouhotrvajícího trestního řízení jsou zjevně neopodstatněné, že se s nimi řádně vypořádal již soud odvolací a námitky týkající se údajné nepoužitelnosti některých důkazů označuje za irelevantní z hlediska zákonných dovolacích důvodů. Navrhuje odmítnout dovolání V. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Dále Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda podané dovolání splňuje náležitosti obsahu v souladu s ustanovením §265f tr. řádu, a shledal, že podané dovolání tyto náležitosti nesplňuje. Kromě toho, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu a že se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, dovolání všechny ostatní náležitosti podle §265f odst. 1 tr. řádu postrádá. Především v něm není uvedeno, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá. Dále neobsahuje ani konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Dodatečné doplnění dovolání nelze jako nápravu této vady akceptovat, neboť v něm dovolatel nepřípustně /§265f odst. 2 tr. řádu/ změnil po lhůtě k podání dovolání dovolací důvod a také rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno.
Nejvyšší soud přitom nemůže akceptovat ani požadavek dovolatele na navrácení lhůty. Takovou možnost s ohledem na ustanovení §265e odst. 4 tr. řádu zákon nepřipouští. V projednávané věci je nutno považovat za počátek běhu zákonné lhůty k podání dovolání okamžik doručení rozsudku odvolacího soudu obhájci obviněného, neboť obviněnému samotnému nebylo možno tento rozsudek doručit, když místo jeho pobytu není známo a u Okresního soudu v Kolíně je dokonce vedeno řízení o prohlášení V. V. za mrtvého.
Z uvedeného i z přiloženého spisového materiálu tedy vyplývá, že sice samotné dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě pro jeho podání, ale neobsahuje všechny zákonné náležitosti, včetně těch náležitostí, které po uplynutí zákonné lhůty nelze měnit, přičemž navrácení lhůty k podání dovolání je bez výjimky nepřípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jestliže dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Protože v posuzovaném případě bylo zjištěno, že dovolání postrádá náležitosti podle §265f odst. 1 tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. V. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h